Před několika měsíci jsme všichni s potěšením i s určitou úlevou přijali zprávu, že Ministerstvo spravedlnosti vydalo novelu advokátního tarifu, která alespoň zčásti narovnává odměnu advokátům vypočítanou podle ministerské vyhlášky i náhradu nákladů přiznávanou procesně úspěšným účastníkům řízení, našim klientům. Přímo závislí jsou na advokátním tarifu ti z nás, kteří obhajují ex offo nebo zastupují zvlášť zranitelné oběti. A právě z jejich řad teď dostáváme řadu podnětů a stížností na to, jak k přiznávání jejich odměn přistupují některé soudy.

V první řadě pokračuje trend neuznávat některé úkony právní služby za účelné. Znamená to odmítnutí odměny advokáta za účast na úkonu, kterou soud vyhodnotil jako neúčelnou – nikoli proto, že by advokát byl při tomto úkonu pasivní, úkon je hodnocený jako neúčelný jaksi z podstaty. Pokud je to někdy i účast na výslechu poškozeného v přípravném řízení, je to více než zarážející.

Druhou skupinu nespravedlností představuje krácení nároku na náhradu újmy v adhezním řízení. A v tomto směru již nejde jen o advokáty a jejich odměnu, tento přístup poškozuje přímo klienty. Odměna zmocněnce poškozeného se totiž, alespoň u některých úkonů, odvíjí od výše přiznaného nároku na náhradu újmy. Pokud je poškozenému přiznán v adhezním řízení jeho nárok jen zčásti, je nižší i základ pro výpočet odměny zmocněnce. Poškozený se může samozřejmě podle práva domáhat zbytku svého nároku v civilním řízení. V případě některých poškozených, zejména zvlášť zranitelných obětí, je však představa, že by měli znovu vysvětlovat před soudem dopady, které na jejich život a zdraví měl spáchaný trestný čin, co prožívají a jak se s tím vyrovnávají, navíc bez jakékoli možnosti skrýt svou identitu nebo alespoň údaj o svém bydlišti či datu narození, naprosto zdrcující. Tak moc, že odmítají přihlásit se o své nároky.

Je přitom vyloučeno, že by sám advokát vyhodnotil svou účast na procesním úkonu jako neúčelnou a v rozporu s přáním svého klienta se ho odmítl zúčastnit. Takové jednání by logicky mohlo být vyhodnoceno jako kárné provinění.

Oba zmíněné přístupy, tedy odmítání odměny za „neúčelné“ úkony nebo krácení nároku poškozených v adhezním řízení, jsou ve svých důsledcích nespravedlností. Je samozřejmě možné se proti nim bránit běžnými procesními prostředky, a kolegyně a kolegové, kterých se to týká, tak činí. Počet těchto případů však narůstá, a tím narůstá i jejich frustrace. Přitom jsou to ti, kteří se snaží pro své klienty udělat maximum, často i nad rámec svých povinností.

Jedním z úkolů nového představenstva proto bude i pokračovat v dialogu se zástupci justice a dohodnout se na základních parametrech, od nichž by se měla odměna přiznávaná zmocněncům poškozených (a stejně tak i obhájců ex offo) odvíjet. I proto byla jako poradní orgán představenstva zřízena podsekce pro právní pomoc poškozeným, která bude aktivním partnerem při řešení těchto otázek. Pokud patříte mezi ty, kteří mají osobní negativní zkušenosti z přiznávání odměn obhájců nebo zmocněnců, budu ráda, když se mi ozvete. Věřím totiž, že se nám společně podaří tyto negativní trendy zvrátit.

Přeji vám krásné léto,

                                                  vaše Monika Novotná

Ilustrační foto: Pixabay.com