Již po třiatřicáté se ve dnech 11. až 13. června 2026 konají v hotelu Thermal Karlovarské právnické dny (KJT). Již tradiční středoevropská platforma pro setkávání právnických špiček z České republiky, Slovenska, Německa a Rakouska se tentokrát zaměřuje na téma „Krása a složitost reparace škody a újmy ze všech stran a ve všech souvislostech“. Na konferenci během těchto tří dnů vystoupí bezmála na tři desítky významných řečníků, průvodním slovem je doprovází Vladimír Zoufalý, Michal Vávra, Petr Bříza, Ondřej Trubač, Filip Melzer a Kamil Blažek. Mezi přednášejícími již vystoupila také advokátka a předsedkyně ČAK Monika Novotná, jejíž příspěvek Vám Advokátní deník exkluzivně přináší:

 

Odpovědnost advokáta za škodu v souvislosti s úschovou peněžních prostředků

Novela zákona o advokacii, která zavedla podrobnější úpravu práv a povinnosti advokáta při přijímání finančních prostředků do advokacii byla svým způsobem reakcí zákonodárců na medializovanou kauzu řetězové zpronevěry advokátních úschov. Je však třeba říci, že tato pravidla – s výjimkou zřízení Garančního fondu a prolomení bankovního tajemství pro kontroly úschov – schválilo představenstvo ČAK již ve formě stavovského předpisu a následně tato pravidla byla převzata do zákona o advokacii. Česká advokacie není samozřejmě jedinou, která řeší otázku nastavení pravidel pro bezpečné úschovy. Svůj systém automatizované kontroly má Vlámská advokátní komora, řeší to Rakouská advokátní komora, v poslední době jsme spolupracovali i s Maďarskou advokátní komorou.

Ve svém příspěvku bych ráda shrnula tato pravidla tak, jak vyplývají z českých právní i stavovských předpisů a shrnula též základní případy odpovědnosti advokáta za škody, které by v souvislosti s úschovou finančních prostředků mohl klientovi způsobit.

 

Základy právní úpravy svěřenecké smlouvy

Na základě zákona o advokacii, konkrétně části desáté, § 52e a násl., je advokát oprávněn v rámci právních služeb zajišťovat i správu cizího majetku a úschovu peněžních prostředků. Advokátní právo tedy rozlišuje mezi správou cizího majetku ve smyslu § 52f a advokátní úschovou peněžních prostředků podle § 52g a násl. zákona o advokacii.

V případě úschovy finančních prostředků poskytuje advokát službu na základě písemné smlouvy, na rozdíl od správy cizího majetku, kterou upravuje § 1400 a násl. občanského zákoníku, jde o inominátní smlouvu uzavíranou mezi advokátem jako schovatelem, poskytovatelem (plátcem) finančních prostředků a jejich příjemcem, tedy smlouvy, kterou v souladu s judikaturou[1] označujeme jako svěřeneckou smlouvu. Smlouva není jako smluvní typ upravena občanským zákoníkem, jde o species upravený zákonem o advokacii. Ustanovení občanského zákoníku o správě cizího majetku se tak na advokátní svěřeneckou smlouvu použijí jen v některých základních zásadách. Ve svém příspěvku se zabývám speciální právní úpravou této svěřenecké smlouvy a otázkami souvisejícími s odpovědností advokáta za škodu způsobenou v důsledku jejího porušení.

Nejvyšší soud přitom rozlišuje mezi správou majetku a svěřeneckou smlouvou. Ve svém rozhodnutí[2] konstatoval, že „přijme-li advokát do „úschovy“ peníze klienta, tedy spravuje-li jeho majetek, případně část majetku účelově vymezenou, nestává se tím dlužníkem osoby, které má podle ujednání s klientem peníze vydat. Tato osoba není účastníkem právního vztahu advokáta a jeho klienta. Výjimku představuje tzv. svěřenecká smlouva (inominátní kontrakt ve smyslu § 51 obč. zák.), kterou uzavírají s advokátem všechny strany závazkového právního vztahu.“

Uvedla jsem, že svěřenecká smlouva je smlouvou inominátní, protože nejde o smluvní typ výslovně upravený občanským zákoníkem, avšak právní i stavovské předpisy v souvislosti se svěřeneckou smlouvou ukládají advokátovi celou řadu povinností. Jedná se konkrétně o:

• zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to zejména ustanovení § 1746 odst. 2 a ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 181 a násl., je-li stranou svěřenecké smlouvy spotřebitel, dále jen „o. z.“,
• zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, zejména ustanovení § 52e a násl., dále jen „ZA“,
• zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, a to v otázce povinnosti advokáta k identifikaci a kontrole klienta dle § 7 a násl., dále jen „AML zákon“
• usnesení představenstva ČAK č. 7/2004 Věstníku, o provádění úschov peněz, cenných papírů nebo jiného majetku klienta advokátem, dále jen „“,
• usnesení sněmu ČAK č. 5/2005 Věstníku, o Garančním fondu České advokátní komory,
• usnesení představenstva ČAK č. 12/2025, o způsobu placení odvodu do Garančního fondu České advokátní komory,
• usnesení představenstva ČAK č. 1/1997 Věstníku, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a soutěže advokátů České republiky (etický kodex), dále jen „Etický kodex“,
• zákon o bankách, která v § 41 a násl. upravuje podmínky pojištění vkladů z Fondu pojištění vkladů pro případ úpadku banky, dále jen „Zákon o bankách“,
• usnesení představenstva ČAK, kterým se stanoví podrobnosti o dokumentaci advokáta při poskytování právních služeb, dále jen „Usnesení o dokumentaci advokáta“.

 

Podmínky provádění úschovy finančních prostředků

 

1. Před zahájením provádění úschov

Advokát, který hodlá začít provádět úschovy, si musí nejprve zřídit u banky (případně jiné osoby oprávněné podle příslušných právních předpisů k přijímání vkladů) zřídit zvláštní účet. V souladu s § 52g odst. 2 ZA a s čl. 2 odst. 3 Usnesení o provádění úschov musí být z označení účtu zřejmé, že jsou na něm uloženy peněžní prostředky klienta, označením „advokátní úschova.“ Pro úschovu peněz každého klienta musí mít advokát zřízený samostatný účet, opakované použití úschovního účtu je možné teprve poté, kdy předchozí úschova byla již zcela vypořádána. Skutečnost, že jde o úschovní účty advokáta, musí být zachycena i ve smlouvě s bankou. V případě, že advokát vykonává advokacii ve sdružení, může být majitelem účtu úschovy i jiný společník sdružení. Pokud advokát vykonává advokacii jako společník obchodní společnosti, je majitelem účtu úschovy tato obchodní společnost.

Advokát musí hlásit úschovy do Elektronické knihy úschov (dále jen „EKÚ“), kterou vede Česká advokátní komora. Přihlášení advokáta do EKÚ a nahlášení úschovy probíhá prostřednictvím Portálu ČAK.

2. Svěřenecká smlouva

Před uzavřením svěřenecké smlouvy je advokát povinen provést identifikaci a kontrolu osoby, která je složitelem finančních prostředků a osoby, která je jejich příjemcem, v souladu s AML zákonem. V rámci toho zjistí advokát především totožnost jednající osoby, prověří, zda nejde o osobu, na kterou se vztahují sankce nebo politicky exponovanou osobu a u složitele ověří i zdroj finančních prostředků. O provedené identifikaci a kontrole klienta vede advokát dokumentaci, kterou může kontrolovat, i na základě podnětu Finančního analytického úřadu, Kontrolní rada České advokátní komory. Zjištěné nedostatky mohou být kvalifikovány jako přestupky a projednány a sankcionovány v kárném řízení proti advokátovi.

Předmětem svěřenecké smlouvy, která musí být podle § 52g odst. 1 ZA uzavřena písemnou formou, je závazek advokáta převzít peněžní prostředky do úschovy od složitele a při splnění sjednaných podmínek, osvědčených zpravidla sjednanými listinami, je vyplatit příjemci nebo vrátit zpět složiteli.

Před přijetím finančních prostředků do úschovy musí advokát splnit informační povinnost. Musí v souladu s § 52h ZA informovat složitele a příjemce, tedy klienty, o povinnosti přijmout převzaté prostředky pouze na účet úschovy, o podmínkách a omezeních při nakládání s peněžními prostředky na účtu úschovy, o povinnosti peněžního ústavu zaslat složiteli a oprávněnému potvrzení podle § 52j ZA a o podmínkách změny údajů sdělených peněžnímu ústavu. Před přijetím peněžních prostředků na účet úschovy je advokát povinen sdělit elektronicky peněžnímu ústavu kontaktní údaje složitele a oprávněného a číslo účtů, na které má být převeden úrok z peněžních prostředků uložených na účtu úschovy.

Advokát je dále povinen poučit klienta o rozsahu pojištění, které se vztahuje na předmět úschovy, včetně právní úpravy pojištění pohledávek z vkladů podle Zákona o bankách (§ 41a a násl.) a o právní a stavovské úpravě Garančního fondu České advokátní komory.

3. Náležitosti svěřenecké smlouvy

Náležitosti svěřenecké smlouvy stanoví čl. 1 odst. 3 Usnesení o provádění úschov, a jsou jimi:

• identifikace složitele a
• výše peněžité částky včetně měnové jednotky, která má být do úschovy přijata.

Tyto náležitosti by nebyly pro platné uzavření svěřenecké smlouvy samozřejmě postačující, proto by svěřenecká smlouva měla obsahovat i další náležitosti, a to:

• identifikaci příjemce,
• bankovní účty složitele a příjemce,
• identifikaci smluvního vztahu mezi složitelem a oprávněným, jež je právním titulem pro vznik závazku složitele uhradit oprávněnému složené peněžní prostředky,
• podmínky, za kterých advokát vyplatí složenou částku oprávněnému včetně identifikace listin, které mu musí být smluvními stranami doloženy,
• dobu trvání úschovy s pokynem, jak má advokát naložit se složenými prostředky, pokud podmínky k jejich výplatě nebudou splněny před uplynutím této doby, případně možnost jednostranného ukončení smlouvy před uplynutím doby jejího trvání,
• informaci o tom, kdo je vlastníkem peněžních prostředků, případně k jakému okamžiku přechází vlastnictví peněžních prostředků v úschově advokáta ze složitele na oprávněného,
• závazek advokáta informovat složitele i oprávněného o každém pohybu na účtu úschovy, včetně závazku předložit složiteli a oprávněnému na jejich žádost výpis z úschovního účtu (transakční historii),
• informaci o tom, zda je dle převodní smlouvy závazek složitele vyplývající z převodní smlouvy splněn složením do advokátní úschovy nebo vyplacením oprávněnému,
• souhlas složitele a příjemce k poskytnutí právní služby více osobám ve smyslu čl. 7 odst. 2 Etického kodexu, včetně poučení ve smyslu čl. 7 odst. 3 Etického kodexu.

Česká advokátní komora v Manuálu pro provádění úschov, který mají advokáti k dispozici v zabezpečené zóně Portálu ČAK, dále doporučuje, aby svěřenecká smlouva upravovala

• ujednání o výši odměny advokáta za provedení úschovy, včetně určení osoby, která ji hradí a splatnosti této odměny,
• ujednání o tom, komu náleží úroky z úschovy, pokud je úschovní účet úročen, a jak budou úroky vyplaceny,
• úpravu lhůt ve smlouvě tak, aby měl advokát dostatečnou časovou rezervu pro splnění svých povinností,
• ošetření nestandardních situací, zejména případu, kdy na úschovní účet dorazí více peněz, než bylo dohodnuto (viz povinnost dle AML zákona, včetně informační povinnosti) nebo případu, kdy peníze na úschovní účet dorazí z účtu, který není veden na jméno složitele,
• ujednání o zahrnutí zproštění mlčenlivosti ve vztahu k informacím a podkladům získaným v rámci AML ve vztahu k bance, která vede úschovní účet,
• souhlas složitele a příjemce s výběrem banky.

Příjemci zpravidla vzniká právo na výplatu úschovy předložením sjednaných listin, které osvědčí určitou právní skutečnost, typicky vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, a nikoli na skutečnosti, která závisí na právním posouzení advokáta.

4. Povinnosti ve vztahu k bance

Podle ustanovení § 52h ZA je advokát povinen elektronicky sdělit bance, která vede úschovní účet, kontaktní údaje složitele a příjemce a číslo účtu nebo účtů, na které má být převeden úrok ze svěřených peněžních prostředků. Ustanovení o povinnosti sdělit číslo účtu, na který má být převeden úrok, je výsledkem nedokonalé legislativní práce. Speciální právní úprava svěřenecké smlouvy byla totiž do zákona o advokacii zakomponována na základě pozměňovacího návrhu k novele zákona o advokacii, iniciované Českou advokátní komorou. Původní návrh však upravoval povinnost advokáta hlásit bance i účty, na které má být dle smlouvy převedena uschovaná částka, protože se předpokládalo, že by banka měla povinnost kontrolovat výplatu peněz z úschovy a případně ji zablokovat, pokud by byly finanční prostředky převáděny na jiný než předem sdělený účet (a obsahoval i velmi nepraktickou úpravu pro změnu těchto účtů, a to osobně na pobočce banky za přítomnosti advokáta, složitele i příjemce). Tento návrh se nesetkal s pozitivní odezvou na straně bank, které upozorňovaly na finančně i časově náročnou nutnost přenastavit systém internetového bankovnictví, a proto bylo v Poslanecké sněmovně od tohoto požadavku nakonec ustoupeno – reliktem je ovšem oznámení účtu pro výplatu úroků, což je v podstatě nonsens.

Advokát musí v první řadě informovat banku, která vede účet úschovy o tom, kdo je skutečný vlastník peněžních prostředků složených na úschovní účet. Je to k zajištění plnění z Fondu pojištění vkladů, pokud by se banka, která vede účet úschovy, dostala do úpadku.

Z ustanovení § 41f odst. 5 Zákona o bankách vyplývá povinnost advokáta, který má zřízen úschovní účet, aby oznámil bance skutečného vlastníka složených peněžních prostředků v rozsahu stanoveném v § 41c odst. 3 Zákona o bankách.  Základní podmínkou pro to, aby v případě úpadku banky byla náhrada za takovou pohledávku z Fondu pojištění vkladů poskytnuta, je právě identifikace skutečného vlastníka úschovy ze strany advokáta vůči bance. Nesplnění této povinnosti by totiž v případě úpadku banky mělo fatální důsledky, neboť by náhrada za takový vklad nebyla poskytnuta. Tento nedostatek by již nebylo možné u úschov ani dodatečně zhojit, protože odst. 6 citovaného ustanovení zákona o bankách stanoví, že k oznámení majitele účtu učiněném po rozhodném dni se nepřihlíží. Rozhodný den je definován zákonem o bankách jako den, kdy Garanční systém obdržel písemné oznámení České národní banky o neschopnosti banky dostát závazkům vůči oprávněným osobám za zákonných a smluvních podmínek (§41d zákona o bankách).

Určení skutečného vlastníka musí respektovat ustanovení svěřenecké smlouvy, která by měla stanovit, kdo je vlastníkem složených finančních prostředků a kdy je splněn závazek složitele, tj. kdy přechází vlastnické právo ke složeným finančním prostředkům ze složitele na příjemce.

Zákon o bankách ani elektronické systémy peněžních ústavů neumožňují dodatečnou modifikaci určení vlastníka finančních prostředků, což se jako praktický problém ukázalo při úpadku Sberbank. Došlo totiž k tomu, že právo na finanční plnění z Fondu pojištění vkladů měl složitel. V době vzniku tohoto nároku se však, zejména u realitních obchodů stalo to, že nárok na plnění od Garančního systému finančního trhu měl kupující, ačkoli v mezidobí již proběhl vklad do katastru a finanční prostředky z úschovy měl obdržet prodávající. V té době jednala Česká advokátní komora intenzivně s Garančním systémem finančního trhu a zajistila pro klienty uspokojivý výklad Zákona o bankách, a to např. pro případ plnění z Fondu pojištění vkladů, kdy úschovou byla vypořádávána kupní cena k nemovitosti pro bydlení a ta byla nabývána do společného jmění manželů – pro tento případ mohla činit výplata z Fondu až 10 mil. Kč. Pokud vím, tak v souvislosti s kauzou Sberbank se na ČAK neobrátil žádný z klientů advokátů se stížností, že se mu nedostalo plnění z Fondu pojištění vkladů, i když bylo zapotřebí často řešit situaci společnou dohodou advokáta, složitele a příjemce.

Pokud hovoříme o „skutečném vlastníkovi“ finančních prostředků na úschovním účtu, jde pouze o vztah k plnění z Fondu pojištění vkladů. Nejvyšší soud[3] uzavřel v souvislosti s advokátní úschovou a řešením otázky, jak má být naloženo s prostředky klienta složenými na úschovní účet advokáta, má-li být postižen majetek advokáta, že „vlastníkem peněz složených na úschovní účet je banka, a že tím, kdo může nakládat (nakládá) s prostředky na tomto účtu (coby pohledávkou vůči bance) je [nestanoví-li jinak (šířeji) smlouva o běžném (úschovním) účtu] advokát (nikoli složitel). Je-li vedena exekuce (výkon rozhodnutí) na majetek složitele peněžních prostředků na úschovní účet advokáta, lze pohledávku složitele [z titulu vydání peněz složených na úschovní účet advokáta vedený bankou do advokátní úschovy] exekučně postihnout pouze přikázáním jiné peněžité pohledávky (§ 312 a násl. o. s. ř.). Poddlužníkem povinného (složitele) totiž není peněžní ústav (banka), nýbrž advokát.“

5. Elektronická kniha úschov

Již v úvodu jsem zmínila, že advokát je povinen hlásit úschovu peněžních prostředků do Elektronické knihy úschov, elektronického systému, který provozuje Česká advokátní komora a advokát do něj vstupuje prostřednictvím zabezpečené zóny Portálu ČAK.

Povinnost nahlásit úschovu do EKÚ ukládá stavovský předpis advokátovi před přijetím finančních prostředků do úschovy, na což musí klienty předem upozornit. Jinými slovy, advokát nesmí svěřeneckou smlouvou uložit složiteli povinnost plnit na úschovní účet dříve, než mu přijde notifikace z EKÚ o tom, že úschovu advokát řádně nahlásil.

Do Elektronické knihy úschov je advokát povinen hlásit tyto údaje:

• jméno, příjmení a evidenční číslo advokáta,
• číslo účtu úschovy,
• datum přijetí prostředků klienta do úschovy; jde-li o opakující se plnění, datum přijetí prvního plnění,
• informace sdělené advokátem peněžnímu ústavu podle § 52h ZA, tj kontaktní údaje složitele a oprávněného a číslo účtů, na které má být převeden úrok z peněžních prostředků na účtu úschovy,
• značku spisu nebo jméno a příjmení složitele či oprávněného nebo jiný identifikátor, pod nímž advokát vede příslušnou úschovu peněz,
• identifikační údaje složitele a oprávněného, a to:
• pokud jde o fyzickou osobu, všechna jména příjmení, rodné číslo, a nebylo-li přiděleno, datum narození, dále místo narození, trvalý nebo jiný pobyt a státní občanství; jde-li o podnikající fyzickou osobu, též její obchodní firmu, odlišující dodatek nebo další označení, místo podnikání a identifikační číslo osoby,
• pokud jde o právnickou osobu obchodní firma nebo název včetně odlišujícího dodatku nebo dalšího označení, místo podnikání a identifikační číslo osoby nebo obdobné číslo přidělované v zahraničí; u fyzické osoby, která je členem jejího statutárního orgánu, údaje ke zjištění a ověření její totožnosti,
• pokud jde o svěřenský fond jeho označení a identifikační údaje jeho správce, obhospodařovatele, nebo osoby v podobném postavení,
• údaje uvedené v bodu 1 nebo 2 o zástupci, je-li složitel nebo oprávněný zastoupen.

Elektronická kniha úschov odesílá automaticky notifikaci o nahlášení úschovy do EKÚ složiteli i oprávněnému a stejně tak odesílá i informaci o uzavření úschovy v EKÚ.

6. Výplata peněžních prostředků

Peněžní prostředky do úschovy může advokát přijímat výhradně převodem na úschovní účet nebo složením hotovostní částky složitelem na úschovní účet v bance advokáta. Je zakázáno, aby advokát přijímal do úschovy finanční prostředky v hotovosti. Toto pravidlo platí i pro výplatu uschovaných prostředků, je dovolen jen bankovní převod, hotovostní transakce je vyloučena. Ani v průběhu úschovy není advokát oprávněn finanční prostředky z úschovního účtu vybírat v hotovosti.

Nestanoví-li svěřenecká smlouva nebo písemný souhlas klienta jinak, je advokát povinen vyplatit klientovi složené prostředky okamžitě nebo v nejbližším termínu stanoveném bankou, bezprostředně po prokázání skutečnosti, na kterou je výplata peněžních prostředků z úschovy vázána.

Důležitým ochranným prvkem advokátní úschovy je notifikace banky, která složitele i příjemce informuje o tom, že na úschovní účet byly připsány svěřené prostředky a následně o každém pohybu na úschovním účtu až do jeho uzavření. Právě proto je nutné, aby advokát oznámil bance kontaktní údaje složitele i příjemce.

Advokát si podle judikatury Nejvyššího soudu[4] musí ověřit i údaje z insolvenčního rejstříku. Nejvyšší soud totiž uzavřel, že „advokát, který se jako schovatel ve smlouvě o advokátní úschově peněz zavazuje (má zavázat) složiteli (klientu) k tomu, že se složenou částkou bude nakládat podle pokynů složitele tím, že ji vyplatí složiteli nebo jiné osobě určené složitelem, je povinen si před uzavřením takové smlouvy ověřit, zda je vedeno insolvenční řízení na majetek složitele a zda splnění tohoto závazku nebrání některý z účinků takového řízení. Vyjde-li na základě takového ověření najevo, že je sice vedeno insolvenční řízení na majetek složitele, avšak splnění závazku ze smlouvy o advokátní úschově v době jejího uzavření nebrání žádný z účinků insolvenčního řízení, pak v době, kdy obdrží pokyn složitele k výplatě peněžních prostředků složiteli nebo jiné osobě, jedná svědomitě (§ 16 odst. 2 zákona o advokacii) pouze advokát, který si ověří, že splnění pokynu složitele nebrání aktuální stav insolvenčního řízení vedeného na majetek složitele. Advokát, který jako schovatel po prohlášení konkursu na majetek složitele vyplatil peněžní prostředky z účtu advokátní úschovy přímo složiteli, se ve smyslu ustanovení § 249 odst. 2 insolvenčního zákona nezprostí svého závazku (dluhu) z advokátní úschovy jen proto, že šlo o peněžní prostředky, jejichž poukázáním po prohlášení konkursu na majetek složitele na účet advokátní úschovy se předtím jiná osoba ve smyslu ustanovení § 249 odst. 2 insolvenčního zákona nezprostila svého závazku nahradit složiteli ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Dokud se příslušné plnění (po zohlednění tzv. nezabavitelné částky) nedostane do majetkové podstaty složitele, může se insolvenční správce složitele domáhat splnění původního závazku (dluhu) jak vůči osobě povinné nahradit složiteli ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, tak vůči advokátu (schovateli) coby osobě povinné k vydání předmětu advokátní úschovy složiteli. Plněním kteréhokoli z těchto subjektů do majetkové podstaty zaniká v rozsahu plnění povinnost plnit do majetkové podstaty druhému z nich.“ Jedná se tedy o specifický typ odpovědnosti advokáta ve vztahu k insolvenčnímu správci.

Judikatura řeší i vztah svěřenecké smlouvy a smlouvy kupní, v souvislosti s níž je svěřenecká smlouva uzavírána. Nejvyšší soud[5] řešil konkrétně otázku splnění úhrady kupní ceny v situaci, kdy uplynula sjednaná doba úschovy a advokát v souladu se svěřeneckou smlouvou vrátil kupní cenu zpět složiteli (kupujícímu). Nejvyšší soud dospěl k závěru, že „bankovní účet svěřeneckého správce se podle kupní smlouvy a „smlouvy o úschově kupní ceny a způsobu zaplacení kupní ceny“ stal místem plnění kupní ceny, takže závazek kupujícího zanikl složením předmětné částky na tento účet. Okolnost, že třetí osoba (příjemce úschovy) podle pokynů účastníků kupní smlouvy vrátila (převedla na bankovní účet) žalované část jí složené finanční částky, neboť nebyly v dohodnuté lhůtě splněny podmínky pro její výplatu žalobkyni, nic nemění na závěru, že bankovní účet příjemce úschovy se stal místem plnění kupní ceny nemovitostí. Nutno podotknout, že k zániku práv a povinností ze svěřenecké smlouvy mohlo dojít naplněním účelu této smlouvy (tj. vyplacením veškerých peněz z úschovy žalobkyni v souladu se smlouvou o úschově), resp. pozbytím její účinnosti, a to uplynutím doby, na kterou bylo vázáno splnění podmínek pro výplatu peněz a vrácením peněžních prostředků příjemcem úschovy složiteli.“ Současně Nejvyšší soud vyhodnotil svázanost kupní smlouvy se svěřeneckou smlouvou, pokud jde o úhradu kupní ceny a konstatoval, že „jestliže svěřenecká smlouva pozbyla účinnosti uplynutím času a výplatou „zbytku“ svěřené částky složiteli (žalované), nemůže mít tato okolnost vliv na smluvní ujednání o dohodnuté kupní ceně; nadále je totiž kupující povinna zaplatit prodávající kupní cenu podle kupní smlouvy. Nelze totiž pominout, že kupní cena (její část) se nedostala do sféry dispozice žalobkyně. Pozbylo-li účinnosti ujednání smlouvy (svěřenecké) o podmínkách výplaty sjednané kupní ceny, nastává stejná situace, jako kdyby k dohodě o okamžiku splatnosti a způsobu úhrady kupní ceny nedošlo, tzn., že kupní cena či její část se stávají splatnými na základě výzvy věřitele.“

7. Dokumentace

Advokát vede dokumentaci o nakládání s prostředky klienta v souvislosti s prováděnou úschovou v souladu s Usnesením o dokumentaci advokáta. Dokumentaci je advokát povinen na žádost klienta předložit klientovi. Tato dokumentace musí zachycovat veškeré operace s prostředky klienta s tím, že v ní musí být prostředky klienta odlišeny od jiných prostředků vedených na účtech advokáta.

Advokát je povinen předložit tuto dokumentaci, společně s dokumentací podle AML zákona, Kontrolní radě v případě, že u něj provádí kontrolu plnění povinností advokáta při provádění úschov. Důležité je, že poslední novela zákona o advokacii prolomila bankovní tajemství a pověřený člen kontrolní rady je oprávněn vyžádat si přímo od banky advokáta dokumentaci k pohybům na úschovních účtech. Situace, kdy členům kontrolní rady předložil advokát zfalšované výpisy z úschovních účtů, se tak již nemůže opakovat.

Smlouvu o úschově, kopie klientem předložených dokladů, plnou moc udělenou klientem a popřípadě další listiny vzniklé v souvislosti s úschovou peněžních prostředků je advokát povinen v souladu s § 52f odst. 3 ve spojení s § 52g odst. 1 zákona o advokacii uchovávat 10 let od ukončení úschovy. Rovněž banka je povinna archivovat po dobu 10 let údaje o advokátní úschově.

8. Garanční fond

ZA zřídil s účinností od 1. 1. 2026 Garanční fond České advokátní komory. Za každou úschovu nahlášenou do EKÚ je advokát povinen odvést do Garančního fondu částku 500,- Kč. Tyto odvody vyúčtuje advokátovi ČAK, a to poprvé za první čtvrtletí roku 2026 a následně vždy za uplynulý kalendářní měsíc. Dosáhne-li výše Garančního fondu částky 150 mil. Kč, platba odvodů do Garančního fondu se začátkem nového kalendářního roku pozastavuje. Klesne-li výše Garančního fondu pod 150 mil. Kč, povinnost odvádět odvody se počátkem nového kalendářního roku obnovuje.

Systém je nastaven tak, aby v případě, že úschovu hlásí advokát, který vykonává advokacii jako společník obchodní společnosti, byl odvod do Garančního fondu účtován této obchodní společnosti.

Skutečnost, že advokát do EKÚ nahlásí úschovu, která následně nebude realizována, nemá vliv na povinnost advokáta uhradit odvod do Garančního fondu.

Pravidla pro tvorbu a čerpání Garančního fondu jsou stanovena usnesením sněmu ČAK.

Garanční fond je zřízen zákonem o advokacii pro náhrady klientů, kterým advokát způsobil škodu trestnou činností v souvislosti s úschovou peněžních prostředků, nejčastěji se v minulosti jednalo o zpronevěru advokáta. O poskytnutí náhrady může žádat jen ta oprávněná osoba, jejíž identifikační údaje nahlásil advokát do EKÚ, a to pouze za podmínky, že doloží pravomocné rozhodnutí soudu, kterým byla advokátovi uložena povinnost nahradit majetkovou škodu způsobenou trestnou činností advokáta v souvislosti s úschovou peněžních prostředků.

Pro zmírnění tvrdosti, k němuž by mohlo vést uvedené omezení, pokud by bylo aplikováno striktně, stanoví usnesení sněmu oprávnění Komory poskytnout náhradu i v případech, že

1. na základě výsledku šetření orgánů činných v trestním řízení nejsou důvodné pochybnosti o tom, že se stal trestný čin, v jehož důsledku byla způsobena škoda v souvislosti s úschovou finančních prostředků, a současně
   1. byla věc odložena podle § 159a odst. 2 až 4 trestního řádu (nepřípustnost trestního stíhání podle § 11 trestního řádu – schválení narovnání, podmíněné odložení návrhu na potrestání, dočasné odložení trestního stíhání), neúčelnost trestního stíhání podle § 172 odst. 2 písm. a) nebo b) trestního řádu – hrozící trest je bez významu vedle trestu, který byl již uložen nebo postačující rozhodnutí jiného orgánu, odložení věci z důvodu okolností podle § 172 odst. 2 písm. c) trestního řádu – je zřejmé, že účelu trestního stíhání bylo dosaženo), nebo
   2. pachatel je trestně neodpovědný pro nepříčetnost,
2. jsou zde jiné okolnosti zvláštního zřetele hodné.

V případě, že oprávněná osoba zemřela nebo zanikla, poskytne se náhrada z Garančního fondu i jejímu dědici nebo právnímu nástupci.

Náhrada vyplácená z Garančního fondu je omezena výší nesplacené škody, a současně částkou 2,5 mil. Kč pro standardní úschovu a zvýšenou částkou 5 mil. Kč pro úschovu kupní ceny plynoucí z prodeje nemovité věci, která slouží bydlení. Náhrada v uvedených limitech se poskytuje na jednu úschovu bez ohledu na počet oprávněných osob. Je-li oprávněných osob více, uspokojí se poměrně.

Žádosti o náhradu z Garančního fondu je Česká advokátní komora povinna přijímat průběžně v průběhu kalendářního roku. O poskytnutí náhrady pro všechny, kteří o náhradu požádali do 31. prosince, rozhoduje představenstvo ČAK, a to do konce ledna následujícího roku. V případě, že prostředky v Garančním fondu neumožňují plnou náhradu všem poškozeným, kteří o náhradu v průběhu kalendářního roku požádali, poskytne se každému poměrná část a zbývající část je za stejných podmínek poskytnuta v následujícím kalendářním roce.

Náhrada z Garančního fondu se poskytne osobám poškozeným trestnou činností advokáta v souvislosti s úschovou peněžních prostředků přijatých do advokátní úschovy po 31. 12. 2025.

Vyplacením náhrady vzniká České advokátní komoře regresní oprávnění vůči advokátovi, který škodu způsobil.

9. Závěr

V souvislosti s prováděním úschovy finančních prostředků přichází v úvahu několik případů odpovědnosti advokáta za škodu, která byla klientovi způsobena porušením jeho povinností stanovených svěřeneckou smlouvou, zákonem nebo stavovským předpisem.

Prvním případem je zmíněná trestná činnost advokáta, typicky zpronevěra, která zakládá nárok poškozeného na náhradu z Garančního fondu. Je třeba zdůraznit, že Česká advokátní komora je jedinou profesní organizací, která poskytuje odškodnění za trestnou činnost jejích členů, a je pravdou, že tato skutečnost je u části advokátní veřejnosti vnímána negativně, neboť de facto poctiví advokáti se skládají na škodu způsobenou tím nepoctivým. Na druhé straně je to nepochybně profesní výhoda, protože advokáti tak nabízí klientům větší míru jistoty.

V minulých letech jsme se, byť v ojedinělých případech, setkali s tím, že zpronevěry advokátů splňovaly znaky Ponziho schématu. Mám za to, že to, jak nyní zákon i stavovské předpisy nastavily pravidla pro provádění úschov, by měla řetězovým zpronevěrám zabránit – pokud budou klienti advokátů seznámeni s tím, co musí splňovat bezpečná úschova. Vyzdvihla bych především notifikace z EKÚ, které klientovi potvrdí, že úschova byla nahlášena České advokátní komoře a pro případ zpronevěry budou mít nárok na náhradu z Garančního fondu, a notifikace banky o každém pohybu na účtu. Tyto notifikace by měly být zárukou toho, že při prvním pochybení bude vyrozuměna Česká advokátní komora, případně též policie, a zpronevěru se tak podaří zachytit na samém začátku. V této souvislosti má nepochybně význam i možnost prověřování úschovních účtů ze strany kontrolní rady ČAK přímo u banky.

Odpovědnost advokáta může založit i další pochybení. Může to být nenahlášení nebo chybné hlášení skutečného majitele finančních prostředků bance, která vede úschovní účet, pokud bude v důsledku toho v případě úpadku banky zmařeno uspokojení klienta z Fondu pojištění vkladů. Dalším případem je chybný postup advokáta porušujícího podmínky stanovené svěřeneckou smlouvou, typicky podání návrhu na vklad do katastru nemovitostí dříve, než bude svěřená částka kupní ceny připsána na úschovní účet, nebo vyplacení prostředků z úschovy, aniž by k tomu byly splněny stanovené podmínky. Odpovědnost může založit i poukázání finančních prostředků na jiný účet, aniž by se jednalo o úmysl – může jít o pouhou chybu v psaní, která může mít díky okamžitým platbám v bankovním systému fatální důsledky. Tyto odpovědnostní případy by si měl advokát, který úschovy poskytuje, ošetřit svým profesním pojištěním, protože nároky z nich Garančním fondem kryty nejsou. Podobně by byl řešen i zmíněný případ, kdy advokát vyplácí finanční prostředky příjemci, na jehož majetek byl prohlášen konkurs.

Za zmínku stojí i přísnější trestně právní kvalifikace zpronevěry prostředků v úschově. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí[6] konstatoval pro případ, že „se trestného činu zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku dopustil advokát tím, že si přisvojil cizí finanční prostředky, které převzal do úschovy na základě smlouvy o úschově podle § 747 odst. 1, 2 obč. zák. (§ 2402 až 2408 o. z.), spáchal tento čin jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného podle § 206 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neboť smlouva o úschově zakládá konkrétní rozsah povinnosti opatrovat uschovanou věc a jejím obsahem je primárně povinnost nakládat s uschovanou věcí tak, aby nedošlo k jejímu poškození nebo zničení, a současně jde o povinnost vyplývající i z § 56a zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož je advokát povinen uvedené věci převzaté do správy (tedy i úschovy) uložit na zvláštní účet.“

Za první měsíce fungování Garančního fondu zatím Česká advokátní komora neeviduje žádnou žádost o náhradu z Garančního fondu, a nepředpokládám, že by jí bylo možno podat v prvním roce jeho zřízení, už s ohledem na podmínku pravomocného soudního rozhodnutí o povinnosti advokáta nahradit škodu způsobenou jeho trestnou činností v souvislosti s úschovou, když současně musí jít o úschovu přijatou po 31. 12. 2025. Na druhé straně zatím ani neevidujeme případy protiprávní činnosti advokátů, které by se vztahovaly k úschovám po 1. 1. 2026. Budoucnost ukáže, jak dalece jsou nastavená pravidla klienty vyžadována, a jak se to projeví na čerpání náhrad z Garančního fondu. Závěrem proto shrnující poznámka – vigilantibus iura scripta sunt.

 

JUDr. Monika Novotná, advokátka Rödl & Partner, advokáti, s.r.o., předsedkyně České advokátní komory

 

---

[1] Např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2208/2019 ze dne 30. 6. 2021

[2] Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3077/2010 ze dne 31. 10. 2011

[3] Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 78/2016, ze dne 3. 11. 2020

[4] Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2797/2019 ze dne 12. 11. 2021

[5] Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2208/2019 ze dne 30. 6. 2021

[6] Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 267/2016 ze dne 13. 4. 2016