Roste advokátům konkurence? AI na právní scéně. Jak to dopadne?
Umělá inteligence (AI) mění způsob, jakým právníci pracují – od analýz přes návrhy smluv až po odbornou právní argumentaci. Přínosy jsou jasné, ale bez odpovídající kontroly hrozí riziko nekvalitně odvedené práce.
K tématu umělé inteligence ve vztahu k právu (resp. právním službám) se již vyjádřil ledaskdo, a logicky většinou právníci a právničky z mladší generace. Autor tohoto komentáře je mlád již delší dobu (ostatně i na prestižní advokátní web píše již přes více než 15 let), nicméně i on pranepatrný si dovolí přiložit další názorové polínko do diskusního krbu poznání.
Nástroje umělé inteligence se postupně stávají běžnou součástí právní agendy – využívají se mj. k přípravě smluv, rešerším, argumentaci i poradenství klientům. Zejména u rozsáhlých datových sad, jako jsou judikáty (včetně zahraničních) nebo právní předpisy, pomáhají hlavně ušetřit čas a navíc „zefektivnit procesy“, jak říkají zejména mladší právníci a právničky.
Přesto jejich použití přináší specifická nebezpečí, která bez odborného dohledu mohou mít závažné důsledky pro kvalitu a spolehlivost právních služeb.
Efektivita vs. riziko fabulace
AI dnes zvládá během chvilky prohledat stovky či tisíce dokumentů, nabídnout návrhy smluv nebo právních argumentací. Přesto je nutné být maximálně obezřetný: modely jako ChatGPT, Copilot, Perplexity či Claude mohou „vymýšlet“ a často i vymýšlejí (zcela nebo zčásti) neexistující fakta, včetně smyšlených rozsudků nebo dokonce fiktivních citací.
Pakliže právník (či student práv) takový výstup přijme rovnou bez ověření, může stavět argumentaci či návrh smlouvy (nebo jiného dokumentu) na neexistujících základech. Což může mít zákonitě hodně negativní následky.
Kontext je alfou a omegou
AI (většinou) nezná detaily konkrétního případu – nevidí složky, osobní vztahy ani detailnější procesní strategii. Její návrhy proto mohou být bez správného kontextu často více či méně zavádějící. A tedy v zásadě nepoužitelné pro kvalitní advokátní či jinou odbornou práci.
Jak trefně říkal již před lety filozof Václav Bělohradský: Informace jsou zvířátka, která žijí v kontextech.
Zkušený právník však chápe (či chápat má) hlubší smysl právní úpravy a vztahy mezi účastníky (a dále např. se správním či soudním orgánem) i další relevantní okolnosti. Jen on však nese finální odpovědnost, a jen on může a vlastně i musí správně posoudit, kde je třeba AI „jenom“ více či méně doplnit a korigovat a kde je nutné zcela rozhodnout vlastní hlavou, bez podpůrných berliček umělé inteligence.
AI jako asistent, nikoli autorita
Klíčové je vnímat AI jako spolupracovníka či pomocníka (nebo dokonce moderního sluhu) – ne jako náhradu koncipienta, či dokonce samotného advokáta či jiného odborného právního specialisty.
Ergo kladívko, výstupy AI mohou inspirovat, urychlit rešerši nebo navrhnout strukturu dalších postupů. Vše je nutno ovšem více než bedlivě kontrolovat a analyzovat.
Finální rozhodující kvalitní argumentaci, citace i výklad musí, nejen podle mého názoru, stejně zpracovat osobně právník. Bez toho by došlo k podcenění lidského úsudku a ztrátě kritického přístupu, který je pro právo nezbytný.
Kdo ověřuje informace?
Není žádným tajemstvím či novinkou, že dnes si chytřejší klient mnohdy informace najde sám pomocí některé z AI. Na první pohled vypadají výstupy věrohodně, přesto mohou být (naprosto nebo zčásti) nesprávné nebo neaktuální.
Právník je pak nezastupitelný – jeho úlohou je rozlišit spolehlivé podklady od pouhých odvozenin a klienta vést správným směrem.
AI v právu se stala realitou, ať se to někomu líbí či nelíbí. A bylo by bláhové hrozit „právním AI mrakům“ ať zase odplují do dáli. Ostatně nyní ji používá většina českých a slovenských advokátních kanceláří, někde více, jinde ještě více. Otázka tedy není, zda ji používat, ale jak – a za jakých podmínek.
Jasně definovaný koncept spolupráce mezi právníkem a technologií je nutností. Právník si musí být vědom limitů nástroje a mít vždy poslední slovo (!!) nad výsledkem. Pouze tak lze využít potenciál AI, aniž bychom ohrozili integritu a kvalitu právního poradenství, rozhodování a honorovaných právních služeb celkově jako takových.
Závěrem
AI představuje v právní praxi významný přínos – mj. šetří drahocenný čas, pomáhá s analýzami a může urychlit přípravu dokumentů. Avšak bez zkušeného právníka, který výstupy kriticky ověří a umí je správně aplikovat, hrozí nepřesnosti a špatný odborný přístup.
Sečteno – odpovědnost zůstává vždy na lidské straně.
Zásadní je nadále odpovědnost právníka/advokáta – jeho schopnost vnímat, kde končí možnosti těchto postmoderních nástrojů, a kvalifikovaně rozpoznat situace, kdy mohou být užitečné, a kdy je naopak nutné spolehnout se na vlastní právní úsudek.
I zde platí: „Umělá inteligence“ je dobrý sluha, ale špatný pán.
Tak jak právníky nenahradil Google nebo právní systémy ASPI, Codexis nebo Legsys, dle mého názoru je zatím, v nejbližších letech, nenahradí ani dnes tolik populární AI.
Koneckonců jak trefně kdysi pravil praotec českého (resp. moravského) kybernetického práva pan profesor Radim Polčák (PrF MU): Umělá inteligence? Nahradí lidskou práci, ne přemýšlivého člověka. (konec citace).[1]
K čemuž možno jen dodat na závěr – pakliže vyjdeme z hypotézy, že i právník je (jen) člověk, tak tento výrok platí bezvýhradně i zde.
Hezké léto.
JUDr. Petr Kolman, Ph.D., právní pedagog
Ilustrační foto: canva.com
Prameny – primární i sekundární
https://www.epravo.cz/top/clanky/ai-v-pravu-pravidelny-mesicni-podcast-odhaluje-revoluci-v-advokacii-118622.html
https://law.mpg.de/impact/law-and-ai/
https://legal.thomsonreuters.com/blog/how-ai-is-transforming-the-legal-profession/
https://www.youtube.com/watch?v=OON6uSYqvVU – R. Polčák, PF MU
[1] Blíže – https://www.youtube.com/watch?v=OON6uSYqvVU – prof. R. Polčák, PF MU. Zejména mne tam pobavila, i svým způsobem potěšila, Polčákova myšlenka ….Nebojme se, nikdy v dějinách se zatím nestalo, že by bylo potřeba méně právníků anebo že by nebyli dokonce potřeba vůbec. (volná citace z rozhovoru pro Info.cz).
