Nezávislost advokacie bývá v evropském prostoru často vnímána jako pevně zakotvený a samozřejmý pilíř právního státu. Aktuální vývoj ve Spojených státech amerických však ukazuje, že ani v prostředí dlouhodobě stabilní demokracie není tato hodnota nedotknutelná. Naopak se může stát předmětem přímého a systematického tlaku ze strany výkonné moci, a to způsobem, který má potenciál zásadně narušit rovnováhu mezi jednotlivými složkami státní moci i samotné fungování spravedlnosti.

V posledním období se pozornost odborné veřejnosti soustředila na kroky administrativy prezidenta Donalda Trumpa, která přijala sérii exekutivních opatření cílených na konkrétní advokátní kanceláře. Tato opatření podle dostupných oficiálních podkladů zahrnovala například omezování přístupu advokátů do federálních budov, zásahy do bezpečnostních prověrek či tlak na smluvní vztahy s veřejným sektorem. V kontextu soudních řízení i odborných stanovisek je přitom zdůrazňováno, že jejich selektivní zaměření na advokáty zastupující politicky citlivé klienty vyvolává silný „odrazující efekt“, který může vést k odmítání takových případů.

Na tuto situaci reagovala American Bar Association (ABA), která zahájila vlastní soudní kroky. Předně ABA tvrdí, že exekutivní opatření představují protiústavní zásah do svobody projevu a advokátní činnosti, neboť jde o odvetu za právní zastupování a veřejnou argumentaci v neprospěch administrativy. Takové jednání podle žaloby zahrnuje nejen přímou represi, ale i zásah do práva petičního a sdružovacího. Současně ABA zdůrazňuje, že cílem těchto opatření je „donutit advokáty a kanceláře, aby se vzdali klientů či argumentů, které jsou v rozporu s politickou agendou exekutivy“. Druhým pilířem argumentace je existence koordinované politiky zastrašování advokacie. ABA ve své žalobě hovoří o systematickém postupu exekutivy směřujícím k „zastrašování a donucení“ advokátů, aby se zdrželi zastupování klientů proti vládě či veřejného vystupování v citlivých otázkách. Tento postup se podle ABA projevuje nejen jednotlivými exekutivními příkazy, ale i jejich kumulativním účinkem – tedy vytvořením prostředí, v němž je výkon advokacie fakticky podmíněn loajalitou vůči exekutivě. Třetím zásadním argumentem je porušení principu dělby moci (separation of powers). ABA zdůrazňuje, že regulace advokacie a disciplinární pravomoci tradičně náleží soudům, nikoli výkonné moci. Pokud exekutiva prostřednictvím sankcí a administrativních nástrojů fakticky reguluje, kdo a za jakých podmínek může vykonávat advokacii, jedná podle ABA ultra vires, tedy mimo své ústavní pravomoci. Čtvrtým prvkem je poukaz na reálné dopady těchto opatření, zejména na tzv. chilling effect. ABA ve své žalobě i veřejných vyjádřeních uvádí, že kroky administrativy již vedly k omezení právního zastupování a k ústupu od pro bono aktivit, což má přímý dopad na přístup ke spravedlnosti. Jinými slovy, nejde pouze o abstraktní ústavní spor, ale o konkrétní oslabení práv jednotlivců domoci se ochrany před soudem.

K těmto aktivitám se připojila široká profesní komunita – desítky advokátních komor a právnických organizací upozornily, že obdobné kroky mohou zásadně omezit přístup ke spravedlnosti a oslabit schopnost soudní moci plnit svou kontrolní funkci. ABA vs. Executive Office of the President, et al

Tento vývoj se promítl i do agendy mezinárodní advokacie. Symbolickým i obsahově významným momentem se stal letošní Den ohroženého advokáta, jehož fokus byl výjimečně věnován právě Spojeným státům. Jak uvádí zpráva mezinárodní koalice, jejímž je ČAK členem, volba USA má zásadní význam: má připomenout, že hrozby vůči advokátům „nejsou omezeny na autoritářské režimy“, ale mohou se objevit i v zavedených demokraciích. Zpráva identifikuje systematický vzorec zásahů do advokacie, zahrnující mimo jiné exekutivní opatření zaměřená na advokátní kanceláře, politické odvety vůči právníkům zastupujícím „nepopulární“ klienty či rostoucí tlak na institucionální rámec justice. Společné prohlášení koalice pak výslovně hovoří o eskalujícím narušování nezávislosti advokátů, advokátních komor i dalších právnických profesí. https://www.ccbe.eu/fileadmin/speciality_distribution/public/documents/Human_right_portal/EN_2026_Report-of-the-International-Coalition-for-the-Day-of-the-Endangered-Lawyer-2026-US.pdf; https://www.ccbe.eu/fileadmin/speciality_distribution/public/documents/Human_right_portal/EN_2026_Joint-statement-of-the-International-Coalition-for-the-Day-of-the-Endangered-Lawyer-2026-US.pdf

Do této mezinárodní reakce se aktivně zapojily i evropské advokátní struktury. Council of Bars and Law Societies of Europe (CCBE) koordinovala nejen obecná stanoviska, ale také konkrétní procesní kroky na podporu americké advokacie. Významným příkladem je společné amicus curiae podání evropských advokátních komor v řízeních před federálním odvolacím soudem, které se týkají exekutivních opatření vůči advokátním kancelářím. Toto podání zdůrazňuje, že nezávislost advokacie je mezinárodně chráněným principem a že sankcionování advokátů za výkon jejich profese je neslučitelné se standardy právního státu. Součástí této iniciativy byla i Česká advokátní komora, která se prostřednictvím CCBE připojila k podpoře nejen ABA, ale i samotných dotčených advokátních kanceláří. Zapojením do amicus curiae podání tak ČAK potvrdila, že otázka nezávislosti advokacie není vnímána jako izolovaný národní problém, ale jako společná odpovědnost advokátního stavu napříč jurisdikcemi. Tento krok současně ilustruje význam mezinárodní profesní solidarity v situacích, kdy dochází k systémovým zásahům do výkonu advokacie. https://www.ccbe.eu/fileadmin/speciality_distribution/public/documents/Statements/2026/EN_20260402_Brief-for-European-Bar-Associations-as-Amici-Curiae-Law-Firm-EO-appeals-DC-Circuit-file-stamped.pdf

Důsledky popsaného vývoje přitom nelze redukovat na profesní rovinu. Pokud advokáti začnou z obavy před sankcemi odmítat určité klienty či typy sporů, dochází k narušení samotného principu kontradiktorního řízení. Oslabuje se schopnost jednotlivce efektivně se bránit a současně se omezuje kontrolní funkce soudní moci. Nezávislost advokáta tak není privilegium profesní skupiny, ale základní podmínka fungování spravedlivého procesu a ochrany práv jednotlivce.

Americká zkušenost proto představuje důležité varování i pro evropský kontext. Ukazuje, že nezávislost advokacie může být vystavena přímému politickému tlaku i tam, kde byla dosud považována za samozřejmost. Současně ale ukazuje i význam aktivní a koordinované reakce profesních organizací. Právě zapojení subjektů, jako jsou ABA, CCBE či národní komory včetně ČAK, potvrzuje, že obrana nezávislosti advokacie musí být vedena nejen na národní, ale i na mezinárodní úrovni.

Pro evropské advokáty by proto neměl být vývoj ve Spojených státech vnímán jako vzdálený problém, ale jako připomínka křehkosti hodnot, na nichž stojí právní stát. Nezávislost advokacie není samozřejmost – je to princip, který vyžaduje trvalou pozornost a připravenost jej aktivně hájit.

Alžběta Recová, Stálá zástupkyně ČAK v Bruselu

Foto: ilustrační Freepik