Následující článek kriticky analyzuje praxi českých katastrálních úřadů, které v rámci sbírky listin zpřístupňují třetím osobám citlivé osobní údaje obsažené v tzv. rozvodových dohodách. V rámci článku je poukazováno na rozpor této praxe s pozitivním závazkem státu chránit právo na soukromý a rodinný život dle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a s nařízením GDPR. Navzdory argumentaci správních orgánů o principu publicity autorka dovozuje, že katastrální úřady jsou povinny provádět anonymizaci údajů, které nejsou nezbytné pro transparentnost věcných práv. Text v závěru přináší návrhy de lege ferenda na výslovné zakotvení anonymizační povinnosti do katastrálního zákona.

Evropský soud pro lidská práva (dále „ESLP“) se ve své rozhodovací praxi opakovaně zabývá rozsahem ochrany práva na respektování soukromého a rodinného života podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950, jež byla přijata v Radě Evropy a u nás byla ratifikována a poté vyhlášena pod č. 209/1992 Sb.[1] ESLP se touto otázkou zabývá i ve vztahu ke zveřejňování informací ve veřejné evidenci.

V této souvislosti ESLP konstatoval, že z čl. 8 Úmluvy[2] neplyne pouze negativní závazek státu nezasahovat do práva jednotlivce na soukromí, ale rovněž pozitivní závazek, tj. povinnost státu zřídit systém účinné ochrany a výkonu práva na soukromí pro případy nezákonného zásahu spadajícího do jeho rámce.[3] Na tomto místě ESLP vyslovil, že (každý) stát je povinen přijmout taková opatření, která zajistí respektování práva na soukromý život, včetně zakotvení adekvátních právních pravidel pro soudní rozhodování a vymáhání rozhodnutí soudu, jež jednotlivce před zásahy do jeho soukromí účinně ochrání, a rovněž zavedení zvláštních opatření tam, kde to povaha věci vyžaduje.[4]

Právě tento evropský standard ochrany práva na respektování soukromého a rodinného života (tj. povinnost státu zřídit systém účinné ochrany a výkonu práva na soukromí) však vyvolává zásadní otázky ve vztahu k praxi českých katastrálních úřadů, které s poukazem na veřejnou dostupnost katastru nemovitostí zpřístupňují třetím osobám nejen údaje o věcných právech k nemovitostem, ale i všechen další obsah listin založených ve sbírce listin, včetně tzv. rozvodových dohod.[5]

Podnětem pro sepsání této stati se stala konkrétní aplikační praxe českých katastrálních úřadů. Klientka k návrhu na vklad vlastnického práva přiložila vedle rozsudku o rozvodu rovněž rozvodovou dohodu, která – v souladu s povahou věci – obsahovala i citlivé osobní údaje. Katastrální úřad tuto listinu založil do sbírky listin. Následně se ukázalo, že v důsledku zpřístupnění údajů, jež měly zůstat neveřejné, získaly třetí osoby informace, které začaly dále využívat. V zastoupení své klientky jsem se obrátila na Český úřad zeměměřický a katastrální a následně na Úřad pro ochranu osobních údajů se žádostí o anonymizaci citlivých osobních údajů obsažených v listinách založených ve sbírce listin katastru nemovitostí, a to v návaznosti na zjištění klientky, že třetí osoba se seznámila s rozvodovou dohodou tak, že nahlížela do sbírky listin katastru nemovitostí. Tyto údaje byly součástí rozvodové dohody a zahrnovaly informace související se soukromým a rodinným životem dotčené osoby (např. informace o dětech klient­ky a jejího bývalého manžela, specifikace peněžních účtů klientky a jejího bývalého manžela, informace o zaměstnaneckých poměrech klientky a jejího manžela, údaje o aktuálním a předchozím bydlení klientky a jejího bývalého manžela, řešení vyživovací povinnosti klientky a bývalého manžela apod.).

Uvedené žádosti však nebylo vyhověno, a to s odkazem na princip veřejnosti katastru nemovitostí a zákonná pravidla jeho fungování. Ani Český úřad zeměměřický a katastrální, ani Úřad pro ochranu osobních údajů v daném případě neshledaly důvody pro omezení přístupu třetích osob k obsahu dotyčných listin, a to dokonce ani pokud jde o rozsah údajů v listinách uvedených, když zjevně nejde o informace nezbytné pro naplnění legitimního veřejného zájmu na transparentnosti právních vztahů k nemovitostem.

Tento postup uvedených českých správních orgánů otevírá zásadní otázku, zda aktuálně platná zákonná úprava a současná praxe českých správních orgánů při zveřejňování listin ve sbírce listin katastru nemovitostí odpovídá požadavkům vyplývajícím z čl. 8 Úmluvy, zejména pokud jde o pozitivní závazek státu zajistit účinnou ochranu soukromého a rodinného života v situacích, kdy dochází ke kolizi tohoto práva se zásadou formální a materiální publicity.

Cílem tohoto článku má být nejen poukázat na nesprávnou praxi českých správních orgánů, ale také z těchto poznatků vyvodit úvahy de lege ferenda, tedy návrhy možných legislativních změn zlepšujících platnou právní úpravu v České republice.

Postavení katastrálních úřadů z hlediska ochrany osobních údajů

Pro lepší pochopení dané problematiky je žádoucí vymezit postavení Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, resp. katastrálních úřadů, a to právě z hlediska ochrany osobních údajů.

Dle ust. § 54 odst. 1 katastrálního zákona[6] ve spojení s čl. 4 bod 7 nařízení GDPR[7] má Český úřad zeměměřický a katastrální postavení správce osobních údajů evidovaných v katastru nemovitostí. Katastrální úřady pak mají postavení zpracovatelů osobních údajů evidovaných v katastru nemovitostí dle ust. § 54 odst. 2 katastrálního zákona ve spojení s čl. 4 bod 8 nařízení GDPR. Pro úplnost je nutné dodat, že ústředním správním úřadem pro oblast ochrany osobních údajů a dozorovým úřadem je Úřad pro ochranu osobních údajů, a to v souladu s ust. § 50 odst. 1 zákona o zpracování osobních údajů[8] ve spojení s čl. 77 nařízení GDPR.

Z výše uvedeného je tedy bez jakýchkoli pochybností zřejmé, že na katastrální úřady dopadá právní úprava týkající se ochrany osobních údajů. Klíčovou otázkou však zůstává, od kterého okamžiku jsou katastrální úřady vázány povinnostmi vyplývajícími z právních předpisů upravujících ochranu osobních údajů, zda od okamžiku podání návrhu na vklad, anebo od nějakého okamžiku pozdějšího.

Odpověď na tuto otázku dává ust. čl. 4 odst. 2 nařízení GDPR, které stanoví, že „Zpracováním je jakákoliv operace nebo soubor operací s osobními údaji nebo soubory osobních údajů, který je prováděn pomocí či bez pomoci automatizovaných postupů, jako je shromáždění, zaznamenání, uspořádání, strukturování, uložení, přizpůsobení nebo pozměnění, vyhledání, nahlédnutí, použití, zpřístupnění přenosem, šíření nebo jakékoliv jiné zpřístupnění, seřazení či zkombinování, omezení, výmaz nebo zničení.“ Jinými slovy řečeno, katastrální úřady jsou vázány nařízením GDPR od okamžiku, kdy osobní údaj začnou zpracovávat.

Možnost anonymizace osobních údajů v činnosti katastrálních úřadů

Dle ust. § 52 odst. 1 katastrálního zákona má každý právo do katastru nemovitostí nahlížet, pořizovat si z něj pro svou potřebu opisy, výpisy nebo náčrty a získávat z něj údaje ze sbírky listin. Ust. § 52 odst. 4 katastrálního zákona pak stanoví, jakým způsobem se poskytují údaje ze sbírky listin katastru nemovitostí, mj. poskytnutím kopie písemností v listinné podobě. Konkrétně ust. § 52 odst. 4 katastrálního zákona stanoví:

„Poskytování údajů ze sbírky listin katastru či pozemkové knihy se provádí poskytováním ověřených nebo prostých

a) kopií písemností v listinné podobě,

b) výstupů vzniklých převedením písemností v listinné podobě do elektronické podoby nebo převedením písemností v elektronické podobě do listinné podoby, pokud tyto písemnosti byly v době doručení katastrálnímu úřadu podepsány způsobem, se kterým jiný právní předpis spojuje při právním jednání vůči státu v souvislosti s výkonem jeho působnosti účinky vlastnoručního podpisu, zapečetěny uznávanou elektronickou pečetí nebo označeny elektronickou značkou,

c) duplikátů písemností v elektronické podobě, pokud tyto písemnosti byly v době doručení katastrálnímu úřadu podepsány způsobem, se kterým jiný právní předpis spojuje při právním jednání vůči státu v souvislosti s výkonem jeho působnosti účinky vlastnoručního podpisu, zapečetěny uznávanou elektronickou pečetí nebo označeny elektronickou značkou.“

Lze konstatovat, že ačkoli zmíněná zákonná úprava neobsahuje výslovné ustanovení o právu, resp. povinnosti, katastrálního úřadu anonymizovat či pseudonymizovat podkladové listiny a v nich obsažené údaje, jsou k tomu katastrální úřady oprávněny, resp. povinny, dle čl. 8 Úmluvy, jakož i dle čl. 5 odst. 1 písm. c)[9] a čl. 6 odst. 1 nařízení GDPR,[10] které osobní údaje chrání před zveřejněním či potenciálním zneužitím třetími subjekty.[11]

Nelze tedy přisvědčit závěru Úřadu pro ochranu osobních údajů,[12] že katastrální úřady nemohou při zpracování osobních údajů v souvislosti se sbírkou listin katastru nemovitostí přistoupit k opatřením, jako je anonymizace, a to jak s ohledem na koncepty formální a materiální publicity a jejich provázanost (k této problematice viz dále), tak s ohledem na explicitní umožnění poskytování údajů ze sbírky listin katastru nemovitostí pouze skrze poskytnutí kopií listin dle ust. § 52 odst. 4 katastrálního zákona.

Princip formální a materiální publicity

Vzhledem k tomu, že jak Český úřad zeměměřický a katastrální, tak Úřad pro ochranu osobních údajů ve svých rozhodnutích o nevyhovění žádosti mé klientky o anonymizaci citlivých osobních údajů obsažených v listinách založených ve sbírce listin katastru nemovitostí[13] nesprávně vykládají obsah a důsledky formální a materiální publicity veřejných seznamů a rejstříků, krátce se zastavím u této problematiky.

Z principu formální a materiální publicity totiž Úřad pro ochranu osobních údajů nesprávně dovozuje povinnost předložení a následné zveřejnění listin (resp. jejich kopií) sloužících jako podklad pro vklad práva k nemovité věci tam zapsané, a to v jejich celistvosti, prosté jakýchkoli změn, úprav, anonymizací či pseudonymizací. Úřad pro ochranu osobních údajů konkrétně uvádí, že „Výše uvedené principy materiální a formální publicity jsou, jak již bylo výše uvedeno, úzce provázány, neboť právě skrze nástroje publicity formální se materiální publicita uvádí v život. S ohledem na úzkou vazbu mezi těmito koncepty je nutné právní úpravu ohledně způsobu zpřístupňování obsahu sbírky listin obsaženou v zákoně č. 256/2013 Sb. interpretovat tak, že omezuje provádění jakýchkoliv zásahů do dokumentů, jež by mohly být předloženy komukoliv ze široké veřejnosti, pokud by o takové předložení projevil zájem. Je zjevné, že jenom nepozměněným obsahem listin, které představují právní tituly práv souvisejících s nemovitými věcmi, popř. nepozměněným obsahem listin osvědčujících nabytí takového titulu, mohou být osvědčeny skutečnosti a práva zapsaná v katastru nemovitostí tak, aby rozhodnutí příslušného katastrálního úřadu ve vztahu k jednotlivým zápisům byla schopna posoudit třetí osoba s rozumem průměrného člověka. Záměr zákonodárce se jeví jako zřejmý. Je tedy zřejmé, že přístup k písemnostem vedeným v rámci této sbírky listin je možné realizovat pouze skrze přístup k celým neupraveným dokumentům, resp. ke kopiím těchto dokumentů.“

Takový závěr je dle mého názoru nesprávný. Pojetí principu formální a materiální publicity aplikované katastrálními úřady lze komparovat s aplikací těchto principů rejstříkovými soudy při zápisu skutečností do veřejných rejstříků (např. do obchodního rejstříku). Rejstříkové soudy, ačkoli na jejich činnost při správě veřejných rej­stříků a na veřejné rejstříky samotné dopadá převážně významově shodná či obdobná právní úprava jako v případě veřejných seznamů, tj. např. katastru nemovitostí, při zápisu relevantních skutečností do veřejných rejstříků a zakládání souvisejících podkladových listin do sbírky listin anonymizují či pseudonymizují určité údaje i přes absenci právního předpisu výslovně je k tomu opravňujícího. Přestože mezi tyto (rejstříkovými soudy) anonymizované či pseudonymizované údaje patří samozřejmě v první řadě informace týkající se obchodního tajemství, finanční a hospodářské situace či tržního postavení evidovaných subjektů, patří mezi ně stejně tak i (citlivé) osobní údaje, jejichž zveřejnění není nutné ani účelné k dosažení sledovaného legitimního zájmu, a naopak je způsobilé přivodit subjektům těchto údajů újmu, pokud dojde ke zneužití těchto údajů třetí osobou. V případě správy veřejných rejstříků tak shora uvedenou praxí rejstříkových soudů dochází k naplnění zákonem sledovaného účelu, aniž by docházelo k neoprávněným zásahům do soukromí osob zpřístupněním jejich osobních údajů ke zpracování neomezenému a předem neurčenému množství třetích osob. Nic přitom nebrání tomu, aby per analogiam takový postup ve své činnosti uplatňovaly i katastrální úřady.

Konečně je nutné připomenout to, co je samozřejmé, že princip publicity se týká takových údajů, které jsou potřebné k provedení zápisů práv ve veřejném seznamu, nikoli veškerých podkladů k těmto zápisům, tedy v žádném případě úplného znění rozvodových dohod, a to včetně podkladů obsahujících citlivé osobní údaje, které podléhají ochraně podle nařízení GDPR. Ve smyslu čl. 6 nařízení GDPR by osobní údaje měly být zpracovávány pouze tehdy, pokud pro to existuje právní důvod. Do tohoto právního základu nepatří všechny podklady k zápisu, resp. údaje zde uvedené, ale pouze ty, které jsou nezbytné pro realizaci veřejného zápisu dle čl. 5 odst. 1 písm. c) nařízení GDPR. Stejného názoru je Šustrová,[14] která uvádí, že zásada materiální publicity se týká věcných práv zapsaných v katastru nemovitostí a neuplatňuje se např. na sbírku listin a její obsah.

Novela o. s. ř. 

S tématem úzce souvisí recentní novela občanského soudního řádu.[15] Zákonem č. 269/2025 Sb.[16] byla doplněna ust. § 158 odst. 5 a § 169 odst. 5 o. s. ř., která nově upravují, jakým způsobem soudy navrhují zápisy do katastru nemovitostí, pokud má být zápis proveden na základě rozsudku či usnesení. Zmíněná novelizovaná ustanovení stanoví, že pokud má být na podkladě rozsudku či usnesení proveden zápis do katastru nemovitostí, vyhotoví soud ze svého rozhodnutí výpis obsahující údaje potřebné pro tento účel a zašle jej příslušnému katastrálnímu úřadu.

Tato novela se však nedotýká tzv. smluveného rozvodu (nově od 1. 1. 2026[17]), kdy podkladem pro zápis do katastru nemovitostí je nejen rozsudek o rozvodu manželství, ale rovněž rozvodová dohoda, na základě které došlo k vypořádání práv manželů k dotčené nemovitosti. To znamená, že ani tato novela neřeší možnost anonymizace citlivých osobních údajů, obsažených v rozvodových dohodách založených ve sbírce listin katastru nemovitostí.[18]

A co dál?

Byť mám z výše uvedených důvodů za to, že v současné chvíli jsou katastrální úřady oprávněny, resp. povinny, přistoupit k anonymizaci osobních údajů obsažených v listinách založených ve sbírce listin katastru nemovitostí, úvahou de lege ferenda bych uvítala změnu právní úpravy, která by tuto možnost katastrálním úřadům explicitně zakotvila. Vzhledem k tomu, že Úřad pro ochranu osobních údajů uvádí,[19] že změna musí přijít od zákonodárce, domnívám se, že pokud nedojde ke změně právní úpravy, budou správní orgány aplikovat právní předpisy a nařízení GDPR i nadále nesprávně.

Pokud jde o konkrétní návrh změny, dle mého názoru se lze inspirovat např. zákonem o svobodném přístupu k informacím,[20] konkrétně jeho ust. § 8a odst. 1, kde se stanoví, že informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje poskytne povinný subjekt jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu. Na základě tohoto ustanovení je povinný subjekt povinen anonymizovat prve uvedené údaje. Ve vztahu ke mnou uvedenému případu by tedy ust. § 52 odst. 4 katastrálního zákona mohlo být doplněno o výše uvedený korektiv.

Vzhledem k tomu, že se právě nyní připravuje návrh zákona, kterým se mění katastrální zákon,[21] uvítala bych, kdyby součástí návrhu byla i výslovná povinnost katastrálních úřadů anonymizovat osobní údaje obsažené v listinách založených do sbírky listin ve světle výše uvedeného. D

 

Poděkování: Ráda bych poděkovala doc. JUDr. Michaele Hendrychové, CSc., za její korekturu tohoto odborného článku, kolegům Mgr. Karlu Navrátilovi za impuls k sepsání článku a Honzovi Gelnarovi za pomoc při přípravě podání, o nichž bylo správními orgány rozhodováno a jejichž výsledkem jsou rozhodnutí zmiňovaná v tomto článku. Nakonec děkuji Mgr. Petře Černochové za inspirativní diskusi o evropské judikatuře, která se stala jedním z inspiračních východisek tématu tohoto článku.

 

JUDr. Barbora Rybníčková působí jako advokátka trvale spolupracující se společností Svoboda Koubková advokáti s. r. o.

Ilustrační foto: Pixabay

---

[1] Sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod; dále jen „Úmluva“.

[2] Čl. 8 Úmluvy:

„1. Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence.

2. Státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, ochrany pořádku a předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.“

[3] Rozsudek ESLP ze dne 6. 4. 2021 ve věci č. 5434/17, Liebscher proti Rakousku.

[4] Tamtéž.

[5] Pokud v článku hovořím o tzv. rozvodové dohodě, mám na mysli dohodu o úpravě majetkových poměrů, bydlení a výživném pro dobu po rozvodu manželství dle ust. § 757 odst. 1 písm. c) zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „rozvodová dohoda“.

[6] Zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „katastrální zákon“.

[7] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů); dále jen „nařízení GDPR“.

[8] Zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „zákon o zpracování osobních údajů“.

[9] Čl. 5 odst. 1 písm. c) nařízení GDPR: „Osobní údaje musí být přiměřené, relevantní a omezené na nezbytný rozsah ve vztahu k účelu, pro který jsou zpracovávány (‚minimalizace údajů‘).“

[10] Čl. 6 odst. 1 nařízení GDPR:

„Zpracování je zákonné, pouze pokud je splněna nejméně jedna z těchto podmínek a pouze v odpovídajícím rozsahu:

a) subjekt údajů udělil souhlas se zpracováním svých osobních údajů pro jeden či více konkrétních účelů;

b) zpracování je nezbytné pro splnění smlouvy, jejíž smluvní stranou je subjekt údajů, nebo pro provedení opatření přijatých před uzavřením smlouvy na žádost tohoto subjektu údajů;

c) zpracování je nezbytné pro splnění právní povinnosti, která se na správce vztahuje;

d) zpracování je nezbytné pro ochranu životně důležitých zájmů subjektu údajů nebo jiné fyzické osoby;

e) zpracování je nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, kterým je pověřen správce;

f) zpracování je nezbytné pro účely oprávněných zájmů příslušného správce či třetí strany, kromě případů, kdy před těmito zájmy mají přednost zájmy nebo základní práva a svobody subjektu údajů vyžadující ochranu osobních údajů, zejména pokud je subjektem údajů dítě.

První pododstavec písm. f) se netýká zpracování prováděného orgány veřejné moci při plnění jejich úkolů.“

[11] V tomto kontextu je vhodné připomenout, že vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament ČR souhlas a jimiž je ČR vázána, jsou součástí našeho právního řádu. Stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva (čl. 10 ústavního zák. č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky; dále jen „Ústava“).

Pokud jde o nařízení GDPR, resp. unijní právo, je nutné dodat, že nařízení EU jsou přímo aplikovatelná, resp. obecně závazná a bezprostředně použitelná ve všech členských státech. Působí bezprostředně vůči státním orgánům i jednotlivcům, přičemž jejich aplikace je povinností orgánů veřejné moci. Obecně mají nařízení přednost před zákony.

[12] Rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 8. 12. 2025, č. j. UOOU-04403/25-14.

[13] Rozhodnutí Českého úřadu zeměměřického a katastrálního ze dne 2. 7. 2025, č. j. ČÚZK-GDPR 0066/2025-11, a rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 8. 12. 2025, č. j. UOOU-04403/25-14.

[14] D. Šustrová: Katastr nemovitostí z hlediska praxe a judikatury, C. H. Beck, Praha 2023, str. 7-9.

[15] Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád; dále jen „o. s. ř.“ nebo „občanský soudní řád“. Citovaná novela nabyla účinnosti 6. 8. 2025.

[16] Zákon č. 269/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

[17] Zákon č. 268/2025 Sb., kterým se mění občanský zákoník a další související zákony, zavedl nově pojem „smluvený rozvod“.

[18] V této souvislosti se sluší dodat, že péče o vlastní soukromí je především v rukou každého člověka. Jako řešení problému lze nabídnout možnost, aby dohoda o úpravě majetkových poměrů bydlení a výživném pro dobu po rozvodu manželství dle ust. § 757 odst. 1 písm. c) zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, byla obsažena v několika oddělených vyhotoveních, nikoli v jedné dohodě, která obsahuje všechny tyto záležitosti.

[19] Op. cit. sub 12.

[20] Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.

[21] Český úřad zeměměřický a katastrální. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Dostupné z: https://www.odok.gov.cz/portal/veklep/material/KORNDM2F6FC0/.