Následující článek rozebírá změny, které přinese zákon č. 270/2025 Sb., novelizující s většinovou účinností od 1. 1. 2026 obsáhle trestní předpisy. Zatímco text v tomto čísle BA rozebírá změny v trestním zákoníku, další, navazující příspěvek, který přineseme v BA č. 12/2025, bude věnován změnám v trestním řádu.

Dne 5. 8. 2025 byl vyhlášen ve Sbírce zákonů zákon č. 270/2025 Sb., kterým byl změněn zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších zákonů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Přijatý zákon (dále jen „novela“) je možné označit za velmi významnou a velkou novelu trestních předpisů, a to zejména zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“ nebo „tr. zákoník“) a zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále jen „trestní řád“ nebo „tr. řád“).

Trestní zákoník upravuje komplexně a systematicky všechny zásadní otázky týkající se trestního práva hmotného a tento právní předpis nabyl po rozsáhlých rekodifikačních pracích účinnosti dne 1. 1. 2010. Trestní zákoník je obecným předpisem upravujícím české trestní právo hmotné, podle kterého se postupuje, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Za zvláštní zákony, které jsou ve vztahu speciality k trestnímu zákoníku, je třeba považovat zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, účinný od 1. 1. 2004, a zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim.

Trestní zákoník, nazývaný po jeho přijetí mnohdy jako nový trestní zákoník, zrušil zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, který nabyl účinnosti již dne 1. 1. 1962. Trestní zákoník, na rozdíl od předchozího trestního zákona, zahrnoval celou řadu změn a novinek, když především reflektoval hodnoty demokratického právního státu a ochranu základních práv. Také přešel z formálně materiálního pojetí trestného činu převážně na formální pojetí a zavedl dua­litu trestných činů, když je dělí na přečiny a zločiny, a také došlo k systematickému přečíslování jednotlivých skutkových podstat ve zvláštní části trestního zákoníku. V § 12 odst. 2 upravil trestní zákoník výslovně jako základní zásadu trestního práva hmotného subsidiaritu trestní represe (ultima ratio). Výklad tohoto zákonného ustanovení byl s ohledem na tuto novou právní úpravu předmětem velmi rozsáhlé odborné diskuse. Pro vývoj názorů na vymezení zásady subsidiarity trestní represe mělo nepochybně zásadní význam stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/12, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2013.[1]

Od doby účinnosti trestního zákoníku byl tento předpis více než čtyřicetkrát novelizován. Za zásadní novelu trestního zákoníku je možné považovat zejména zákon č. 333/2020 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 10. 2020, když tato novela např. zvýšila hranici škod tak, jak byla vymezena v § 138 tr. zákoníku, a to na dvojnásobek oproti původně stanovené výši. Škoda nikoli nepatrná byla zvýšena z 5 000 na 10 000 Kč, což v mnohých případech znamenalo zvýšení hranice pro trestní odpovědnost za majetkové trestné činy, např. krádež dle § 205 odst. 1 písm. a). Tato změna přesunula celou řadu protiprávních jednání z oblasti trestního práva hmotného do práva přestupkového. Novelou došlo také ke zrušení náhradního trestu odnětí svobody a jeho nahrazení přeměnou nezaplacené části peněžitého trestu v trest odnětí svobody dle kalkulace stanovené zákonem. Je nepochybné, že tato novela přinesla i určitou dekriminalizaci, neboť došlo k přesunu různých protiprávních jednání, naplňujících do té doby formální znaky trestného činu, do mimotrestního řešení, a to zejména do oblasti přestupkového práva.

Nově přijatá novela č. 270/2025 Sb. významným způsobem zasáhla jak do trestního práva hmotného, tj. zejména do trestního zákoníku, tak i do trestního práva procesního, tj. zejména trestního řádu. Novela také provedla dílčí změny v zákonech souvisejících s těmito právními předpisy. Novela přináší dílčí změny celkem ve 32 zákonech souvisejících s trestním zákoníkem a trestním řádem. Dílčí změny mj. byly provedeny novelou v zákoně č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob (dále jen „ZTOPO“), v zákoně č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, v zákoně č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, a v zákoně č. 218/2013 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen „ZSM“).

Ve vztahu k přijaté novele je vhodné zmínit stručně legislativní proces, ze kterého je zřejmé, co bylo cílem novely a jaké dílčí změny v průběhu projednávání návrhu novely byly Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR (dále jen „Poslanecká sněmovna“) přijaty.

Vláda ČR předložila dne 15. 11. 2024 Poslanecké sněmovně dlouho očekávanou novelu.[2] Jejím účelem mělo být především snížení počtu vězňů, který je dlouhodobě alarmující, a to jak co do celkového počtu vězňů v porovnání s jinými evropskými státy, tak co do počtu vězňů na 100 000 obyvatel. V roce 2021 byla v evropském srovnání ČR na 20. místě v počtu vězněných osob na 100 000 obyvatel, na podzim roku 2022 na 13. místě. K 16. 6. 2025 byla dokonce na 11. místě s počtem 178 vězňů na 100 000 obyvatel.[3] Bylo také zmiňováno, že kapacita vězeňských zařízení byla k 29. 2. 2024 naplněna z 97,06 % s tím, že se snížením počtu vězňů také souvisí finanční náročnost výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody. Stát zaplatil ročně na výkon trestu všech odsouzených osob 13,5 mld. korun.[4] Prostředkem pro snížení počtu vězňů se má stát, mj., možnost častějšího ukládání alternativních trestů, především pak peněžitého trestu. Návrh novely počítal také s částečnou dekriminalizací pěstování a držení konopí. Dekriminalizaci měla také přinést úprava odklonů v trestním řízení, a to vztahující se k málo využívanému institutu narovnání.

Poslanecká sněmovna přijala novelu dne 30. 5. 2025, když z přítomných 159 poslanců hlasovalo pro přijetí 142 poslanců. Na přijetí novely existovala v Poslanecké sněmovně výrazná shoda, když pro návrh hlasovala i valná většina opozičních poslanců. Po přijetí návrhu novely postoupila tento návrh Poslanecká sněmovna dne 13. 6. 2025 do Senátu Parlamentu ČR (dále jen „Senát“), který ji projednal. Senát měl k dispozici při projednání stanovisko garančního ústavněprávního výboru vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem. Při projednání v Senátu nebyl tento návrh na vrácení návrhu akceptován a Senát návrh novely dne 3. 7. 2025 přijal. Pro tento návrh hlasovalo 47 z přítomných 62 senátorů. Návrh zákona byl postoupen a doručen k podpisu prezidentu ČR dne 10. 7. 2025 a prezident návrh novely podepsal dne 18. 7. 2025.

Legislativní proces proběhl tedy poměrně rychle, a to i díky politické shodě na novotách a na jejich přijetí do konce volebního období tehdejší Poslanecké sněmovny.

Novela nabude účinnosti dnem 1. 1. 2026 s výjimkou některých ustanovení, která nabudou účinnosti 1. 7. 2026 nebo 1. 1. 2027 (např. tzv. dětský certifikát a všechny změny v ustanoveních s ním souvisejících). Části novely, které nabudou účinnosti od 1. 7. 2026 a od 1. 1. 2027, jsou specifikovány v části třicáté páté označené jako Účinnost, čl. XLV novely.

Obecně ke změnám v trestním zákoníku 

Novela zahrnuje celou řadu změn, které se promítnou v aplikaci trestního práva hmotného.

Níže jsou specifikovány pouze zásadní změny vztahující se k uvedené novelizaci v trestním zákoníku:

• promlčecí doba u trestného činu vraždy dle § 140 odst. 1, 2 tr. zákoníku;
• částečné zrušení omezujících podmínek ukládání peněžitého trestu v § 67 tr. zákoníku;
• odvození počtu denních sazeb od horní hranice trestní sazby v § 68 odst. 1 tr. zákoníku;
• nové druhy trestů – zákaz plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži a trest zákazu přijímání dotací a subvencí v § 52 odst. 1 písm. i) a j) tr. zákoníku;
• u trestného činu zanedbání povinné výživy dle § 196 tr. zákoníku dochází k omezení pouze na případy, kdy je poškozený vydán nebezpečí nouze;
• zrušují se ustanovení vztahující se k recidivní trestné činnosti doposud uvedené v § 205 odst. 2, § 206 odst. 2 a § 209 odst. 2 tr. zákoníku – ve vztahu k recidivní krádeži bylo vloženo v § 205 odst. 1 za písm. e) nové písm. f) vztahující se ke skutečnosti, že „pachatel byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán“;
• velké změny v podobě částečné legalizace nastávají v případech tzv. drogové kriminality v § 283-286 tr. zákoníku:
• nově se odlišují pojmy výroba a zpracování,
• samostatně se postihuje jak neoprávněné pěstování rostlin nebo hub obsahujících omamné a psychotropní látky, tak jejich následné sklízení, sbírání, sušení a další zpracování, včetně přechovávání z nich získaných látek;
• vzniká nová skutková podstata zneužití identity k výrobě pornografie a její šíření (v § 191a tr. zákoníku);
• mění se částečně skutková podstata trestného činu založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka v § 403 odst. 1 tr. zákoníku.

Jednotlivé změny v trestním zákoníku 

K jednotlivým zásadním změnám v novele budou dále uvedeny stručné rekapitulující skutečnosti.

1. Promlčecí doba vraždy dle § 140 odst. 1, 2 tr. zákoníku

V průběhu legislativního procesu byl podán pozměňovací návrh k vládnímu návrhu novely, který se týkal ust. § 140 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kdy trestní odpovědnost za spáchání vraždy v těchto odstavcích zaniká uplynutím 15 let. Skupina poslanců proto navrhla trestný čin vraždy taxativně vymezit v § 34 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, čímž došlo k navýšení promlčecí doby zániku trestní odpovědnosti na 30 let. Důvodem tohoto pozměňovacího návrhu je dle slov poslanců především závažnost trestného činu vraždy a nenapravitelnost jeho následků. Dále pak jejich návrh „reaguje na vývoj kriminalistiky a nových forenzních technologií… Moderní kriminalistické metody umožňují identifikaci pachatelů i po několika desítkách let.“[5] Poslanci svoji argumentaci také opírali o zahraniční úpravu, když v některých evropských státech neexistuje v případě trestného činu vraždy promlčecí doba vůbec (Norsko, Švédsko). V Polsku je stanovena na 40 let. Pozměňovacím návrhem byla úprava promlčecí doby postavena naroveň s úpravou v Německu, Itálii či Švýcarsku.

 

2. Peněžitý trest (§ 67, § 68 odst. 1 tr. zákoníku)

Částečně se ruší omezující podmínky pro ukládání peněžitého trestu, což umožňuje jeho uložení (ve spojení s jiným trestem) za jakýkoli trestný čin. Kromě Ministerstva spravedlnosti klade důraz na ukládání peněžitých trestů také Nejvyšší soud a Nejvyšší státní zastupitelství. V důsledku legislativních změn již dříve došlo ke zvýšení počtu uložených peněžitých trestů. V roce 2021 byl peněžitý trest uložen v 22,72 % případů, v roce 2022 v 24,63 % případů, v roce 2023 v 24,39 % případů.[6] V roce 2024 byl dle zprávy o činnosti státního zastupitelství z 1. 7. 2025 uložen peněžitý trest 25,71 % odsouzených fyzických a právnických osob.[7] Peněžité tresty se uplatňují zejména u dopravní trestné činnosti (ohrožení pod vlivem návykové látky), u majetkové trestné činnosti nebo jako trest za trestný čin výtržnictví. I přes nárůst uložených peněžitých trestů jsou podmínky pro jeho uložení zřejmě zbytečně omezující.

Úprava v novele vychází z myšlenky, že majetkový postih je jedním z velmi efektivních postihů, který pachatele „bolí“ – omezení životního standardu je konzumní společností vnímáno a akcentováno jako výrazná újma. Navíc s odkazem na zákon č. 59/2017 Sb., o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí uložených v trestním řízení, získá lepší postavení osoba poškozeného, jelikož je možné, aby se z peněžitých prostředků získaných výkonem peněžitého trestu uspokojily nároky poškozených.

Nejvyšší možný počet denních sazeb se nově odvozuje od horní hranice trestní sazby trestu odnětí svobody stanovené pro daný trestný čin (§ 68 odst. 1 tr. zákoníku). Smyslem je promítnout ideovou myšlenku, že počet denních sazeb má odrážet závažnost spáchaného trestného činu. Vychází se z horní hranice trestní sazby dle zvláštní části trestního zákoníku, třebaže by bylo možné uložit výjimečný trest nebo by byly dány podmínky pro mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody.

Tento přístup na jednu stranu umožní ukládat peněžitý trest i za závažnější trestné činy, popř. ve větším rozsahu, na druhou stranu se tak stane za cenu razantního zvýšení počtu denních sazeb (takto vysoký počet denních sazeb není v zahraničních úpravách obvyklý).

Poslanecká sněmovna schválila po projednání pozměňovacího návrhu možnost soudu uložit pachateli peněžitý trest za jakýkoli trestný čin. Nová úprava § 67 odst. 1 specifikuje, že peněžitý trest může soud uložit pachateli za jakýkoli trestný čin; zejména zváží jeho uložení, jestliže pachatel pro sebe nebo pro jiného úmyslným trestným činem získal nebo se snažil získat majetkový prospěch. Peněžitý trest soud neuloží, je-li zřejmé, že by byl nedobytný. Podle odst. 2 může být uložen peněžitý trest jako trest samostatný, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba. Výjimkou pro možnost uložení peněžitého trestu jako trestu samostatného jsou trestné činy týrání svěřené osoby (§ 198 tr. zákoníku), týrání osoby žijící ve společném obydlí (§ 199 tr. zákoníku) a zločiny uvedené v hlavě první (trestné činy proti životu a zdraví) a třetí (trestné činy proti důstojnosti v sexuální oblasti) zvláštní části trestního zákoníku a všechny zvlášť závažné zločiny.

Nejvyšší možný počet denních sazeb se bude odvíjet od horní hranice trestní sazby stanovené ve dnech. Změnu zaznamenala i přeměna peněžitého trestu na trest odnětí svobody. Nově se kaž­dá zcela nezaplacená částka odpovídající jedné denní sazbě počítá za jeden den odnětí svobody.

 

3 . Zmírnění kumulace trestů – snížení pod dolní hranici trestní sazby (§ 39 odst. 4 a § 58 odst. 4 tr. zákoníku)

Pravidlo zjemňující „kumulaci trestů“ (§ 39 odst. 4 tr. zákoníku) se posiluje tak, aby soud při ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody, za podmínky, že pachateli byl dříve uložen dosud nevykonaný trest, mohl tento trest stanovit pod dolní hranicí trestní sazby. Novelou byly rozšířeny důvody pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody tak, jak jsou uvedeny v § 58 tr. zákoníku, a to tak, že v § 58 byl za odst. 3 vložen nový odst. 4, který zní následovně: „Má-li soud za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody stanovené trestním zákoníkem s přihlédnutím k druhu a výměře trestu, který byl pachateli uložen za jinou jeho trestnou činnost a dosud nebyl vykonán, vedlo vzhledem k povaze a závažnosti trestného činu a osobě pachatele spolu s dosud nevykonaným trestem k nepřiměřenému postihu pachatele, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené.“ Dosavadní odst. 4-7 v návaznosti na tento nově přijatý odstavec jsou po novele označovány jako odst. 5-8.

Nemalá část alternativních trestů není řádně vykonána, a proto dochází následně k jejich přeměně v trest odnětí svobody nebo k rozhodnutí o výkonu trestu, šlo-li o podmíněné odsouzení. Odsouzení často vykonávají několik trestů po sobě. Není přitom výjimkou, že odsouzený vykonává čtyři a více trestů odnětí svobody, které byly uloženy nezávisle na sobě, přičemž v řadě případů se jednalo o tresty, které nebyly původně spojeny s bezprostředním omezením osobní svobody. Důsledkem je výkon dlouhých trestů, což je považováno za jeden z důvodů vysokého podílu vězeňské populace v ČR.

 

4. Nové druhy trestů

Novela rozšířila taxativní výčet trestů, které lze uložit fyzické osobě tak, jak jsou uvedeny v § 52 odst. 1, o dva tresty. Jedná se o trest zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži a o trest zákazu přijímání dotací a subvencí.

ZTOPO upravuje v § 15 ve vztahu k právnickým osobám druhy trestů, které lze uložit pouze těmto subjektům. V § 15 odst. 1 písm. f) tohoto zákona je upraven jako druh trestu zákaz plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži a pod písm. g) zákaz přijímání dotací a subvencí.

Trest zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži je určitým speciálním typem zákazu činnosti, kterým mohla být postihována pouze trestně odpovědná právnická osoba. Tímto druhem trestu jsou omezovány určité aktivity, jichž by se jinak mohla zúčastnit, a dosáhnout tím majetkového a dalšího prospěchu. Jde o druh trestu, kterým lze reagovat na střet mezi veřejným zájmem na čistotě a řádném průběhu zadávacího řízení, veřejných zakázek a veřejných soutěží a soukromým zájmem trestně odpovědných právnických osob na dosažení zisku z plnění, k němuž dojde na podkladě zadávacího řízení nebo veřejné zakázky či veřejné soutěže.[8] Je nepochybné, že trestných činů souvisejících s veřejnými zakázkami a účastí na veřejné soutěži se dopouštějí také konkrétní fyzické osoby, a z tohoto důvodu se jevilo nutné zavést i tento druh sankce u fyzických osob, a tím rozšířit i výčet možných ukládaných trestů fyzické osobě jako pachateli trestných činů tak, jak jsou specifikovány v § 52 odst. 1, a to nově o trest uvedený pod písm. i). Tento druh trestu lze uložit podle novely fyzické osobě, stejně tak jako právnické osobě, a to v trvání jeden rok až dvacet let.

Trest zákazu přijímání dotací a subvencí omezuje odsouzenou osobu v tom, aby nabývala majetek, zejména finanční prostředky v podobě dotací, subvencí, návratných finančních výpomocí, příspěvků nebo jiných podpor z veřejných prostředků v těch případech, kdy by tak mohla učinit podle příslušných právních předpisů. Je nepochybné, že trestných činů souvisejících s přijímáním dotací a subvencí, stejně tak jako předchozích trestných činů souvisejících s veřejnými zakázkami nebo účastí ve veřejné soutěži, se dopouštějí také konkrétní fyzické osoby. Z tohoto důvodu se jevilo nutné zavést i u těchto trestných činů tento druh sankce u fyzických osob, a tím rozšířit i výčet možných ukládaných trestů fyzické osobě jako pachateli trestných činů tak, jak jsou specifikovány v § 52 odst. 1, a to nově o trest uvedený pod písm. j). Tento druh trestu lze uložit podle novely fyzické osobě, stejně tak jako právnické osobě, rovněž v trvání jeden rok až dvacet let.[9] S ohledem na přijatou novelu se dosavadní písmena uvedená v § 52 odst. 1 písm. i) až m) označují jako písm. k) až o).

 

5. Trestný čin zanedbání povinné výživy (§ 196 tr. zákoníku)

U trestného činu zanedbání povinné výživy je poměrně vysoký počet recidivujících pachatelů (recidiva je okolo 50 %). Je potřeba zdůraznit, že pobytem ve vězení se u drtivé většiny odsouzených ztrácí možnost výdělku a pouze narůstá jejich dluh na výživném. U chronických neplatičů ani opakované trestní postihy nemají efekt. Další záznam osoby povinné k plnění zákonné vyživovací povinnosti v evidenci rejstříku trestů významným způsobem přispívá k setrvání daného stavu, neboť tento záznam, resp. záznamy, snižují možnosti reálné zaměstnatelnosti. Autoři novely mají za to, že ochrana právních statků v případě trestného činu zanedbání povinné výživy by měla být řešena spíše na úrovni jiných právních odvětví (zákon o náhradním výživném pro nezaopatřené dítě). Dochází tedy, s odkazem na zásadu ultima ratio, k omezení kriminalizace trestného činu zanedbání povinné výživy na případy, kdy by oprávněná, resp. poškozená osoba byla vydána v nebezpečí nouze.

Vládní návrh prošel Poslaneckou sněmovnou v zásadě v nezměněném znění, novinkou však je v základní (a jediné) skutkové podstatě horní hranice trestní sazby, která se zvedá na dvě léta.

 

6. Recidivní majetkové trestné činy (zejména doposud § 205 odst. 2, § 206 odst. 2 a § 209 odst. 2 tr. zákoníku)

Tzv. recidivní krádež upravená v § 205 odst. 2 byla považována za „kontroverzní“ skutkovou podstatu. Velmi často se v laické veřejnosti diskutovalo o nutnosti kriminalizace této recidivní krádeže a v odůvodnění návrhu novely se mj. k uvedené problematice uvádělo, že „kriminologické výzkumy poukazují na to, že aplikace výrazně represivních přístupů a sankcí založených na odstrašení může mít dokonce kontraproduktivní účinky“.[10]

Ačkoli byl Poslanecké sněmovně předložen jeden pozměňovací návrh na absolutní zrušení recidivní krádeže, vládní návrh obstál, a byla tedy přijata varianta, podle které se doposud spe­ciální recidivní skutková podstata transformovala do odst. 1 písm. f). Tím, že se recidivní krádež „přesouvá“ do prvního odstavce, dochází i ke snížení hranice trestních sazeb. Nejde tedy pouze o hranici horní, která se ze tří let snižuje na dvě léta, ale i (a především) hranici spodní, která zaniká. Smyslem je, aby soudy mohly ukládat krátké nepodmíněné tresty odnětí svobody recidivním pachatelům trestného činu krádeže a pachatelům dalších trestných činů, u kterých došlo ke zrušení recidivní skutkové podstaty, namísto několika dlouhých podmíněných trestů, které se později často přemění na trest nepodmíněný. V tomto smyslu se tedy částečně omezila kriminalizace recidivní krádeže, když u ní došlo ke snížení jak dolní, tak i horní hranice trestní sazby.

Novelou byly také zrušeny recidivní skutkové podstaty u dalších majetkových trestných činů, a to u trestných činů zpronevěry dle § 206 odst. 2 tr. zákoníku, podvodu dle § 209 odst. 2 tr. zákoníku, pojistného podvodu dle § 210 odst. 3 tr. zákoníku, úvěrového podvodu dle § 211 odst. 3 tr. zákoníku a dotačního podvodu dle § 212 odst. 3 tr. zákoníku.

 

7. Tzv. drogové trestné činy (§ 283-286 tr. zákoníku)

Změny v oblasti tzv. drogových trestných činů reagují především na disproporční postih pachatelů, kteří pro vlastní potřebu vypěstované rostliny a houby dále zpracovávají do stavu způsobilého ke spotřebě, což je v judikatuře kvalifikováno jako trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy (§ 283 tr. zákoníku). Vzhledem k tomu dochází k odlišení pojmů výroba a zpracování. Za výrobu ve smyslu § 283 tr. zákoníku se považuje náročnější proces využívající fyzikální či chemické metody, který směřuje k potencování obsahu účinných látek nebo jejich koncentraci za použití jiných látek nebo technologií. V § 285 tr. zákoníku se pak nově privilegovaně postihuje jak neoprávněné pěstování rostlin nebo hub obsahujících omamné a psychotropní látky, tak jejich následné sklízení, sbírání, sušení a další zpracovávání, včetně přechovávání z nich získaných látek pro vlastní potřebu. Ta část původní skutkové podstaty, která již nebude postihována v trestněprávní rovině, se přetváří v přestupek podle § 39 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách (viz níže). Důležité je tedy kritérium, že tak činí pro vlastní potřebu a jde o tzv. měkkou drogu. Ust. § 285 tedy nově upravuje pouze zmíněné tzv. měkké drogy – rostliny nebo houby. V tomto směru upozorňovala na problém před projednáním návrhu v Senátu nejvyšší státní zástupkyně. Podle ní je tato nová úprava velmi nebezpečná, protože právě z § 285 vypadla trestnost držení konopí pro jiného. Novelou tedy nastane situace, kdy držení konopí pro vlastní potřebu v nějakém množství bude trestné, ale držení konopí ve stejném množství pro jiného trestné nebude. Tento problém následně vyvstal i v obecné rozpravě v Senátu, kde se více senátorů vyjádřilo k této nelogičnosti. Bylo také upozorňováno na to, že přijetí této navrhované úpravy by vedlo ke zcela účelovým obhajobám a k aplikačním paradoxům, kdy by např. pachatel přechovávající větší množství konopí pro jinou osobu nebyl postižitelný vůbec, zatímco jiný pachatel přechovávající menší množství pro vlastní potřebu by se dopustil trestného činu. Tento problém byl řešen v rozpravě, která proběhla v Senátu a která se promítla také v tom, že ústavněprávní výbor před projednáním návrhu novely v plénu Senátu doporučoval vrátit projednaný návrh novely Poslanecké sněmovně. Předkladatelé návrhu však poukazovali na to, že přechovávání většího množství konopí bude stále trestné, ale podle obecných pravidel vztahujících se na ostatní drogy. To, že jde o konopí, bude muset soudce v individuálním případě zvážit v úvahách o škodlivosti spáchaného trestného činu. Návrh novely pamatoval i na to, že když je legální vypěstovat a držet si 100 g konopí, tak nesmí být trestné ani sušení květin, když to byl jeden z největších problémů, neboť lidi, kteří si pěstovali konopí pro vlastní potřebu, byli v kategorii přestupku, ale v okamžiku sklizení byli stíháni za výrobu, z čehož byla dovozována trestní odpovědnost.

V § 283 se mění, resp. dává se do souladu, název trestného činu se samotným vymezením. Skutková podstata se nově nazývá „neoprávněná výroba…“, jelikož obsah skutkové podstaty hovoří o jednání neoprávněném, nikoli nedovoleném.

Do § 284 spadají ostatní omamné a psychotropní látky, tedy s výjimkou tzv. měkkých drog, jak je popsáno výše.

Současná právní úprava stanovuje minimální trestněprávní hranici omamných a psychotropních látek poměrně neurčitým pojmem „množství větší než malé“. Tento a jemu podobné pojmy v této oblasti vyložil Nejvyšší soud ve svém stanovisku sp. zn. Tpjn 301/2013. Za účelem dosažení znění navrhované novely je dle důvodové zprávy potřeba vymezit hranici trestný čin/přestupek přímo v zákoně.[11] ¹ Legalizace se však týká pouze pěstování a přechovávání pro vlastní potřebu osobami staršími 21 let.

Poslanecké sněmovně bylo předloženo hned několik pozměňovacích návrhů týkajících se ust. § 285, resp. určujících hranici trestnosti pro pěstování a jiné nakládání s rostlinou či houbou obsahující omamné nebo psychotropní látky pro vlastní potřebu. Nakonec byla přijata následující verze. Dle odst. 1 je tedy trestné pěstovat, sklízet nebo zpracovávat více než pět rostlin z rodu konopí. V odst. 2 je hranice trestnosti pro přechovávání stanovena na více než 200 g ve svém obydlí, nebo více než 50 g mimo své obydlí. Jako zajímavý se může jevit fakt, že jiné pozměňovací návrhy obsahovaly poměrně značně vyšší hranici trestnosti. Nejvýše byla posazena hranice trestnosti na více než 1 000 g ve vlastním obydlí. Číslo 200 g je odůvodněno výnosností jedné rostliny konopí, kdy „Úřad pro drogy a kriminalitu OSN (UNODC) ve svých odhadech běžně používá hodnotu 200 gramů na rostlinu.“[12] Odpovědnost za přestupek nastává, přechovává-li pachatel více než 100 g konopí ve svém obydlí, 25 g mimo své obydlí nebo více než tři rostliny konopí v nemovitosti, kterou vlastní nebo k níž má jiný právní vztah. Zároveň musí jít o osobu starší 21 let.

 

8. Nový trestný čin zneužití identity k výrobě pornografie a její šíření (§ 191a tr. zákoníku) 

Vzniká nová skutková podstata trestného činu zneužití identity k výrobě pornografie a její šíření, a to v nově přijatém ust. § 191a tr. zákoníku.

Důvodem vzniku skutkové podstaty zneužití identity k výrobě pornografie je postižení nekonsenzuální pornografie, zejména tzv. deepfake pornografie. Vytvořením nové skutkové podstaty splnila Česká republika povinnosti vyplývající ze směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1385 o potírání násilí na ženách a domácího násilí. Tento trestný čin může být naplněn i jednáním právnické osoby.

Definice deepfake dle důvodové zprávy: „Deepfake (ve stručnosti a zjednodušeně) představuje technologickou (často za užití nástrojů umělé inteligence), realistickou úpravu videa (přeneseně též filmů či fotografií apod.), která spočívá v tom, že aktéři videa vykonávají činnosti, které nikdy reálně nevykonávali, popř. ne v kontextu daného videa.“[13]

Změny trestního zákoníku nesměřují k zákazu deepfake jako takovému. Respektují totiž ústavně zaručené právo na svobodu projevu, včetně např. satiry. Nicméně nekonsenzuální pornografie ústavněprávní limity z podstaty věci překračuje, tedy lze si stěží představit situaci, kdy by na miskách vah převážilo ústavou zaručené právo na svobodu projevu na deepfake nekonsenzuální pornografii.

 

9. Debata k úpravě trestného činu neoprávněné činnosti pro cizí moc dle § 318a tr. zákoníku

V rámci legislativního procesu byla věnována poměrně značná pozornost i otázkám souvisejícím s případnou změnou v ust. § 318a tr. zákoníku upravujícím trestný čin neoprávněné činnosti pro cizí moc.

Tento trestný čin byl přijat zákonem č. 24/2025 Sb., který nabyl účinnosti dne 11. 2. 2025, když se jednalo přijetím tohoto trestného činu o nepřímou novelu trestního zákoníku, neboť tato novela byla tzv. „přílepkem“ k jinému nesouvisejícímu zákonu. Poté, co se stal tento trestný čin součástí trestního zákoníku, bylo poukazováno na to, že skutková podstata je vymezena nejasně, neurčitě, vágně a je snadno zneužitelná při aplikaci. Bylo také zmiňováno, že novela trpí výraznými legislativními nedostatky a je příkladem nesprávné, přehnané kriminalizace, a to i z toho důvodu, že i příprava k tomuto trestnému činu je trestná.[14]

Stávající právní úprava umožňuje postihnout některé formy spolupráce s cizí mocí – § 316 tr. zákoníku – trestný čin vyzvědačství, § 317 tr. zákoníku – trestný čin ohrožení utajované informace a § 318 tr. zákoníku – trestný čin ohrožení utajované informace z nedbalosti. Avšak spolupráce s cizí mocí může mít nejrůznější formy. „K poškození důležitých zájmů státu může dojít i v důsledku vyzvídání neutajovaných informací, např. v případech shromažďování informací týkajících se důležité veřejné infrastruktury.“ Informace, které nejsou utajované, jsou, resp. mohou být, chráněny povinností mlčenlivosti, ovšem trestně postihnout toho, kdo takovou povinnost poruší, lze jen v některých případech. Činnost pro cizí moc se nemusí týkat pouze zpravodajských aktivit jako takových, nicméně může mít podobu přípravného jednání (např. budování agenturní sítě pro cizí moc). „Postih se navrhuje omezit územím České republiky nebo úzkým svazkem osoby k České republice (ve formě občanství nebo trvalého pobytu osoby), který odůvodňuje požadavek na loajalitu vůči České republice.“[15] „Cizí mocí se ve smyslu tohoto ustanovení rozumí každý stát mimo Českou republiku bez ohledu na postoje, jaké k České republice zaujímá, a nadstátní organizace sdružující několik států.“[16] Novela reaguje také na události z roku 2022, kdy zpravodajské služby prokázaly působení spolupracovníka cizí moci se státní správou České republiky. Navrhované znění bylo mj. inspirováno právními úpravami jiných evropských států. Jde o Švýcarsko, Německo, Rakousko, Francie, Dánsko.

Při projednání v Poslanecké sněmovně byly předloženy dva pozměňovací návrhy, které měly ovlivnit (absolutně zrušit nebo změnit) trestný čin neoprávněné činnosti pro cizí moc dle § 318a tr. zákoníku. Oba tyto pozměňovací návrhy byly zamítnuty.

I senátoři v obecné rozpravě nejvíce debatovali o této skutkové podstatě trestného činu neoprávněné činnosti pro cizí moc, kdy upozorňovali především na jeho vágnost, obecnost a na slib bývalého ministra spravedlnosti, že tuto skutkovou podstatu upraví do vyhovujícího znění.

Po projednání novely v Poslanecké sněmovně i Senátu však tato nově vzniklá skutková podstata, účinná teprve od 11. 2. 2025, zůstala v nezměněné podobě v trestním zákoníku.

 

10. Rozšíření skutkové podstaty trestného činu založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka v § 403 odst. 1 tr. zákoníku

Novelou trestního zákoníku došlo k rozšíření znaků skutkové podstaty trestného činu založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka v § 403 odst. 1 tr. zákoníku, a to tak, že se za slovo „propaguje“ vložila slova „nacistické, komunistické a jiné“. Cílem přijaté novely, o níž bylo také v legislativním procesu rozsáhle diskutováno, je odstranění velkých rozdílů mezi postihem propagace a podpory nacismu a komunismu a zajištění ochrany demokratického právního státu. Novela byla přijata na základě předložených pozměňovacích návrhů poslanců v Poslanecké sněmovně. Novela má odstranit rozdíly mezi trestněprávním postihem nacismu a komunismu jako dvěma zločinnými totalitními ideologiemi 20. století.

Účinnost novely a přechodná ustanovení

Novela nabude účinnosti dnem 1. 1. 2026, s výjimkou některých ustanovení, která nabudou účinnosti 1. 7. 2026 nebo 1. 1. 2027 (např. tzv. dětský certifikát a všechny změny v ustanoveních s ním souvisejících).

S ohledem na provedenou novelu trestního zákoníku jako hmotněprávního předpisu je nutné se vždy zabývat aplikačním pravidlem vztahujícím se k časové působnosti. Toto pravidlo je vyjádřeno v § 2 odst. 1 tr. zákoníku, podle kterého se trestnost činů posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.[17] Trestní zákoník tedy stanoví výslovný zákaz retroaktivity v neprospěch pachatele. Pokud je však nová úprava pro pachatele příznivější, použije se nová právní úprava, což, s ohledem na obsah přijaté novely, lze v i celé řadě případů předpokládat. Při zachování principu posouzení trestnosti podle zákona účinného v době, kdy byl trestný čin spáchán, je však nutné mít na zřeteli, že pachateli lze uložit pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje (§ 3 odst. 1). Trest je vybírán podle zákona nejpříznivějšího, avšak výběr druhu trestu je omezen na ty, které obsahuje účinná úprava v době rozhodování. O ochranném opatření se rozhodne vždy podle zákona účinného v době, kdy se o ochranném opatření rozhoduje (§ 3 odst. 2).[18]

Důležité je zmínit přechodná ustanovení vztahující se k trestnímu zákoníku. S ohledem na přijatou novelu je třeba uvést, že některé trestné činy již po 1. 1. 2026 nebudou trestnými činy (drogové trestné činy, zanedbání povinné výživy). Zákon proto v přechodných ustanoveních stanoví, že tresty uložené do 31. 12. 2025 za takové, již neexistující, trestné činy, se nevykonají, resp. se nevykoná jejich zbytek. V případě probíhajících trestních řízení za trestné činy, které se budou posuzovat podle trestního zákoníku účinného před novelou, bude možné také ukládat po novele podstatně větší množství peněžitých trestů a také bude poměrně často docházet v průběhu trestního řízení ke změně právní kvalifikace, např. u trestných činů tzv. recidivní krádeže upravené před novelou v § 205 odst. 2 tr. zákoníku.

Závěr 

Přijatá novela je nepochybně jednou z nejvýznamnějších změn trestního práva hmotného od doby nabytí účinnosti trestního zákoníku. Novela zavádí celou řadu nových opatření, která nepochybně budou mít za následek častější ukládání alternativních trestů, včetně těch peněžitých, což bude mít za následek nepochybně i snížení počtu vězňů, recidivy i následné úspory státního rozpočtu. Některé doposud trestné činy přestanou být ke dni účinnosti novely trestné.

Změny týkající se trestního práva hmotného je nepochybně nutné dát do přímé souvislosti se změnami, které přináší novela v oblasti trestního práva procesního.

 

Doc. JUDr. Jan Kocina, Ph.D., působí jako advokát a jako pedagog Fakulty právnické ZČU v Plzni a Panevropské univerzity v Praze.

Ilustrační foto: Pexels.com 

---

[1] P. Šámal: K diskuzi o subsidiaritě trestní represe, in V. Kalvodová, M. Fryšták, J. Provazník: Trestní právo (stále) v pohybu: Pocta Vladimíru Kratochvílovi, 1. vyd., Masarykova univerzita, Brno 2018, str. 413-449.

[2] Důvodová zpráva k zákonu č. 270/2025 Sb., sněmovní tisk č. 854, http://www.psp.cz, dostupná na: orig2.sqw

[3] Highest to Lowest – Prison Population Rate, online, The World Prison Brief, dostupné z: https://www.prisonstudies.org/highest-to-lowest/prison_population_rate?field_region_taxonomy_tid=14 [cit. 2025-06-16].

[4] Česká justice, online, 2023, dostupné z: https://www.ceska-justice.cz/2023/07/provoz-veznic-stoji-denne-asi-36-milionu-korun-7-500-lidi-pyka-za-kradeze/?utm_source=chatgpt.com [cit. 2025-06-16].

[5] Viz pozměňovací návrh poslanců Jakuba Michálka, Olgy Richterové, Kláry Kocmanové a Ivana Bartoše k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, sněmovní tisk č. 854

[6] Viz důvodová zpráva v e-klep, dostupné z: https://odok.gov.cz/portal/veklep/material/KORND3QJZZZ3/ALBSD9D8AWRY, Zd_ALBSD9D8AWRY.docx, str. 31.

[7] Zpráva o činnosti státního zastupitelství za rok 2024, dostupné z: https://verejnazaloba.cz/wp-content/uploads/2025/06/ZPRÁVA-O-ČINNOSTI-SZ-2024-textová-část.pdf, str. 86.

[8] P. Šámal, P. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář, 2. vyd., C. H. Beck, Praha 2018, str. 475.

[9] Tamtéž, str. 484.

[10] Viz op. cit. sub 6, str. 40.11 Viz op. cit. sub 6, str. 48.

[11] P. Šámal: K diskuzi o subsidiaritě trestní represe, in V. Kalvodová, M. Fryšták, J. Provazník: Trestní právo (stále) v pohybu: Pocta Vladimíru Kratochvílovi, 1. vyd., Masarykova univerzita, Brno 2018, str. 413-449.

[12] Pozměňovací návrh poslankyň Zdenky Němečkové Crkvenjaš, Michaely Šebelové, Martiny Ochodnické a Renáty Zajíčkové k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, sněmovní tisk č. 861, str. 2, dostupné z: https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=252644.

[13] Op. cit. sub 6, str. 38.

[14] J. Jelínek: Nad první novelou trestního zákoníku v roce 2025, Bulletin advokacie č. 3/2025, str. 21-23.

[15] Op. cit. sub 6, str. 54.

[16] Tamtéž, str. 55.

[17] Toto pravidlo je vyjádřeno i v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod vyhlášené ve Sbírce zákonů pod č. 2/1993: „Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.“

[18] J. Jelínek a kol.: Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část, 8. vyd., Leges, Praha 2022, str. 82.