Soudní dvůr zveřejnil rozsudek ve věci C-717/24 | Sociálna poisťovňa (Starobní důchod horníka v hlubinném dole), podle kterého musí členské státy při výpočtu starobního důchodu zohlednit zvláštní výhody spojené s výkonem určitých činností v jiných členských státech.

Slovenský státní příslušník pracoval v období od 1. července 1976 do 31. srpna 1995 jako horník v hlubinném dole v Karviné na území současné České republiky. Následně vykonával různá jiná zaměstnání v České republice a na Slovensku.

Podle československých právních předpisů se zaměstnání klasifikovala dle náročnosti. Horníci spadali do I. pracovní kategorie, která zakládala nárok na předčasný důchod od věku 55 let, pokud dotyčná osoba pracovala po dobu 25 let a z toho 15 let v podzemí v hlubinném dole. Reformou přijatou v roce 1992 byl tento klasifikační systém s účinností od 31. prosince 1992 zrušen, přičemž nabytá práva byla zachována až do roku 2016. Po zániku České a Slovenské federativní republiky dne 31. prosince 1992 Česká republika toto zrušení provedla okamžitě, zatímco Slovensko odložilo jeho účinky až na rok 1999.

V roce 2013 požádala dotyčná osoba, když jí bylo 55 let, o přiznání důchodu na Slovensku. Její žádost byla zamítnuta s odůvodněním, že nesplňuje podmínku spočívající v tom, že pracovala jako horník v hlubinném dole po dobu 15 let. Slovenské orgány totiž měly za to, že doby činnosti vykonávané na území současné České republiky lze zohlednit pouze tehdy, pokud podle českých právních předpisů stále spadají do I. pracovní kategorie. K 31. prosinci 1992, kdy byla tato klasifikace v České republice zrušena, však ještě dotyčná osoba činnost v této kategorii 15 let nevykonávala.

Následně byl zahájen soudní spor ohledně toho, zda jsou slovenské správní orgány povinny zohlednit při počítání těchto 15 let i období od 1. ledna 1993 do 31. srpna 1995, během něhož dotyčná osoba i nadále pracovala jako horník v hlubinném dole v České republice.

Slovenský Nejvyšší správní soud se Soudního dvora dotázal na výklad nařízení č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení1, a konkrétně na pravidlo týkající se sčítání dob činnosti získaných v různých členských státech pro účely výpočtu starobního důchodu. Toto pravidlo má zaručit, aby osoby, které vykonávaly činnost zakládající nárok na zvláštní výhody, nepozbyly nároku na tyto výhody pouze z toho důvodu, že využily svobody pohybu a pokračovaly v této činnosti v jiném členském státě.

Soudní dvůr konstatoval, že se toto pravidlo použije vždy, když jsou stanovena zvláštní pravidla přiznání starobního důchodu pro určitá povolání nebo činnosti v členském státě příslušném k přiznání dávky. To platí i v případě neexistence zvláštního systému sociálního zabezpečení formálně odděleného od obecného systému.

Pokud jde o projednávaný případ, Soudní dvůr uvedl, že slovenská právní úprava ve vztahu k období od 1. ledna 1993 do 31. srpna 1995 obsahovala v oblasti starobních důchodů pravidla specifická pro činnost horníka v hlubinném dole. Doby, které dotyčná osoba získala v České republice, byly získány v rámci této činnosti, takže s výhradou ověření, které musí provést slovenský Nejvyšší správní soud, nasvědčuje vše tomu, že tyto doby je při výpočtu jejího starobního důchodu na Slovensku nutné zohlednit.

Úplné znění rozsudku, a případně jeho shrnutí jsou zveřejněny na internetové stránce CURIA v den vyhlášení.

Zdroj a foto: SDEU