Závazek objednatele předmět díla převzít je zakotven v ust. § 2586 odst. 1 OZ, v němž se praví, že „objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu“, a dále v ust. § 2605 odst. 1 OZ věta druhá, kde se uvádí: „Objednatel převezme dokončené dílo s výhradami, nebo bez výhrad.“. Kolmačka popisuje převzetí díla objednatelem jako „finální (účelový) akt objednatele, jímž nastává splnění povinnosti zhotovitele provést dílo.“^[1]

 

V právní praxi přitom nepanuje shoda na tom, zdali se v případě převzetí předmětu díla jedna o právo objednatele, což by znamenalo, že ten nemusí předmět díla (např. má-li vady) převzít, či naopak jeho povinnost. V případě, že je předmětem díla stavba, je řešení této otázky nasnadě, neboť ust. § 2628 OZ výslovně uvádí, že „Objednatel nemá právo odmítnout převzetí stavby pro ojedinělé drobné vady, které samy o sobě ani ve spojení s jinými nebrání užívání stavby funkčně nebo esteticky, ani její užívání podstatným způsobem neomezují.“ U ostatních typů děl však občanský zákoník nic nestanoví, a i proto se názory různí.

 

Právní povaha převzetí předmětu díla

Ačkoliv o právní povaze předání předmětu díla není v tuzemské právní doktríně pochyb, na právní povahu převzetí předmětu díla objednatelem nejsou názory jednoznačně ustáleny.

Převzetí předmětu díla je valnou částí právní doktríny považováno za jednostranné právní jednání objednatele, jehož se může zhotovitel domáhat žalobou na nahrazení projevu vůle, eventuálně na žalobou na uložení povinnosti předmět díla převzít. Objevují se ovšem i názory, že převzetí předmětu díla nemusí být jednostranným právním jednáním, jelikož zde absentuje projev vůle ve smyslu působení právních následků a jedná se proto zpravidla pouze o deklaraci či informační projev (úkon) objednatele, že předmět díla převzal a v jakém stavu.

Melzer, Bezouška i Flídr proto dovozují, že (protokolární) převzetí díla může představovat tzv. jednání obdobné právnímu jednání (geschäftsähnliche Handlung), které je známé zejména v německé a rakouské právní doktríně. To znamená, že kde absentuje povaha projevu vůle, nelze aplikovat ustanovení o právním jednání, v opačném případě je i na jednání obdobné právnímu jednání možné analogicky aplikovat ustanovení o právním jednání.^[2] Pelikán traktuje, že v případě jednání obdobnému právnímu jednání „Jde o projevy vůle, které nespadají do kategorie právních jednání, vykazují s nimi ovšem některé podobnosti, a proto se na ně analogicky aplikují některá pravidla, která se právních jednání týkají.“.^[3]

Nejvyšší soud za účinnosti dřívější úpravy rovněž judikoval, že převzetí předmětu díla může být učiněno i faktických chováním, když v rozsudku ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 33 Odo 171/2006 z převzetí klíčů od domu dovodil, že zhotovitel umožnil objednateli užívání s předmětem díla, a tento okamžik označil za den předání zhotovené věci objednateli.^[4] Současně je v právní doktríně ustálen názor, že předání a převzetí předmětu díla ve formě předávacího protokolu je dvoustranným právním jednáním^[5], přičemž absentuje-li podpis objednatele na předávacím protokolu, nelze považovat předmět díla za převzatý, a tedy provedený.^[6]

S pojetím předávacího protokolu coby dvoustranného právního jednání se opakovaně ztotožnil rovněž Nejvyšší soud, jenž uvedl: „Předávací protokol představuje ze své podstaty vždy dvoustranné právní jednání (právní úkon) učiněné jak zhotovitelem, tak objednatelem (jednostranné předání či převzetí takovým právním jednáním/úkonem není).“^[7] , přestože s ohledem na výše popsanou povahu převzetí nelze toto řešení považovat za jediné možné. Ačkoliv se tedy protokolární předání a převzetí díla považuje za dvoustranné právní jednání, je nezbytné akcentovat, že „protokolární převzetí díla ze strany objednatele (podpis předávacího protokolu objednatelem) není součástí dlužného plnění zhotovitele.“^[8], což má za následek, že předá-li zhotovitel předmět díla způsobilý sloužit svému účelu objednateli a předloží mu předávací protokol k podpisu, splnil zhotovitel svou povinnost ze smlouvy o dílo.

 

Provedení vadného díla

Objednatel předmět díla poskytnutý mu zhotovitelem převezme buď s výhradami, či bez výhrad, což explicitně vyplývá z ust. § 2605 odst. 1 OZ věta druhá. V souladu se zásadou bezformálnosti právních jednání občanský zákoník nepožaduje, aby byly výhrady objednatelem učiněny písemně, ledaže si tak strany vymíní ve smlouvě. Případně učiněné výhrady k předmětu díla mají význam výlučně pro případy, kdy se objednatel domáhá svých práv z vadného plnění. Podle ust. § 2605 odst. 2 OZ totiž platí, že: „Převezme-li objednatel dílo bez výhrad, nepřizná mu soud právo ze zjevné vady díla, namítne-li zhotovitel, že právo nebylo uplatněno včas.“ V rámci právní doktríny pak není zcela jasno v tom, zda postačí prohlášení objednatele, že předmět díla přebírá s výhradami, nebo je povinen výhrady přesně specifikovat. Štenglová v tomto ohledu dovozuje, že včasnost učiněných výhrad bude dodržena i v případě, že objednatel prohlásí „přebírám dílo s výhradami, které blíže specifikuji do čtrnácti dnů“^[9]. Posouzení přiměřenosti pak bude záviset na povaze předmětu díla.

Stejně jako v případě obecné úpravy splnění závazku, ani v případě smlouvy o dílo není v právní doktríně shoda na tom, zdali je objednatel oprávněn odmítnout převzít dokončený, avšak nikoliv bezvadný, předmět díla, či zdali se jedná o povinnost objednatele takto dokončený předmět díla převzít, byť vykazující vady, které ovšem nebrání předmětu díla sloužit svému účelu. Přestože v rámci obecné úpravy splnění závazku je odpověď vcelku jednoznačná, v tomto případě tomu tak není. Tento doktrinální spor je přitom zapříčiněn mj. tím, že platná právní úprava spojuje účinky dokončení díla s předvedením způsobilosti díla sloužit svému účelu ve smyslu ust. § 2605 OZ, či úspěšným provedením zkoušek dle ust. § 2607 OZ, zatímco za účinnosti dřívější právní úpravy bylo dle ust. § 554 odst. 1 ObchZ dílo považováno za provedené pouze jeho „řádným ukončením“, což mělo za následek, že: „Dílo, které je vadné, nelze považovat za dílo provedené, a to ani tehdy, když je objednatel převezme. Pokud mezi účastníky nebylo sjednáno jinak, zhotoviteli v takovém případě právo na zaplacení ceny díla nevznikne.“^[10] Tyto závěry byly sice kritizovány již za účinnosti obchodního zákoníku^[11], k jejich jednoznačnému překonání ovšem došlo až s přijetím občanského zákoníku. To znamená, že i předmět díla způsobilý sloužit svému účelu může trpět vadami.

Zákonodárce pak povinnost objednatele převzít dokončené dílo stanovil výslovně pouze v případě, je-li předmětem díla stavba. I tato skutečnost vede k nejasnostem, zda obdobné řešení platí i pro jiný předmět díla, nebo pouze stavbu. V ust. § 2628 OZ se totiž výslovně hovoří o nemožnosti objednatele odmítnout převzetí stavby „pro ojedinělé drobné vady, které samy o sobě ani ve spojení s jinými nebrání užívání stavby funkčně nebo esteticky, ani její užívání podstatným způsobem neomezují“. V právní doktríně se tak spor, zjednodušeně řečeno, vede ohledně toho, zdali je taková povinnost platná i pro jiné předměty díla, než je stavba. Z opatrnosti a vzhledem k tomu, že řešení této problematiky není zcela jednoznačné, je do smluv stranami často vkládáno ujednání stanovící objednateli povinnost předmět díla převzít, i pokud předmět díla trpí vadami, které mu ovšem nebrání sloužit svému účelu.

 

Argumentace ve prospěch práva objednatele dokončený předmět díla převzít

Menšinová část autorů^[12] dovozuje, že objednatel má v případě dokončeného, byť vadného, předmětu díla, jenž není stavbou, nikoliv povinnost, ale toliko právo takový předmět díla převzít, a to bez ohledu na rozsah a vliv vad na způsobilost díla sloužit svému účelu.

Štenglová si je vědoma, že občanský zákoník výslovně neupravuje možnost odmítnout převzít vadné plnění, leč má za to, že tuto skutečnost lze dovodit z ust. § 1975 OZ. Dále argumentuje odkazem na systematické uspořádání, pročež pléduje, že pokud je objednatel povinen převzít stavbu i v případě drobných vad, potom u ostatních děl má právo vadný předmět díla odmítnout, byť upozorňuje, že nic nebrání stranám ujednat si povinnost převzít i vadný předmět díla.

Kubát tuto argumentaci rozvádí, když traktuje, že stanovení povinnosti převzít vadné dílo by mohlo být v rozporu s dobrými mravy dle ust. § 2 odst. 3 OZ a zásadou nemo turpitudinem suam allegare potest zakotvenou v ust. § 6 odst. 2 OZ, jakož i s ust. § 1910 OZ, dle něhož nemůže věřitel přijmout něco jiného, než co přísluší jeho pohledávce (v tomto případě tedy vadné dílo). Dále přitom poukazuje na ust. § 1914 odst. 1 OZ, dle něhož má věřitel obecně plnit řádně a včas, tedy bez vad a ust. § 2095 OZ, které stanoví obdobně pro závazek z kupní smlouvy. Ustanovení § 2628 OZ tak dle jeho názoru představuje zřetelnou výjimku, jež je ve vztahu k ust. § 2605 OZ normou specialis, a proto se povinnost převzít vadný předmět díla váže pouze ke stavbě. Vzhledem k tomu Kubát interpretuje ust. § 2605 odst. 2 OZ tak, že pouze převezme-li objednatel vadné dílo, což je jeho právo, nikoliv povinnost, musí tak učinit buď s výhradami či bez výhrad.

Matzner bez jakéhokoliv odůvodnění dovozuje, že objednatel je povinen převzít pouze dílo dokončené, přičemž dílo s vadami má povinnost převzít pouze, pokud je předmětem díla stavba a tyto vady jsou drobné a ojedinělé. V ostatních případech považuje otázku převzetí vadného díla za diskutabilní, kloní se však spíše k tomu, že objednatel takovou povinnost nemá.

Výše nastíněná argumentace zní logicky, avšak nesouhlasím se závěrem, že objednatel má právo odmítnout převzít dokončený, byť vadný, předmět díla. V prvé řadě je opětovně upozorňuji, že úprava splnění závazku ze smlouvy o dílo je k obecné úpravě splnění závazku ve vztahu lex specialis, což znamená, že teprve v případě, že zvláštní úprava nestanoví jinak, aplikují se obecná ustanovení splnění závazku. Zde přitom ust. § 2605 OZ stanoví odlišně, a proto obecnou úpravu použít nelze. Zásady lex specialis si je bezpochyby vědom i Kubát, jenž ovšem dle mého názoru nepřiléhavě argumentuje odkazem na speciální úpravu splnění závazku z kupní smlouvy, přitom však odhlíží právě od ust. § 2605 OZ vztahující se ke smlouvě o dílo, které tuto problematiku výslovně řeší. Jeho poukaz na korektiv dobrých mravů a zásadu, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu považuji za nepřípadný, neboť se mi jeví, že Kubát apriori vychází z toho, že zhotovitel jedná nepoctivě s úmyslem poskytnout objednateli vadné plnění, aniž by se vůbec zabýval tím, zda a v jakém rozsahu mají vady předmětu díla vliv na jeho dokončení. Kubátův výklad by přitom znamenal, že i pokud by dokončený předmět díla byl z 99 % bezvadný, avšak z 1 % vadný, objednatel by měl právo takový předmět díla odmítnout a tím oddálit svou povinnost zaplatit cenu díla zhotoviteli, což naopak dle mého názoru evokuje porušení zákazu zneužití práva ve smyslu ust. § 8 OZ ze strany objednatele. Právo objednatele odmítnout převzít dokončený předmět díla pak dle mého názoru nemůže vyplývat ani z poměru speciality mezi ust. § 2628 OZ a ust. § 2605 OZ, neboť povinnost objednatele převzít stavbu i s ojedinělými drobnými vadami nestanoví nic o tom, jaká práva či povinnosti má objednatel v případě ostatních typů děl, když naopak na základě analogie, smyslu a účelu zákona a v souladu s ust. § 10 odst. 1 OZ lze dojít k tomu, že taková povinnost objednatele se uplatní i u ostatních typů děl.

I s ohledem na shora uvedené považuji argumentaci plédující pro právo objednatele převzít dokončené, byť vadné, dílo, za nesprávnou, čemuž dle mého nasvědčuje i skutečnost, že pokud je plněno zhotovitelem vadně, objednatel není povinen platit ujednanou cenu díla v plném rozsahu, ale toliko cenu díla sníženou o částku odpovídající přiměřené slevě^[13]. Jinak řečeno, pokud zhotovitel předá dokončený, ale vadný, předmět díla, objednatel je tento povinen přijmout, avšak zhotoviteli nehradí sjednanou cenu, ale celkovou cenu díla sníženou o část odpovídající právu na slevu z ceny díla. Objednatel přitom není povinen převzít jakýkoliv vadný předmět díla, nýbrž pouze takový, kde vady nebrání předvedení způsobilosti sloužit svému účelu, potažmo řádnému a úspěšnému provedení sjednaných zkoušek. Situace, kdy předmět díla trpí vadami, jež nemají vliv na jeho dokončení, však budou v praxi bezpochyby výjimečné a ojedinělé, např. se může jednat o neodstřiženou nit u obleku, drobný škrábanec na kapotě jednoho z několika desítek zhotovených vozidel etc.^[14]

 

Argumentace ve prospěch povinnosti objednatele dokončený předmět díla převzít

Naopak většinová část právní doktríny dle mého názoru správně pléduje k tomu, že objednatel je povinen převzít dokončený, byť nikoliv bezvadný, předmět díla. Přestože nelze vnímat tuto povinnost objednatele jakožto nástroj umožňující zhotoviteli neplnit jeho povinnost provést dílo řádně, opačný výklad, hovořící o právu objednatele odmítnout vadný, avšak dokončený, předmět díla, by měl negativnější následky, neboť by naopak často vedl k tomu, že by objednatel odmítl převzít dokončený předmět díla, jen a pouze kvůli tomu, že ten trpí drobnými vadami, a tak mohl oddalovat právo zhotovitele na zaplacení ceny díla, bez toho, aniž by byl povinen hradit úrok z prodlení, jakož i běh záruky za jakost, byla-li sjednána.

Je evidentní, že zde proti sobě stojí dva legitimní požadavky, a to jednak požadavek zhotovitele na zaplacení ceny díla a jednak požadavek objednatele na předání řádného předmětu díla. Povinnost převzít předmět díla i s drobnými nedodělky reflektuje především zájem zhotovitele na zaplacení ceny za dílo, čímž má být zabráněno tomu, aby objednatel úspěšně a po právu odmítal cenu díla uhradit, protože dílo nebylo ještě provedeno, a tak by nevznikla objednateli povinnost hradit cenu díla.^[15] V případě práva objednatele odmítnout dílo, které slouží svému účelu, ale trpí drobnými vadami, totiž dochází k zásadnímu posílení jeho postavení a naopak výraznému oslabení postavení zhotovitele. Ze strany objednatele by tak mohlo být právo odmítnout převzít dokončený předmět díla využíváno jako obstrukční jednání oddalující povinnost zaplatit cenu díla, které by sice mohlo být poměřováno korektivem zákazu zneužití práva dle ust. § 8 OZ, avšak pro zhotovitele se značnými časovými a finančními náklady, navíc s nejistou vyhlídkou na úspěch v případném soudním sporu. Na druhou stranu však platí, že zhotovitel má plnit řádně, tedy včas a bez vad. Preferencí práva objednatele odmítnout dokončený, ale vadný, předmět díla by ovšem zhotovitel neměl právo na zaplacení ceny díla, ani tehdy, byly-li by vady předmětu díla nepatrné, a předmět díla by byl jinak z 99 % bezvadný. Takovým výkladem bychom zhotovitele stavěli do daleko prekérnější situace, neboť objednatel má i v případě přijetí vadného plnění možnost nárokovat proti zhotoviteli práva z vadného plnění.

Horák jakožto jeden z autorů argumentujících ve prospěch povinnosti objednatele převzít dokončené dílo vychází primárně ze zjevné dikce ust. § 2605 odst. 1 OZ věta druhá, když má za to, že sousloví „objednatel převezme“ vyjadřuje nepochybnou povinnost objednatele předmět díla převzít, nastane-li stanovený předpoklad, tedy je-li dílo dokončeno. Podpůrně pak argumentuje tím, že v případě svépomocného prodeje podle ust. § 2609 OZ platí, že nepřevezme-li objednatel bez zbytečného odkladu předmět díla poté, co měl být dokončen, tedy je-li toliko předvedena způsobilost předmětu díla sloužit svému účelu (i když má vady), může předmět díla zhotovitel na účet objednatele vhodným způsobem prodat. Pokud by měl přitom objednatel právo odmítnout převzít dokončený, ale vadný, předmět díla, vznikala by otázka, zda by mohl zhotovitel předmět díla vůbec prodat. Ustanovení § 2609 OZ totiž předvídá pouze požadavek dokončení díla, když, jak bylo poukázáno výše, ten může být naplněn i v případě, že trpí předmět díla vadami.^[16]

Dále Horák upozorňuje, že mohl-li by objednatel dokončený, ale vadný, předmět díla odmítnout převzít, znamenalo by to, že „u složitějších děl vyžadujících i časově rozsáhlé provádění díla (rozsáhlý software, technologické celky, oprava flotily 30 aut apod.) by (ad absurdum) i drobná vada (například škrábanec na laku) umožnila objednateli nepřevzít dílo a oddálit (vyhnout se) zatím placení ceny díla. Oproti tomu drobnější (i časově – například půldenní) úprava stavby (oprava okapu, zábradlí) by znamenala pro objednatele v případě takové vady (škrábanec na laku) povinnost dílo převzít, neboť by nepochybně sama o sobě ani ve spojení s jinými nebránila užívání stavby funkčně nebo esteticky a ani by její užívání podstatným způsobem neomezovala (srov. § 2628).“^[17]

Právě s ohledem na výše popsané obstrukční odmítání převzít předmět díla Klee shrnuje, že „I přes jednoznačnou povinnost zhotovitele provést dílo bez vad (§ 1914 odst. 1 a obecné zásady stanovené v § 2 odst. 3 a § 6) je objednatel povinen převzít a zaplatit cenu i za takové dílo, které bude vykazovat pouze drobné a ojedinělé vady, které samy o sobě ani ve spojení s jinými nebudou (do okamžiku odstranění těchto vad) bránit užívání díla k účelu patrnému ze smlouvy, resp. k účelu obvyklému. Takový závěr je opodstatněný pro omezení situací, kdy objednatel bude odmítat dílo převzít a zaplatit, ačkoli bude dílo vykazovat s ohledem na svou povahu a účel zcela nepodstatné vady.“^[18]

Rovněž Štandera tenduje k tomu, že objednatel je povinen převzít dokončený předmět díla, byť akcentuje, že takové řešení „objednatele staví do nepříjemné situace, kdy byť nespokojen a s případnými výhradami, ale i tak je nucen dílo převzít.“^[19]

Plch traktuje^[20], že názory o možnosti objednatele nepřevzít dílo vycházející z předpokladu, že povinnost objednatele převzít dílo s vadami je explicitně upravena pouze v případě stavby, přičemž ust. § 2628 OZ je lex specialis vůči ust. § 2605 OZ, a dále z obecné úpravy splnění, konkrétně z ust. § 1910 OZ, nejsou správné. Plch tvrdí, že právo objednatele dokončené dílo odmítnout nemůže vyplývat z poměru speciality mezi § 2628 OZ a § 2605 OZ, „neboť samotná skutečnost, že v případě staveb je objednatel povinen převzít dílo i s ojedinělými drobnými vadami, které samy o sobě ani ve spojení s jinými nebrání užívání stavby funkčně nebo esteticky, ani její užívání podstatným způsobem neomezují, nehovoří nic o tom, jaká práva či povinnosti má objednatel v případě ostatních typů děl.“, kdy takový výklad dle jeho názoru nelze dovodit ani z pravidel formální logiky. Rovněž argument ust. § 1910 OZ nepovažuje Plch za relevantní, když ust. § 2605 OZ je lex specialis vůči ust. § 1910 OZ, a proto shrnuje, že pokud to nebude mezi stranami zvláště ujednáno, objednatel nemůže odmítnout z důvodu vad či nedodělku převzít předmět díla.

Obdobně pak o povinnosti objednatele převzít dokončené dílo pojednává Kolmačka, dle něhož: „Rozhodně není přesvědčivý „prostý“ systematický argument, podle něhož se ustanovení vztahuje toliko k dílu, které je stavbou. Rozhodující musí být hodnotové odůvodnění. Tím může být v poměrech stavby skutečnost, že jde zpravidla (typově) o dílo většího rozsahu, náchylné k rozličným nedostatkům, které jsou ve vztahu k celku nepatrností. Povinnost převzít dílo i s drobnými nedodělky reflektuje zájem zhotovitele na zaplacení ceny za dílo. Má tak být zabráněno tomu, aby ze strany objednatele nebylo úspěšně a právem odmítáno placení, protože dílo nebylo ještě předáno, ergo v souladu s § 2610 odst. 1 provedeno.“^[21]

 

Přestože výše uvedená problematika nebyla překvapivě doposud v rámci rozhodovací soudní praxe výslovně řešena, zdá se, že v rozsudku ze dne 12. 5. 2022, sp. zn. 23 Cdo 659/2022 se Nejvyšší soud přiklonil k výkladu, že objednatel je povinen převzít dokončený předmět díla, byť vykazující drobné vady a nedodělky. V projednávaném sporu bylo mezi stranami ve smlouvě o dílo ujednáno, že „dílo musí být prosto vad a nedodělků“. Při výkladu citovaného ujednání odvolací soud dospěl k závěru, že objednatel nebyl v případě existence vad a nedodělků povinen dílo převzít, jelikož se strany dohodly, že cena díla bude zaplacena po převzetí díla bez vad a nedodělků, a když dílo vykazuje vady, nelze jej považovat za řádně provedené, a to ani, když je objednatel převezme. Nejvyšší soud však shledal tento závěr a odůvodnění odvolacího soudu, že při opačném závěru při výkladu smlouvy by byl objednatel jakožto spotřebitel nucen zaplatit cenu díla a ještě by byl nucen uplatňovat práva z vadného plnění, za irelevantní, „neboť stěží lze považovat výklad právního jednání, který v podstatě koresponduje se zákonnou úpravou, za výklad, který je v neprospěch spotřebitele.“, a dále dodal, že výklad odvolacího soudu „může vést k absurdním důsledkům – např. k situaci, že objednatel dílo bez výhrad převezme, zhotoviteli vznikne nárok na zaplacení ceny díla, a kdykoliv poté může dojít ke zjištění, že dílo vlastně nebylo provedeno a nárok na zaplacení ceny díla nevznikl, jestliže se odhalí vada, kterou mělo dílo již při převzetí.“ 

Lze konstatovat, že převzetí díla je v obecné rovině úpravou dispozitivní, a proto „Smysl a účel právní úpravy přitom stranám (samy o sobě) nebrání, aby si autonomně dohodly pro jejich smluvní závazek významné zvláštní předpoklady předání díla, např. zvláštní písemnou formu, zvláštní okolnosti ve vztahu k předávacímu protokolu, otázku okolností možného práva odmítnout převzetí díla či povinnosti převzít dílo, trpí-li určitými vadami apod.“^[22] Stranám tak lze jen a pouze doporučit, aby povinnost převzít vadné dílo, trpí-li vadami, do smlouvy výslovně zanesly.

Ve prospěch povinnosti objednatele převzít předmět díla, byť vykazující vady, jež nebrání tomu, aby předmět díla sloužil svému účelu, vede i komparace se zahraniční právní úpravou. Tak například ust. § 640 odst. 1 německého občanského zákoníku stanoví, že: „Objednatel je povinen dílo zhotovené podle smlouvy převzít, ledaže je převzetí vzhledem k povaze díla vyloučeno. Převzetí nelze odmítnout pro nepodstatné vady.“. Obdobné řešení se pak podává z čl. 368 odst. 1 švýcarského občanského zákoníku, když: „Má-li dílo tak podstatné vady nebo se jinak odchyluje od smlouvy v takovém rozsahu, že je pro objednatele nepoužitelné nebo že od něj nelze rozumně očekávat, že je převezme, může je odmítnout a v případě zavinění zhotovitele požadovat náhradu škody.“ S ohledem na zjevnou inspiraci platné právní úpravy quebeckým občanským zákoníkem je zásadní, že takový výklad plyne i z jeho čl. 2110, který zní: „Objednatel je povinen dílo převzít, jakmile je dílo dokončeno; dílo je dokončeno, jakmile je zhotoveno a připraveno k užívání k určenému účelu. Převzetím díla se rozumí úkon, kterým objednatel prohlašuje, že dílo přejímá, a to s výhradami nebo bez výhrad.“

 

Závěr

Lze uzavřít, že objednatel má povinnost převzít dokončený předmět díla, ačkoliv ten vykazuje jisté nedodělky, jež však nebrání předmětu díla sloužit svému účelu. V případě, že je předmětem díla stavba, je povinnost objednatele převzít předmět díla daná ex lege, avšak v souladu s ust. § 2628 OZ musí jít o „ojedinělé drobné vady, které samy o sobě ani ve spojení s jinými nebrání užívání stavby funkčně nebo esteticky, ani její užívání podstatným způsobem neomezují“.

Obdobným způsobem by, s ohledem na vše shora uvedené, měla být dle mého názoru interpretována i povinnost objednatele převzít rovněž jiný předmět díla, tedy nikoliv pouze stavbu, neboť takový výklad je souladný se smyslem a účelem zákona, jakož i každodenní praxí. Opačný výklad by totiž nepřiměřeně zvýhodňoval objednatele, a naopak zhotovitele nedůvodně zatěžoval.

 

Tomáš Svoboda, absolvent magisterského studia Právnické fakulty UK v Praze
Ilustrační foto: canva.com

 

---

[1] KOLMAČKA, Viktor. Zjevné vady díla při převzetí (§ 2605 odst. 2 ObčZ). Pocta k 70. narozeninám Josefa Bejčka. Str. 659.

[2] BEZOUŠKA, Petr a MELZER, Filip. Podcast Judikatúra: Protokolární předání díla [online]. 21:00 – 29:00 [cit. 2025-08-08]. Dostupné z: https://open.spotify.com/episode/4FubPh1pnipg27kRMnqGiq.

[3] PELIKÁN, Robert. Několik poznámek k obchodněprávním skutečnostem. In: EICHLEROVÁ, Kateřina a kol. Rekodifikace obchodního práva – pět let poté. Svazek II. Pocta prof. JUDr. Ireně Pelikánové, DrSc. Praha: Wolters Kluwer, 2019, str. 32.

[4] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 33 Odo 171/2006.

[5] KUBÁT, Ondřej. § 2605 [Předvedení způsobilosti]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). [cit. 2025-08-08]. Dostupné z: https://app-beck-online-cz.ezproxy.is.cuni.cz/bo/document-view.seam?documentId=nnptembsgrpw2nrql4zs443cl4zdamjsl44dsx3qmyzdmmbv#.

[6] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2010, sp. zn. 23 Cdo 3948/2010.

[7] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2025, sp. zn. 33 Cdo 627/2024

[8] FLÍDR, Jan. Protokolární předání a převzetí díla jako hmotněprávní podmínka vzniku práva na zaplacení ceny – podnět ke změně rozhodovací praxe. Str. 36.

[9] ŠTENGLOVÁ, Ivana. Smlouva o dílo. Str. 111.

[10] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 11/2001.

[11] HORÁK, Pavel. Smlouva o dílo v novém občanském zákoníku (Pohled soudce na vybrané otázky a použitelnost stávající judikatury). Str. 22.

[12] Např. ŠTENGLOVÁ, Ivana. Smlouva o dílo. Str. 113, KUBÁT, Ondřej. § 2605 [Předvedení způsobilosti]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). [cit. 2025-08-08]. Dostupné z: https://app-beck-online-cz.ezproxy.is.cuni.cz/bo/document-view.seam?documentId=nnptembsgrpw2nrql4zs443cl4zdamjsl44dsx3qmyzdmmbv# či MATZNER, Jiří. Kdy objednatel nemusí převzít dílo. Právní prostor. [online]. 2024 [cit. 2025-08-08]. Dostupné z: https://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/kdy-objednatel-nemusi-prevzit-dilo.

[13] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3945/2016.

[14] HORÁK, Pavel. § 2586 [Základní ustanovení]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník. Závazkové právo. [cit. 2025-08-08]. Dostupné z: https://app-beck-online-cz.ezproxy.is.cuni.cz/bo/document-view.seam?documentId=nnptembsgvpwk5tlgi4xqlttmjptembrgjptqok7obtdenjygy&refSource=toc.

[15] KOLMAČKA, Viktor. Zjevné vady díla při převzetí (§ 2605 odst. 2 ObčZ). Pocta k 70. narozeninám Josefa Bejčka. Str. 664.

[16] HORÁK, Pavel. § 2586 [Základní ustanovení]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník. Závazkové právo. [cit. 2025-08-08]. Dostupné z: https://app-beck-online-cz.ezproxy.is.cuni.cz/bo/document-view.seam?documentId=nnptembsgvpwk5tlgi4xqlttmjptembrgjptqok7obtdenjygy&refSource=toc.

[17] Tamtéž.

[18] KLEE, Lukáš. § 2606 [Převzetí a předání postupně prováděného díla]. In: ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan; FIALA, Josef; PELIKÁNOVÁ, Irena; PELIKÁN, Robert, BÁNYAIOVÁ, Alena a kol. Občanský zákoník: Komentář. Svazek V (§ 1721 až 2520). Str. 203.

[19] ŠTANDERA, Jan. Smlouva o dílo v novém občanském zákoníku. Str. 80.

[20] PLCH, Martin. Odpovědnost zhotovitele za vady díla. Obchodní právo. 2023, č. 10, str. 35.

[21] KOLMAČKA, Viktor. Zjevné vady díla při převzetí (§ 2605 odst. 2 ObčZ). Pocta k 70. narozeninám Josefa Bejčka. Str. 664.

[22] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1001/2021.