Robert Badinter spolu s Otakarem Motejlem od roku 1990 usilovali o založení mezinárodního sdružení – Masarykovy společnosti pro rozvoj právních vztahů francouzsko-československých (fr. zkr. „Association Masaryk“). Robert Badinter byl předsedou tohoto sdružení až do roku 2021. Toto předsednictví sdílel s Otakarem Motejlem více než 20 let.

 

Robert Badinter se narodil 30. března 1928 v Paříži, kde dne 9. února 2024 skonal. Ve své knize Idiss připomíná příběh své rodiny, která pocházela z Besarábie a přistěhovala se do Francie v předvečer první světové války. V díle vzdává poctu své babičce, která hovořila jidiš, jazykem židovské populace tohoto historického regionu tehdejší Ruské říše poznamenaného pogromy.

Jeho život, jeho životní dráha se prolínají s historií Evropy.

Během druhé světové války byla jeho rodina pronásledována nacistickými okupanty.

Na základě jmenného seznamu vyhotoveného šéfem lyonského Gestapa Klausem Barbiem byl jeho otec, Simon Badinter, zadržen dne 9. února 1943 v Lyonu. Zemřel ve vyhlazovacím táboře v Sobiboru, který se nacházel v Polsku.

Robertovi Badinterovi poskytla ochranu francouzská rodina v Savojsku. Pod krycím jménem mohl dokončit školní docházku v Chambéry.

Po osvobození Francie získal široké vzdělání na univerzitě v Paříži. Studoval sociologii, práva a literaturu. Na Kolumbijské univerzitě v New Yorku vystudoval umělecký obor a získal zde stipendium.

Jako advokát zapsaný od roku 1951 u Pařížské advokátní komory vedl neúnavný boj proti trestu smrti. Několik měsíců po svém uvedení do funkce ministra spravedlnosti (1981) nechal odhlasovat zrušení trestu smrti. Stalo se tak zákonem z 9. října 1981 v návaznosti na historické debaty v Národním shromáždění a v Senátu. Poukazoval zejména na ostatní evropské státy, které již absolutní trest odmítly.

Naplnilo se tak přání Victora Huga, který požadoval zrušení trestu smrti v září 1848 jako poslanec.

Victor Hugo ho inspiroval i jinou myšlenkou, kterou velký spisovatel obhajoval na Mezinárodním mírovém kongresu, který se konal dne 21. srpna 1849 v Paříži: vytvořením Evropy občanů, resp. „Spojených států evropských“.

Středem pozornosti Roberta Badintera, ministra spravedlnosti, se stala idea rozvoje práva a právního státu v Evropě.

Dne 2. října 1981 Francie ratifikovala článek 25 Evropské úmluvy pro lidská práva, který opravňuje každou osobu, do jejíchž základních práv a svobod bylo zasaženo, podat individuální stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva.

V roce 1986, po uplynutí mandátu ministra spravedlnosti, byl jmenován předsedou Ústavní rady (fr. „Conseil constitutionnel“) na období 9 let. V této funkci, krátce po Sametové revoluci, dne 19. dubna 1990, přijíždí do srdce Evropy – Prahy, aby po boku Otakara Motejla vystoupil na konferenci na Právnické fakultě Univerzity Karlovy na téma „Právní stát v demokracii“.

V okamžiku, kdy Robert Badinter stoupal po schodech Právnické fakulty, mu Otakar Motejl, tehdejší předseda Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní republiky, připomněl, že velký profesorský sál, který hostil konferenci, sloužil během druhé světové války jako kancelář důstojníků SS.

Robertovi Badinterovi přeběhl po tváři křečovitý úsměv a tichým povzdechem vyjádřil své překvapení.

V tu chvíli se mu nepochybně vybavily jeho osobní bolestné vzpomínky na minulost.

V knize „Les Épines et les Roses“ (česky „Trny a růže“), která vyšla v roce 2011, podrobně popisuje, jak se v roce 1983, poté co byl Klaus Barbie zadržen v Bolívii a byl vydán do Francie, se ocitl tváří v tvář bezprecedentní situaci:

„Zůstal zde osobní nevyřčený problém. Klaus Barbie byl šéfem lyonského Gestapa. Bylo to 9. února 1943 v Lyonu, v ulici Svaté Kateřiny, kde byl během razie zadržen můj otec spolu ostatními Židy. Po deportaci můj otec zemřel ve vyhlazovacím táboře v Sobiboru. Byl to vrah mého otce, kterého klikaté cesty osudu zavedly až ke mně. K tomu, kdo měl jako ministr spravedlnosti zajistit, aby byl Klaus Barbie souzen ve spravedlivém soudním procesu“.

Historie Prahy a její evropská dimenze ho opakovaně přitahovaly. Otakar Motejl během jedné návštěvy, kterou uskutečnil 15. března, poznamenal, že datum se shoduje s datem napadení Československa Hitlerovými vojsky.

Na Nejvyšším soudě v Paříži byla dne 9. listopadu 1993 připomínána jiná kapitola československé historie. Promítání filmu o Miladě Horákové, která byla popravena v roce 1950, neboť zůstala věrná demokratickým zásadám prezidenta Masaryka, se zúčastnili i oba tehdejší předsedové nejvyšších soudních instancí svých zemí, Robert Badinter a Otakar Motejl.

V návaznosti na dřívější konferenci o Victorovi Hugovi se Robert Badinter zasazoval i o přijetí evropské ústavy, jejíž ideu představil na Francouzském institutu v Praze v roce 2003.

Robert Badinter podporoval i další evropské iniciativy. V roce 1991 předsedal Arbitrážní mírové komisi pro Jugoslávii a připravil návrh Úmluvy o vytvoření Evropského smírčího soudu, kterému předsedal v letech 1995–2013.

Jeho proslov, jenž pronesl 17. října 2012 na Karlově univerzitě, která mu udělila čestný doktorát, obsahuje tento silný vzkaz:

„Růst Evropy spočívá v rozvoji práva… My, evropští občané dnes dlužíme naší historii a našim dětem imperativní povinnost být vždy a všude bojovníky za svobodu a lidskou důstojnost. Evropané musí být neustále připraveni tyto hodnoty v krutém světě obhajovat.“

V tomto duchu Robert Badinter a Otakar Motejl odhalili, jménem Association Masaryk, pamětní desku ve velkém sále Justičního paláce v Paříži (fr. „Palais de Justice“). Stalo se tak 23. června 2000. Mramorová deska připomíná českého krále Karla IV., který v tomto paláci jako chlapec pobýval. Justiční palác je dnes místem, kde se vydávají četná rozhodnutí založená na evropském právu.

Robert Badinter byl uveden do pařížského Pantheonu dne 9. října 2025. Připojil se tak ke spisovateli Victorovi Hugovi.

 

Autor textu: Yves Laurin, advokát zapsaný u Pařížské advokátní komory – spoluzakladatel a čestný předseda Association Masaryk pro rozvoj právních vztahů francouzsko-českých z.s.

Překlad: Martin Šíp, advokát, tajemník Association Masaryk pro rozvoj právních vztahů francouzsko-českých z.s.

Foto: Association Masaryk