Když jsem v roce 2017 odcházel z představenstva ČAK, slíbil jsem si, že už se nikdy nebudu ucházet o účast ve vrcholných orgánech Komory. Poprvé jsem to porušil před čtyřmi lety, když jsem se obával o možnou diskontinuitu ve vývoji advokacie. Tehdy jsem si vytýčil následující moto:

Je třeba, aby jak advokáti, tak společnost vnímali výkon advokacie jako poslání. To je významným předpokladem pro existenci silně a nezávislé advokacie. Ta je pilířem silné a nezávislé justice, která je hlavním garantem právního státu. Pouze takový stát může zajistit nerušený výkon práv a svobod nás občanů.

To vnímám jako obecnou potřebu nadále, nicméně si uvědomuji, že je třeba mnohem konkrétněji pojmenovat témata, která vyžadují řešení.

Co mě vedlo k tomu, abych podruhé porušil svůj slib? Byly to výsledky poslední volby do představenstva Komory. Zjednodušeně řečeno, představenstvo ovládla Praha a „luční advokáti“ zůstali bez zastoupení. Zdá se to být praktické. Členové představenstva se do sídla Komory mohou dostat MHD, a navíc mají dost času i na svou kancelář, zatímco pro nás, „venkovany“, představoval jeden jednací den neodmyslitelnou absenci pro práci ve vlastní kanceláři. Ale na druhé straně, každý z nás cítí, že něco není v pořádku. V této souvislosti bych chtěl všechny ujistit, že tyto řádky nejsou motivovány mou záští vůči Praze, či jejím obyvatelům. Naopak. V Praze jsem se narodil, studoval jsem zde a prožil krásné a bujaré mládí. Někdy až moc bujaré. Snad i proto vzpomínám na tato léta s láskou a při každé návštěvě Prahy se mi tají dech. Ale raději k věci.

Při své práci v představenstvu jsem byl inspirován duchem „Čermákovské advokacie“. Ta kladla důraz – vedle požadavku na vysokou profesionalitu a preciznost při výkon funkce – též na požadavek proporcionality zastoupení jednotlivých regionů. To se za éry JUDr. Čermáka dařilo naplňovat především díky jeho obrovské autoritě. A zdálo se, že se to podaří naplňovat i po jeho odchodu jako jeho odkaz. Nicméně při prvním střetu o získání vlivu na vedení advokacie vzal tento princip za své. Vnímám to jako systémovou chybu, a proto nabízím své zkušenosti, abychom se jí pokusili odstranit.

Na druhé straně, je třeba přiznat, že nedostatek proporcionálního zastoupení nepřinesl žádné škodlivé následky. Naopak. Máme významnou novelu zákona o advokacii, která mimo jiné formou distanční volby do orgánů Komory odstraňuje faktickou nerovnost mezi pražskými a mimopražskými advokáty. Máme novelu advokátního tarifu, která mimo jiné přinesla podstatné zvýšení odměny ustanovených advokátů, která je nemalým zdrojem příjmů především advokátů působících v malých městech. Dozajista to bylo dáno i tím, že část členů představenstva působila v orgánech advokacie více let, takže byla ovlivněna duchem „Čermákovské advokacie“. Jistě je to dáno i jistou „osvíceností“ převážné části, ne-li všech členů a náhradníků představenstva, přičemž jejich kroky byly zcela jistě vedeny podobnými myšlenkami, které jsou pojmenovány v mém motu. Ale bude duch „Čermákovské advokacie“ a „osvícenost“ funkcionářů trvat věčně? Přál bych si to, ale …

Zásadní změnu spatřuji ve značném posílení úlohy regionů tak, aby se mohly větší měrou podílet na správě záležitostí advokacie. Ať již je to normotvorba nebo podíl na výkonu pravomocí a úkolů advokacie. Například v Rakousku vykonávají regionální komory kárnou pravomoc na prvním stupni. Netvrdím však, že je to nutně můj cíl, je to jen příklad, že to jde. Bude-li posíleno postavení regionů, pak není až tak potřebná důsledná parita v představenstvu. Dovedu si ale představit, že se zástupci regionů mohou významnou měrou podílet na činnosti představenstva.

To jsou náměty, které je třeba nejprve podrobit co nejširší diskusi, poohlédnout se po zkušenostech ze zahraničí, vyhodnotit ekonomické aspekty takových změn a na základě toho rozhodnout.

Jsem ochoten spolupracovat s kýmkoli, kdo bude podobným myšlenkám otevřen při zachování principů vytčených výše zmíněným motem. Jsem přístupný všem rozumným koncepcím a netvrdím, že náměty, které jsem shora nastínil, se musí stát neměnným dogmatem.

Profesní životopis

• narozen v roce 1950 v Praze
• advokát v Kroměříži s pobočkou v Českých Budějovicích
• vzdělání: Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze (1968–1975), v roce 1976 získal titul doktora práv
• od roku 1976 (do současnosti) působí v advokacii, advokátem se stal v roce 1979
•  praxe:
  • v roce 1991 absolvoval odbornou stáž v advokátní kanceláři Kellerhals a partneři v Bernu,
  • v roce 1996 se zúčastnil obdobné stáže v advokátní kanceláři Schlawien • Naab, Partnerschaft v Mnichově,
  • v roce 1998 byl vyslán Českou advokátní komorou na studijní pobyt v provincii Alberta v Kanadě za účelem získávání zkušeností v oblasti mediace,
  • od roku 1990 do října roku 2017 působil v představenstvu České advokátní komory. Opakovaně zastával funkci místopředsedy ČAK. V současné době je členem sekce ČAK pro advokátní právo.

• zaměření: všeobecné
• jazykové znalosti: německý jazyk, částečně anglický jazyk

JUDr. Vladimír Papež, kandidát do představenstva České advokátní komory
Foto: archiv V. Papeže