Práce na dálku (home office) patří mezi flexibilní formy zaměstnávání, která se podstatně rozšířila v době covidu. Od 1. ledna 2026 došlo k podstatným změnám v této právní úpravě týkající se poskytování některých náhrad zaměstnanci.

 

Písemná dohoda

Předpokladem pro práci na dálku je písemná dohoda zaměstnance se zaměstnavatelem. Může být sjednána samostatně jako forma právního jednání nebo může být součástí pracovní smlouvy   nebo dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Důležitý je údaj o rozvržení pracovní doby, zda si rozvrh provede zaměstnanec sám nebo zaměstnavatel. Možná je i kombinace v jednotlivých dnech, např. u pružné pracovní doby podle § 85 zákoníku práce (dále ZP).

Závazek z dohody o práci na dálku lze rozvázat písemnou dohodou zaměstnavatele se zaměstnancem ke sjednanému dni. Tento závazek mohou zaměstnavatel nebo zaměstnanec rovněž písemně vypovědět z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu s patnáctidenní výpovědní dobou, která začíná dnem, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně.

 

Rozvrh pracovní doby

Nové ustanovení § 317 ZP umožňuje na základě dohody se zaměstnavatelem, aby si zaměstnanec pracující na dálku rozvrhnul pracovní dobu sám. Na jeho pracovněprávní vztah se nebudou uplatňovat některá ustanovení ZP týkající se pracovní doby, osobních překážek v práci a odměňování. Délka denní směny však nesmí přesáhnout 12 hodin.

V případě, že si zaměstnanec rozvrhuje pracovní dobu sám, neužijí se ustanovení ZP k oprávnění zaměstnavatele rozvrhovat pracovní dobu a tomu odpovídající povinnosti vypracovat písemný rozvrh, povinnosti zaměstnance být na začátku směny na svém pracovišti, úprava pružné pracovní doby či konta pracovní doby.  I pro zaměstnance, který si pracovní dobu rozvrhuje sám, se však uplatní limity denního a týdenního nepřetržitého odpočinku a přestávek v práci na jídlo a oddech apod.

 

Vyšší úhrada pro zaměstnance

Povinnost hradit náklady, které vzniknou zaměstnanci při výkonu práce a budou v souvislosti např. se spotřebovanou energií apod. vznikne zaměstnavateli tehdy, jestliže se se zaměstnancem na tom dohodne. Jedná se např. o náklady jako je plyn, elektřina, pevná paliva, dodávka tepla (dálkové vytápění) a centralizované poskytování teplé vody, dodávka vody z vodovodů a vodáren a odvádění odpadních vod, odvoz odpadních vod a čištění jímek a odvoz komunálního odpadu. Úhradu stanoví Ministerstvo práce a sociálních věcí paušální částkou. S pomocí koeficientů se vypočítá paušální částka na dospělého v průměrné domácnosti při práci na hodinu a bude platit pro kalendářní rok. K úpravě paušálu by došlo, kdyby se výchozí hodnoty zvedly, nebo klesly nejméně o 20 procent. Výsledný hodinový paušál je podle vyhlášky MPSV č.572/2025 Sb., od 1. ledna 2026 4,70 Kč (dříve 4,50 Kč.).

Paušální částka se nezdaňuje. V případě, že by zaměstnavatel zahrnul tuto částku do mzdy, byla by to nevýhoda pro zaměstnance. Tato částka spolu se mzdou by se musela zdaňovat.

 

Náhrada za opotřebení nářadí a zařízení

Při práci na dálku se často zapomíná, že zaměstnanec může uplatňovat i náhradu za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce.

V právní úpravě práce na dálku není tato náhrada výslovně uvedena, takže mnohdy u zaměstnavatelů vyvolává pochybnosti. Ovšem podle ustanovení § 190 ZP je poskytování této náhrady zahrnuto do části ZP upravující cestovní náhrady, tedy do sedmé části ZP a lze ji uplatňovat i při práci na dálku. Jde v podstatě o právní úpravu, která zajišťuje zaměstnanci přenesení obecné zásady, podle které má zaměstnavatel nést náklady spojené s výkonem práce zaměstnance a vytvářet mu podmínky pro řádný výkon práce, a to i pro případy, kdy zaměstnavatel souhlasí s tím, že zaměstnanec bude používat k výkonu práce vlastní nářadí, zařízení a předměty.

Podmínkou je však, že zaměstnavatel se zaměstnancem podmínky pro poskytování náhrady sjedná nebo ji stanoví ve vnitřním předpise podle § 305 ZP. Za takových okolností je pak zaměstnavatel povinen hradit zaměstnanci náhrady za jejich opotřebení. Vzhledem k tomu, že praxe prokázala, že se jedná o méně frekventované specifické případy, není vhodná ani obecná úprava formou prováděcího právního předpisu, a proto je stanoveno, že konkrétní úpravu musí vždy podle konkrétních podmínek sjednat nebo stanovit sám zaměstnavatel.

 

Vyšší náhrady ve vnitřním předpise

Zaměstnavatel může podle § 190a odst. 5 ZP stanovit vyšší náhrady zaměstnancům při práci na dálku vyšší paušální částku, než je 4,70 Kč za hodinu. To se však netýká zaměstnanců, kteří pracují v nepodnikatelské sféře. Současně může vnitřní předpis stanovit i úhradu za opotřebení vlastního nářadí nebo pracovních prostředků zaměstnance, který pracuje na dálku.

Vnitřní předpis může zaměstnavatel vydat podle § 305 ZP. a stanovit jeho účinnost nejen na zaměstnance pracující podle pracovní smlouvy, ale i na „dohodáře“,kteří vykonávají práci podle dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce.

Zaměstnanci mohou práva v uvedená v předpise uplatňovat v krajním případě (nevyhoví – li zaměstnavatel) u soudu, jako ostatní nároky vyplývající ze ZP. To u ostatních vnitřních předpisů zaměstnavatele, které nejsou vydávány podle § 305 ZP, nepřichází v úvahu.

Vnitřní předpis musí být písemný, v souladu s právními předpisy, nesmí být vydaný se zpětnou účinností, práva musí v něm být  stanovena před začátkem výkonu práce. Musí být vydán nejméně na dobu jednoho roku, ale práva týkající se odměňování mohou být i na dobu kratší. Zaměstnavatel je povinen seznámit zaměstnance s vydáním vnitřního předpisu, jeho změnou nebo zrušením  nejpozději do 15 dnů.

 

JUDr. Ladislav Jouza, advokát, odborník na pracovní právo

Foto: canva.com