Kdo bude advokátem zítra?

2. 4. 2026 Eva Dvořáková Žádné komentáře

Následující článek získal 3. místo v kategorii Talent roku soutěže Právník roku 2025. Autorka se zamýšlí nad tím, proč klesá počet advokátních koncipientů. Nabízí některá vysvětlení tohoto jevu a přichází s marketingovou strategií, která studentům a absolventům práv přiblíží advokacii jako profesi, jež jim umožní naplnit jejich potřeby.

I když nemám ráda toto přísloví, nic přiléhavějšího k této úvaze nelze říct. Jdu chodit po tenkém ledě.

Počet advokátních koncipientů dlouhodobě klesá, a to i přesto, že mzdy koncipientů rostou, advokátní kanceláře nabízejí širokou škálu nejrůznějších benefitů a stále více se klade důraz na rovnováhu mezi pracovním a osobním životem. Proč je tomu tak? Proč kdysi jedna z prvních voleb absolventů právnických fakult je nyní „plánem B“?

V rámci této úvahy se zamýšlím nad tím, jak nastupující generace potenciálních advokátních koncipientů vnímá advokacii a proč je pro ni rok od roku méně přitažlivá. Zároveň nabízím několik možných řešení, jak by mohla advokacie svůj obraz u generace Z a mileniálů vylepšit.

Cílem této úvahy není popsat faktický stav nebo formulovat jednoznačná řešení, jak zvrátit aktuální trend. Spíše ji vnímám jako můj subjektivní pohled a budoucí připomínku toho, jak jsem vnímala advokacii na začátku své praxe.

Čísla mluví jasně

Od roku 2013 kontinuálně klesá počet aktivně zapsaných advokátních koncipientů. V roce 2013 bylo zapsaných více než tři tisíce koncipientů, zatímco v roce 2024 jich bylo méně o více než tisíc. Počet advokátů, i když v posledních letech pomaleji, roste a nyní jich je aktivních více než třináct tisíc. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že počet advokátů je stabilní a snižující se počet koncipientů se na jejich počtu nikterak neprojevil.[1]

Odpověď na otázku, proč tomu tak je, můžeme alespoň zčásti najít ve věkové struktuře aktivních advokátů. V roce 2023 bylo zapsáno 278 advokátů, kterým bylo 30 a méně let, přičemž v roce 2022 jich bylo 537, a v roce 2019 dokonce až 768. Na opačné straně věkového spektra vládne opačný trend. Zatímco v roce 2016 advokátní profesi vykonávalo 347 advokátů ve věku 71 až 80 let, v roce 2023 jich bylo aktivních až 895, čili víc než dvojnásobek. Počet advokátů nad 81 let se od roku 2019 taktéž zdvojnásobil.[2]

Uvedené lze interpretovat tak, že advokacie postupně stárne a přirozená generační obměna zpomaluje. Počet advokátních koncipientů klesá už více než deset let, zatímco počet aktivních advokátů – zejména těch ve vyšších věkových kategoriích – nadále roste. To samo o sobě není problém, dokud existuje zájem mladých právníků o vstup do profese. Jenže ten viditelně slábne. Uvedené lze vnímat nejen jako klesající zájem o pozice advokátních koncipientů, ale i jako snížení zájmu o výkon advokacie samotné.

Obrazně řečeno, méně koncipientů dnes znamená méně advokátů zítra. Pokud tento trend přetrvá, advokacie se za pár let ocitne ve stavu, kdy bude sice početně stabilní, ale výrazně méně generačně pestrá.

Časy se změnily

Z vyprávění starších kolegů znám první léta praxe v advokacii značně odlišně od aktuálního stavu – neplacené studentské stáže, několikakolové pohovory s desítkami uchazečů nebo odměna na hranici minimální mzdy.

Dnes? Advokátní kanceláře pořádají workshopy nebo hudební festivaly, investují desítky, ne-li stovky tisíc korun do HR marketingu a snaží se oslovit potenciální uchazeče. Hledání vhodných kandidátů i tak trvá týdny až měsíce. Mnohdy bez výsledku. To vše tedy vybízí k otázce – proč tomu tak je? Proč koncipienti v ne tak dávné minulosti pracovali za podstatně nižší mzdu a dnes je nedokáže přesvědčit ani výčet benefitů na A4 a šesticiferná mzda? Je příčinou rostoucí atraktivita jiných právnických profesí, měnící se preference a požadavky nastupující generace, či délka koncipientské praxe?

Mileniálové a generace Z

Abychom se mohli blíže zabývat důvody a motivací jednotlivých generací pro vstup do advokacie, je vhodné jednotlivé generace alespoň rámcově definovat. Pozice advokátních koncipientů jsou obsazovány především absolventy nebo právníky s kratší praxí, tudíž jejich nejpočetnější věkový interval se pohybuje mezi 25 až 35 lety. V roce 2025 se jednalo o osoby narozené mezi lety 1990 až 2000, kam řadíme generaci mileniálů a generaci Z.

Mileniálové se narodili přibližně mezi lety 1981 a 1996. Jsou první generací, která vyrůstala v době prudkého rozvoje digitálních technologií – zažili nástup internetu, mobilních telefonů i sociálních sítí. Díky tomu jsou velmi adaptabilní, technologicky zdatní a otevření inovacím. Na rozdíl od svých rodičů (generace X a baby boomers) kladou větší důraz na rovnováhu mezi pracovním a osobním životem, preferují flexibilní pracovní podmínky, možnost práce na dálku a jistotu. V pracovním prostředí hledají možnost se rozvíjet, získávat nové zkušenosti a zároveň pracovat v podmínkách, které respektují jejich individualitu a hodnoty.[3]

Generace Z, tedy lidé narození přibližně od konce 90. let do roku 2012, již vyrůstala v plně digitalizovaném světě. Jsou to tzv. digitální domorodci, kteří používají technologie intuitivně a každodenně – od sociálních sítí přes online vzdělávání až po chytré aplikace pro práci i osobní život. Jsou zvyklí na okamžitou komunikaci a zpětnou vazbu, očekávají autenticitu a bezprostřednost, transparentnost a inkluzivitu.[4]

V pracovním prostředí hledají stabilitu, ale zároveň chtějí prostor pro kreativitu, inovace a osobní růst. Preferují technologicky efektivní řešení, oceňují moderní firemní kulturu a smysluplné pracovní vztahy založené na otevřenosti a důvěře.[5]

Když se mileniálů a generace Z zeptáte na jejich kariérní cíle nebo důvody, proč by se rozhodli změnit kariérní směr nebo zaměstnavatele, jejich odpověď je výsledkem tří aspektů: peníze, smysl a duševní pohoda.[6]

Předtím, než budete pokračovat ve čtení této úvahy, prosím, na chvíli se zastavte. Srovnejte vše, co o advokacii víte – vaše zkušenosti, či už pozitivní, nebo negativní, jak vás jako advokáta vnímají vaši klienti, známí a rodina, s tím, co mileniálové a generace Z od života a práce očekávají. Co je dle vašeho názoru to, co budoucí advokátní koncipienty a advokáty na práci v advokacii odrazuje?

Můj pohled jako člověka narozeného na rozhraní generace Z a mileniálů nabízím níže.

Je problém povinná praxe a její délka?

Jedním z důvodů, co by mohlo na první pohled odůvodňovat klesající zájem o vstup do advokacie, je povinnost absolvovat tříletou koncipientskou praxi a následně složit advokátní zkoušky. V době, kdy přestává být nestandardní častěji měnit práci, klidně i po několika měsících, může tento relativně dlouhý závazek působit odrazujícím dojmem.

Délka praxe koncipienta v kontextu celého aktivního pracovního života, který se navíc neustále prodlužuje a zřejmě i bude, tvoří však jeho zanedbatelnou část. Spíš než délka povinné praxe může odrazovat dojem, že koncipientura bude tvořena po celou dobu jejího běhu totožnou prací s omezenými kompetencemi.

Generace Z považuje za ideální, pokud se její pracovní náplň pozmění každých tři až šest měsíců. Rovněž preferuje dostávat těžší a složitější úkoly nebo více zodpovědnosti každé tři měsíce, což z jejich pohledu koncipientura nemusí nabízet.[7]

Přesčasy, stres a nedostatek rovnováhy mezi osobním a pracovním životem

Každé povolání je spojeno s více či méně pravdivými stereotypy. Součástí archetypu advokáta jsou hodiny a hodiny práce a minimum volného času. Časovou vytíženost lze vnímat jako důsledek spojení charakteru advokacie samotné, ale i léta budovaného nastavení profese.

Advokáti často fungují v režimu permanentní pohotovosti – neustále zapnuté notifikace a neomezená dostupnost, protože klient, úřad nebo kolega mohou kdykoli potřebovat jejich reakci. Zároveň se očekává, že odpověď přijde rychle, promyšleně a bez chyb. Tento tlak na neustálou připravenost a dokonalost se postupně stal součástí profesní identity. Kultura „vydržet víc“ považuje za schopné ty, kteří ustojí tlak a hodiny práce. To vše může být zdrojem pravidelného stresu a přispívat ke značné nerovnováze mezi osobním životem a kariérou. V rámci průzkumu Deloitte téměř polovina respondentů z generace Z a mileniálů uvedla, že značným zdrojem stresu je právě dlouhá pracovní doba.[8]

Obraz nadmíru vytíženého advokáta je však součástí širší společenské představy. Tento stereotyp je dlouhodobě posilován – advokáti jsou ve filmech či seriálech často zobrazováni jako lidé, kteří žijí prací a obětují osobní život profesnímu úspěchu. Toto zobrazení, byť často stylizované a přehnané, posiluje vnímání advokátů jako lidí, kteří neznají volný čas a oddych. V daném případě tak neplatí rčení, že i špatná reklama je reklama.

Tento ne příliš lichotivý profesní stereotyp se advokátů tak nadále drží a myslím si, že je jedním z klíčových důvodů, proč ztrácí advokacie na popularitě. Přitom v posledních letech nastává značný posun – čím dál tím víc kanceláří i jednotlivých advokátů o tom otevřeně mluví a snaží se podporovat pracovní rovnováhu, duševní pohodu a udržitelné pracovní tempo. Faktem ale zůstává, že advokacie bude s ohledem na její charakter vždy spojena s určitou nutností větší flexibility a schopnosti, mnohdy i pod časovým tlakem, splnit požadavky a očekávání klienta.

Mileniálové a generace Z vnímají práci jinak než jejich rodiče. Neupřednostňují prestiž za každou cenu. Hledají rovnováhu mezi profesním a osobním životem, ale i hlubší smysl svojí práce. Podstatně více vnímají to, jak nakládají se svým časem a za co jej směňují. Při volbě první práce nebo i následné změně posuzují i to, kolik času jim zbude na koníčky, čas s rodinou nebo jiné volnočasové aktivity a s tím spojený dopad na jejich mentální pohodu.[9] Obraz výše popsaného vytíženého advokáta a takřka žádného volného času je tak v ostrém kontrastu s jejich očekáváními a požadavky při volbě kariéry.

Peníze, lokace i jiné právní profese

Klesající zájem potenciálních koncipientů může též spočívat v řadě dalších aspektů – širší nabídka pozic v jiných právních profesích, které lépe odpovídají očekáváním generace Z a mileniálů, geografické aspekty (umístění advokátních kanceláří především ve velkých městech) až po prostou nálepku advokacie „tam skutečně nechcete pracovat“. Dalším z aspektů může být nástup umělé inteligence a obava, že advokáti ztratí značnou část své práce.

Jak jsem se ptala výše, napadl vás jako jeden z důvodů, proč mladí právníci nechtějí do advokacie, nedostatečné, resp. nízké finanční ohodnocení? Když si otevřete portál s pracovními nabídkami pro právníky, postupně zde začíná převažovat pozitivní trend uvádění výše nabízené mzdy. U inzerátů na pozici advokátních koncipientů valná většina mezd začíná alespoň číslem tři, ne-li čtyři a výše, s možností dalších bonusů nad rámec základní mzdy. Po chvíli hledání narazíte i na nabídku se šesticifernou mzdou pro koncipienty ve třetím roce praxe. Ačkoli si lze s ohledem na náročnost profese představit i značně vyšší mzdy, je zde patrný pozitivní trend navyšování mezd advokátních koncipientů.

Kdyby si mě advokacie najala jako marketéra

Co bych advokacii navrhla, pokud by si (budeme ji považovat za samostatnou právnickou osobu) mě najala jako marketingového poradce? V daném případě by se nejednalo o osloveních potenciálních klientů, ale tzv. HR marketing. Při koncipování strategie bych se zaměřila na dva směry – 1. koncipientura a složení advokátních zkoušek a 2. advokacie samotná – a formulovala obecné principy její komunikace.

Níže uvedené není ucelená marketingová strategie, ale pouze základní principy a myšlenky, na kterých by měla být postavena.

Obecné principy

Stěžejním principem advokacie při HR marketingu by mělo být, aby advokacie nemluvila o sobě, ale o potenciálních uchazečích, tj. aby sdělení advokacie bylo o kandidátech, nikoli o ní samotné.

Advokacie by měla mluvit jazykem uchazečů (avšak nezbytně nutné není využívat všechny trendová slova jako např. „yapping“). Takto koncipovaná kampaň bude pro uchazeče srozumitelnější, bude víc personalizovaná a lépe je tak osloví a zaujme.

Jak to může vypadat v praxi?

Veškerá sdělení by měla probíhat tam, kde se potenciální koncipienti pohybují. V online prostředí se bude jednat především o sociální sítě, v offline prostředí o místa, kde se fakticky pohybují – tedy zejména právnické fakulty, knihovny a případně koleje a jejich bezprostřední okolí.

Příspěvky na sociálních sítích by měly být co nejvíce autentické. Ideálním modelem může být zmapování dne koncipienta – zde bude spíše ceněna nízkonákladová tvorba pomocí telefonu než statisícová produkce – výsledek má být co nejvíce autentický.

Co se týče obsahu, ten by se jim měl co nejlépe přiblížit a zaměřit se na přínos pro potenciální uchazeče a jejich budoucí praxe. Rovněž by měl poukazovat na to, že kariéra v advokacii umožňuje naplnit to, co je pro ně důležité. O co se může jednat?

Koncipientura a složení advokátních zkoušek

Koncipientura představuje období, během kterého je možné si osvojit praktické dovednosti a neustále získávat nové vědomosti (což je právě i jeden z aspektů, které generace Z a mileniálové od práce požadují). Již v rámci koncipientské praxe je možné si zvolit, na jaké právní odvětví se zaměří – od úzce specializovaných oblastí, jako je např. právo IT nebo medicínské právo, až po široce pojatou generální praxi. Díky tomu si může každý postupně najít cestu, která mu profesně i osobně nejvíce vyhovuje.

Následné složení advokátních zkoušek lze považovat za jakousi rozbušku kariéry – otevírají cestu ke kariéře advokáta, ale i exekutora, notáře, soudce nebo státního zástupce. Lze se však přesunout i na pozici podnikového právníka, jelikož v rámci advokacie lze získat zkušenosti, které jsou pro tyto pozice nezbytné. Složené advokátní zkoušky zároveň pomůžou odlišit se od jiných uchazečů.

Díky nedávným změnám je možné i koncipientskou praxi absolvovat se zkráceným úvazkem. Jelikož se jedná o relativní novinku, v rámci potenciální marketingové kampaně by měla být tato možnost zdůrazněna. Případně, pokud by se advokacie rozhodla pro odvážnější kampaň, proč nevyužít zažitý stereotyp o extrémní náročnosti koncipientury? Úspěšné absolvování koncipientské praxe transformovat na výhodu a říct, že pokud někdo zvládl koncipienturu, tak zvládne vše?

Praxe advokáta

Je jen málo povolání, která mohou mít tak rozličnou podobu – samostatný advokát, režim trvalé spolupráce s menší tuzemskou či nadnárodní kanceláří nebo zaměstnaný advokát. A to stále nejsme na konci seznamu možných variací výkonu praxe advokáta.

To vše umožňuje do určité míry nastavit si vlastní pravidla hry, a tím si i určit, kolik peněz budu vydělávat a kolik budu mít volného času. Advokacie tak může poskytnout vyváženost mezi osobním a profesním životem, kterou právě mileniálové a generace Z hledají.

Zde si dovolím jednu osobní vsuvku – s nástupem na rodičovskou dovolenou jsem zjistila, jakou svobodu a flexibilitu mi výkon advokacie nabízí. Možnost spolupracovat s advokátní kanceláří ve variabilním režimu, který v případě potřeby dokáže pružně zareagovat, je spíše ojedinělejší v rámci celého pracovního trhu, nikoli pouze u právních profesí. Řada mých kolegyň a kolegů využívá této flexibility i z pozice samostatných advokátů.

Tato možnost flexibility a různého přístupu by měla být v rámci případné marketingové kampaně jednou ze stěžejních.

Rovněž si lze zvolit, pro jaké klienty budu jako samostatný advokát pracovat, a tím i najít ve své práci smysl nebo přínos – pomoc obětem domácího násilí? Poradenství v oblasti udržitelnosti? Nebo pomoc startupům?

Vrátit advokacii prestiž

V rámci předvolební kampaně před nedávnými volbami do orgánů ČAK jsem jako jeden z bodů volebního programu zachytila „vrátit advokacii prestiž“. I když tento předvolební závazek zřejmě cílil na jinou skupinu adresátů, dovolím si využít tuto myšlenku i zde.

Podle mě advokacie nikdy prestiž neztratila. Její prestiž se jen změnila a možná v té záplavě informací a provozního šumu je těžší ji vnímat. Advokátem se nestanete za rok, po absolvování několika kurzů či stáže. Je to proces, mnoholetá cesta, kterou rozhodně každý úspěšně nedokončí. Jejím absolvováním se tak stanete členem jasně ohraničené, a tak i prestižní skupiny, která může poskytovat právní služby.

V záplavě pracovních pozic, které nevyžadují specifickou kvalifikaci nebo léta praxe, nehrozí, že dojde k rychlému nasycení poptávky. Na případné změny je možné se lépe připravit a následně adaptovat.

V rámci případné marketingové kampaně by výše popsané mohlo být ilustrováno slogany jako „Advokacie nepodléhá trendům“ nebo „Advokacie je věčná“.