Wolters Kluwer ČR, Praha 2024, 2. vyd., 988 stran, 1 790 Kč.

Na konci minulého roku bylo vydáno 2. vydání monografie Právo informačních technologií. První vydání z roku 2018 bylo odbornou veřejností velmi kladně přijato. Na tuto skutečnost v předmluvě ke 2. vydání upozorňuje soudce Soudního dvora EU Jan M. Passer. Odkazuje přitom na Moorův zákon, podle kterého se výkon počítačů každé dva roky zdvojnásobí, čímž poukazuje na dynamiku všech souvisejících oborů a potřebu aktualizovat první vydání knihy.

O dynamice vývoje informačních technologií, ale zejm. vývoje relevantních právních úprav a aktivit evropského zákonodárce vypovídá i to, že první vydání mělo 656 stran a druhé narostlo na úctyhodných 988 stran. Tento nárůst objemu knihy přitom není způsoben rozmarem autorů, touhou nafukovat své dřívější texty nebo snahou o zlepšení fyzické kondice studentů právnických fakult, kteří by tuto robustní, kilo a půl vážící knihu nosili v batohu. V knize bylo nutné zohlednit právní aspekty umělé inteligence, kterým se první vydání pochopitelně nevěnovalo, a objevila se také nová kapitola zaměřená na elektronickou identifikaci. Dále byl v kapitole k elektronickému obchodu doplněn zajímavý a rozsáhlý text řešící aspekty nekalé soutěže a nekalých obchodních praktik v rámci e-commerce a nezbytné bylo také např. přepracování kapitoly k odpovědnosti poskytovatelů služeb informační společnosti v souvislosti s přijetím nařízení o digitálních službách nebo s povinnostmi poskytovatelů služeb sdílení online obsahu. Výrazný zásah byl nicméně vhodně proveden i v dalších kapitolách.

Struktura a metodologie knihy jsou determinovány její první kapitolou věnovanou pojmu a metodologii práva informačních technologií. Zde je konstatováno, že původní věda práva informačních technologií se zpočátku věnovala převážně základním axiomům tohoto oboru, nicméně nyní mají spíše navrch na sobě na první pohled nezávislé specializované problémy. Kniha se tak nejprve zabývá vývojem práva informačních technologií, metodami regulace nebo výkladu, v další kapitole se věnuje místní působnosti práva na internetu a následně již konkrétním oblastem a problémům, které se v rámci regulovaných fenoménů objevují. Kniha se hlásí k pragmatické metodologii výkladu právních norem z oblasti práva informačních technologií, která bere v úvahu především praktické důsledky interpretace právních pravidel.

Obě témata rozebíraná v rámci první kapitoly – metodologie regulace v právu informačních technologií a pragmatická metodologie výkladu – spolu úzce souvisejí. Jednak je třeba si klást otázky ohledně vymahatelnosti právních norem v prostředí internetu. Zákonodárce si totiž může do právního předpisu napsat cokoliv, otázkou ale je, jestli takové pravidlo bude v rámci internetu bez reálných hranic vůbec vymahatelné a navazující rozhodnutí soudu nebo správního orgánu skutečně vykonatelné. Stejně tak má v rámci regulovaných fenoménů určité limity i konzervativní výklad právních norem a je nezbytně nutné brát pragmaticky v úvahu i dopady dosažených závěrů. Proto je třeba přivítat přístup autorů, kteří jednak nepřistoupili k otrocké replikaci textu právních norem a relevantní rozhodovací praxe, ale naopak vykládají právní normy tak, že berou v úvahu široký kontext regulovaného vztahu, a navíc čerpají ze svých bohatých praktických zkušeností v regulovaných oblastech.

Domnívám se, že kniha má význam i pro čtenáře, kteří se přímo nezabývají právními aspekty informačních technologií. Kniha není suchým právnickým textem, ale v rámci jednotlivých kapitol se autoři věnují tématům ze širší perspektivy a zohledňují i historický a technologický vývoj regulovaných technologií a právních vztahů s nimi souvisejících. Autoři se také zabývají společenskými souvislostmi rozebíraných témat a důvody, pro které se zákonodárce rozhodl regulovat konkrétní právní vztahy.

V závěru své předmluvy Jan M. Passer autorům přeje, aby jim vydržel elán i energie do verze knihy 3.0, která je při pokračující platnosti Moorova zákona prakticky nevyhnutelná. Verze 3.0 je dle mého však nevyhnutelná i z důvodu, že právní stav je v publikaci uváděn k 31. 12. 2023, avšak k vydání došlo až v prosinci 2024. S ohledem na pozitivní přijetí prvního i druhého vydání knihy ze strany odborné veřejnosti tak nezbývá než doufat, že verzi 3.0 budeme moci držet v rukou dříve než za téměř sedm let.

JUDr. ADAM JAREŠ, Ph.D., ředitel Odboru právního a legislativního Digitální a informační agentury