Leges, Praha 2025, 300 stran.

Relativně záhy po vydání monografie Záujmová správa (Praha, Leges 2023, spoluautorka M. Gajdošová) vychází z pera autorky kniha věnovaná stavovským organizacím jakožto subjektům veřejné správy, kam řadí profesní komory, od nichž odlišuje jiné instituce mající samosprávnou povahu, jejichž členové však nevykonávají tzv. svobodná povolání ve smyslu unijního a národního práva, k nimž patří na Slovensku např. Národní asociace horských vůdců nebo Komora kominíků Slovenska. Ty označuje jako samosprávné organizace, resp. samosprávné stavovské instituce či jako samosprávné instituce. Jejich společným rysem je podle autorky to, že byly zřízeny zákonem/na jeho základě a plní úkoly ve veřejném zájmu.

Za další definiční znak stavovských organizací považuje, že se jedná o právnické osoby (dodejme, veřejnoprávní povahy), a důležitý je formální znak, jímž je, že je takto, tj. jakožto komoru, zákon výslovně označuje. Jejich posláním je, jako ostatně tradičně, správa regulovaných povolání a na rozdíl od soukromoprávních právnických osob, jakými jsou typicky politické strany, jsou nepolitické povahy a vykonávají veřejnou, nikoli však státní správu, což ovšem neznamená, že by vůči svým členům a těm, kteří usilují o členství, nevykonávaly vrchnostenskou správu ve věcech administrativy, normotvorby, kontroly a výkonu disciplinárních pravomocí.

K výrazům jejich autonomie náleží, že si mohou svými akty regulovat záležitosti náležející do jejich působnosti, ledaže jde o takové, které jsou vyhrazeny zákonům nebo jiným právním předpisům (jako je např. kreování samosprávných orgánů).

Dalším rysem těchto organizací je, jak uvádí autorka, povinné členství a veřejnoprávní povaha vztahů členů k těmto osobním korporacím.

Zde se sluší podotknout, že v tomto směru se jedná o obecné znaky, které platí také pro českou právní úpravu.

Práce zdůrazňuje, že komory vykonávají veřejnou správu v oblasti tzv. regulovaných povolání, které mohou podle národního, jakož i unijního práva zastávat toliko osoby splňující zákonem stanovené kvalifikační předpoklady (tj. mající příslušné vzdělání a/nebo předchozí přípravnou praxi).

Zajímavá je pasáž, v níž je rozebrána odpovědnost státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, kde se dovozuje, že za škodu při výkonu veřejné správy způsobenou orgány stavovské organizace zásadně odpovídá stát, což podle české úpravy za všech okolností neplatí.

Na to navazuje zasvěcená analýza výkonu správy stavovských organizací v administrativních záležitostech ve slovenských předpisech a právních aktech Evropské unie, včetně jejich implementace do slovenských zákonů, která je doplněna bohatými odkazy na relevantní judikaturu Evropského soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva.

Výrazně odlišná od české je slovenská regulace vnějšího dozoru nad stavovskými organizacemi, který je zde podřízen zákonu o službách na vnitřním trhu (zák. č. 136/2010 z. z.) s tím, že zvláštní zákon může v tomto ohledu obsahovat dílčí nebo komplexní zvláštní úpravu (to platí zejména ohledně komor, jejich členové poskytují právní služby, jakými jsou komory advokátů a notářů), jakož i vnitřního dozoru (rozumí se orgány komory) nebo vyřizování stížností.

Zevrubně jsou pak rozebrány procesní a hmotněprávní lhůty platné pro zahájení disciplinárního řízení, což souvisí s tím, že prověření stížnosti může vyústit v zahájení disciplinárního řízení.

Obsáhlá předposlední kapitola je věnována disciplinární pravomoci stavovských organizací. V jejím úvodu se autorka kriticky vyjadřuje k tomu, že na základě novely slovenské ústavy z roku 2020 byla některým komorám (konkrétně notářů a soudních exekutorů) odňata, resp. omezena, disciplinární pravomoc ve věcech správních deliktů a tyto se staly delikty soudními (projednává je slovenský Nejvyšší správní soud). To po právu označuje za nesystematické a omezující autonomní povahu komor.

Následně jsou detailně analyzovány skutkové podstaty disciplinárních správních deliktů, jejich jednotlivé druhy, jak jsou zakotveny ve zvláštních „komorních“ zákonech, a sankce, opatření, které lze za ně uložit. Jako cenné lze označit pasáže, v nichž jsou prezentovány obecné principy veřejnoprávního postihu disciplinárních deliktů, se zdůrazněním těch, které plynou z trestního řádu.

Knihu uzavírá kapitola pojednávající o orgánech stavovských komor a výkonu jejich vnitřní správy se zřetelem na tzv. autonomní novotvorbu.

Monografie je, jak je patrné, věnována recentní slovenské úpravě, obsahuje však řadu závěrů a postřehů, které mají obecné uplatnění a v tomto smyslu i pro českou aplikační praxi. Zde lze vyjádřit politování nad tím, že „opus simile“ v naší literatuře (s čestnou výjimkou komentáře zákona o advokacii a dílčích pasáží v učebnicích obecné části správního práva) neexistuje a recenzovaná monografie by mohla být v tomto ohledu pro některé autory inspirací.

Knihu je možné si zdarma stáhnout na stránkách nakladatelství Leges – www.knihyleges.cz.

doc. JUDr. Pavel Mates, CSc., expert na správní právo, pedagog na Vysoké škole finanční a správní Praha a na FSE UJEP v Ústí nad Labem