Veřejnou obchodní společnost (dále také „VOS“) definuje ust. § 95 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a družstvech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOK“) jako „společnost alespoň dvou osob, které se účastní na jejím podnikání nebo správě jejího majetku a ručí za její dluhy společně a nerozdílně.“. VOS představuje jednu z nejstarších forem obchodních společností, která se vyvinula z římskoprávní society, a jež se řadí mezi typické osobní společnosti. Vzhledem k tomu, že ust. § 116 ZOK převod podílu společníka na další osobu bez výjimky zakazuje, zaměřím se v tomto článku zejména na důvody a opodstatněnost tohoto zákazu, a současně na to, jaké další způsoby společník usilující o ukončení své účasti ve VOS formou záměny s jinou osobou na základě platné právní úpravy má.

 

Zákaz převodu podílu ve VOS dle ust. § 116 ZOK:

Zákaz převodu podílu společníka ve VOS je výslovně zakotven v ust. § 116 ZOK, jež lakonicky stanoví: „Převod podílu společníka ve veřejné obchodní společnosti se zakazuje.“.

Obdobné ustanovení za účinnosti dřívější právní úpravy absentovalo. V právní doktríně se tak většinově, byť nikoliv jednomyslně[1], inklinovalo k tomu, že převod podílu ve VOS přípustný je[2]. Nicméně usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 29 Cdo 646/2008 bylo postaveno na jisto, že převod podílu společníka ve VOS v zásadě přípustný není, byť odůvodnění tohoto rozhodnutí implikuje, že za určitých podmínek (připuštění možnosti ostatních společníků či druhého společníka převod podílu zakázat) by podíl ve VOS převoditelný být mohl.

Nejvyšší soud ve shora specifikovaném rozhodnutí totiž konstatoval, že: „Veřejná obchodní společnost je osobní společností, její společníci se sdružují především s ohledem na své individuální znalosti, vlastnosti a dovednosti. Rozhodujícím účelem společnosti není soustředit kapitál, ale spojit lidské individuality k dosažení společných podnikatelských cílů. Existence společnosti je přímo vázána na setrvání společníků v ní; nastane-li některý z důvodů pro zánik účasti některého ze společníků, zrušuje se i sama společnost (viz § 88 odst. 1 obch. zák.). I z toho důvodu obchodní zákoník ve znění účinném ke dni uzavření smluv o převodu podílu ve společnosti v ustanovení § 79 odst. 1 určoval, že ke změně společenské smlouvy je třeba souhlasu všech společníků, nestanoví-li tento zákon nebo společenská smlouva jinak. Mělo-li tedy dojít ke změně společenské smlouvy v osobách společníků, byl k takové změně nutný, nestanovil-li zákon jinak, souhlas všech společníků, popřípadě souhlas takového počtu společníků (jejich hlasů) jaký určila společenská smlouva, s odpovídající změnou společenské smlouvy; teprve v důsledku takového souhlasu mohla skončit účast „vystupujících“ společníků ve společnosti a vzniknout účast společníka nového. Tomuto požadavku odpovídá postup podle ustanovení § 83 obch. zák., zásadně mu však neodpovídá uzavření smlouvy o převodu podílu ve společnosti. Z uvedeného plyne, že uzavřením smlouvy o převodu podílu ve veřejné obchodní společnosti ke změně v osobách společníků dojít nemůže (ledaže by taková smlouva splňovala shora uvedené podmínky). Ke stejnému závěru lze dospět i teleologickým výkladem. Jak se uvádí shora, u veřejné obchodní společnosti jsou pro charakteristiku společnosti rozhodující právě osobní prvky, tj. znalosti, vlastnosti a dovednosti společníků. Právě z jejich posouzení vycházejí společníci při rozhodování o tom, zda, popřípadě s kým, společnost založí. Závěr, že následně, tj. v průběhu existence veřejné obchodní společnosti, pozbývají tyto skutečnosti význam a kterýkoli ze společníků se může – bez souhlasu ostatních společníků – dohodnout na tom, že převede svůj podíl na společnosti na třetí osobu bez ohledu na to, zda tato požadované znalosti, vlastnosti a dovednosti má, je v rozporu s účelem osobní společnosti.“

Výslovný zákaz převodu podílu ve VOS je tak ve stávající právní úpravě oproti zákonu č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, výraznou novinkou. Ač je pravdou, že úplný zákaz převoditelnosti podílu ve VOS jde nad rámec závěrů vyplývajících ze shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Zákaz převoditelnosti podílu ve VOS pak má dopad i na možnosti zřízení zástavního práva k tomuto podílu, když kvůli ust. § 116 ZOK není možné podíl ve VOS ani zastavit, a to dle ust. § 32 odst. 5 ZOK ve spojení s ust. § 1320 odst. 1 zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“).

Zákonodárce přijetí úplného zákazu převoditelnosti podílu ve VOS v důvodové zprávě k ZOK nikterak blíže nezdůvodnil, když pouze uvedl, že: „Převod podílu je zakázán, nevylučuje se tím nicméně cese smlouvy podle občanského zákoníku.“. Právní nauka pak tento zákaz zdůvodňuje povahou VOS. Společníci, kteří za dluhy této společnosti ručí společně, nerozdílně a neomezeně a kteří jsou ve své podstatě vždy současně statutárním orgánem VOS podle ust. § 106 ZOK, se sdružují s ohledem na své osobní kvality, dovednosti, schopnosti a znalosti, a proto je vysoce nežádoucí, aby namísto dosavadního společníka mohl do VOS vstoupit prakticky kdokoliv bez toho, aniž by měli ostatní společníci či společník možnost tento převod zakázat. To proto, že nepodmíněný převod podílu na nezodpovědného společníka, který by jako jednatel dle ust. § 106 odst. 1 ZOK uzavíral pro VOS nevýhodné smlouvy, by mohl mít fatální dopad na všechny další společníky v podobě neomezené ručební povinnosti za všechny takto vzniklé dluhy VOS.

Z komentářové literatury k ust. § 116 ZOK se pak výslovně podává, že nepřevoditelnost podílu představuje „projev osobní povahy veřejné obchodní společnosti. Ve veřejné obchodní společnosti je pravidlem, že se společníci osobně účastní na jejím podnikání (§ 95 odst. 1), a to včetně rozhodování ve všech věcech společnosti (§ 105). Společníci, kteří navíc ručí za dluhy společnosti svým osobním majetkem společně a nerozdílně (tj. jeden za všechny a všichni za jednoho, § 1872 odst. 1 obč. zák.), mají oprávněný zájem na tom, aby nedocházelo bez jejich souhlasu ke změnám v osobním složení takové společnosti. Záměna společníka za jiného může mít totiž vážné dopady na skutečný obsah ručitelského závazku ostatních společníků, neboť nebude-li některý ze společníků schopen plnit, rozvrhuje se jeho podíl rovnoměrně na všechny ostatní (§ 1876 odst. 2 in fine obč. zák.). Komentované ustanovení (které má s ohledem na svoji ochrannou funkci kogentní povahu; srov. rovněž § 1 odst. 2 obč. zák.) proto převod podílu ve veřejné obchodní společnosti bez výjimky zakazuje. Zákaz platí bez ohledu na úplatnost nebo bezplatnost takového převodu. Jednání v rozporu se zákazem by bylo neplatné podle § 580 odst. 1 obč. zák., protože však je neplatnost stanovena jen na ochranu ostatních společníků, bylo by podle § 586 obč. zák. na nich, aby námitku neplatnosti vznesli. Věřitele společnosti chrání v každém případě § 111 odst. 1., podle kterého by ani převod podílu nevedl k zániku ručení převádějícího společníka.“[3]

 

Zákon č. 33/2020 Sb.:

Je třeba uvést, že uzákonění převoditelnosti podílu ve VOS bylo v nedávné minulosti zákonodárcem zamýšleno. Ve vládním návrhu zákona, který významným způsobem novelizoval ZOK (později přijatým jako zákon č. 33/2020 Sb.) se totiž explicitně počítalo s revizí stávajícího ust. § 116 ZOK. Dnes účinné ustanovení mělo být zrušeno a nahrazeno novým ustanovením v tomto znění:

„(1) Podíl společníka ve veřejné obchodní společnosti lze převést se souhlasem všech společníků; smlouva o převodu podílu nenabude účinnosti dříve, než bude souhlas udělen. Podíl však nelze zastavit ani jinak použít k zajištění dluhu. Převodce ručí společnosti za dluhy, které byly s podílem na nabyvatele převedeny.

(2) Smlouva o převodu podílu musí mít písemnou formu s úředně ověřenými podpisy. Převod podílu je vůči společnosti účinný doručením účinné smlouvy o převodu podílu.“.

 

Důvodová zpráva k zákonu č. 33/2020 Sb. tuto změnu umožňující převádět podíl ve VOS za podmínky souhlasu všech ostatních společníků zdůvodňovala následovně:

„Cílem navrhované úpravy je zatraktivnit úpravu veřejné obchodní společnosti a učinit ji flexibilnější, uživatelsky přívětivější a otevřenější. Na druhou stranu navrhovaná úprava poskytuje garance, které zdůrazňují osobní charakter veřejné obchodní společnosti a zajišťují, že změna v osobách společníků bude v rukou všech společníků. Obdobně nastavené pravidlo lze nalézt například ve Švýcarsku (srov. čl. 557 ve spojení s čl. 542 Obligationsrecht). Podle navrhované úpravy je napříště možné převést podíl ve veřejné obchodní společnosti se souhlasem všech společníků na jiného společníka nebo na osobu stojící vně společnosti. Udělení souhlasu všemi společníky je podmínkou účinnosti smlouvy o převodu podílu. Stejně jako v případě převodu podílu ve společnosti s ručením omezeným, musí mít smlouva o převodu podílu ve veřejné obchodní společnosti písemnou formu s úředně ověřenými podpisy (což by ostatně plynulo i z § 6) a převod je vůči společnosti účinný doručením účinné smlouvy o převodu. Shodně jako ve společnosti s ručením omezeným se nevyžaduje, aby součástí smlouvy o převodu podílu bylo ujednání o přistoupení ke společenské smlouvě; k tomu dojde ex lege. Po předložení účinné smlouvy bude statutární orgán povinen vyhotovit nové úplné znění společenské smlouvy, kterou založí do sbírky listin. Navrhovaná druhá věta odstavce 1 stanoví výjimku z pravidla, podle kterého platí, že podíl společníka v obchodní korporaci lze zastavit za stejných podmínek, za nichž ho lze převést (§ 32a odst. 1). Ve veřejné obchodní společnosti nebude možné ani nadále podíl zastavit ani jej jinak použít k zajištění dluhu, přestože bude převoditelný.“[4]

 

Je potřeba zdůraznit, a důvodová zpráva tak ostatně správně činí, že ve prospěch převoditelnosti podílu ve VOS za předpokladu, že s převodem budou souhlasit všichni ostatní společníci, hovoří rovněž zahraniční komparace s nám nejbližšími právními řády.

V německém právním řádu není zákaz převoditelnosti podílu ve VOS, tak jako za účinnosti dřívější právní úpravy, explicitně stanoven, avšak v právní nauce[5] i judikatuře se ustáleně dovozuje, že „převod podílu ve veřejné obchodní společnosti je možný za podmínky, že jej předvídá společenská smlouva, nebo pokud s převodem souhlasí všichni společníci“.[6]

V rámci rakouského právního řádu byly tyto závěry vyplývající z německé právní praxe aprobovány a výslovně zakotveny do rakouského obchodního zákoníku, a to konkrétně do jeho ust. § 124 odst. 1, podle něhož: „Pokud společenská smlouva nestanoví něco jiného, nemůže společník bez souhlasu všech společníků nakládat se svým podílem.“

Bohužel, s ohledem na připomínky ústavněprávního výboru nebyla revize ust. § 116 v rámci legislativního procesu schválena. Důvody, pro které byla revize ust. § 116 ZOK zamítnuta, bohužel nejsou známy, neboť odůvodnění připomínek ústavněprávního výboru není veřejně dostupné.[7]

 

K možnostem ukončení účasti stávajícího společníka formou záměny za nového společníka ve VOS

Dnes účinné ust. § 116 ZOK sice zakazuje převod podílu ve VOS (a tedy i zastavení tohoto podílu), platná právní úprava však umožňuje některé jiné způsoby ukončení účasti stávajícího společníka se současnou záměnou za nového společníka v této společnosti.

První způsob výslovně zakotvuje ust. § 110 odst. 1 ZOK, které zní: „Společník může do společnosti přistoupit nebo ze společnosti vystoupit změnou společenské smlouvy.“. Podle citovaného ustanovení tak může vystupující společník ukončit účast ve veřejné obchodní společnosti dohodou o změně společenské smlouvy, přičemž na základě této skutečnosti může do VOS vstoupit jiná osoba, tj. přistupující (nový) společník.

Je třeba akcentovat, že v takovém případě však přistupující společník nevstupuje do práv a povinností vystupujícího společníka, nýbrž jde pouze o vystoupení jednoho společníka současně s přistoupením jiného. To má za následek, že vystupující společník ručí i nadále za dluhy společnosti vzniklé před účinností změny společenské smlouvy, jak plyne z ust. § 111 odst. 1 ZOK, a dále mu vzniká nárok na vypořádací podíl ve smyslu ust. § 36 ZOK. Přistupující společník naopak přebírá ručení za dluhy vzniklé před jeho přistoupením do VOS dle ust. § 110 odst. 2 ZOK a je-li ve VOS stanovena vkladová povinnost, je povinen tuto ve stanovené lhůtě splnit.

Je nesporné, že tato úprava má za cíl chránit ostatní společníky, kteří mají oprávněný zájem na tom, aby nedocházelo bez jejich souhlasu ke změnám v osobním složení společnosti. Na druhou stranu vyvolává toto řešení zvýšené náklady na straně VOS. V případě, že má dojít k vystoupení společníka a následně k přistoupení nového společníka do VOS, je třeba vystupujícímu společníku vyplatit vypořádací podíl, který je třeba nejprve stanovit. Kvůli tomu musí VOS zpravidla vyhotovit (řádnou, mimořádnou, mezitímní) účetní závěrku.

Náklady na vyhotovení takové účetní závěrky se obvykle pohybují v řádech tisíců až desetitisíců korun. V případě, že se však reálná hodnota majetku společnosti podstatně liší od hodnoty vyplývající z ocenění v účetnictví, je nutno vycházet z reálné hodnoty. Ta se stanoví například na základě znaleckého posudku, když náklady na znalecké ocenění hodnoty závodu a potažmo společnosti činí rovněž několik desítek tisíc korun. To vše jsou nezanedbatelné náklady na straně obchodní společnosti, které by nemusely být vynaloženy, pokud by zákonná úprava převoditelnost podílu ve VOS umožňovala. Ochrany zbylých společníků lze totiž docílit například právě tím, že účinnost převodu podílu vůči společnosti bude vázána na jednomyslný souhlas ostatních, zbývajících, společníků.

Druhým způsobem, o jehož souladnosti se zákonem nelze mít pochyb, neboť jej explicitně připouští důvodová zpráva k ZOK[8], a který však bývá v praxi (překvapivě) často opomíjen, je možnost postoupení (cese) společenské smlouvy podle ust. § 1895 až § 1900 OZ.[9]

Účel postoupení smlouvy tkví, zjednodušeně řečeno, v tom, že se souhlasem druhé smluvní strany může dojít ke změně strany závazkového vztahu (zde společenské smlouvy), a tedy k přímému vstupu postupníka (zde přistupujícího, nového, společníka) do původního právního postavení a vztahu postupitele (stávajícího společníka).[10] Ochrana postoupené strany (ostatních společníků VOS) tak spočívá v právu vázat účinnost postoupení na její souhlas, který může být dán buď předem či až po uzavření smlouvy o postoupení, jak normuje ust. § 1897 odst. 1 OZ.

Významnou výhodu postoupení (cese) společenské smlouvy představuje skutečnost, že i v tomto případě nový společník vstupuje do práv a povinností předchozího (stávajícího) společníka, čímž odpadá administrativní zátěž kladená na VOS spočívající v povinnosti VOS vyplatit stávajícímu společníku vypořádací podíl dle ust. § 36 ZOK, a tedy povinnost sestavovat (řádnou, mimořádnou či mezitímní) účetní závěrku.

 

Závěr:

Vzhledem k tomu, že nám nejbližší zahraniční právní řády (tj. německý právní řád a rakouský právní řád) převod podílu ve veřejné obchodní společnosti umožňují, a to za podmínky, že s převodem podílu souhlasí všichni společníci a obdobně měla být převoditelnost podílu ve VOS umožněna i na základě vládního návrhu zákona č. 33/2020 Sb. tenduji, že připuštění převoditelnosti podílu ve VOS je více než na místě, neboť šetří VOS i společníkům transakční náklady, které na základě stávající úpravy VOS i společníkům vznikají. [11]

Mám totiž za to, že tato změna spočívající v převoditelnosti podílu ve VOS by byla nejen v souladu se stěžejní zásadou platného soukromého práva, tj. zásadou autonomie vůle osob, ale rovněž by vedla k větší atraktivitě veřejné obchodní společnosti a učinila ji flexibilnější, uživatelsky přívětivější a otevřenější.

Na druhou stranu nelze odhlédnout od toho, že ke stejnému výsledku práva jako na základě převodu podílu, jehož účinnost by byla podmíněna jednomyslným souhlasem zbylých společníků či druhého společníka, lze dojít i využitím institutu cese (postoupení) společenské smlouvy, což důvodová zpráva k ZOK výslovně připouští. I proto se jeví úplný zákaz převoditelnosti podílu ve VOS (a s tím související zákaz zastavitelnosti podílu ve VOS dle ust. § 32 odst. 5 ZOK) jako redundantní a nedůvodný.

 

 

Tomáš Svoboda, absolvent magisterského studia Právnické fakulty UK v Praze
Ilustrační foto: pixabay.com

 

---

[1] Srov. Dvořák, Tomáš. Osobní obchodní společnosti ve světle rekodifikace českého obchodního práva. Praha: Wolters Kluwer: 2012, str. 149.

[2] Např. ELIÁŠ, Karel. Veřejná obchodní společnost. Právník. 1998, č. 1, str. 39 či Pelikánová, Irena. Komentář k obchodnímu zákoníku. 2. díl, § 56–260. 2. vydání. Praha: Linde, str. 315.

[3] HRABÁNEK, Dušan. § 116 [Zákaz převodu podílu]. In: LASÁK, Jan; DĚDIČ Jan, POKORNÁ, Jarmila; ČÁP Zdeněk a kol. Zákon o obchodních korporacích (90/2012 Sb.). Komentář – 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2021. [cit. 2025-10-27]. ASPI_ID KO90_2012CZ. Dostupné z: https://www.aspi.cz/products/lawText/13/32968/1/2. ISSN 2336-517X.

[4] Důvodová zpráva k zákonu č. 33/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění zákona č. 458/2016 Sb., a další související zákony [online]. 207/0. Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna, 2017 – 2021. VIII. Volební období. [cit. 2025-10-31]. Dostupné z: https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=8&ct=207&ct1=0.

[5] Např. SCHMIDT, Karsten. § 105. In: SCHMIDT, Karsten. a kol. Münchener Kommentar zum Handelsgesetzbuch: HGB, Band 2: Zweites Buch. Handelsgesellschaften und stille Gesellschaft. 5. Auflage. München: C. H. Beck, 2022.

[6] Rozhodnutí Spolkového soudního dvora ze dne 28. 4. 1954, sp. zn. II ZR 8/53.

[7] https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=8&ct=207&ct1=3.

[8] Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), [online]. 363/0. Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna, 2010 – 2013. VI. Volební období. [cit. 2025-10-31].. Dostupné z: https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=6&ct=363&ct1=0.

[9] srov. ZÁRYBNICKÝ, Lukáš. K možnosti převodu podílu ve veřejné obchodní společnosti. EPRAVO.cz. [cit. 2025-10-31]. Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/clanky/k-moznosti-prevodu-podilu-ve-verejne-obchodni-spolecnosti-98412.html.

[10] DVOŘÁK, Bohumil. § 1895 [Postoupení smlouvy]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník. Závazkové právo. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025.

[11] LÁLA, Daniel. Zákaz převodu podílu ve veřejné obchodní společnosti. Obchodněprávní revue. 2018, č. 2, str. 42-46.