Žadatelé o povolení poskytovat služby související s kryptoaktivy podle evropského nařízení Markets in Crypto-Assets Regulation (MiCA) to nemají dnes lehké, ale kdo to vlastně nyní snadné má?

 

Mnozí z nich se aktuálně (a pro tuto chvíli marně) snaží po Evropské unii získat povolení poskytovat služby související s kryptoaktivy podle nařízení Markets in Crypto-Assets Regulation MiCA. Vždy od národního dohledového úřadu – v Česku je to ex lege Česká národní banka. Jak bylo naznačeno, jde o celoevropský problém. Regulátoři jsou údajně příliš přísní po celé EU.

Nicméně pěkně popořadě.

Na trhu kryptoaktiv jsme si roky zvykli na téměř libertariánské „bezprávní“ prostředí.

Najednou však přichází citovaný Markets in Crypto-Assets Regulation (MiCA), přímo vykonatelný právní předpis Evropské unie, který byl přijat s cílem vytvořit jednotný regulatorní rámec pro kryptoaktiva v rámci vnitřního trhu EU. A s ním požadavky, které svou strukturou připomínají licenční režim pro banky či obchodníky s cennými papíry.

Pro některé žadatele o licence je to „revoluční skok“ – z neregulovaného prostoru „krypta a Bitcoinů) do světa compliance, kapitálových požadavků, regulací a detailní dokumentace.

Stěžovatelé z řad obchodníků s kryptoaktivy namítají nepřiměřenost a přílišnou tvrdost regulačních orgánů. Tvrdí, že aplikace maximální přísnosti a formalismu – vedoucí až k zastavování řízení pro neúplnost žádosti – je věcně nesprávná.

Jak jsme nadhodili výše, obchodníci (či jejich advokáti) se dovolávají zásady proporcionality (přiměřenosti), kterou vykládají jako povinné změkčení pravidel ze strany České národní banky.

Deklarují^[1] ochotu splnit jakékoliv požadavky regulátora (v Česku je to citovaná centrální banka – ČNB). „Kryptomágové“ žádají především tolerantnější přístup ke svým administrativním nedostatkům a nedodělkům. De facto chtějí liberálnější či dokonce „punkovější“ prostředí, na které byli častokrát zvyklí z před-regulačních „pravěkých“ dob. Tedy z právních poměrů před MiCA.

 

Kde končí proporcionalita?

In medias res: Stanoviska správního orgánu (Sekce dohledu nad finančním trhem – SDFT, ČNB) jsou v jádru právně konzistentní, legální a předvídatelná. Přiměřenost regulace jako takové již byla posouzena unijním normotvůrcem v příslušném legislativním procesu. Správní orgán (opravdu v žádném členském státě, tedy ani v Česku) není oprávněn nahrazovat přímo vykonatelné evropské nařízení vlastní úvahou o „tvrdosti“ či „měkkosti“ pravidel.^[2]

Ergo kladívko, v systému dělby pravomocí není regulátor druhým zákonodárcem. Ani jím být doopravdy nemůže.

Zásada proporcionality v rámci správního řízení neznamená možnost prominout (či výrazně oslabit) zákonné podmínky. Její funkcí je kontrola, zda zásah sleduje legitimní cíl a je vhodný, potřebný a přiměřený.

Cíle MiCA – ochrana investorů, integrita trhu a finanční stabilita – jsou legitimní a předvídatelné.

A požadavky jsou závazné pro všechny členské státy i žadatele. Jinými slovy: proporcionalita není a nesmí být nástrojem k „zjemnění“ jasně stanovených podmínek licence.

 

Revoluce, nebo jen konec divokého západu?

Dalším evergreenem jsou stezky žadatelů o licence a conto novosti odvětví.

Argument „novosti odvětví“ působí spíše politicky^[3]  než právně.

Skutečnost, že se jedná o dříve neregulovaný sektor, sama o sobě neimplikuje nepřiměřenost regulace. Historie finančních trhů ukazuje, že deregulované prostředí bývá zpravidla^[4] následováno institucionalizací pravidel – zejména pokud se ukáže validní systémové riziko.

MiCA v tomto smyslu nepředstavuje „správní trest“, ale integraci kryptoslužeb do standardního rámce finančního dohledu.

V právně-publicistické nadsázce řečeno – to, co bylo dříve „startupovým experimentem“, se stává součástí plnohodnotné finanční infrastruktury. A infrastruktura se v roce 2026 skutečně nereguluje benevolencí.

 

Deklarovaná vůle versus splněná podmínka

Časté jsou námitky neúspěšných žadatelů o licence: „jsme schopni a ochotni splnit vše, co po nás regulátor chce“.

To je sice chvályhodné, jenže licenční řízení není investiční příslib ani motivační rozhovor. Posuzuje se splnění podmínek k určitému okamžiku. Deklarovaná vůle nemůže nahradit faktické splnění zákonných náležitostí.

Správní orgán navíc nemá pravomoc aplikovat „tolerantnější režim“ jen proto, že subjekt působí jakoby „seriózně“. Takový přístup by byl nejen contra legem, ale i nerovný vůči ostatním žadatelům.

 

Tvrdost jako součást právní jistoty

Je otázkou, zda je MiCA přísná. Ano je.

Je otázkou, zda představuje výrazný regulatorní skok. Bezpochyby. Ale z hlediska právního státu (Rule of Law) je zásadní něco jiného: aby pravidla byla předvídatelná, obecná a aplikovaná rovnoměrně.

Pokud bychom připustili, že novost sektoru odůvodňuje shovívavost k nesplnění zákonných podmínek, otevřeli bychom dveře selektivní aplikaci práva. A to by bylo systémově nebezpečnější než jakákoli „tvrdost“ regulace.

Sečteno – Zmíněná evropská regulace může být politicky diskutabilní. Ale dokud platí, musí být aplikována. V tom spočívá elementární loajalita správního orgánu (zde ČNB) k právnímu řádu^[5] – i tehdy, když to pro jednotlivého žadatele znamená nepříjemný, byť právně předvídatelný, zásah.

Dura lex, sed lex.

 

JUDr. Petr Kolman, Ph.D., vysokoškolský pedagog v oboru správního práva a člen rozkladové komise ČNB^[6]

Foto: canva.com

 

Prameny:

Regulation (EU) 2023/1114 (MiCA) – Úřední věstník Evropské unie, L 150, 9. 6. 2023.

European Securities and Markets Authority – Guidelines and supervisory convergence materials k implementaci MiCA (2023–2025).

Court of Justice of the European Union – judikatura k zásadě proporcionality ve správním a regulatorním právu (např. věc C-331/88 Fedesa).

 

---

[1] Někdy až teatrálně

[2] Dokonce ani maltský regulátor, tedy z nejmenší členské země, nijak výrazněji v aplikační praxi neustoupil z přísných požadavků MiCA. Popravdě kdyby některý z dohledových úřadů nastavil aplikační regulační kulisy méně přísně, rychle by se to v dnešním digitálním světě rozkřiklo, a mnoho žadatelů o licence by se zaměřilo právě směrem, kde nechal dohledový tesař pomyslnou aplikační díru.

[3] Anebo dokonce TikTokově.

[4] Dříve či později

[5] Nezapomínejme evropské právo je i naše právo, i když se to třeba někomu dnes nelíbí.

[6] Článek nevyjadřuje stanovisko žádné z institucí (domácích či cizozemských) na kterých nyní autor působí nebo kde působil v minulosti.