„Institut podmíněného propuštění v aplikační praxi“ je název výzkumu, jehož výsledky na odborném workshopu představili zástupci Institutu pro kriminologii a sociální prevenci (IKSP) v prostorách zotavovny Vězeňské služby ČR. O tématu, které se dotýká řady subjektů, diskutovali 8. října v odpoledním bloku také experti z řad soudců, státních zástupců, Vězeňské služby, Probační a mediační služby, sociálních pracovníků i neziskových organizací.

Výzkumný úkol IKSP s názvem „Institut podmíněného propuštění v aplikační praxi“ se zabýval problematikou rozhodování soudů o podmíněném propuštění, názory odborné veřejnosti, analýzou stanovisek Probační a mediační služby (PMS), recidivou a revokací v případech podmíněně propuštěných osob. Výsledky tohoto výzkumu v prvním bloku workshopu představili krok po kroku zástupci Institutu.

„Téma výzkumu, který jsme nedávno dokončili, je zajímavé pro celou řadu profesí,“ uvedl ředitel IKSP Petr Zeman, který workshop zahájit a všechny zúčastněné přivítal. Jeho slova potvrzoval i zcela zaplněný sál. Vyzdvihl význam tematických seminářů, které jsou vhodné a prospěšné pro méně formální diskusi o bolavých místech v celém systému a potřebu předávání vzájemných informací z různých míst profesí, které se v praxi s konkrétním problémem setkávají.

O tom, jak vidí problematiku podmíněného propuštění experti, hovořila Lucie Háková z IKSP. Šest skupin expertních odborníků, soudci, státní zástupci, probační úředníci, koordinátoři, sociální kurátoři a zástupci neziskových organizací, se v rámci dotazníkového šetření vyjadřovalo k mnoha otázkám podmíněného propuštění podle svých vlastních zkušeností. Hodnotili vzájemnou spolupráci, podklady a stanoviska pro podmíněné propuštění (PP) či nedostatky z hlediska jednotlivých profesních skupin, zapojení PMS před rozhodnutím soudu o PP. Spolupráci zainteresovaných subjektů (soudců, státních zástupců PMS, VS…) vyhodnotili jako v zásadě dobrou, problém ovšem všichni vidí především v přetíženosti, nedostatečné kapacitě sil a nedostatku financí.

Přetíženost systému a nedostatek odborného personálu v řadách Vězeňské služby i PMS komplikuje mimo jiné některými odborníky pociťovanou potřebu širšího zapojení probačních úředníků, jak při přípravě odsouzených na podmíněné propuštění, tak i při zpracování podkladů pro rozhodnutí soudu.

Jan Rozum z IKSP přiblížil téma týkající se rozhodování soudů o podmíněném propuštění. Mezi jednotlivými soudy jsou při rozhodování o podmíněném propuštění velké rozdíly. Trestní minulost je rozhodujícím, ale ne jediným důvodem pro zamítnutí žádosti. Jde také o nedostatečnou míru sebereflexe závadového chování a nízkou míru přijetí odpovědnosti za trestní jednání. Pro soud je důležitá dlouhodobost nastavené cesty ke změně chování a ukotvení této změny.

Obsah stanovisek Probační a mediační služby (PMS) pohledem praxe představil Michal Špejra z IKSP. Spolupráce PMS s odsouzeným byla ve sledovaném období nejčastěji zahájena z podnětu pachatele (v 61 %), v 31 % byl kontakt PMS s odsouzeným navázán v souvislosti s jeho zapojením do projektu Křehká šance, V 5 % inicioval spolupráci PMS přímo soud.

Menší míra spolupráce s obětmi v rámci přípravy stanoviska k podmíněnému propuštění je podle vyjádření probačních úředníků v případech, kdy oběti neměly o spolupráci s PMS zájem a nabídku spolupráce z různých důvodů nevyužily. Nebo probační úředník vyhodnotil oslovení oběti jako nevhodné, neúčelné nebo dokonce zraňující. Případně byla absence kontaktu poškozených s PMS vysvětlena právě zmíněnými kapacitními důvody.

Ve většině případů stanoviska PMS reflektovala metodická doporučení k jejich zpracování, v praxi se ale kvalita zpracování těchto odborných výstupů liší. Vliv faktoru zajištěného „bydlení a zaměstnání“ propouštěného na závěry stanoviska PMS, tedy zda budou doporučující, nebo nedoporučující, se potvrdil.

Z výsledků výzkumu tak vyplynula doporučení eliminovat nejednoznačnost závěrů stanovisek, klást důraz na odůvodnění závěrů odborného stanoviska, dbát na podrobnější zpracování doporučených tematických oblastí, důsledně objektivizovat informace obsažené ve stanovisku. Důraz by měl být kladen na podrobnější zpracování analýzy rizik a potřeb, zejména pak při zhodnocení, komu a za jakých okolností hrozí újma, na motivaci a sebereflexi odsouzeného. Více pozornosti by bylo třeba věnovat při zpracování stanoviska k PP také obětem, tedy mít informace o kontaktování obětí, resp. poškozených, a o postoji pachatele k oběti a způsobeným následkům. Tyto informace obsahovala jen polovina stanovisek.

Revokace a recidiva u podmíněného propuštění bylo téma, které nastínila Jana Hulmáková z IKSP. Podstatné faktory pro hodnocení úspěšnosti podmíněného propuštění jsou vedení řádného života a plnění povinností spojených s podmíněným propuštěním. Porušení plnění těchto podmínek a recidiva může vést k revokaci, rozhodnutí soudu, že se zbytek trestu vykoná, a následně návratu do výkonu trestu odnětí svobody. Riziko, že podmíněně propuštěný znovu recidivuje, hrozí podle výzkumu nejčastěji ve skupině těch nejmladších. Čím nižší věk, tím častější recidiva, u starších ročníků pak počet případů recidivy postupně s věkem klesá.

Významné faktory recidivy jsou tedy věk v době prvního odsouzení a dřívější zkušenost se systémem trestní justice. Z hlediska posuzování prognózy vedení řádného života jsou významné druh kriminality či konkrétního trestného činu a věk v době rozhodování o podmíněném odsouzení. Dohled u podmíněně propuštěných je využíván u rizikovějších pachatelů a v praxi soudů jsou revokace bez recidivy spíše výjimkou a revokace v případě recidivy nejsou pravidlem.

Důležitou součástí workshopu byla ve druhém bloku široká diskuse expertů z řad soudců, státních zástupců, představitelů Probační a mediační služby, Vězeňské služby a dalších odborníků k výsledkům tohoto výzkumu a také k nové právní úpravě institutu podmíněného propuštění účinné od 1. ledna 2026, a to vše ve světle jejich dosavadních zkušeností.

Tématy bylo zapojení Probační a mediační služby do procesu přípravy odsouzených na podmíněné propuštění (PP) a do procesu přípravy podkladů pro rozhodnutí soudu o PP, posílení spolupráce subjektů zapojených do přípravy rozhodování o PP a nová právní úprava PP a její dopad. V podnětné diskusi vystoupili předseda Soudcovské unie Libor Vávra, státní zástupce Lukáš Pauldura z Nejvyššího státního zastupitelství, Jonáš Lučný z Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR, Pavel Pěnkava z oddělení sociální prevence Městské části Praha 1, Jarmila Havránková z Probační a mediační služby Ostrava, Pavel Pěnkava, vedoucí oddělení sociální prevence Městské části Praha 1, Petr Schneedörfler, předseda Lighthouse Academy a také mnoho účastníků workshopu se svými vlastními pohledy, zkušenostmi a náměty. Jak se všichni diskutující shodli, právě časté setkávání napříč profesemi, vzájemná komunikace a schopnost naslouchat si, jsou tou nejlepší cestou k dobré praxi a postupnému řešení problémů.

Po ukončení oficiální části workshopu pokračovala diskuse ještě dále v mnoha jednotlivých a vzájemně se prolínajících kroužcích všech zúčastněných. Opět se potvrdilo, že výzkumy IKSP, setkávání se nad jejich výsledky a diskuse napříč profesemi jsou velmi podnětné a žádané a všichni zúčastnění tato setkání a předávání zkušeností vítají.

Ivana Sýkorová
Foto: redakce AD