Je po sněmu – a je čas hodnotit jeho průběh. Začněme tím pozitivním: předchozí představenstvo ČAK si zaslouží uznání za jeho přípravu. Sněm proběhl po technické stránce bez větších problémů a ukázalo se, že obavy z hybridního průběhu byly liché.

 

Hlasovací systém fungoval (až na pár drobností) spolehlivě a umožnil účast i těm kolegům, kteří se z pracovních nebo osobních důvodů nemohli do Prahy dostavit. To je posun, který má smysl. Ukazuje, že advokacie se dokáže modernizovat a reagovat na potřeby svých členů.

 

Zásadní problém: způsob projednávání stavovských předpisů

Vedle organizační stránky ale sněm zřetelně ukázal i něco jiného, a to, že je nutné zásadně změnit způsob projednávání návrhů stavovských předpisů, jejichž schválení spadá do kompetence sněmu. To, co se odehrálo před tímto sněmem – zejména kolem návrhů na změnu Organizačního řádu a předpisu o Garančním fondu – považuji za neakceptovatelné.

Přitom jde o předpisy, které patří k nejdůležitějším v rámci celé advokacie. Mění vnitřní strukturu Komory, zasahují do její ekonomiky i do její stability a mohou ohrozit její pověst.

 

Kdo může navrhovat, ale jakým způsobem

Je správné, že každý advokát má možnost navrhovat změny stavovských předpisů. Ale takový návrh by měl projít povinným standardním připomínkovým řízením – tedy jednotlivými orgány a odbory Komory (představenstvem, kontrolní radou, kárnou komisí, odvolací kárnou komisí, legislativním odborem atd.).

Tyto orgány a odbory se musí k návrhu odborně vyjádřit, upozornit na právní i legislativně technické nedostatky a tyto připomínky by měly být s navrhovatelem projednány.

Teprve poté by měl být návrh zveřejněn v dostatečném časovém předstihu před sněmem, aby se s ním mohli advokáti seznámit, pochopit jeho smysl i možné dopady na činnost Komory. Zároveň musí být zveřejněna stanoviska všech připomínkových míst.

Na samotném sněmu by měla být přednesena jasná stanoviska jednotlivých zástupců všech orgánů Komory – nikoliv jen emotivní apely nebo zkratky navrhovatelů či účastníků z pléna, čehož jsme byli do značné míry svědky.

 

Když se legislativa přesune na sociální sítě

Namísto toho se ale celý proces přenesl na sociální sítě. Namísto věcné právní diskuse uvnitř Komory jsme sledovali boj mezi skupinami advokátů, podporovaný lajky, hesly a fanouškovskou atmosférou.

Legislativní návrhy se začaly sdílet a komentovat mimo kontext a bez znalosti obsahu, často i těmi, kteří je ani nečetli.

Jak jinak si vysvětlit zvolání bývalého soudce Davida Uhlíře na LinkedInu – „Hrr na ně!“ – nebo jiné emotivní výroky některých kolegů, které jen dále rozdělovaly advokátní veřejnost? Z odborné diskuse se stala agitace. Z institucionální odpovědnosti přetahovaná o moc. Osobně jsem se odmítla do jakékoliv z těchto diskusí zapojit.

 

Obsah návrhu a jeho rizika

Kdyby se však podporovatelé návrhu na změnu Organizačního řádu do jeho obsahu opravdu začetli a měli stanoviska jednotlivých orgánů a odborů Komory, nejsem si úplně jistá, že by hlasovali pro text, který

• umožňuje svolat sněm pouhou stovkou advokátů,
• obsahuje ustanovení, která jsou způsobilá Komoru ekonomicky poškodit.

Vůbec nebylo zváženo, kolik bude návrh přijatých opatření Komoru stát. Zda náklady některých schvalovaných opatření nebudou vyšší než zisk z nich plynoucí.

To, že k vyvolání hlasování sněmu ČAK nyní postačuje 100 advokátů, považuji za přímé ohrožení stability Komory. Sto advokátů je velikostí jedna větší pražská kancelář. A pokud se tradičně nízký zájem o vnitřní chod Komory nezmění, je možné, že takový sněm – neprovázený volbami do orgánů – přiláká jen minimum účastníků. To otevírá prostor pro účelové svolávání sněmů s předem připravenými návrhy a minimální oponenturou. Takový mechanismus může Komoru ochromit, poškodit ekonomicky, a především oslabit její autoritu navenek.

 

Protinávrh a realita

Byla jsem jedním ze spoluautorů protinávrhu na změnu Organizačního řádu. Snažili jsme se v něm poctivě odstranit to, co jsme považovali pro život Komory za problematické. Uznávám ale, že ani náš návrh nebyl ideální. Nejsem legislativec a nebyl ani čas, ani prostor jej detailně projednat s jednotlivými orgány Komory a zvážit veškeré dopady. Způsob nastavení legislativního procesu nám to prostě neumožňoval.

 

Komora není hračka

Přiznám se, že jsem si vždy myslela, že advokáti dokáží jednat racionálně, odborně a s vědomím odpovědnosti za vlastní profesi. Že si uvědomují, že pokud oslabí svou Komoru, oslabí i sebe. Že nebudou přijímat návrhy, které mohou podkopat důvěryhodnost celé advokacie. A že si nastaví řádně legislativní proces, tak aby jejich vnitřní předpisy byly vzorem pro celou společnost.

Nechci bránit změnám, naopak, sama jsem přesvědčena, že některé systémové změny ve fungování Komory jsou nezbytné a je nezbytná větší otevřenost vůči advokátům i veřejnosti. Ale musí se dělat transparentně, s respektem k pravidlům a způsobem, který budí důvěru.

Věřím ale, že i z této zkušenosti si můžeme něco odnést. Především bychom si měli odnést to, že „Komora není hračka“. Je to instituce, která má chránit advokáty a právní stát – a my bychom ji měli chránit také. Ne emocionálními výkřiky na LinkedInu, ale zodpovědnou odbornou debatou a legislativním procesem, který bude mít jasná pravidla.

 

V souvislosti s tím podám nově zvolenému představenstvu Komory podnět, aby se situací zabývalo.

 

Pavla Krejčí, advokátka
Foto: archiv autorky