Návod k použití je jako běžné příslušenství rozličných věcí, přístrojů apod. dostatečně znám. Méně známý asi bude návod ke zneužití. Proto bych rád v následujícím příspěvku upozornil na jednu skutečnost či možnost, která vypadá skutečně zajímavě. Nejde sice o zneužití věci, ale o zneužití práva. Ovšem způsobem, který by možná mohl být široce použitelný, a tak o něm píšu.

V únoru tohoto roku Vrchní soud v Praze odmítl svým usnesením odvolání osoby, která se pokoušela ingerovat do rejstříkového řízení, ačkoliv k tomu nebyla oprávněna. Šlo o pokus zasahovat do řízení o výmaz obchodní společnosti, s nímž zmíněná osoba neměla nic společného. Ale v rámci rozličných „naschválů“ zkusila i tenhle trik.

Nejdříve u rejstříkového soudu, a když tam to nevyšlo, tak se odvolala. Vrchní soud v Praze kromě toho, že pravomocně skončil zmíněný pokus o zasahování do práv právnické osoby v poučení konstatoval, že proti jeho usnesení není přípustné dovolání. To nezabránilo té osobě, aby dovolání podala. Dokonce s žádostí o odklad právní moci nyní již pravomocného usnesení Vrchního soudu v Praze.

Pro sebe jsem si učinil závěr, že právní zástupkyně dovolatelky zřejmě není „nejostřejší tužkou v penálu“ české advokacie a požádal jsem o vyznačení doložky právní moci tak, aby bylo možné dokončit řízení o výmazu zmíněné společnosti.

Záhy se ukázalo, že i česká justice „má v penálu ne zrovna nejostřejší úředníky“. Nebo spíše, v daném případě, úřednice. Od jedné z nich jsem obdržel sdělení, že doložka právní moci vyznačena nebude, neboť proti pravomocnému, a tedy vykonatelnému rozhodnutí bylo podáno dovolání včetně žádosti o odklad právní moci.

Z toho důvodu tedy nelze doložku vyznačit. Promptně jsem se obrátil na Městský soud v Praze, co soud rejstříkový, se žádostí o zjednání nápravy. Neméně promptně mi byl doručen dopis místopředsedy Městského soudu v Praze, který nezpochybnil věcnou stránku mé stížnosti. Dokonce uvedl, že se ztotožňuje s mým právním názorem, podle něhož podání dovolání proti rozhodnutí ve věci samé nebrání vyznačení doložky právní moci, ale zároveň dle jeho mínění „…nelze upřít relevanci právnímu názoru, že právní moc bude na usnesení možné vyznačit až poté, co Nejvyšší soud rozhodne o žádosti o jejím odkladu.“ S tímto názorem se údajně ztotožnila i soudkyně, která má oddělení veřejných rejstříků ve své gesci.

Z čehož jednoznačně rezultuje zmíněný návrh na zneužití.

Je zjevné, že pokud se tohle ujme, tak každý, kdo bude chtít, i třeba jen ze zlomyslnosti, překážet v realizaci pravomocného rozhodnutí, prostě podá dovolání. Sice nepřípustné, ale se žádostí o odklad právní moci atakovaného rozhodnutí. O zbytek už se postará justiční aparát.

Kromě mnohých kverulantů tenhle justiční „vylepšovák“ ocení Nejvyšší soud. Jeho soudci budou jistě rádi vyřizovat příval nesmyslných dovolání s ještě nesmyslnějšími žádostmi o odklad právní moci napadeného rozhodnutí. Ostatně budou muset. A taky budou muset trochu sebou hodit, když už z rozhodnutí soudní úřednice bude jejich rozhodnutí podmínkou vyznačení právní moci soudních rozhodnutí. Ale jistě to rádi udělají. Zejména, když se jim vyloží, že to je v rámci akce Fiat iusticia, et pereat mundus.

I z hlediska právní teorie je akceptace výše popsaného postupu velmi zajímavá, neboť sice u nás neuznáváme soudcovskou tvorbu práva, ale jak patrno, tvorba práva soudními úřednicemi se stane legálním postupem.

Takže se můžeme jistě těšit na další „relevantní názory“ justičního personálu, které takto vstoupí do praxe. Možná při tom trochu utrpí princip právních jistot, a tedy právní stát, ale oni si rádi oprávnění počkají.

Jen mne tak napadlo, co asi udělá paní předsedkyně Městského soudu v Praze, až ráno přijde do své kanceláře, a na obligátní otázku, kdo je v tomhle baráku právně nejmocnější, jí její zrcadlo odpoví, že ta úřednice v prvním patře, druhý dveře vlevo. Nejspíš asi nemrští s proradným zrcadlem o zem a asi ani neuloží svému náměstkovi, aby šel a tu úřednici zhubil otráveným ovocem. Něco by se s tím ale podle mne dělat mělo.

JUDr. Tomáš Sokol