„Představenstvo se k advokátům zachovalo jako Antonín Zápotocký před měnovou reformou“, míní ve svém příspěvku ze dne 30. března 2026 JUDr. Tomáš Nahodil a hned navrhuje řadu zásadních kroků. Sám nejsem nadšen, že budu platit víc než doposud. Na rozdíl od různých revolucionářů chápu realitu, zvlášť tu ekonomickou.

Souhlasím, že představenstvo podcenilo a nezvládlo způsob, jakým bylo zvýšení ročního příspěvku oznámeno. Oceňuji, že si to představenstvo uvědomilo, aby příště v takových situacích postupovalo stravitelněji.

JUDr. Tomáš Nahodil opět potvrdil, jak blízká, ba přímo vlastní jsou mu silácká prohlášení, aby zaujal. Aby dodal svým tvrzením váhu, adresáta oslovuje v množném čísle ponechav pro sebe, zda vůbec a koho všeho reprezentuje. Každý trochu informovanější ví, že Antonín Zápotocký jako předseda tehdejší vlády ujišťoval, že měnová reforma nebude, ač to byla (vynechávám podstatu) ekonomická nutnost. Jenom JUDr. Tomáš Nahodil bezpečně ví, že představenstvo slibovalo, že zůstane vše při starém. Kdy, kde a jak, to je přece vedlejší.

JUDr. Tomáš Nahodil nemůže překvapit, vybavím-li si, s jakou lehkostí v krátké době definitivně zničil tematicky zaměřenou rubriku jednoho tehdy předního deníku, kterou jeho předchůdci léta pracně budovali, aby dosáhla odpovídající úrovně, prestiže atd. K tomu se dnes nehlásí.

Usiloval o úspěch v advokátních volbách v roce 2021. Sliboval zázraky. Neuspěl. Od té doby je Česká advokátní komora jeho úhlavním nepřítelem. Tomu odpovídají návrhy řešení. Každoroční pětiprocentní redukce aparátu by ve výsledku vedla k vlastní likvidaci stavovské organizace.

Místo zbytečného rozčilování a poučování by se JUDr. Tomáš Nahodil měl porozhlédnout jinde. Kolik například hradí notáři, auditoři, exekutoři atd. Potom by už neměl o čem psát.

Další zveřejněný příspěvek JUDr. Kláry A. Samkové, Ph.D. nazvaný „Stanovisko k žádosti předsedkyně ČAK o „pochopení“ pro zvýšení příspěvku na činnost České advokátní komory“ se rovnou distancuje od profesní komory a souběžně žaluje předsedovi vlády, resp. žádá dotyčného o neodkladný zásah. V tom pouze pokračuje v dříve nastoupené linii, kdy pravidelně na Hradě „informovala“ o poměrech v advokacii, kdy jí horlivě přitakávalo několik hradních šplhounů. I JUDr. Klára A. Samková, Ph.D., ráda používá plurál, aby nevědomý čtenář setrval v němém údivu, co všechno strašného to představenstvo nepřetržitě páchá, čemuž může zabránit pouze revoluce. Následuje výčet návrhů, bez jejichž okamžitého přijetí nebude advokacie nikdy fungovat.

Návrhy týkající se mlčenlivosti nejsou nové, dokonce i soud se musel těmito originálními představami zabývat.

Rozpolcenost pisatelky podtrhují její nízké až bulvarizující výlevy vztahující se k dřívějším oprávněním kontrolní rady v souvislosti s rozsáhlou trestnou činností jedné bývalé advokátky. Tam, kde se jí to hodí, ráda poučuje představenstvo, co všechno vyčte ze zákona, někdejší oprávnění kontrolní rady samozřejmě vynechává.

Na jednu stranu JUDr. Klára A. Samková, Ph.D., dlouho usilovala o zvrácení předchozích kandidátek, protože jejich složení neodpovídalo jejím utkvělým představám; nyní rovnou žádá legálně zvolené orgány, aby byl ihned svolán revoluční sněm, na němž všichni jako stádo položí hlavy na špalek.

Novum v představách JUDr. Kláry A. Samkové, Ph.D., lze spatřit v návrhu podřídit advokacii Nejvyššímu kontrolnímu úřadu. Takovou zvrhlost se neodvážil předestřít ani bolševik, jehož rozhodně nebylo možno podezírat ze sympatií k advokacii. Před tím si něco obdobného nedovolili ani Němci za Protektorátu. Prostě advokacie přestane být advokacií, přijde-li o nezávislost, kterou jí chce JUDr. Klára A. Samková, Ph.D., odebrat, protože není po jejím.

Kam až dojde zášť, když si profesní společenstvo troufne opakovaně odmítnout návrhy jedné domněle ublížené.

JUDr. Tomáše Nahodila a JUDr. Kláru A. Samkovou, Ph.D., jedno spojuje: neochvějná jistota podložená nezlomným přesvědčením o správnosti jejich počínání.

Dovolí-li si předseda vlády oslyšet revoluční nápady JUDr. Kláry A. Samkové, Ph.D., bude též proklet jako onehdy zástupce jednoho cizího státu?

JUDr. František Schulmann
Foto: archiv ČAK