Soudní dvůr EU zveřejnil rozsudek ve věci C-448/23 | Komise v. Polsko (Přezkum judikatury Soudního dvora ultra vires – přednost práva Unie) týkající se právního státu: Polský Ústavní soud nedodržel několik základních zásad unijního práva, neboť pominul judikaturu Soudního dvora. Soudní dvůr rovněž konstatuje, že polský Ústavní soud není nezávislým a nestranným soudem kvůli závažným nesrovnalostem, které provázely jmenování tří z jeho soudců a jeho předsedkyně.

Ve dvou nálezech ze dne 14. července a 7. října 2021 prohlásil polský Ústavní soud některá ustanovení Smluv, jak je vykládá Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“), za neslučitelná s vnitrostátní ústavou. Tyto nálezy byly vydány v souvislosti s judikaturou Soudního dvora, jež se týká nezávislosti polského soudnictví.

Těmito dvěma nálezy byla v podstatě vyloučena pravomoc, kterou Soudní dvůr přiznává vnitrostátním soudům a jež jim umožňuje přezkoumávat legalitu postupů jmenování soudců, včetně usnesení polské Národní rady soudnictví (dále jen „KRS“), a rozhodovat o tom, zda tyto postupy nejsou stiženy vadami. Navíc uvedenými nálezy byla odmítnuta předběžná opatření, která uložil Soudní dvůr a jež se týkají organizace a pravomocí polských soudů a řízení před nimi.

Vzhledem k tomu, že nálezy polského Ústavního soudu porušují zásadu účinné soudní ochrany, zásady autonomie, přednosti, účinnosti a jednotného uplatňování práva Unie, jakož i zásadu závaznosti judikatury Soudního dvora, podala Evropská komise k Soudnímu dvoru proti Polsku žalobu pro nesplnění povinnosti.

Komise ve své žalobě rovněž poukazuje na nesrovnalosti, které provázely jmenování tří soudů a předsedkyně polského Ústavního soudu. Komise tvrdí, že polský Ústavní soud není nezávislým a nestranným soudem, jenž by byl předem zřízen zákonem.

Ve svém rozsudku Soudní dvůr vyhověl v plném rozsahu žalobě Komise a konstatoval nesplnění povinností Polskem.

Soudní dvůr poukazuje na to, že nález polského Ústavního soudu ze dne 7. října 2021 je v rozporu se zásadou účinné soudní ochrany, protože v rozporu s judikaturou Soudního dvora odmítá pravomoc vnitrostátních soudů, jež jim umožňuje vykonávat kontrolu zákonnosti postupů jmenování soudců, včetně usnesení KRS, jimiž jsou navrhování kandidáti na toto jmenování, a rozhodovat o tom, zda tyto postupy nejsou stiženy vadami. Tuto zásadu nedodržel polský Ústavní soud ani ve svém nálezu ze dne 14. července 2021, v němž odmítl uznat závaznost předběžných opatření uložených Soudním dvorem, jež se týkala organizace a pravomoci polských soudů a řízení před těmito soudy.

Sporné nálezy rovněž zpochybňují základní náležitosti právního řádu Unie, neboť v nich jsou odmítány zásady autonomie, přednosti, účinnosti a jednotného uplatňování unijního práva, jakož i zásada závaznosti judikatury Soudního dvora, jelikož brání polským orgánům veřejné moci v uplatňování norem primárního práva Unie.

Soudní dvůr připomíná, že Polsko se nemůže dovolávat své ústavní identity, aby se vyhnulo dodržování společných hodnot zakotvených v článku 2 SEU, jako je právní stát, účinná soudní ochrana a nezávislost soudnictví. Tyto hodnoty jsou totiž základem samotné identity Unie, k níž se Polsko dobrovolně připojilo. Po přistoupení jsou tyto hodnoty konkrétně vyjádřeny prostřednictvím právně závazných povinností, z nichž se členské státy nemohou vyvázat.

Kromě toho vnitrostátní soudy nemohou jednostranně určovat rozsah a meze pravomocí svěřených Unii. Tyto otázky nutně vyžadují výklad unijního práva a v rámci soudního systému Unie, který je stanoven Smlouvami, spadají výlučně do pravomoci soudů Unie. Zejména autonomie a účinnost unijního právního řádu brání jakékoli vnější kontrole rozhodnutí Soudního dvora při výkonu jeho výlučné pravomoci vykládat závazně a s konečnou platností právo Unie a přezkoumávat legalitu unijních aktů. Případné pochybnosti vnitrostátních soudů ohledně rozsahu pravomocí Unie nebo platnosti aktu unijního práva pramenící z důvodu, že tento akt překračuje rámec pravomocí Unie, nebo je v rozporu s požadavkem, podle něhož je Unie povinna ctít národní identitu členských států, lze rozptýlit pouze v rámci dialogu se Soudním dvorem, a to prostřednictvím řízení o předběžné otázce. To platí i tehdy, týkají-li se tyto pochybnosti výkladu unijního práva Soudním dvorem.

Soudní dvůr nakonec judikoval, že jmenování tří soudců polského Ústavního soudu v prosinci 2015 a jeho předsedkyně v prosinci 2016 bylo v rozporu se základními pravidly pro postup jmenování v Polsku. Polský Ústavní soud tudíž nesplňuje požadavky na nezávislý a nestranný soud zřízený zákonem ve smyslu unijního práva.

Úplné znění rozsudku, a případně jeho shrnutí jsou zveřejněny na internetové stránce CURIA v den vyhlášení.

Zdroj a foto: SDEU