Česká politika žije v současné době vášnivou diskusí o státním rozpočtu. Zdá se, že každá uváděná koruna musí být pečlivě zdůvodněna. Následující text Vám ukáže, že by politici nemuseli být tak malicherní, vždyť mnohdy dělají zásadní majetková rozhodnutí úplně bohorovně bez jakýchkoliv podkladů, jak bude vidět na uvedeném příkladu.

Zákonem č. 286/2021 Sb. bylo mimo jiné stanoveno, že dojde k zastavování bezvýsledných exekucí vedených soudními exekutory. Jde zjednodušeně řečeno o exekuce, ve kterých exekutoři po dobu šesti let ničeho nevymohli. Jedná se z právního hlediska o neobvyklý zákon, neboť významně zasahuje do vlastnických práv věřitelů. Popíšeme, jak obecně vypadá postup při vymáhání práva věřitele na zaplacení pohledávky od dlužníka soudní cestou. Fakticky se postupuje takto: Jako věřitel si najdete právníka, aby vám pohledávku vymáhal a posléze podal žalobu. Zaplatíte právníka a musíte zaplatit soudní poplatek. Po určité době dosáhnete úspěšného soudního rozhodnutí, podle kterého je dlužník povinen vám dluh a náklady řízení uhradit. Ovšem tím nemáte vyhráno. Když dlužník neplatí, tak vám právník připraví návrh na exekuci dlužníka. Soud nařídí exekuci a potvrdí exekutora, který bude vaši pohledávku po dlužníkovi vymáhat. Stále platíte právníka, a často navíc exekutorovi zaplatíte zálohu. V této fázi se cítíte vítězně a těšíte se, že konečně dostanete svoji pohledávku uhrazenou. V poměrně značném množství případů se ovšem těšíte marně, protože před vaší exekucí má dlužník nařízeno ještě několik dalších, a často neplatí vůbec nebo platí exekuce před vámi. A tak čekáte a čekáte. Přijetím výše zmíněného zákona zákonodárce učinil vašemu těšení konec. Buď vynaložíte další náklad – zálohu na vedení exekuce nebo bude exekuce definitivně zastavena a Vám zbydou oči pro pláč. Ústava a ústavní předpisy naší země sice uvádí, že chrání vlastnická práva, ale v tomto případě vidíte na vlastní oči, že lidově řečeno „skutek utek“. Nejenom, že nemáte uhrazenu svoji pohledávku, ale přišli jste i o svůj čas a všechny náklady na právní a exekuční řízení, o iluzích nemluvě.

Důvodem pro přijetí zákona byla teoreticky ušlechtilá myšlenka, že snížení počtu exekucí přispěje ke snížení počtu osob pohybujících se v šedé ekonomice, a tím ke snížení nároků na sociální systém. Nevíme však, na čí úkor se měla bohulibá myšlenka provést a komu měla sloužit. Bohužel nelze v žádných legislativních (ani jiných) dokumentech najít data vypovídající o věřitelích, kteří mají přijít o svá aktiva. Nevíme, vůči komu zákon směřuje – komu omezil či úplně odebral vlastnická práva k pohledávkám. Zda převažují právnické či fyzické osoby, jakých druhů věřitelů se zákon dotýká – bank či nebankovních finančních subjektů, státních orgánů, obci, měst či krajů, dodavatelů, členů bytových družstev či SVJ či soukromých fyzických osob apod. Nevíme také komu měl zákon pomoci – o jaké se jedná dlužníky, zda právnické nebo fyzické osoby, muže nebo ženy, v jakém věku, v jakém zdravotním stavu, s jakými profesními schopnostmi. Dokonce ani nevíme o jak vysoké pohledávky se jedná, jaké mají příslušenství, v jakém pořadí se exekuce dlužníka nachází s ohledem na ostatní jeho exekuce (zda již nemá věřitel přijít na řadu) atd., atd.

Co jsme v InsolCentru zjistili?

Obrátili jsme se podle zákona o svobodném přístupu k informacím na 86 exekučních soudů. Děkujeme tímto těmto institucím, které sdělily údaje o výši náhrad za zastavování bezvýsledných exekucí vyplacených soudním exekutorům. Za období od 26.8.2023 do 31.12.2024 vyplatily soudy exekutorům náhrady v celkové výši 579 615 133 Kč. Tato data potvrzují, že již došlo k zastavení velkého počtu bezvýsledných exekucí. Hrubým odhadem při výši 750 Kč plus DPH – nákladů na jedno řízení – bychom se dopočítali k orientačnímu stavu 639 tisíc exekucí. Vyplacená výše náhrad je však bohužel jediným přesným údajem, který lze k této mimořádně právně závažné právní úpravě připojit.

Náhledem do statistických dat Exekutorské komory může každý návštěvník jejich webových stránek zjistit, že zastavování bezvýsledných exekucí (ani další akce na odpouštění dluhů typu – zastavování bagatelních exekucí, milostivá léta) nemají vliv na snížení počtu exekučních dlužníků. Když se návštěvník podívá na graf vývoje povinných, tak uvidí, že se v letech realizace výše zmíněných akcí (2021 až 2024) křivka vývoje počtu dlužníků snižovala nezávisle na amnestijních akcích. Její snižování nezávisí na odpouštění dluhů, ale je způsobeno tím, že dlužníci sami splácí své dluhy anebo vstupují do insolvenční procedury oddlužení. Oddlužení – splácení dluhů v rámci insolvenčního řízení – je metodou, která od roku 2008 do konce roku 2025 umožnila oddlužení 213 tisícům osob. Na rozdíl od oddlužení však amnestijní akce jako je zastavování exekucí nebo milostivá léta způsobují opačný efekt a demotivují lidi od toho, aby se starali o své závazky. Zadluženým lidem jednoduše ukazují, že nesplácení dluhů se vyplácí. Ten dlužník, který se ubránil exekutorskému vymáhání (třeba ukrytím v šedé ekonomice) je na tom lépe než lidé, kteří podle svých možností splácí. Každý se také může podívat na exekutorské statistiky o exekucích, z nichž v poslední době vyplývá, že počty nařízených exekucí se opět začínají zvyšovat. „Proč bychom si nepůjčovali, když nám stát dluhy odpouští“, je úvaha ve stylu feldkuráta Katze z knihy o dobrém vojákovi Švejkovi, která se honí hlavami současných dlužníků.

O jak velkou hodnotu pohledávek se v zastavených exekucích jedná?

To v České republice nikdo oficiálně neví. Pokusili jsme se o výpočet, který samozřejmě nemůže být přesný. Vynásobili jsme počty exekucí vzešlé z hrubé úvahy výše předestřené (639 tisíc) s průměrnou výší jistiny na jednu exekuci (97 773 tis. Kč), tak, jak ji uvádí Exekutorská komora pro rok 2024. Výsledek zobrazuje částku přes 62 mld. Kč. V reálu může být suma nižší, ale také vyšší. V každém případě je však nezanedbatelná. K jistinám se přirozeně musí dopočítávat příslušenství, které se s ohledem na dlouhou dobu často přesahuje hranici 50 procent z hodnoty jistiny. Takže celková hodnota dluhů zastavených bezvýsledných exekucí může dosahovat či přesahovat sto mld. Kč. Daňové poplatníky navíc stálo zastavování bezvýsledných exekucí 579 mil. Kč. Abychom čtenáři poskytli komplexní informaci, kolik již stát vyplatil exekutorům – tak musíme sečíst náklady na administraci bezvýsledných exekucí (o kterých je řeč v tomto textu) s náklady na zastavení bagatelních (drobných) exekucí. Součet vyplacených náhrad činil ke konci roku 2024 částku 1,2 mld Kč.

Mnohokrát jsme se pokoušeli najít v interních dokumentech Ministerstva spravedlnosti či v legislativních materiálech podklady a data týkající se zastavování bezvýsledných exekucí. Hledali jsme data v důvodové zprávě k zákonu č.286/2021 Sb., ta však odkazovala na závěrečnou zprávu o hodnocení dopadu regulace – tzv. RIA. Možná nejsme dost důslední, ale tuto zprávu jsme nenašli. Pro jistotu jsme se na data zeptali podle zákona o svobodném přístupu k informacím Exekutorské komory a Ministerstva spravedlnosti. Exekutorská komora sdělila, že data nemá a kdyby je měla, že je nemůže poskytnout. Očekávali jsme, že Ministerstvo spravedlnosti nám zašle fundovanou odpověď. Reakce této instituce – garanta spravedlnosti a právního řádu v naší zemi – byla bezesporu půvabná: Ministerstvo spravedlnosti požadovanými daty o marných exekucích nedisponuje, neboť je nesleduje.

Co uvést na závěr?

Data ukazují, že současný stát zasahuje do vlastnických práv svých občanů, aniž by předem věděl, co bude realizovat, a aniž by posléze věděl co způsobil. Stát neumí zajistit řádné vymáhání pohledávek a tento problém přenáší na své občany. Všechny tyto kroky navíc stát činí, aniž by si uvědomoval majetkové i právní dopady svých aktů, a aniž by ohledně nich předem vyvolal odbornou či veřejnou diskusi.  Možná si ještě vzpomenete na církevní restituce – debata o nich trvala řadu let, zahrnovala odborné expertízy, a přitom se také jednalo o 60 miliard Kč reparací.  Ještě zajímavější je srovnání současného stavu s minulostí. Například komunisté v 50 letech minulého století věděli, komu majetky zabírají a komu je přidělují, a vydávali k těmto záborům různé výnosy.

Možná je aktuální přístup státu rafinovanější, než si myslíme. Prostě a jednoduše si dělá, co chce a jeho postup těžko může někdo napadnout pro porušování základních lidských práv. K hodnocení ústavnosti zásahů do majetkových práv se totiž posuzuje proporcionalita a přiměřenost zásahů. Ale tam, kde nejsou data, není co hodnotit. A tak ani ústavní stížnosti nepomohou. Platí heslo: Občane mlč a nestarej se! A to není všem dnům konec. Zastavování bezvýsledných exekucí pokračuje a soudy dál vyplácí exekutorům náklady na administrace. Počet zastavených exekucí se postupně stále zvyšuje, stát dál hradí náklady a lidé si dál klidně půjčují bez obav, že by museli splatit své dluhy. Kritici mohou říct, že o nic nejde, protože by stejně dlužníci nic nezaplatili. Není to pravda, alespoň malou část z dluhů by byli schopni zadlužení lidé zaplatit. Tyto miliardy stát vyhodil z okna, a s nimi i odpovědnost dlužníků a víru občanů v právní stát.

Jarmila Veselá

je jednatelkou analytické společnosti InsolCentrum, která se zabývá zpracováním a analýzou insolvenčních dat

Foto:InsolCentrum