V globalizovaném světě, kde se na českém území každodenně pohybují lidé z různých jazykových prostředí,[1] je zásadní otázkou: má cizinec v přestupkovém řízení právo na tlumočníka? A kdo ho zaplatí? 

 

Odpověď není pouze právně zajímavá – dotýká se principů spravedlivého (správního) procesu, rovnosti účastníků řízení a dodržování základních práv garantovaných národními a mezinárodními právními předpisy a normami v nich obsaženými.

 

Přestupkové řízení jako procesní rámec a záruka zákonnosti

Přestupkem se v Česku dlouhodobě chápe společensky škodlivý protiprávní čin, který nedosahuje závažnosti trestného činu. Aby se jednalo o přestupek, musí být daný čin v zákoně za přestupek výslovně (expressis verbis) označen[2] a musí vykazovat zákonem stanovené znaky.

Konkrétní přestupky upravuje zákon č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích. Mimo to přestupky stanovují i zvláštní zákony. Tyto speciální zákony poté mají při použití samozřejmě přednost.[3]

Přestupkové řízení je v českém právním řádu považováno za správní trestání, tedy zvláštní formu správního řízení, ve kterém orgán veřejné moci (policie nebo jiný správní orgán) rozhoduje o protiprávním jednání, které není trestným činem, ale nese správní sankci (např. pokutu).

Subsidiárně se na toto řízení uplatní úprava správního řádu (§ 1 odst. 2 správního řádu) a procesní pravidla včetně pravidel o jazyku řízení a tlumočení.

 

Jazyk a tlumočení ve správním řízení

Zatímco dřívější správní řád – tedy legendární zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení – úpravu jednacího jazyka v rámci správního řízení vůbec neobsahoval, v dnešním[4] SpŘ již se na tento potřebný institut pamatuje.

Dřívější nepřítomnost obecné úpravy jednacího jazyka vedla k tomu, že byl tento institut opakovaně (a dlužno dodat, že ne vždy jednotně) reglementován ve speciálních předpisech. Jednotnou úpravu nutno pokládat za krok k zpřehlednění celé právní úpravy a posílení právní jistoty, tedy za posun správným směrem.

Podle správního řádu se veškeré jednání i písemnosti vedou v českém jazyce. Průlom do pomyslného panství češtiny ve správním procesu ovšem znamená ustanovení o tom, že účastníci řízení mohou jednat a písemnosti mohou být předkládány i v jazyce slovenském. Mimořádné legislativní postavení slovenštiny plyne z dlouholetých společných historických tradic Čechů a Slováků a rovněž z jazykové blízkosti, která napomáhá k obecné srozumitelnosti slovenského jazyka na našem území.[5]

Jestliže účastník řízení neovládá český (resp. slovenský) jazyk, má právo si zajišťovat tlumočníka zapsaného v seznamu soudních tlumočníků a překladatelů. Toto právo je obecné – neomezuje se jen na občany ČR (příslušníky národnostních menšin).

Cizinec tedy může tlumočníka požadovat a využít ho, ale náklady obvykle nese sám, pokud zvláštní zákon nestanoví něco jiného. Pozor, toto pravidlo se týká obecného správního řízení, ve speciálním přestupkovém řízení, je tomu, jak si řekneme níže, jinak.

Připomeňme si, že tento nárok vyplývající z Listiny má každý, tedy i osoba bez jakéhokoliv státního občanství – tj. tzv. bezdomovec neboli apolita – apatrida.

To znamená, že pokud cizinec nevládne česky a bez tlumočníka by řádně plnohodnotně nerozuměl průběhu (zde přestupkového) řízení, má právo na tlumočníka. Zde ho hradí český stát.

 

Ústavní a mezinárodní právo – silnější záruky

Vedle správně-právní úpravy stojí ústavně-právní doktrína – Listina základních práv a svobod (čl. 37 odst. 4), která obecně zakotvuje, že kdo neovládá jazyk řízení, má právo na pomoc tlumočníka, aby nemohl být znevýhodněn v procesu.

Důležitým doplňkem je Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, konkrétně čl. 6, která garantuje právo na spravedlivý proces, včetně práva být seznámen s důvody obvinění a s možností hájit se ve srozumitelném jazyce. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře interpretuje čl. 6 tak, že v situacích, které jsou skutkově a procesně podobné trestnímu obvinění, se tato práva vztahují i na přestupková řízení, pokud může na jejich základě být uložena represe, jež významně zasahuje do osobních práv účastníka.

České soudy včetně soudu soudů, tedy Ústavního soudu ČR se ve svých rozhodnutích přiklání k tomu, že absence tlumočníka u cizince, který jazyk neovládá, může znamenat porušení práva na spravedlivý (správní) proces, pokud se jedná o řízení, které má charakter trestního nebo správně-trestního obvinění ve smyslu Úmluvy o lidských právech. Zvláštním případem je řízení na místě, kde je možné zhojit vadu eventuální absence tlumočníka, jestliže účastník prohlásí, že je mu jasné, z jakého důvodu příkaz na místě obdržel.[6] Pokud je však příkaz na místě vydán, aniž by byl přítomen tlumočník a z řízení je zřejmé, že tlumočník měl být přítomen, pak je tento příkaz vydán správním orgánem nezákonně a je třeba takové rozhodnutí zrušit.[7]

 

Kdo to zaplatí?

V případě, že obviněný ze spáchání přestupku nemluví a nerozumí jednacímu jazyku, správní orgán musí jednat dle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (publikována pod č. 209/1992 Sb.). A to znamená, že správní orgán musí v přestupkovém (!) řízení zařídit tlumočníka na své náklady, respektive náklady českého státu.[8]

 

Modelový příklad z praxe  

Dánský turista Lars M., čtyřicetiletý inženýr z Aarhusu, trávil letní dovolenou v jižních Čechách. Během cyklovýletu z Českého Krumlova směrem na Zlatou Korunu byl zastaven hlídkou Policie České republiky. Policisté mu vytýkali, že projel úsekem komunikace, kde bylo z důvodu stavebních prací umístěno přenosné dopravní značení „zákaz vjezdu“. Lars M. však česky nehovořil, rozuměl pouze dánsky a anglicky, a význam dočasného dopravního značení v daném kontextu si nebyl jistý.

Komunikace mezi policisty a turistou probíhala výhradně v češtině, místy za pomoci gest. Na jeho dotazy v angličtině reagovali policisté strohým konstatováním, že značka je jasná a že přestupek bude řešen na místě. O právu na tlumočníka nebyl Lars M. poučen a žádný tlumočník mu zajištěn nebyl. Policisté mu následně nabídli vyřízení věci v příkazním řízení s uložením pokuty ve výši 2000 Kč.

Turistovi byl předložen formulář sepsaný výhradně v českém jazyce. Způsobem, který působil spíše uklidňujícím než vysvětlujícím dojmem, mu bylo naznačeno, že podpisem se celá záležitost rychle uzavře. Lars M. se v dobré víře domníval, že podpisem pouze potvrzuje převzetí informace o pokutě, nikoli že se vzdává práva na další obranu a souhlasí s projednáním přestupku v příkazním řízení. Dokument podepsal a pokutu uhradil platební kartou.

Teprve po návratu do Dánska zjistil, že přestupek byl v České republice pravomocně projednán a zaevidován. Při další cestě do Rakouska byl upozorněn autopůjčovnou, že v rámci evropské výměny informací o dopravních deliktech figuruje jako osoba, vůči níž byla uložena sankce za porušení pravidel silničního provozu. Tato skutečnost jej vedla k tomu, že se následně obrátil na českého advokáta.

Ten po prostudování spisu dospěl k závěru, že v řízení došlo k zásadnímu procesnímu pochybení. Lars M. neovládal jazyk řízení, nebyl poučen o právu na tlumočníka a objektivně nemohl porozumět obsahu právního jednání, jímž se vzdal procesních práv. Přesto bylo jeho jednání vyhodnoceno jako platný souhlas s příkazním řízením. Advokát proto podal návrh na přezkum pravomocného rozhodnutí s odkazem na porušení práva na spravedlivý správní proces.

Správní orgán se bránil argumentem, že řízení proběhlo v souladu se zákonem, že tlumočníka si měl účastník zajistit sám a že podpis na protokolu svědčí o jeho souhlasu. Tato obrana však přehlížela podstatnou skutečnost: bez skutečného porozumění obsahu řízení nelze hovořit o svobodném a informovaném souhlasu. Přestupkové řízení má sankční povahu a stát, který ukládá trest, musí zajistit, aby osoba, vůči níž postupuje, rozuměla tomu, co se jí klade za vinu, jaké má možnosti obrany a jaké budou právní důsledky jejího jednání.

Případ dánského turisty tak názorně ukazuje, že právo na tlumočníka není pouhou formální položkou v „procesním seznamu.“

V situacích, kdy jazyková bariéra znemožňuje porozumění řízení, se její ignorování může proměnit ve faktické odepření spravedlnosti. Rychle vyřízený přestupek se pak může stát ukázkou toho, že i malá procesní nedbalost má pro cizince velmi konkrétní a dlouhodobé následky.

 

Praktická aplikace – co to pro cizince znamená?

Cizinec v přestupkovém řízení může požádat o tlumočníka.
Orgán řízení je povinen mu tuto možnost přiznat, pokud se prokáže, že českému jazyku dostatečně nerozumí.

Bez tlumočníka hrozí riziko porušení práv. Jestliže cizinec nerozumí jazyku řízení a není mu zajištěn tlumočník, může to vést k neplatnosti rozhodnutí z důvodu porušení procesních práv – zejména práva na spravedlivý (správní) proces.

Ergo kladívko, dle ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP, se sídlem ve francouzském Štrasburku) by měl být tlumočník správně ustanoven již ve fázi vyšetřování, aby měl obviněný možnost porozumět řízení a vyjádřit svou verzi skutkového stavu – viz Baytar proti Turecku, rozsudek ESLP, 2014.[9]

 

Závěrem:

Ano, cizinec má v přestupkovém řízení právo na tlumočníka, pokud neovládá český jazyk tak, aby mu dostatečně porozuměl. Toto právo plyne především  z Listiny základních práv a svobod[10] a následně ze správního řádu.

Náklady tlumočení v přestupkovém řízení vždy hradí stát, nikoli obviněný. Stát tyto náklady uhradí i v případě, že je obviněný uznán vinným z přestupku, a nemůže po něm zpětně vymáhat jejich náhradu.[11]

Mezinárodní právo (EÚLP/čl. 6) posiluje toto právo tím, že pojímá četné aspekty přestupkového řízení jako analogické trestnímu obvinění, čímž garantuje širší procesní ochranu obviněných osob.

V praxi absence tlumočníka u cizince, který jazyk neovládá, může znamenat zásadní porušení jeho práv. Správní orgány by měly individuálně a důkladně posuzovat jazykové schopnosti obviněného. A zajistit mu tlumočení do jazyka, který mu umožní nejen porozumět řízení, ale také se efektivně bránit.[12]

 

JUDr. Petr Kolman, Ph.D., VŠ pedagog

Ilustrační foto:  freepik.com

 

---

 

Prameny:

Husseini, F. a kol. Listina základních práv a svobod: Komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2021,

Jemelka, L., Vetešník, P. Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich Zákon o některých přestupcích: Komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2020

Vašíček, D.:  Právo na tlumočníka v přestupkovém řízení. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta, SVOČ – Sekce správního a trestního práva, 2025.

Kolman, P.: (Nový) správní řád – otázka jednacího jazyka, Právo – PRÁVO: ČASOPIS PRO PRÁVNÍ TEORII A PRAXI 2/2008

Vedral, J.: Správní řád – Komentář. Bova Polygon, Praha, 2006.

Vedral, J. Přestupkové řízení a nový správní řád. Správní právo, 3/2006, MV ČR, 2006

Lásková, E.: Tlumočník ve správním řízení, Právní prostor, 2019 https://www.pravniprostor.cz/clanky/spravni-pravo/tlumocnik-ve-spravnim-rizeni

POTĚŠIL, L a kol. Správní řád. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2015.

FILIPOVÁ, J. Řízení ve věcech cizinců a právo na spravedlivý proces. In Dny práva 2011 – Days of Law 2011, PF MU, Brno

Tikal, F.: Překlady a tlumočení v trestním řízení: může si obhájce stěžovat na kvalitu překladu? Právní prostor, 2021

 

Použité právní předpisy

Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů.

vyhláška č. 506/2020 Sb., o výkonu tlumočnické a překladatelské činnosti

vyhláška č. 507/2020 Sb., o odměně a náhradách soudního tlumočníka a soudního překladatele

 

Mezinárodní prameny

Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (publikována pod č. 209/1992 Sb.).

Rozsudky ESLP:

Luedicke, Belkacem a Koç proti Německu, 1978

Baytar proti Turecku, 2014.

Öztürk proti Německu, 1984

 

---

[1] Aktuálně se na území ČR nachází minimálně milion cizinců, do čehož nejsou započítáni krátkodobí turisté. K 31. 12. 2024 Ředitelství služby Cizinecké policie evidovalo 1 094 089 cizinců, o 28 349 více než v roce předchozím. Více než polovinu cizinců (54 %, 589 456 osob) tvořili občané Ukrajiny, 11 % občané Slovenska (121 471 osob), 6 % občané Vietnamu (69 015 osob) a necelá 4 % (38 970) občané Ruska. Více než třetina cizinců (34 %) v Česku pobývala na základě trvalého typu pobytu (372 225 osob). – zdroj: ČSÚ – https://csu.gov.cz/pocet-cizincu-demograficke-udalosti?pocet=10&start=0&podskupiny=291&razeni=-datumVydani

[2] Zásada legality

[3] Lex specialis derogat lex generalis

[4] V roce 2026 oslaví dnešní SpŘ již 20 let účinnosti, a přesto ho dodnes někteří (hlavně starší) právníci označují jako „nový“ SpŘ.

[5] Viz Kolman, P.: (Nový) správní řád – otázka jednacího jazyka, Právo – PRÁVO: ČASOPIS PRO PRÁVNÍ TEORII A PRAXI 2/2008

[6] Případně i za pomoci přátel, známých či příbuzných, kteří dostatečně znají český jazyk

[7] Srov. Op.cit. Lásková (2019).

[8] Lásková, E.: Tlumočník ve správním řízení, Právní prostor, 2019 https://www.pravniprostor.cz/clanky/spravni-pravo/tlumocnik-ve-spravnim-rizeni

[9] Srov. Op.cit. Vašíček (2025)

[10] Předpis nejvyšší právní síly – součást českého ústavního pořádku

[11] Viz ESLP – Luedicke, Belkacem a Koç proti Německu, 1978 a též Vašíček, D. (2025) op.cit.,

[12] Srov. Srov. Op.cit. Vašíček (2025) nebo Lásková (2019)