Nejvyšší soud (NS) vydal rozhodnutí, které vyjasňuje postavení osob podílejících se na rodinném závodu v řízení o pozůstalosti. Potvrdil, že tzv. „přednostní právo“ podle § 704 občanského zákoníku nezakládá nové dědické právo ani nerozšiřuje okruh dědiců. Osoby podílející se na provozu rodinného závodu, nejsou-li dědici, mohou v pozůstalostním řízení vystupovat toliko jako věřitelé, a to jen v zákonem vymezených částech řízení.

Případ se týkal pozůstalosti po podnikateli, jehož zemědělský závod byl fakticky provozován širší rodinou. Někteří příbuzní – bratr, synovci a matka zůstavitele – tvrdili, že se dlouhodobě podíleli na chodu „rodinného závodu“, a uplatnili „přednostní právo“ k závodu podle § 704 občanského zákoníku, případně nárok na finanční vypořádání podílu, a proto usilovali o účastenství v pozůstalostním řízení.

Soudy nižších stupňů jejich účast odmítly. NS jejich dovolání zamítl a tento právní názor potvrdil. Stanovil, že dědit lze pouze na základě závěti, dědické smlouvy nebo ze zákona; ustanovení o rodinném závodu není čtvrtým dědickým titulem. Nejsou-li tedy osoby podílející se na provozu rodinného závodu zároveň dědici zůstavitele, mohou mít tyto osoby v pozůstalostním řízení pouze postavení věřitelů.

Osoby podílející se na rodinném závodu mají obligační (závazkové) nároky vůči vlastníkovi závodu, mohou tedy být věřiteli zůstavitele. Jako věřitelé mohou vstoupit do řízení pouze v konkrétních fázích (např. při soupisu majetku), a to jen tehdy, pokud prokážou existenci své pohledávky.

Rozhodnutí NS přináší zásadní právní jistotu v tom, že „neformální“ rodinná spolupráce nevytváří nárok na dědictví a že bez právního ošetření (např. smlouvy, podíly, závěť) hrozí, že se faktická účast promění pouze v pohledávku.

Rozhodnutí zároveň zdůrazňuje často podceňované riziko, že dlouhodobá práce v rodinném podnikání nezaručuje podíl na majetku po smrti vlastníka a bez právního ukotvení může dojít ke konfliktům mezi „pracující rodinou“ a zákonnými dědici.

Zdroj: NS