Na pátek 10. října letos připadá Světový den duševního zdraví. A právě v oblasti advokacie nabývá téma psychiky a wellbeingu na stále větší důležitosti. Stres, chronická únava nebo emoční vyčerpání jsou v právnickém prostředí často vnímány jako běžná součást práce. Mlčení o vnitřních zápasech se dlouho považovalo za standard. Dnes už ale přibývá těch, kteří otevřeně přiznávají, že se ocitli na hranici svých možností a že péče o duševní zdraví není slabostí, ale nezbytností. Například konference Next Generation Law Forum jasně ukázala, že ochota mluvit o psychickém zdraví v právnické komunitě sílí. Kromě diskusí o technologiích, digitalizaci a AI se otevřeně mluvilo i o vyhoření, ztrátě motivace nebo snaze skloubit kariéru s rodičovstvím.

 

Stres, neustálý tlak na výkon, přetížení, perfekcionismus. To všechno jsou v advokacii běžné kulisy. Jenže kde je hranice mezi zdravou zátěží a vyčerpáním, které se už nespraví dovolenou? A kdo ji má včas rozpoznat? Ještě donedávna se v advokátní komunitě o duševním zdraví mluvilo jen šeptem. Dnes už ale daleko častěji a intenzivněji i advokátky a advokáti sdílejí příběhy o vyhoření, chronickém stresu nebo úzkostech. A stejně tak si začínají klást otázku: co všechno jsme ochotni obětovat práci, která je náročná nejen odborně, ale i lidsky?

Otevřený rozhovor je první krok. Zároveň ale nejdůležitější. Advokáti často nesou obrovskou zodpovědnost za osudy klientů, za výkon kanceláře, za očekávání okolí. Ale málokdy dostanou prostor mluvit o tom, co se děje uvnitř nich samých.

Jedním z impulsů ke změně byla i konference Next Generation Law Forum, kterou pořádala platforma Komora 2.0 v září tohoto roku. Vedle témat umělé inteligence nebo digitální transformace dostaly prostor i výpovědi o vyhoření, skloubení práce s rodičovstvím, nebo o tom, jak advokáti vnímají sami sebe. A nutno vyzdvihnout, že program vtáhl účastníky do naslouchání, sdílení a diskusí dokonale.

Jedním z nejvýraznějších momentů bylo vystoupení Michaly Plachké, která velmi odvážně sdílela svůj osobní příběh o totálním fyzickém i psychickém vyčerpání. Její otevřenost dala hlas mnoha těm, kteří se s podobnými pocity setkali a mlčeli.

„Roky stresu a vyčerpání si nosíme jako odznak cti,“ uvedla. „To, že to všichni nějak zvládneme, neznamená, že bychom vždycky měli. Někdy to nejodvážnější, co můžeme říct, je ne, nebo alespoň takhle ne,“ apelovala na kolegyně a kolegy závěrem.

Pavel Kroupa z pozice šéfa kanceláře zdůraznil, jak důležité je pracovat s lidmi tak, aby byli spokojení.

„Klíčem je otevřená komunikace a dávání příležitostí, aby každý mohl najít svou vlastní cestu a dělat to, co ho opravdu baví. Spokojený tým totiž znamená spokojeného majitele,“ uvedl a doložil příkladem z vlastní kanceláře.

 

Vedle Michaly Plachké a Pavla Kroupy, kteří za organizací konference stojí, zazněly i hlasy dalších, kteří hledají rovnováhu mezi výkonem a životem. Vystoupili psychologové, soudci, advokáti. A poprvé se možná mluvilo stejně vážně o AI jako o vyčerpání. To lze hodnotit jako zcela jasný signál. Signál k tomu, že toto téma již nemá být tabu, ale naopak.

 

Ostatně psycholožka Olga Vlachynská, která se věnuje duševnímu zdraví advokátů, zcela otevřeně sdílela, že právě v advokacii je deprese častější než v běžné populaci. Postihuje zhruba 20 % advokátů, zatímco celkově v Česku je to 6 %.

„Kapacita psychoterapeutů je omezená, a tak ne všichni mohou vyhledat odbornou pomoc,“ uvedla. „U nás vychází cca 250 depresivních klientů na jednoho psychoterapeuta, kterých ale není dost,“ dodala s tím, že na jejich pomoc nemohou všichni spoléhat. Situace však bývají vyhrocené jen zhruba ve 20 procentech případů a jen v tomto počtu nejdou zvládnout bez pomoci psychoterapeutů. Ve zbytku případů ale rovněž velmi záleží na tom, jak k problémům člověka přistoupí jeho okolí.

„Každý z nás má jizvy z minulosti, které působí bolest,“ upozornila rovněž Vlachynská. Pro prevenci duševních obtíží je podle ní klíčový kvalitní spánek, zdravá strava, pohyb a podpora komunity. „Někdy totiž i se sebelepším terapeutem neuděláte pokrok, pokud vás nepodporuje vaše okolí či si třeba plete touhu pomoci s touhou po moci,“ dodala.

Důležité je totiž umět postavit sebe na první místo a nepovažovat se jen za nástroj k dosažení cílů. Každý nese své emocionální jizvy, ale Vlachynská zdůrazňuje, že bychom se měli soustředit na přítomnost a uvědomovat si své pocity. Doporučuje například psát deník vděčnosti, „čistit duši“ nebo pravidelně „kontrolovat svou baterku“. „Pomáhá mít každý den něco, na co se můžeme těšit,“ doporučila závěrem.

Emeritní ústavní soudce a advokát David Uhlíř spolu s Martinou Richterovou Těmínovou z kliniky Sananim hovořili o syndromu vyhoření a závislostech v advokacii. Richterová zdůraznila, že dlouhá pracovní doba a vysoká odpovědnost za klienty jsou hlavní příčinou vyhoření, které se projevuje nechutí do práce, cynismem a fyzickými příznaky. Je nutné změnit životní styl a případně se rozloučit s některými klienty, i za cenu finanční ztráty.

Uhlíř s nadsázkou uvedl, že nejlepší prevencí je jít na dlouhé soudy, což ale není pro každého. „Vyhořet není ostuda, může se to stát komukoliv,“ řekla Richterová a doporučila se svěřit blízkým a řešit to včas. „Včasné doznání zaručuje mírnější odsouzení,“ dodal závěrem s úsměvem David Uhlíř.

Advokát Jan Spáčil, který se kromě advokacie věnuje i mentálnímu zdraví, upozornil na to, že náš mozek je nastavený na rychlou reakci na nebezpečí, což dnes často vede k nadměrnému stresu. „Musíme vrátit rovnováhu,“ říká Spáčil, a doporučuje techniky jako meditace nebo body scan, které pomáhají „vypnout“ hlavu. Důležité je také vědomě vnímat pozitivní věci, i ty malé, a související pocity.

Jana Pattynová z kanceláře Pierstone a Oxana Šnajberg z EqSA otevřeně mluvily o tom, jak těžké je sladit advokacii s rodičovstvím a životem. Obě přiznaly, že bez podpory partnerů a kolegů by svou cestu nezvládly. A že neperfektnost může být v advokacii osvobozující.

Závěrečnou část konference obohatila debata mezi ústavní soudkyní Lucií Dolanskou Bányaiovou, předsedou Slovenské advokátní komory Tomášem Kamencem a moderátorem Jaroslavem Kramerem, která se zaměřila na zvládání stresu ve vrcholových profesích. Diskutovalo se o proměnách jejich pracovních rolí – ať už šlo o změnu kariérního směru, nebo o přijetí dalších profesních závazků. Oba hosté zároveň zdůraznili význam péče o duševní zdraví a psychohygieny i na těch nejvyšších pozicích.

V následujících workshopech se o své osobní zkušenosti s bojem proti stresu a prevencí syndromu vyhoření podělili Vít Hruška, Jana Sedláková a Tomáš Doležal. Během panelové diskuse nabídli otevřený pohled na náročnost advokátní profese a způsoby, jak si zachovat vnitřní rovnováhu.

Závěrečný blok konference poté přinesl praktické postřehy advokáta Martina Sýkory. Ten se podělil o své každodenní návyky a osvědčené strategie, které mu pomáhají udržet si pracovní výkon a zároveň čelit stresu v právnickém prostředí.

 

Péče o duševní zdraví není slabost ani soukromá záležitost. Je to profesní kompetence. V prostředí, kde právník zajišťuje osudy jiných lidí, musí vědět, jak se postarat o ten svůj. Ať už formou otevřených rozhovorů, podpůrného prostředí v kanceláři, nebo odborné pomoci. A právě takové konference, jako byla Next Generation Law Forum, dávají najevo, že mluvit o lidské stránce advokacie je stejně důležité, jako mluvit o technologiích.

 

Hana Rýdlová

Foto: redakce AD