Kniha Aleše Rozehnala Ivan Mucha. Sociolog rozvrácené doby (Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2025, 200 stran, 290 Kč) mapuje život sociologa Ivana Muchy na pozadí dějin druhé poloviny minulého století a začátku století našeho. Ivan Mucha patřil k významným pedagogům Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, a proto bude zajímavá mimo jiné pro bývalé studenty této vysoké školy, a to i kvůli tomu, že obsahuje popis poměrů na této fakultě v době husákovské normalizace a v období porevolučních změn.

Aleš Rozehnal se přitom nevyhýbá ani mnohdy pikantním podrobnostem ze života konkrétních učitelů Právnické fakulty UK, které vyvolají údiv či pobavení čtenáře z řad absolventů této školy. Hodnocení pedagogů fakulty je však nutně subjektivní – někteří významní a obecně respektovaní právníci jsou v knize líčeni velmi kriticky, zatímco jiní, kteří si zadali s komunistickým režimem, jsou popsáni vcelku kladně.

Protiváhu těmto lehčím pasážím tvoří intelektuálně náročné úvahy Ivana Muchy na pomezí filozofie, sociologie a politologie, v nichž se doc. Mucha zabývá širokým spektrem témat, jako je například současná mediální realita, revoluční hnutí známé jako arabské jaro, filozofie Jana Patočky a její odkaz pro dnešní dobu, nebo český národ a střední Evropa. Tyto úvahy hlavního hrdiny nutí čtenáře k přemýšlení a je třeba je číst soustředěně.

Zajímavý život Ivana Muchy je v knize vylíčen na pozadí zásadních dějinných událostí našeho a minulého století. Autor se přitom zabývá tím, jak Muchovu kariéru, jednání i přemýšlení ovlivnilo například pražské jaro, následná normalizace a demokratický převrat v roce 1989, a zmíněn je také vliv těchto okolností na chování celé právnické obce, a to zejména na vyučující Právnické fakulty UK.

Právnická fakulta UK je vůbec svět sám pro sebe. Za normalizace patřila tato škola k oporám komunistického režimu, čemuž odpovídala i skladba jejího pedagogického sboru. I přesto se v této době na fakultě vyskytovaly ostrůvky nezávislého a kritického myšlení, kde byla dovolena určitá mírná kritika tehdejších poměrů. K těmto ostrůvkům mírné svobody patřily především semináře doc. Jána Grónského a diskuse studentů v bytě doc. Ivana Muchy. Je příznačné, že po roce 1989 vyšlo najevo, že oba tito oblíbení pedagogové byli spolupracovníky Státní bezpečnosti. Právě tato okolnost zabránila Ivanu Muchovi v pokračování jeho slibně rozjeté kariéry akademického funkcionáře.

Aleš Rozehnal se v knize nevyhýbá ani tomu, proč se stal Ivan Mucha spolupracovníkem StB a jak tato spolupráce později ovlivnila jeho život. Na to, o jak zásadní věc se jednalo, je však spolupráce Ivana Muchy s StB v knize popsána poměrně stručně, přičemž hlavní hrdina knihy je v pasážích o spolupráci s StB popsán spíše jako oběť okolností, které nemohl ovlivnit. Je otázka, jaká byla realita, a zda část knihy zabývající se spoluprací s StB není ovlivněna přátelským vztahem autora a doc. Muchy. Kdyby autor věnoval více prostoru spolupráci s StB, která na Právnické fakultě UK byla údajně častým jevem, byla by kniha ještě zajímavější.

Přestože se čtenář nemusí ztotožnit se vším, co se v knize uvádí, lze ji rozhodně doporučit k přečtení. Silnou stránkou knihy Sociolog rozvrácené doby je její mnohovrstevnatost – kniha popisuje nejen život Ivana Muchy, ale dočteme se v ní mimo jiné o významných pražských intelektuálních rodinách, osudech významných právníků, proměnách chování právnické obce nebo o akademickém životě na Právnické fakultě UK. Kniha Sociolog rozvrácené doby bude velmi zajímavá zvláště pro bývalé studenty právnických fakult z let 1970-2020, a to zejména, pokud práva absolvovali v Praze. Na své si ale přijdou i další zájemci o společenské dění a naši recentní historii.

Dr. Josef Černohlávek, advokát