Dnes 22. května 2026 je to přesně osmdesát let od popravy Karla Hermanna Franka – jednoho z nejvýše postavených představitelů nacistické okupační moci v Protektorátu Čechy a Morava. Člověka spoluzodpovědného za teror, popravy, vypálení Lidic a Ležáků i za tisíce zničených lidských osudů. Jeho jméno zůstává symbolem brutality a zločinů nacismu.

Připomínka tohoto výročí na následujících řádcích však není zamýšlena jako návrat k temné kapitole našich dějin. Je připomínkou mimořádně důležitého principu demokratického právního státu: že právo na obhajobu náleží každému. I tomu, jehož vina se zdá být nepochybná. I tomu, koho veřejnost nenávidí.

Když stanul Karl Hermann Frank po válce před soudem, československá společnost byla poznamenána šesti lety okupace, strachem, ponižováním a krutostí nacistického režimu. Touha po spravedlnosti byla pochopitelná a oprávněná. Přesto bylo nezbytné, aby se soud nestal pouhým aktem pomsty.

Právě tehdy vstoupil do dějin české advokacie obhájce Kamill Resler. Pražský advokát, který za okupace pomáhal pronásledovaným, zastupoval osoby odsouzené nacisty a podporoval kolegy židovského původu, byl ustanoven obhájcem ex offo právě Frankovi. Rozhodně nešlo o jeho vlastní volbu. Proti ustanovení se opakovaně bránil. Vedení tehdejší Advokátní komory v čele s Antonínem Kloudou však trvalo na tom, že právě on je člověkem, který je schopen tuto mimořádně citlivou úlohu vykonat profesionálně a důstojně a tak, aby proces nebyl nikdy zpochybněn. A vedení tehdejší Komory se ve své volbě nemýlilo.

Přijetím obhajoby se Kamill Resler nevyslovil pro Franka. Nevyslovil souhlas s jeho činy. Nepopíral nacistické zločiny ani je nesnižoval. Hájil něco jiného – samotný princip spravedlivého procesu. To je rozdíl, který bývá i dnes často přehlížen. Advokát totiž neobhajuje zločin. Neobhajuje ideologii. Obhajuje právo. Obhajuje, aby stát postupoval podle pravidel, nikoliv podle emocí. Obhajuje princip, že právo nesmí být odměnou pouze pro „oblíbené či morálně přijatelné osoby“, ale je právem každého.

Kamill Resler si byl vědom, že veřejnost jeho roli nechápe. Čelil velké kritice i nenávisti. Přesto neustoupil. Chápal, že pokud by právo na obhajobu neplatilo právě v takto vypjatém procesu, přestalo by být univerzálním principem a stalo by se pouze nástrojem momentální společenské nálady.

Proces s Karlem Hermannem Frankem skončil rozsudkem smrti. Dne 22. května 1946 byl na Pankráci veřejně popraven. Ani poté však Resler své rozhodnutí nikdy nezpochybnil. Dobře věděl, že role advokáta není založena na popularitě ani veřejném souhlasu. Je založena na odpovědnosti vůči právu a vůči principům, které mají chránit společnost i v dobách největšího napětí.

Když byl Frank odsouzen k smrti, Resler ho navštívil jako poslední. Podal mu ruku. Z úcty k právu a k lidské důstojnosti. „Obhajoba není souhlas,“ napsal později. „Obhajoba je ochrana principu.“

Po únoru 1948 byl Kamill Resler režimem odstraněn z advokacie. Žil v ústraní, sledován Státní bezpečností. Ale nezlomil se. Ani za nacismu, ani za komunismu. Jeho příběh v roce 2019 popsal detailně v rámci projektu České advokátní komory Advokáti proti totalitě a stejnojmenné knihy advokát a obhájce Petr Toman (čtěte ZDE). Celou knihu nazvanou „Poslušen zákonů své země a svého stavu: Kamill Resler – obhájce K. H. Franka“ věnoval v roce 2014 jeho příběhu Jakub Drápal. Samotné ustanovení Reslera obhájcem v procesu s Frankem mapuje i televizní hra z roku 1998 Ex offo, kde roli Kamilla Reslera ztvárnil Viktor Preiss  a Antonína Kloudu Ladislav Frej, a kterou lze zhlédnout ZDE.

Příběh Kamilla Reslera je i po osmdesáti letech silnou připomínkou toho, na čem stojí právní stát. Právo na obhajobu musí mít každý bez výjimky. Advokacie musí zůstat nezávislá a důvěra mezi advokátem a klientem chráněná mlčenlivostí. Právě ve chvílích, kdy společnost žádá rychlé odsudky a jednoduché soudy, se ukazuje, jak důležité tyto principy jsou.

Hana Rýdlová, šéfredaktorka Advokátního deníku a Bulletinu advokacie

Foto: archiv ČAK