Dne 12. srpna 2025 byla publikována ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv pod č. 285/2025 Sb. první novela zák. č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, který nabyl účinnosti dne 1.  ledna 2021. Uvedená novelizace, účinná od 1. ledna 2026, je podle důvodové zprávy technické povahy, směřuje k optimalizaci znalecké právní úpravy a k odstranění nejpalčivějších aktuálních nebo hrozících aplikačních problémů. Ačkoliv lze obecně tuto snahu hodnotit pozitivně, nebyly odstraněny všechny zjevné legislativně technické chyby, které můžeme původnímu zákonu vytknout (srov. článek v BA č. 4/2020 – Krátké zamyšlení nad novým znaleckým zákonem).

 

První chyba – „minimální“ rozsah oprávnění

V § 6 odst. 1 písm. a) se uvádí, že „rozsah oprávnění k výkonu znalecké činnosti těchto znalců musí v souhrnu odpovídat minimálně rozsahu oprávnění k výkonu znalecké činnosti znalecké kanceláře“. Nejedná se zde však o „minimální“ rozsah oprávnění, ale o požadovaný rozsah oprávnění, proto je slovo „minimální“ ve schválené novele zavádějící. Novelou je umožněno vykonávat činnost znalecké kanceláře znalci s různými obory a odvětvími, postačí tedy i jeden znalec v daném oboru a odvětví, proto je umožnění souběžného výkonu znalecké činnosti částečně ve znalecké kanceláři a částečně samostatně již bezpředmětné.

 

Druhá chyba – označení „společník nebo člen znalecké kanceláře“

Obchodní společnosti tvoří společníci a družstvo jeho členové, obchodními korporacemi jsou podle § 1 odst. 1 z. o. k. obchodní společnosti a družstva, podle § 3 odst. 4 z. o. k. společníkem se rozumí i člen družstva. Z toho tedy lze opačně vyvodit, že v legislativní zkratce členem může být společník – viz např. § 11 a násl. z. o. k. – „jednočlenná společnost“. Dosavadní označení „společník nebo člen znalecké kanceláře“ mělo být patrně legislativní zkratkou, která však není v zákoně nikterak popsána, a navíc je nepřesná (lze ji mnohoznačně vykládat), proto je nutné uvést celý pojem: „člen ústavu nebo obchodní korporace vykonávajících činnost znalecké kanceláře“. Občanský zákoník označuje slovem ústav právnické osoby ustanovené za účelem provozování určité společensky nebo hospodářsky prospěšné činnosti s využitím své osobní a majetkové složky. Jedná se tedy o hybrid mezi korporacemi tvořenými společenstvím osob a fundacemi vytvořenými vyčleněním majetku za určitým účelem. Z tohoto důvodu má členy i ústav.

 

Třetí chyba – omezení výkonu činnosti znalce

Dosavadní ust. § 19 odst. 1 písm. d) je nadbytečné, protože omezení výkonu činnosti znalce vyplývá již z § 6 odst. 2. Dále se mohou vyskytnout případy, kdy konkrétní znalec nedisponuje potřebnými odbornými znalostmi a informacemi k podání specifického znaleckého úkonu, a proto je nemístné jej k tomuto donucovat (např. k ocenění nemovitostí nebo technologie jaderné elektrárny).

 

Čtvrtá chyba – odpovědnost za podklady

Za úplnost a pravdivost podkladů dodaných zadavatelem znaleckého posudku by měl odpovídat tento zadavatel, protože znalec vzhledem ke své odbornosti nemá vždy možnost úplnost a pravdivost podkladů ověřit, a v důsledku tak podle znaleckých standardů ani činit nemůže.

 

Pátá chyba – spolupráce konzultanta

I když je podle zákona odpovědný za výkon znalecké činnosti znalec, v případě přizvání konzultanta by bylo žádoucí doplnit tuto osobu i ke stvrzení, doplnění nebo vysvětlení znaleckého posudku, na kterém se podílela.

 

Šestá chyba – nezmírnění drakonických pokut

Měly by být zmírněny možné drakonické pokuty obdobně, jak se to již stalo v případě tlumočníků a překladatelů novelou zák. č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích (zákon č. 166/2020 Sb.). Výše možných pokut je velmi citlivou záležitostí, kterou berou znalci velmi v potaz při svém zvažování dalšího pokračování v činnosti nebo k ní přihlíží i noví zájemci o tuto činnost. Průměrný věk znalců je dnes 63 let, což není určitě ideální situace.

 

Sedmá chyba – automatické přelicencování

Mělo by se provést automatické přelicencování současných znalců. Není důvod vést dva seznamy znalců – starý (se starými odbornostmi) a nový (s novými odbornostmi). V případě advokátů se „přelicencování“ vyřešilo automaticky zákonem (viz § 43 zák. č. 132/1990 Sb. versus zákon č. 118/1975 Sb.) – také neskládali znovu advokátní zkoušku. Starý a nový seznam oborů a odvětví se zcela nekryjí, univerzální převodní tabulku však není nutné (ani dost dobře možné) vytvářet, každý případ by se měl vyřešit individuálně (k 20. 12. 2025 bylo zapsáno v seznamu znalců dohromady 5 254 samostatných znalců, 85 znaleckých kanceláří a 109 znaleckých ústavů, proto se nejedná o neřešitelný úkol). Pokud by si znalec sám nepožádal ve stanovené lhůtě o přelicencování, ministerstvo by jej provedlo z úřední povinnosti. V souvislosti s automatickým přelicencováním současných znalců (podle zák. č. 36/1967 Sb.) by došlo k odpuštění obou částí vstupní zkoušky. Znalec by měl mít možnost požádat o nový obor a odvětví a případně specializaci, které odpovídají jeho oprávnění k výkonu znalecké činnosti podle zák. č. 36/1967 Sb. Přelicencováním by zaniklo současné znalecké oprávnění en bloc. Neobávám se, že by došlo k hromadnému výskytu správních žalob v případě nevyhovění žádostí, protože každý současný znalec sám dobře ví, jakou odbornost má a jaký znalecký posudek dokáže vyhotovit.

Ust. § 47 odst. 2 by mělo být v souladu s novelizovaným § 6. Doložení oprávnění k výkonu znalecké činnosti by mělo být zajištěno samotným přiřazením osoby znalce k příslušné znalecké kanceláři. Obdobně ust. § 47 odst. 3 musí být v souladu s novelizovaným § 7. Odbornost znalecké kanceláře nebo znaleckého ústavu se řídí podle odbornosti zapojeného znalce (popř. u znaleckého ústavu také odborností zapojeného předního odborníka).

 

Závěr

Třebaže lze zmíněný výčet legislativně technických chyb vnímat na první pohled negativně, určitě uvedený článek nelze chápat jako prostou kritiku legislativní činnosti Ministerstva spravedlnosti, nýbrž jako určité vodítko k případným následným zákonným úpravám. Je nutné znovu zdůraznit, že vývoj původně navrhovaných legislativních řešení a následné právní úpravy doznal radikálního pozitivního trendu. Jednoznačně můžeme tvrdit, že sledovaná novela posunula oblast znalectví na vyšší úroveň. Uvedené podněty vychází z mé dlouholeté praxe soudního znalce, vysokoškolského učitele i spoluautora komentáře ke znaleckému zákonu, takže jsem přesvědčen, že by mohly napomoci k dalším úvahám o zdokonalení legislativy v této oblasti; paragrafové znění právní úpravy obsahující opravu chyb včetně důvodové zprávy ve formě pozměňovacího návrhu bylo již v době schvalování novely připravené, nicméně formou pozměňovacího návrhu nebylo nakonec z důvodu politického nezájmu předloženo.

 

Doc. JUDr. Ing. Bohumil Poláček, Ph.D., MBA, LL.M.,

působí jako advokát v advokátní společnosti POLÁČEK & PARTNEŘI, advokátní kancelář, s. r. o., vyučuje mezinárodní právo a oceňování na Ekonomické fakultě Technické univerzity v Liberci, je znalcem v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady a rozhodcem Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR.