Absence úředně ověřených podpisů na smlouvě o převodu podílu ve společnosti s ručením omezeným nezakládá její absolutní neplatnost. Přesně k těmto závěrům dospěl ve svém recentním rozhodnutí[1] Nejvyšší soud, když konstatoval, že nedodržení požadavku na legalizaci podpisu smlouvy o převodu podílu ve společnosti s ručením omezeným nezakládá absolutní neplatnost této smlouvy. Potvrdil však, že dokud není společnosti doručena smlouva s úředně ověřenými podpisy, nestane se nabyvatel podílu novým společníkem společnosti s ručením omezeným.

 

Historický exkurz k formě a ověřeným podpisům na smlouvě o převodu podílu

Úvodem je třeba poukázat, že požadavek na úřední ověření podpisů na smlouvě o převodu podílu ve společnosti s ručením omezeným (dále také jako „s.r.o.“) byl výslovně stanoven již v ust. § 115 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále též „ObchZ“), jež znělo: „Smlouva o převodu obchodního podílu musí mít písemnou formu a nabyvatel, který není společníkem, v ní musí prohlásit, že přistupuje ke společenské smlouvě, popřípadě stanovám. Podpisy musí být úředně ověřeny. Převodce ručí za závazky, které přešly převodem obchodního podílu.“

Za účinnosti dřívější právní úpravy se ustálil názor, že podmínkou platnosti smlouvy o převodu podílu v s.r.o. (dále také jen jako „převodní smlouva“) jsou úředně ověřené podpisy, když: „Nedodržení stanovené formy a náležitosti smlouvy o převodu obchodního podílu podle § 115 odst. 3 způsobuje absolutní neplatnost smlouvy.“. Byť se (dle mého v rozporu s následky absolutní neplatnosti, která nastává ex tunc a nelze zhojit) současně uznávalo, že úřední ověření podpisů může být současné či následné, a proto „v případech, kdy dochází k následnému ověření podpisů, nabývá smlouva platnosti až tímto ověřením.“[2]

Tentýž výklad, byť ve vztahu ke smlouvě o zajišťovacím převodu práva k obchodnímu podílu, dovodil také Nejvyšší soud, jenž potvrdil, že: „k platnému převodu obchodního podílu může dojít pouze na základě smlouvy, která obsahuje kromě obecných náležitostí právního úkonu i náležitosti smlouvy o převodu obchodního podílu podle ustanovení § 115 odst. 3 obch. zák. I v případě zajišťovacího převodu práva, jehož účelem je zajištění návratnosti půjčky, má-li dojít, i když dočasně, k převodu obchodního podílu, musí smlouva o zajišťovacím převodu práva obsahovat veškeré náležitosti smlouvy o převodu obchodního podílu podle ustanovení § 115 odst. 3 obch. zák., tedy včetně úředního ověření pravosti podpisů účastníků.“

Dále je třeba akcentovat, že ust. § 209 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“) ve znění účinném do 31. 12. 2020 stanovilo toto: „Převod podílu je vůči společnosti účinný doručením účinné smlouvy o převodu podílu s úředně ověřenými podpisy.“

V právní i smluvní praxi působilo nejasnosti, kterou se pokusil vyřešit Nejvyšší soud pomocí stanoviska svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. Cpjn 204/2015, v němž konstatoval následující: „Zákon o obchodních korporacích přitom klade na smlouvu o převodu podílu nevtěleného do kmenového listu požadavek na písemnou formu s úředně ověřenými podpisy (§ 209 odst. 2 z. o. k.). Jakkoliv tak činí v souvislosti s účinností smlouvy vůči společnosti, lze dovodit, že jde o požadavek na formu smlouvy jako takové; opačný výklad, podle kterého se forma smlouvy o převodu podílu může lišit v závislosti na tom, zda má mít účinky vůči společnosti či nikoliv, považuje Nejvyšší soud z hlediska právní jistoty za neudržitelný.“

 

Na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia navázal Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 4. 5. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1018/2021. V něm nejprve správně podotkl, že ve vztahu k převodu podílu v s.r.o. se požadavek zpřísněné písemné formy právního jednání obsažený v ust. § 6 odst. 1 ZOK, které zní: „Právní jednání týkající se založení, vzniku, změny, zrušení nebo zániku obchodní korporace vyžadují písemnou formu s úředně ověřenými podpisy, jinak jsou neplatná; soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu,“ neuplatní. To proto, že „citované ustanovení dopadá na jednání týkající se založení, vzniku, změny, zrušení nebo zániku obchodní korporace, nedopadá však na převody podílu ve společnosti s ručením omezeným, jež se týkají (toliko) postavení společníků (výkonu jejich vlastnických práv). Požadavek úředního ověření podpisů v takovém případě nicméně vyplývá ze speciálního pravidla zakotveného v § 209 odst. 2 z. o. k.“, aby následně uzavřel, že písemná forma smlouvy o převodu podílu s úředně ověřenými podpisy je podmínkou její platnosti.

Jinak řečeno, Nejvyšší soud již za účinnosti ZOK do 31. 12. 2020 dovodil, že úředně ověřené podpisy jsou podmínkou platnosti převodní smlouvy, když absence ověřených podpisů povede k její neplatnosti. Blíže se sice nezabýval tím, zda jde o neplatnost absolutní či relativní, zdá se však, že v této době se inklinovalo spíše k neplatnosti absolutní, byť nikoliv většinově.

 

Smlouva o převodu podílu v s.r.o. v účinném ZOK

Zákonodárce reagoval na právní nejistotu a nejasnosti, které ust. § 209 odst. 2 ZOK ve znění účinném do 31. 12. 2020 vyvolávalo, a proto tzv. „Velkou novelou ZOK“ provedenou zákonem č. 33/2020 Sb., změnil ust. § 209 odst. 2 ZOK do dnes účinné podoby.

Ustanovení § 209 odst. 2 ZOK nyní zní: „Smlouva o převodu podílu musí mít písemnou formu s úředně ověřenými podpisy. Převod podílu je vůči společnosti účinný doručením účinné smlouvy.“

Z důvodové zprávy se přitom podává, že „Navrhovanou změnou odstavce 2 se stanoví najisto, že smlouva o převodu podílu musí mít písemnou formu s úředně ověřenými podpisy; ta je podmínkou platnosti smlouvy. Změna reaguje na názory části právní doktríny, která dovozuje, že smlouva o převodu podílu nemusí být ani v písemné formě, na druhou stranu však společnosti musí být doručena v písemné formě s úředně ověřenými podpisy (B. Havel in Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 402). Změna zvyšuje právní jistotu. Totožnou úpravu ostatně obsahoval i obchodní zákoník (srov. § 115 odst. 3 ObchZ).“[3]

Z důvodové zprávy k zákonu č. 33/2020 Sb. tak lze dovodit, že úředně ověřené podpisy na převodní smlouvě jsou podmínkou její platnosti, a contrario, pokud převodní smlouva neobsahuje úředně ověřené podpisy, není platná.

Havel zpočátku tendoval, že úředně ověřené podpisy nejsou vůbec podmínkou platnosti převodní smlouvy[4], když po novele ZOK se přiklonil nanejvýš k neplatnosti relativní, byť současně konstatoval, že otázka, „zda je či není převodní smlouva bez požadované formy platná či ne, je věcí výkladu – máme spíše za to, že neplatnost by zde měla být chápána jako relativní, protože ochranného účelu požadavku na formu smlouvy je dosaženo již tím, že bez jejího splnění nedojde nikdy k účinkům převodu vůči společnosti. Tento závěr lze učinit i a contrario k § 6, kde je pro nedodržení písemné formy smlouvy formulována absolutní neplatnost. Máme za to, přílohy ke smlouvě o převodu obsahující například ujednání o způsobu určení výše ceny nemusí být podepsány.“[5]

Naopak Pokorná pléduje, že „Písemná forma s úředně ověřenými podpisy je podmínkou platnosti smlouvy.“[6], a tedy absence úředně ověřených podpisů převodní smlouvy má za následek její neplatnost (dle jejího názoru zřejmě absolutní).

 

Skutkový stav věci

Nejvyšší soud se v recentním rozhodnutí zabýval situací, kdy obchodní společnost (jako převodkyně) uzavřela s další obchodní společností (jako nabyvatelkou) dne 28. 1. 2016 smlouvu o převodu podílu (o velikosti 17,5 %) ve společnosti s ručením omezeným.

Za převodkyni smlouvu o převodu podílu podepsal člen jejího představenstva, jehož podpis byl úředně ověřen notářskou tajemnicí, jež k tomu byla pověřena příslušnou notářkou. Za navrhovatelku pak smlouvu podepsal její jednatel, jehož podpis naopak ověřil podepisující člen představenstva převodkyně coby advokát, který současně působil jako likvidátor společnosti s ručením omezeným, v níž se podíl převáděl.

Smlouva o převodu podílu byla doručena společnosti, a to k rukám ověřujícího advokáta jakožto jejího likvidátora, přičemž nabyvatelka byla dne 26. 2. 2016 zapsána do obchodního rejstříku jako společník společnosti s ručením omezeným.

Soud prvého stupně a odvolací soud za tohoto skutkového stavu dospěly k závěru, že smlouva o převodu podílu je z důvodu absence úředně ověřených podpisů absolutně neplatná pro rozpor s veřejným pořádkem ve smyslu ust. § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), a proto se nabyvatelka platně nestala společníkem společnosti s ručením omezeným.

 

Rozhodnutí Nejvyššího soudu

Zde je třeba uvést, že recentní rozhodnutí Nejvyššího soudu, jehož právní věty byly v uplynulých dnech schváleny na jednání do sbírky občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, má dvě roviny.  Jednak advokátní rovinu (ověření podpisu prvé smluvní strany advokátem, který je současně členem voleného orgánu druhé smluvní strany) – tou se v tomto článku nezabývám, a dále korporátní rovinu týkající se následků absence úředně ověřených podpisů na převodní smlouvě.

Nejprve se Nejvyšší soud zabýval smyslem a účelem požadavku na úřední ověření podpisů, když dovodil, že se jimi zajišťuje vyšší míra právní jistoty, a to jak společnosti samotné, tak ostatních společníků „o tom, jaký podíl je převáděn, kdo jej převádí a kdo je nabyvatelem podílu.“. Jinak řečeno, požadavek na úřední ověření podpisů zde plní zejména kontrolní (ve vztahu ke společnosti a ostatním společníkům) funkci a písemná forma převodní smlouvy pak funkci zajišťovací (ve vztahu k obchodnímu rejstříku a rejstříkovým soudům).

Posléze Nejvyšší soud připomenul recentní judikaturu stran platnosti právního jednání, když odvolacímu soudu vytkl, že „v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3919/2014, a rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, sen. zn. 31 ICdo 36/2020, uveřejněná pod čísly 43/2015 a 104/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále jen „R 43/2015“ a „R 104/2020“) neposuzoval, zda smysl a účel požadavku § 209 odst. 2 z. o. k. na úřední ověření podpisu smluvních stran vyžaduje, aby jeho nedodržení bylo stiženo neplatností smlouvy, a to dokonce neplatností absolutní.“

S ohledem na tyto premisy pak dospěl k tomu, že „Obecně sice platí, že právní normy chránící právní jistotu třetích osob patří mezi právní normy chránící veřejný pořádek (srov. např. R 104/2020), nicméně při posuzování právních důsledků nedodržení požadavku na legalizaci podpisu smlouvy o převodu podílu nelze přehlédnout, že ochrana společnosti i ostatních společníků je zajištěna již úpravou účinnosti smlouvy vůči společnosti. Dokud není společnosti doručena smlouva s úředně ověřenými podpisy, nestane se nabyvatel společníkem (srov. k tomu blíže např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1018/2021). Není tudíž důvodu sankcionovat absenci úředního ověření podpisu na smlouvě absolutní neplatností pro narušení veřejného pořádku (§ 588 o. z.). Současně platí, že smlouva o převodu podílu není právním jednáním ve smyslu § 6 odst. 1 z. o. k. (srov. naposledy citovaný rozsudek Nejvyššího soudu).“

Nejvyšší soud proto rozsudky nižších soudů zrušil, když jejich závěry vedoucí k absolutní neplatnosti převodní smlouvy jen a pouze kvůli absenci úředně ověřených podpisů označil za nesprávné a rozporné se smyslem a účelem absolutní neplatnosti a účelem požadavku na ověřené podpisy v ust. § 209 odst. 2 ZOK.

 

Závěr

Rozhodnutí Nejvyššího soudu lze vesměs hodnotit pozitivně, neboť zvyšuje právní jistotu soukromoprávních subjektů, když staví na jisto, že formální pochybení smluvních stran ohledně ověření podpisů nepovede k absolutní neplatnosti převodní smlouvy, ale nanejvýš k neplatnosti relativní. To je řešení souladné s ustálenou judikaturou stran neplatnosti právního jednání a zásadou potius valeat actus quam pereat promítnutou do ust. § 574 OZ, podle něhož je na právní jednání třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

Nedávné rozhodnutí Nejvyššího soudu tak stranám umožňuje případné formální pochybení spočívající v absenci ověřených podpisů na převodní smlouvě zhojit a včas napravit.

Na druhou stranu bylo potvrzeno a postaveno na jisto, že teprve na základě doručení převodní smlouvy s úředně ověřenými podpisy s.r.o. se nabyvatel může stát vlastníkem podílu a společníkem s.r.o.

I proto lze apelovat na smluvní strany, aby na požadavek úředního ověření podpisů nezapomínaly, byť absence úředně ověřených podpisů na převodní smlouvě sice nepovede k absolutní neplatnosti převodní smlouvě, bude mít tato skutečnost s největší pravděpodobností za následek zvýšení transakčních nákladů obou smluvních stran a povede též k prodlení s nabytím podílu novým společníkem.

 

Tomáš Svoboda, absolvent magisterského studia Právnické fakulty UK v Praze
Ilustrační foto: freepik.com

 

---

[1] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2025, sp. zn. 27 Cdo 3120/2023.

[2] ŠTENGOVÁ, Ivana. § 115 [Převod obchodního podílu]. In: ŠTENGLOVÁ, Ivana, PLÍVA, Stanislav, TOMSA, Miloš a kol. Obchodní zákoník. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, str. 393.

[3] Důvodová zpráva k zákonu č. 33/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění zákona č. 458/2016 Sb., a další související zákony [online]. 207/0. Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna, 2017 – 2021. VIII. Volební období. [cit. 2025-10-10]. Str. 173. Dostupné z: https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=8&ct=207&ct1=0.

[4] ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. § 209 [Přistoupení ke společenské smlouvě a účinnost převodu podílu]. In: ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 459.

[5] HAVEL, Bohumil. § 209 [Přistoupení ke společenské smlouvě a účinnost převodu podílu]. In: ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, str. 544.

[6] POKORNÁ, Jarmila. § 209. In: LASÁK, Jan, DĚDIČ, Jan, POKORNÁ, Jarmila, ČÁP, Zdeněk, SKÁLOVÁ, Jana a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2025-10-10]. ASPI_ID KO90_2012CZ. Dostupné z: https://www.aspi.cz/products/lawText/13/32968/1/2.ISSN 2336-517X.