Vládní návrh zákona o odčerpání majetku nevysvětleného původu představuje jednu z nejzásadnějších legislativních iniciativ posledních let v oblasti zásahů do majetkových práv. Přestože deklarovaným cílem návrhu je posílit schopnost státu reagovat na výnosy z trestné činnosti, zejména v souvislosti s organizovaným zločinem, předložená právní úprava vyvolává řadu zásadních ústavních, hmotněprávních i procesních otázek.

Česká advokátní komora má za to, že navržená úprava překračuje nejen rámec evropské směrnice, jejíž transpozice je deklarovaným důvodem předložení zákona, ale především vyvolává vážné pochybnosti o souladu s ústavním pořádkem České republiky.

Směrnice EU a český „gold-plating“

Impulsem pro přípravu zákona je směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1260 o vymáhání a konfiskaci majetku, která byla publikována v Úředním věstníku Evropské unie dne 2. května 2024. Transpoziční lhůta této směrnice je stanovena do 23. listopadu 2026.

Směrnice v čl. 16 umožňuje „konfiskaci“ majetku identifikovaného v souvislosti s vyšetřováním trestné činnosti, pokud je soud přesvědčen, že tento majetek pochází z trestné činnosti spáchané v rámci zločinného spolčení a pokud taková činnost mohla vést k významnému majetkovému prospěchu.

Vládní návrh zákona však jde v několika směrech výrazně nad rámec této povinnosti. Navrhovaná úprava umožňuje odčerpání majetku nejen v souvislosti s organizovanou trestnou činností, ale v podstatě v jakémkoli případě, kdy soud dospěje k přesvědčení, že majetek může pocházet z trestné činnosti nebo z činnosti jinak trestné. Takové rozšíření působnosti představuje typický příklad tzv. gold-platingu, tedy legislativního rozšíření evropské úpravy nad rámec toho, co evropské právo skutečně vyžaduje.

Zásah do ústavního práva vlastnit majetek

Nejzávažnější otázky vyvolává návrh zákona ve vztahu k ústavně zaručenému právu vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod.

Navržená úprava umožňuje odčerpání majetku i v situaci, kdy nebylo prokázáno, že se dotčená osoba dopustila trestného činu. Postačí, že v rámci trestního řízení byl identifikován majetek, jehož původ nebyl věrohodně doložen, a soud má za to, že pochází z trestné činnosti.

Taková konstrukce představuje zásadní odklon od klasického principu trestního práva, podle něhož je zásah do majetkové sféry jednotlivce odůvodněn protiprávním jednáním této osoby. V předloženém návrhu může být majetek odčerpán i osobám, proti nimž se trestní řízení vůbec nevedlo.

Problematická je rovněž ochrana třetích osob. Návrh zákona chrání pouze úplatné nabytí v dobré víře. Osoby, které majetek nabyly bezúplatně například děděním nebo darováním mohou o majetek přijít, aniž by měly reálnou možnost jeho původ ověřit. Takový zásah představuje materiálně vyvlastnění bez náhrady.

Judikatura Evropského soudu pro lidská práva přitom opakovaně zdůrazňuje, že každý zásah do majetkového práva musí zachovávat princip „spravedlivé rovnováhy“ (fair balance) mezi veřejným zájmem a ochranou práv jednotlivce.

Spravedlivý proces a obrácení důkazního břemene

Další zásadní otázky vyvolává návrh zákona z hlediska práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Navrhovaná právní úprava totiž fakticky obrací důkazní situaci. Zatímco v trestním řízení musí stát prokázat vinu „bez důvodných pochybností“, zde bude osoba, proti níž se řízení vede, nucena prokazovat legální původ svého majetku.

Tato konstrukce vyvolává několik problematických důsledků. Jednak se dostává do napětí se zásadou presumpce neviny, jednak může vést ke střetu se zákazem sebeobviňování, neboť informace poskytnuté v rámci tohoto řízení mohou být následně využity v řízení trestním.

Z procesního hlediska je návrh rovněž hybridní konstrukcí, která kombinuje prvky civilního a trestního řízení, aniž by plně respektovala procesní standardy některého z těchto systémů.

Riziko retroaktivity

Závažné pochybnosti vyvolává rovněž ustanovení, které umožňuje posuzovat majetkové poměry až deset let zpětně před zajištěním majetku. Taková úprava může v praxi vést k retroaktivní aplikaci zákona, což je v rozporu se zásadou zákazu retroaktivity vyplývající z čl. 40 odst. 6 Listiny.

Procesní paradox návrhu

Celkově návrh vytváří zvláštní procesní paradox. Na jedné straně tvrdí, že nejde o trestní řízení ani o trestní sankci. Na straně druhé se jedná o řízení vedené orgány činnými v trestním řízení, s použitím trestního řádu, jehož výsledkem je definitivní odnětí majetku ve prospěch státu.

Takový zásah přitom vykazuje všechny znaky sankce, jak je chápe judikatura Evropského soudu pro lidská práva.

Potřeba širší odborné debaty

Není sporu o tom, že stát musí mít účinné nástroje pro boj proti organizovanému zločinu a proti výnosům z trestné činnosti. Tento legitimní cíl však nemůže být dosažen za cenu oslabení základních principů právního státu.

Předložený návrh zákona podle názoru České advokátní komory obsahuje příliš mnoho zásadních nedostatků na to, aby mohl být přijat v předložené podobě. Odejmutí majetku je zde založeno na domněnce jeho nelegálního původu, což je koncept blízký spíše daňovému řízení než právu trestnímu.

V demokratickém právním státě by přitom zásah do vlastnického práva měl být vždy opřen o jasně prokázané protiprávní jednání.

Proto se jeví jako žádoucí vrátit návrh zákona k přepracování a otevřít širší odbornou diskusi nad jeho ústavními, hmotněprávními i procesními aspekty. Alternativou může být příprava komplexnější právní úpravy, která bude odpovídat požadavkům evropského práva a současně bude respektovat ústavní rámec ochrany základních práv.

Česká advokátní komora je připravena se na takové odborné debatě aktivně podílet.

Mgr. Lukáš Trojan, místopředseda ČAK

Foto: ilustrační Freepik