Následující článek se zabývá základními změnami v trestním právu procesním, které přináší zákon č. 270/2025 Sb. (dále „novela“), novelizující s většinovou účinností od 1. 1. 2026 obsáhle trestní předpisy. Navazuje na předchozí autorův článek popisující základní změny týkající se trestního práva hmotného, který byl publikován v Bulletinu advokacie č. 11/2025.

Základním předpisem obsahujícím normy trestního práva procesního je zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), (dále „trestní řád“ či tr. řád“), který nabyl účinnosti již dne 1. 1. 1962. Trestní řád byl od svého vzniku více než 100x novelizován. Nejvýznamnější novelou trestního řádu byl zákon č. 265/2001 Sb., který přinesl mnoho změn a je přirovnáván někdy k rekodifikaci trestního práva procesního.[1] Tato novela nabyla účinnosti dne 1. 1. 2002.

Před přijetím této novely byly zahájeny práce na věcném záměru nového trestního řádu a změny provedené touto novelou měly být pouze prostorem pro „nakročení“ k budoucí podobě rekodifikovaného trestního práva.[2] V období, kdy byla přijímána tato novela trestního řádu, bylo předpokládáno, že budou zahájeny rekodifikační práce na zcela novém nejen trestním řádu, ale i trestním zákoníku. Tento záměr se nepodařilo naplnit. Po neúspěšném prvním pokusu o přijetí nového trestního zákoníku v roce 2006 byl přijat v roce 2009 nový rekodifikovaný trestní zákoník, a to aniž by došlo současně s ním k přijetí nového trestního řádu. V návaznosti na přijetí nového trestního zákoníku však byly provedeny i dílčí změny trestního řádu, když některé změny byly v návaznosti na novou hmotněprávní úpravu koncepčního charakteru a některé dílčí změny byly pouze terminologické. Byl tedy přijat nový trestní zákoník, který však zcela netvořil koncepční jednotu s trestním řádem, a to ani po realizovaných změnách v celé řadě novel.

Další změny trestního řádu byly provedeny v souvislosti s nabytím účinnosti zák. č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob. Za další podstatné změny trestního řádu je nutné považovat i změny vyplývající z novely č. 333/2020 Sb., jíž došlo ke změně nejen trestního zákoníku, ale i trestního řádu. V oblasti trestního práva procesního byl touto novelou kladen důraz na usnadnění a urychlení průběhu řízení před soudem tím, že byla posílena role stran. Nezanedbatelná část novely změnila podstatně i úpravu institutu dohody o vině a trestu a posílila význam institutu prohlášení viny. Procesním aspektům vztahujícím se k obsahu této novely byla věnována rozsáhlá pozornost i v odborné literatuře.[3]

Po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2021 a ustavení vlády uvedla vláda České republiky v programovém prohlášení, že ve volebním období bude předložen vládou do legislativního procesu nový trestní řád. Tak jako v uplynulém období, předpokládala provedení úplné rekodifikace trestního práva procesního, která by zohlednila všechny nastalé společenské změny a plně vyhovovala principům právního státu a nárokům na spravedlivý proces.

Při Ministerstvu spravedlnosti byla zřízena pracovní komise pro přípravu rekodifikace trestního řádu, ale v průběhu volebního období při projednávání tohoto pracovního materiálu s příslušnými výbory Poslanecké sněmovny a Senátu bylo zjištěno, že návrh na rekodifikaci trestního řádu je neprůchodný.

Z tohoto důvodu Ministerstvo spravedlnosti reagovalo na vzniklou situaci tím, že připraví alespoň novelu, která opraví a doplní některé části doposud účinného trestního řádu.[4] Tato skutečnost se projevila v tom, že byl připraven návrh rozsáhlé novelizace trestněprávních předpisů, jejichž součástí byla i rozsáhlá změna stávajícího trestního řádu. Tato skutečnost se projevila v přijetí novely. Otázkám souvisejícím s přijetím novely je věnována pozornost v mém článku, který vyšel v BA č. 11/2025.

Obecně ke změnám v trestním řádu 

Novela zahrnuje celou řadu změn, které se promítnou v aplikaci trestního práva procesního. Níže jsou specifikovány pouze zásadní změny vztahující se k uvedené novelizaci v trestním řádu:

• výslovné zakotvení restorativní justice v § 2 tr. řádu;
• nový důvod nepřípustnosti trestního stíhání (§ 11 tr. řádu);
• ochrana důvěrnosti komunikace obviněného s obhájcem (§ 35a tr. řádu);
• zvýšení ochrany poškozeného a zúčastněné osoby (§ 50 tr. řádu);
• v případě čtení rozsáhlého popisu skutku se může předseda senátu omezit pouze na podstatné skutečnosti; stejně tak v případě čtení obžaloby;
• upravují se podmínky použití agenta dle § 158a tr. řádu;
• rozšíření zásady oportunity (§ 172 odst. 2 tr. řádu);
• především v ustanoveních, která se týkají rozhodování soudu a sjednávání dohody o vině a trestu, se doplňují pravidla pro nově zavedený tzv. dětský certifikát;
• méně podmínek pro použití institutu narovnání (§ 309 tr. řádu);
• trestním příkazem (§ 314e tr. řádu) má být, po vzoru ze zahraničí, možné uložit nepodmíněný trest odnětí svobody;
• do zák. č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků (dále jen „zákon o rejstříku trestů“), se doplňuje institut evidence skutečností důležitých pro práci s dětmi, tedy tzv. dětský certifikát.

Jednotlivé změny v trestním řádu 

K jednotlivým zásadním změnám v novele budou níže uvedeny stručné rekapitulující skutečnosti.

Zásada restorativní justice

Již v úvodních ustanoveních trestního řádu byla přijata navrhovaná a delší dobu očekávaná změna. Do ust. § 2 obsahujícího základní zásady trestního řízení byl dle vládního návrhu včleněn odst. 16 ve znění: „Orgány činné v trestním řízení dbají v průběhu celého řízení na to, aby byly ve vhodných případech vytvářeny podmínky pro dobrovolnou a aktivní účast poškozeného a obviněného při řešení následků trestného činu a napravení vztahů zasažených trestným činem.“ Jedná se o vyjádření zásady restorativní justice. Novela tímto reaguje na trend v západních státech Evropy, kde je tento princip zakotven a uplatňován v míře jistě vyšší než v České republice. Trestní řád v současné podobě některé prvky restorativní justice obsahuje, typicky se jedná o odklony v trestním řízení či mediaci, důvodová zpráva k novele trestních předpisů však zdůrazňuje, že smyslem trestního procesu není pouze potrestat pachatele, ale také působit na něj tak, aby přijal odpovědnost za své jednání a pokud možno odčinil způsobené následky svého jednání.

Důvodová zpráva také odkazuje na doporučení Rady Evropy o restorativní justici v trestních věcech, Rec/CM (2018) 827.[5] Doporučení definuje restorativní justici jako „jakýkoli proces, který umožňuje těm, kteří byli poškozeni trestným činem, a těm, kteří za tuto újmu odpovídají, aby se v případě dobrovolného souhlasu aktivně zúčastnili vyřešení záležitostí vzniklých v důsledku trestného činu, a to za pomoci školené a nestranné třetí strany (tzv. facilitátora)“.

Smyslem této změny má být ze strany orgánů činných v trestním řízení častější využívání Probační a mediační služby v trestním řízení a také motivování dotčených osob (obviněného a poškozeného) k využívaní programů restorativní justice.

V návaznosti na změnu trestního zákoníku, resp. přidání nových trestů zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži a zákazu přijímání dotací a subvencí, došlo k zařazení těchto trestů do § 6 odst. 1 písm. c), díky čemuž může zájmové sdružení občanů přijmout záruku za dovršení nápravy odsouzeného. Zájmové sdružení se může také nově, v případě těchto trestných činů, připojit k návrhu odsouzeného na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nebo na podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu.

Nový důvod nepřípustnosti trestního stíhání (§ 11 tr. řádu)

Novelou dochází k doplnění nového důvodu nestíhatelnosti v § 11. V tomto paragrafu se za písm. l) vkládá nové písm. m), které zní „Jde-li o agenta, stanoví-li tak tento zákon.“

Jedná se o další výjimku ze zásady legality (= státní zástupce stíhá všechny trestné činy), ovšem pouze v případech, kdy jde dle novely (§ 158e odst. 7) o nestíhatelnost agenta.

Ochrana důvěrnosti komunikace obviněného s obhájcem (§ 35a tr. řádu)

Novinkou, která se objevila v novele po přijatém pozměňovacím návrhu v usnesení garančního ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny, je ochrana důvěrnosti komunikace obviněného s obhájcem v novém § 35a. Podle tohoto ustanovení orgány činné v trestním řízení jsou povinny zachovávat důvěrnost informací sdělovaných mezi obviněným a obhájcem jakýmkoli způsobem, zejména ústně, elektronicky nebo v listinné podobě, ať již přenášených, nebo uchovávaných v soukromí (dále jen „důvěrnost komunikace“). Ochrana důvěrnosti komunikace se ve stejném rozsahu vztahuje také na komunikaci mezi podezřelým a jeho advokátem v trestní věci. Pokud osoby uvedené v tomto ustanovení nebo jiné osoby, kterým byly uvedené informace poskytnuty, uchovávají takové informace, jsou povinny je výslovně označit tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o informace, na které se vztahuje ochrana důvěrnosti komunikace. Ochrana důvěrnosti se však nevztahuje na případy, kdy obsahem komunikace není poskytování právních služeb. Také je výslovně uvedeno, že informace získaná porušením důvěrnosti komunikace nesmí být v trestním řízení použita, s výjimkou případu, kdy se použití takové informace v takovém případě dovolává sám podezřelý nebo obviněný.

Zvýšení ochrany poškozeného a zúčastněné osoby (§ 50 tr. řádu)

Ke změně (vlivem pozměňovacího návrhu v usnesení garančního ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny) dochází novelou také v ust. § 50, kde se na konci odst. 1 doplňuje pravidlo: „Pokud si poškozený nebo zúčastněná osoba sama zmocněnce nezvolí nebo jí nebyl ustanoven, může práva a povinnosti, která přiznává tento zákon zmocněnci, vykonávat i opatrovník poškozeného nebo zúčastněné osoby, který je advokátem, oznámí-li to orgánu činnému v trestním řízení.“

Maximální doba trvání opatření nahrazujících vazbu (§ 73aa tr. řádu)

Mezi opatření nahrazující vazbu řadí trestní řád záruku, dohled, předběžné opatření nebo slib. Nově mohou trvat tato opatření nahrazující vazbu jen nezbytně nutnou dobu, po kterou trvají důvody vazby, je-li to zapotřebí k nahrazení vazby.

Celková doba trvání zároveň nesmí překročit jeden a půl násobek doby stanovené pro trvání vazby.

Přístup orgánů činných v trestním řízení k datům, která mohou sloužit pro důkazní účely (§ 78 odst. 1 tr. řádu)

Poslaneckou sněmovnou prošel pozměňovací návrh z usnesení garančního ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny zjednodušující jednak přístup orgánů činných v trestním řízení k datům, která mohou sloužit k důkazním účelům, a jednak poskytování takových dat správcům dat.

Nově tak mohou orgány činné v trestním řízení požadovat po správci dat místo vydání nosiče dat pořízení jejich kopie, případně mohou požadovat po tom, kdo uvedená data drží nebo je má pod svojí kontrolou, aby poskytl jinou potřebnou součinnost k jejich zpřístupnění.

Záznam v evidenci skutečností důležitých pro práci s dětmi, tzv. dětský certifikát (§ 121, 122, 126, 230a, 239b tr. řádu) 

Novela ve více ustanoveních trestního řádu zmiňuje skutečnosti vztahující se k tzv. záznamu v evidenci skutečností důležitých pro práci s dětmi. Takovýto záznam je označován jako tzv. „dětský certifikát“. Jedná se o osvědčení pro osoby pracující s dětmi, kterým mají prokázat, že se dříve nedopustily některého ze závažných trestných činů, včetně pohlavního zneužití nebo znásilnění. Pro práci s dětmi tedy nebude do budoucna postačovat klasický výpis z rejstříku trestů, ale bude požadován speciální výpis z rejstříku trestů pro práci s dětmi. Pro práci s dětmi musí být osoba trestně bezúhonná, což doposud prokazovala výpisem z trestního rejstříku. Po určité době po pravomocném odsouzení došlo automaticky nebo na žádost odsouzeného k zahlazení odsouzení, a tím i k výmazu příslušné informace z trestního rejstříku, a vznikaly tak paradoxně situace, že některé osoby odsouzené za násilí na dětech mohly po určitém čase práci s dětmi opět vykonávat. Tomu má zabránit právě zvláštní výpis z rejstříku pro práci s dětmi. Zavedení dětského certifikátu má preventivně zabránit tomu, že budou s dětmi pracovat osoby, které mohou při styku s nimi páchat trestnou činnost.

Soud má nově povinnost pojmout do rozsudku o vině také výrok o tom, že se provede/neprovede záznam v evidenci skutečností důležitých pro práci s dětmi. Podle § 126 posoudí soud, při poradě o rozsudku, jímž se rozhoduje o vině a trestu, „zda má být proveden záznam v evidenci skutečností důležitých pro práci s dětmi“.

Nově zařazená ust. § 230a a § 239b řeší situaci, kdy lze rozhodovat o provedení záznamu v evidenci skutečností pro práci s dětmi ve veřejném zasedání. Podle § 230a o provedení záznamu nebo o tom, že takový záznam nemá být proveden, může soud rozhodnout i bez návrhu státního zástupce s tím, že jestliže soud potřebuje k rozhodnutí provést ještě další dokazování, které nemůže být provedeno ihned, vyhradí rozhodnutí o tom do veřejného zasedání. Ust. § 239b odst. 2 potom upravuje výslovně, že proti rozhodnutí o tom, že se provede nebo nemá být proveden záznam, je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.

Zrychlené vyhlašování rozsudku (§ 128 tr. řádu)

Nový § 128 odst. 3 umožňuje předsedovi senátu rychlejší a jednodušší vyhlášení rozsudku v případech, kdy je popis skutku rozsáhlý, obsahuje řadu technických údajů nebo vyhlášení plného výroku není z jiných důvodů vhodné. V takové situaci předseda senátu uvede podstatné skutkové okolnosti a označení trestného činu, a to jeho zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení včetně uvedení, zda jde o přečin nebo zločin.

Ust. § 128 odst. 4 pak omezuje důvod a dobu, na kterou je možné odročit jednání. Nově může soud odročit pouze pro rozsáhlost nebo odbornou náročnost věci, a to nejdéle na dobu pěti dnů ve vazebních věcech a v ostatních věcech nejdéle na dobu deseti dnů.

Oba zmíněné odstavce jsou vládním návrhem. Důvodem jejich zavedení je skutečnost, že popis skutku v rozsudku je často velmi rozsáhlý a obsahuje některé informace, které jsou pro strany trestního řízení a veřejnost nadbytečné (registrační značka vozidla atd.). V praxi tak často dochází k dlouhému monologu.

Použití agenta (§ 158e tr. řádu)

Novelou vzniká nová úprava pravidel pro použití agenta. Dochází k omezení doby, po kterou může být agent použit, ta nesmí být delší než šest měsíců. Dobu lze prodloužit, a to i opakovaně, ovšem nově vždy nejdéle o šest měsíců. Cílem je posílení procesních záruk při využívání tohoto operativně pátracího prostředku a lze ji vnímat jako jistou protiváhu nově koncipovaným podmínkám nestíhatelnosti.

Do odst. 6 § 158e byla doplněna věta, že „Agent při své činnosti nesmí vzbudit u jiné osoby úmysl spáchat trestný čin a nesmí svým jednáním ovlivnit okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby.“

Dále byl do změněného ustanovení tohoto § 158e zařazen zcela nový odst. 7 nahrazující dosavadní znění vztahující se k beztrestnosti agenta. Jedná se o již zmiňovanou výjimku ze zásady legality. Pro uplatnění této výjimky je však nutné, aby byly splněny právě nově vytvořené podmínky dle odst. 7. Především je nutné, aby se trestného činu dopustil s cílem odhalit pachatele trestné činnosti uvedené v § 158e odst. 1 nebo s cílem takové činnosti předejít. Nově již není nutné, aby se agent účastnil nebo podporoval činnost organizované zločinecké skupiny nebo aby se účastnil činnosti teroristické skupiny. Rozhodující tedy je skutečnost, zda jde o trestný čin dle § 158e odst. 1, nikoli to, že má souvislost s organizovaným zločinem.

Dalším cílem změny jsou požadavky praxe. Agenti jsou v rámci své funkce, tedy v zájmovém prostředí, vystavováni zkouškám spolehlivosti, ovšem současný právní rámec jim neumožňuje služební úkol splnit. Současná právní úprava je spojena s řadou rizik – agent se často musí spoléhat na okolnosti vylučující protiprávnost (typicky krajní nouze a přípustné riziko), což je spojeno s velkou mírou právní nejistoty. Zájem společnosti na vyšetření závažných trestných činů by měl být nadřazen potrestání agenta-policisty, který se pohyboval v zájmovém prostředí a v rámci své činnosti vybočil z pravomocí agenta. Zájmem společnosti by také mělo být, aby se agent mohl spoléhat na to, že nebude potrestán.

Pod písm. a) je výčet trestných činů, za jejichž spáchání je agent stíhán vždy. Jde o inspiraci slovenskou úpravou. Korektivem jsou další písm. b) až d).

Dle písm. b) nesmí agent jednat zjevně nepřiměřeně, zejména způsobí-li takovým činem smrt, těžkou újmu na zdraví nebo jiný zvlášť závažný následek. Tak vysoká závažnost zcela jistě nesmí zůstat bez reakce státu v podobě trestního stíhání.

Podle písm. c) nesmí agent spáchání takového činu zosnovat. Účelem je zvýšení právní jistoty. Zosnováním se rozumí takové jednání, které spočívá nejen v iniciování dohody o spáchání trestného činu, ale i ve vymyšlení a vypracování plánu jeho spáchání apod.

Podle písm. d) nesmí agent „založit nebo zosnovat organizovanou zločineckou skupinu, organizovanou skupinu nebo teroristickou skupinu nebo působit jako její vedoucí činitel nebo představitel“.

Dosavadní odst. 7 byl označen jako odst. 8 a nově byly v novele zařazeny odst. 9 a 10.

Odst. 9 upravuje použití informací zjištěných agentem v jednom trestním řízení v trestním řízení jiném. Část praxe se domnívala, že současná právní úprava umožňuje z důvodu absence výslovného omezení použít takové informace i v jiných trestních řízeních o trestných činech, kde by nebylo možné agenta nasadit. Oproti tomu stál výklad, že použitelnost získaných informací je omezena výčtem uvedeným v § 158e odst. 1. Novela tedy výslovně stanoví, že získané informace je možné použít pouze u trestných činů uvedených v § 158e odst. 1. Výjimkou je souhlas osoby, do jejíchž práv a svobod bylo použitím agenta zasahováno.

Odst. 10 reaguje na problémy z praxe, kdy dochází k dekonspiraci agenta tím, že obhajoba namítá provokaci agenta a dále tvrdí, že spáchal trestný čin. Vzhledem k tomu, že agent je příslušníkem ozbrojeného sboru, vede vyšetřování Generální inspekce bezpečnostních sborů a osoby, proti kterým byl agent nasazen, mohou získat postavení poškozených.

Nový důvod dočasného odložení zahájení trestního stíhání (§ 159b tr. řádu)

Novelou byl nově vytvořen § 159b odst. 3, který stanoví, že policejní orgán se souhlasem státního zástupce vrchního státního zastupitelství, evropského pověřeného žalobce nebo evropského žalobce, který podal návrh na použití agenta, dočasně odloží zahájení trestního stíhání osoby též v případě, kdy tato osoba působí jako agent. Dosavadní odst. 3 až 6 § 159b byly označeny jako odst. 4 až 7.

Rozšíření zásady oportunity (§ 172 odst. 2 tr. řádu) 

Trestní řízení je převážně ovládáno zásadou oficiality a legality. Obě tyto zásady mají prakticky shodnou podstatu a úzkou souvislost.[6] Zásada oficiality v trestním řízení vyjadřuje právo státu na potrestání pachatele trestného činu a stanoví povinnost orgánů činných v trestním řízení postupovat z moci úřední (ex officio).[7] Zásada oficiality je vyjádřena obecně v ust. § 2 odst. 4 tr. řádu, ve kterém je mj. uvedeno, že pokud tento zákon nestanoví něco jiného, postupují orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti. Zásada legality je vyjádřena v ust. § 2 odst. 3 tr. řádu, a to tak, že státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví, pokud zákon, přímo použitelný předpis Evropské unie nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak. Protikladem zásady legality je tzv. zásada oportunity (účelnosti), podle níž má státnímu zástupci příslušet právo nezahajovat trestní stíhání, i když jsou k němu dány zákonné podmínky, jestliže se zahájení trestního řízení nejeví v konkrétním případě účelným.

Výjimky ze zásady legality tvoří dvě skupiny případů:

1. Státní zástupce nesmí stíhat pro trestný čin za podmínek uvedených v § 10, 11 a 163 tr. řádu.
2. Státní zástupce může, ale nemusí, stíhat pro trestný čin:

• může věc odložit podle § 159a odst. 3 a 4 tr. řádu [popř. ve zkráceném přípravném řízení věc odložit podle § 179c odst. 2 písm. f), i) tr. řádu anebo podmíněně odložit podání návrhu na potrestání podle § 179c odst. 2 písm. h) tr. řádu] před zahájením trestního stíhání,
• může trestní stíhání zastavit podle § 172 odst. 2 tr. řádu,
• může rozhodnout tak, že použije odklon (diversion) a trestní stíhání podle § 307 a násl. tr. řádu podmíněně zastaví. Stejně tak zastaví trestní stíhání v případě, jestliže schválil narovnání podle § 309 a násl. tr. řádu v přípravném řízení,
• u mladistvých může použít i odstoupení od trestního stíhání podle § 69 písm. c) ZSM (§ 70 a 71).[8]

Za zvláštní případ výjimky ze zásady legality lze považovat i dočasné odložení trestního stíhání podle § 159b a 159c tr. řádu.

Státní zástupce má nově možnost zastavit trestní stíhání (i odložit trestní věc), pokud shromážděné důkazy nejsou dostatečným podkladem pro úspěšné zastupování obžaloby v řízení před soudem. Tato nová úprava má zamezit zbytečnému vedení dalšího trestního řízení, což je neefektivní a nákladné, difamující pro obviněného a zatěžuje i další osoby zúčastněné na řízení. Novela vychází ze skutečnosti, že nepovedlo-li se státnímu zástupci shromáždit dostatečné množství důkazů, nemůže si další důkazy obstarávat soud, a to vzhledem k jeho odlišnému postavení v trestním řízení. Na tomto místě je potřeba zdůraznit, že ačkoli se může zdát, že tato změna není změnou významnou, opak je pravdou. Dle současné právní úpravy totiž státní zástupce i v případě nedostatečného množství důkazů podává obžalobu a nezastavuje trestní stíhání, neboť v praxi platí zásada, že žalobce žaluje i za situace, že důkazy shromážděné v přípravném řízení nejsou dostatečným podkladem pro úspěšné zastupování obžaloby v řízení před soudem. Novela tedy doplnila u ust. § 172 odst. 2 nově písm. d), na základě kterého státní zástupce může zastavit trestní stíhání, pokud, po obstarání všech dostupných důkazů, výsledky vyšetřování v dostatečné míře neodůvodňují postavení obviněného před soud a v řízení před soudem zřejmě nelze očekávat zjištění skutečností nezbytných k prokázání viny obviněného ze spáchání skutku.

Novela ve vztahu k rozšíření oportunity v trestním řízení také doplnila ZTOPO o dvě ustanovení, a to o § 29a umožňující odložení trestního stíhání a o § 36a umožňující zastavení trestního stíhání. Podle § 29a ZTOPO státní zástupce může před zahájením trestního stíhání usnesením odložit věc kromě případů podle trestního řádu také tehdy, pokud dle písm. a) právnická osoba není schopna po dobu delší než jeden rok vykonávat svou činnost, dle písm. b) s ohledem na její poměry by trestní stíhání bylo ne­účelné a dle písm. c), pokud vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a k míře, v jaké jím byl dotčen veřejný zájem, lze postup podle jiných právních předpisů umožňující zrušení právnické osoby považovat za dostačující. Podle § 36a může státní zástupce zastavit trestní stíhání kromě případů uvedených v § 172 odst. 2 tr. řádu [nově rozšířeného o důvod v § 172 odst. 2 písm. d)] také z důvodu uvedeného v § 29a, vztahujícímu se k odložení věci.

Povinnost státního zástupce ve vztahu k tzv. dětskému certifikátu (§ 175a, 178 tr. řádu)

V § 175a jde o doplněnou větu v odst. 4, která státnímu zástupci stanoví povinnost upozornit obviněného na to, že soud rozhodne o tom, zda má být záznam v evidenci skutečností důležitých pro práci s dětmi proveden, i v případě, že dojde ke sjednání dohody o vině a trestu, ve které nebude dohodnuto prohlášení o záznamu.

Státní zástupce má nově povinnost uvést podle § 178 v obžalobě, zda navrhuje, aby soud rozhodl, že se provede záznam o evidenci skutečností důležitých pro práci s dětmi. Tímto návrhem je soud vázán pouze částečně, jelikož může i bez návrhu státního zástupce rozhodnout, že takový záznam nemá být proveden.

Existuje tedy několik situací, které mohou nastat:

1. státní zástupce navrhne, aby byl záznam proveden, v tom případě soud může rozhodnout, že záznam proveden nebude,
2. státní zástupce nepodá návrh, takže soud může rozhodnout, že záznam proveden nebude,
3. podá-li však státní zástupce návrh, aby záznam nebyl proveden, soud již nemůže rozhodnout o jeho provedení.

Pokud státní zástupce v obžalobě činí návrh týkající se záznamu v evidenci skutečností důležitých pro práci s dětmi podle § 178 odst. 1 písm. c) nebo d), je třeba v návrhu uvést také odůvodnění návrhu s uvedením důkazů, o které se opírá, a seznam důkazů, jejichž provedení v řízení před soudem se navrhuje, jakož i zhodnocení skutečností rozhodných pro provedení nebo neprovedení záznamu v evidenci skutečností důležitých pro práci s dětmi.

Zkrácené čtení obžaloby (§ 206 odst. 1 tr. řádu)

Novela změnila dosavadní znění § 206 odst. 1 tak, že po provedení úkonů v § 205 předseda senátu vyzve státního zástupce, aby přednesl podstatné body obžaloby a uvedl, které skutečnosti považuje za nesporné a zda po jejím podání nastala nějaká skutečnost významná z hlediska dalšího řízení. Ve zbytku státní zástupce odkáže na písemné vyhotovení obžaloby. Ačkoli v praxi se toto často děje, smyslem novely je výslovně takové pravidlo zakotvit.

Narovnání (§ 309 až 311 tr. řádu)

Návrh novely zmiňuje statistickou skutečnost, že v roce 2022 bylo narovnáním vyřešeno velmi zanedbatelné množství případů, a to jen 51. S přihlédnutím k nízkému počtu vyřešených případů právě narovnáním byla zvažována i varianta vypuštění narovnání jako takového z trestního řádu, a to vzhledem k existenci podmíněného zastavení trestního stíhání a jeho častějšímu využívání v praxi. Novela však počítá i nadále s institutem narovnání především pro jeho benefity pro všechny osoby zúčastněné na narovnání. Pro obviněného je při schválení narovnání benefitem definitivní zastavení trestního stíhání a řešení pouze občanskoprávních důsledků nastalých vůči poškozenému. Postavení poškozeného je posíleno v tom směru, že výrok nahradit škodu nebo vydat bezdůvodné obohacení bude představovat exekuční titul. Možnost uplatnění narovnání zůstala omezena obecně na přečiny.

Povinnost zaplatit peněžitou částku na pomoc obětem zůstává, ovšem obligatorní splnění je třeba pouze v závažnějších případech, kdy se to jeví jako vhodné. Dále dochází ke změně v povinnosti zaplatit celou dlužnou částku. Důvodem je, že obviněný nemusí mít dlužnou částku k dispozici. Proto má obviněný povinnost zaplatit poškozenému 30 procent z dlužné částky a zbytek uhradit formou splátek, ke kterým se zaváže v dohodě s poškozeným. Tato dohoda představuje exekuční titul, což má pro postavení poškozeného jistý posilující vliv. Dochází ke zrušení povinného výslechu obviněného a poškozeného před schválením narovnání. Dle novely je právě obligatorní výslech obviněného a poškozeného před schválením narovnání důvodem zanedbatelného využívání tohoto institutu, navrhovatel se navíc inspiroval zahraniční úpravou.

Trestní příkaz – možnost uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody [§ 314e odst. 2 písm. a) tr. řádu]

Novela se vrací k možnosti uložit tzv. nepodmíněný trest odnětí svobody trestním příkazem. Navrhovatel se inspiroval zahraniční právní úpravou, konkrétně jde o slovenský trestný poriadok (§ 353 odst. 2) a švýcarský trestní řád. Tímto je reagováno „na problém tzv. kumulace trestů, kdy lze předpokládat, že soudce v případech, kdy již má být ukládán nepodmíněný trest odnětí svobody, tento trest neuloží nikoli proto, že by se domníval, že jde ještě na obžalovaného výchovně působit jiným trestem, ale proto, že mu to umožní věc rychle vyřídit trestním příkazem“.

Vláda původně navrhovala stanovit možnost uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody trestním příkazem do jednoho roku. V návaznosti na pozměňovací návrh v usnesení garančního ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny byla novelou přijata změna, že maximální výše nepodmíněného trestu odnětí svobody, kterou je možné uložit trestním příkazem, je snížena na šest měsíců.

V odborné veřejnosti se před přijetím návrhu novely objevovaly zásadní výhrady proti tomu, aby trestním příkazem mohl být ukládán jakýkoli nepodmíněný trest odnětí svobody. Důvodem pro tyto výhrady byla skutečnost, že zásahy v podobě omezení osobní svobody patří mezi silné vstupy do základních práv a svobod. V některých konkrétních případech může hrozit porušení práva na spravedlivý proces, když nepodmíněný trest odnětí svobody je nejpřísnějším trestem a měl by být ukládán po proběhlém řízení před soudem. Argumentem, který je velmi často používán proti možnosti ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody trestním příkazem, je i ta skutečnost, že trestním příkazem jsou postihovány méně závažné trestné činy, jejichž pachatelé, často chudí, obvykle nemají advokáty nebo netuší, že se lze bránit odporem. Někdy se stává, že pachatelé trestných činů jsou v životní situaci, kdy nevěnují pozornost tomu, co přišlo poštou, a nepodají si včas odpor a až ve vězení se dozvídají, o co vlastně jde. Objevují se také názory, že ustanovení o možnosti ukládání nepodmíněného trestu trestním příkazem může být podrobeno testu u Ústavního soudu.[9]

Trest zákazu držení a chovu zvířat je možné trestním příkazem uložit nejvýše na dobu do pěti let. Trestním příkazem pak je možné uložit i nové tresty: zákaz plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži do pěti let, zákaz přijímání dotací a subvencí do pěti let.

Trestní příkaz musí obsahovat výrok o tom, zda se provede záznam v evidenci skutečností důležitých pro práci s dětmi.

Změna zákona o rejstříku trestů

Změny v tomto zákoně jsou podstatné především z důvodů novinky v podobě tzv. dětského certifikátu, tedy evidence skutečností důležitých pro práci s dětmi. Nicméně není to jediná změna, která v případě tohoto zákona nastala. Nově se totiž evidují i ochranná léčení a zabezpečovací detence.

K evidenci skutečností důležitých pro práci s dětmi dle § 9d a násl. zákona o rejstříku trestů je potřeba zmínit především podmínky, za kterých je tato evidence provedena, a také dobu, na kterou je provedena. Do evidence se zapisují osoby, které byly pravomocně odsouzeny za závažné úmyslné trestné činy vyjmenované v § 9d odst. 1 písm. a) (jde např. o vraždu, těžké ublížení na zdraví, znásilnění, sexuální útok, pohlavní zneužití), případně spáchaly čin jinak trestný s obdobnou povahou, pokud vzhledem k okolnostem případu a osobě pachatele hrozí nebezpečí opakování trestného činu dle odst. 1 písm. a) nebo činu jinak trestného v souvislosti s činností, která zahrnuje přímý kontakt s dětmi. Záznam se provede buď automaticky (u nejzávažnějších trestných činů), nebo na základě rozhodnutí soudu. Délka evidence závisí na závažnosti činu: 100 let od narození pachatele, pokud jde o trestný čin s horní sazbou nejméně pět let odnětí svobody, 20 let u méně závažných trestných činů, a v případě činu jinak trestného po dobu stanovenou soudem.

Přechodná ustanovení 

Novela nabude účinnosti dnem 1. 1. 2026 s výjimkou některých ustanovení, která nabudou účinnosti 1. 7. 2026 nebo 1. 1. 2027 (např. tzv. dětský certifikát a všechny změny v ustanoveních s ním souvisejících). Části novely, které nabudou účinnosti od 1. 7. 2026 a od 1. 1. 2027, jsou specifikovány v části třicáté páté označené jako Účinnost, čl. XLV novely.

Trestní řád žádnou výslovnou úpravu své časové působnosti neobsahuje, a to na rozdíl od časové působnosti trestního zákoníku, kdy se trestnost posuzuje zásadně podle zákona účinného v době, kdy byl trestný čin spáchán. V trestním právu procesním je časová působnost ovládána zásadou, že každý procesní úkon v řízení se provádí podle zákona účinného v době, kdy je úkon prováděn, a podle doby, kdy je úkon prováděn, se také posuzuje zákonnost úkonů trestního řízení.[10] Z tohoto pravidla existují určité výjimky, a to ve prospěch dřívějšího práva příznivějšího pro obviněného, vyplývající ze změn v organizaci soudnictví, v soudní příslušnosti a v trestním zákoně a v řízení o provinění mladistvých a trestných činech právnických osob, kde se vedle trestního řádu uplatňují některá speciální ustanovení o trestních řízeních podle těchto zákonů od okamžiku nabytí jejich účinnosti.

Přesto lze, s přihlédnutím ke shora uvedeným výjimkám, konstatovat, že úkon trestního řízení musí být prováděn zásadně podle procesního práva účinného v době, kdy se koná, což má především své „procesně-technické“ důvody.[11]

Závěr 

Novela trestních předpisů, tj. zejména trestního zákoníku a trestního řádu, představuje jeden z nejrozsáhlejších zásahů do českého trestního práva od roku 2010. Její primární motivací je snaha o humanizaci trestní politiky, odklon od represivního přístupu a zejména redukce vězeňské populace, která je v evropském srovnání stále velmi vysoká. Změny reflektují jak aktuální kriminologické poznatky, tak i ekonomické aspekty výkonu trestů. V tomto směru je klíčové zejména rozšíření možností ukládání peněžitého trestu, nové mechanismy zmírnění trestů a větší důraz na alternativní řešení sporů – ať už prostřednictvím narovnání, restorativní justice, nebo rozšířeného využití trestních příkazů.

Zásadní význam má také částečná dekriminalizace některých drogových trestných činů. Zavádí se přesnější rozlišení mezi výrobou a zpracováním měkkých drog, přičemž zpracování pro vlastní potřebu je nově vymezeno jako méně závažné, případně jen přestupkové jednání. Tento krok přibližuje českou právní úpravu praxi mnoha západních států, kde je důraz kladen spíše na prevenci než na trestní represi.

Za zmínku stojí také vznik nové skutkové podstaty zneužití identity k výrobě a šíření pornografie. Ta reaguje na aktuální bezpečnostní a technologické hrozby včetně deepfake obsahu a hybridních hrozeb. Pozornost byla věnována i ochraně dětí, a to prostřednictvím zavedení tzv. dětského certifikátu – evidence skutečností důležitých pro práci s dětmi.

Z hlediska trestního řízení dochází k celé řadě technických i koncepčních změn. Patří sem zrychlení vyhlašování rozsudků, nová pravidla pro použití agenta, rozšíření zásady oportunity nebo zpřesnění podmínek pro evidenci důležitou pro práci s dětmi. Významná je i snaha o snížení administrativní a důkazní zátěže soudu i stran trestního řízení.

Celkově lze říci, že novela se pokouší balancovat mezi účinnou ochranou společnosti, efektivitou justice a důrazem na lidská práva, důstojnost a resocializaci pachatelů. Přestože některé změny mohou být sporné (např. recidivní krádež či peněžité tresty za závažnější delikty), jde o důležitý krok k modernizaci českého trestního práva.

Novela může dosáhnout zamýšleného cíle, který spočívá v přehodnocení některých parametrů současné trestní politiky, a lze snad konečně předpokládat, že vytvořila předpoklady k realizaci již dlouho zamýšleného záměru přijmout zcela nový trestní řád, který by již s přijatým a novelizovaným trestním zákoníkem tvořil koncepční jednotu vyjadřující stabilitu regulací v základních trestněprávních předpisech.

 

Doc. JUDr. Jan Kocina, Ph.D., působí jako advokát a jako pedagog Fakulty právnické ZČU v Plzni a Panevropské univerzity v Praze.

Ilustrační foto: Pixabay.com

---

 

 [1] J. Fenyk, D. Císařová, T. Gřivna a kol.: Trestní právo procesní, 7. vyd., Wolters Kluwer ČR, Praha 2019, str. 36.

[2] J. Baxa: Reforma trestního řízení – geneze jejího vzniku a její cíle, Bulletin advokacie č. 11-12/2001, str. 22.

[3] Např. J. Mulák, J. Provazník: Praktické dopady novely trestního řádu provedené zákonem č. 333/2020 Sb., Bulletin advokacie č. 1-2/ 2022, str. 11-21; J. Kocina: Aktuální otázky dohody o vině a trestu, Bulletin advokacie č. 11/2020, str. 17-20; J. Mulák, J. Provazník: Dopady novely trestního řádu provedené zákonem č. 333/2020 Sb. na základní zásady trestního řízení, Bulletin advokacie č. 11/2021, str. 37-47; P. Vantuch: K dohodě o vině a trestu mezi obžalovaným a státním zástupcem po přednesení obžaloby, Bulletin advokacie č. 4/2021, str. 24-30; J. Kocina: Vyjádření k obžalobě a odměna obhájce, Bulletin advokacie č. 12/2021, str. 19-21.

[4] Viz Nový trestní řád je ve sněmovně neprůchodný, Česká justice, 15. 5. 2023, dostupné z: https://www.ceska-justice.cz/2023/05/novy-trestni-rad-je-ve-snemovne-nepruchodny-potvrdil-blazek/.

[5] CM/Rec (2018) 8 – Recommendation of the Committee of Ministers to member States concerning restorative justice in criminal matters, online, Council of Europe, 2018, dostupné z: https://search.coe.int/cm?i=09000016808e35f3 [cit. 2025-06-28].

[6] J. Jelínek a kol.: Trestní právo procesní, 5. vyd., Leges, Praha 2018, str. 136.

[7] F. Novotný a kol.: Trestní právo procesní, 2. vyd., Aleš Čeněk, Plzeň 2017, str. 38.

[8] Op. cit. sub 1, str. 104.

[9] Viz J. Horák: Experti varují před novou pravomocí soudů. Viníka pošlou za mříže, aniž by ho viděli, Aktuálně.cz, 27. 1. 2025, dostupné z: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/soudci-trestni-prikaz-lrv/r~0050adf2da3911efb2180cc47ab5f122/..

[10] Rt 2/1998 – II. Viz op. cit. sub 6, str. 74.

[11] Op. cit. sub 1, str. 45.