Publikace Veřejná správa (Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, Plzeň 2025, 373 stran, 490 Kč) představuje pozoruhodné mezioborové dílo, které propojuje právní, politologické, ekonomické a manažerské přístupy k problematice veřejné správy v České republice. Autoři pod vedením JUDr. Tomáše Loudy, CSc., předložili nejen systematický pohled na institucionální rámec a vývoj veřejné správy po roce 1989, ale také svého druhu kritickou reflexi současných problémů a jejich možných příčin.

Kniha Veřejná správa představuje nepochybně výzvu. Veřejná správa, stejně jako její příbuzný pojem „veřejné právo“, patří mezi pojmy a instituce, které jsou všem známé. Přesto je obtížné je uchopit v jejich celistvosti a podat jasný přehled o jejich součástech a základních poměrech. Domnívám se, že se to recenzované publikaci podařilo. Kniha představuje zajímavý a podnětný vhled do jednotlivých témat spojených s veřejnou správou.

Jednotící linkou jednotlivých kapitol je kromě veřejné správy (nepřekvapivě), také kritický přístup (pomíjím, že na straně 10 je postmoderní přístup spíše karikovaný než vysvětlený, ale tento dílčí závěr je u mne předvídatelný). Kromě toho, že je veřejná správa podrobena detailnímu zkoumání, jednotliví autoři se nevyhýbají pojmenování různých vad a nedostatků, které jsou v ní obsaženy. Ať je to problematická transformace (reforma), laicizace (obávám se pojmu diletantizace), nadbytečná byrokratizace oddělená od své racionálního účelu atp. Tato kritika však není samoúčelná, byť i to by stačilo, ale směřuje ke konstruktivním závěrům a snaze vymanit veřejnou správu z područenství etatizace a étosu 18. a 19. století. Současně je snahou publikace vrátit důstojnost často zbytečně vysmívané byrokracii a úředníkům, kteří si to dle mého soudu zaslouží. Zejména, když úroveň administrativy napadají i politici, kteří jsou však příčinou takového nárůstu (což kniha zmiňuje).

Jednotlivé kapitoly jsou podány erudovaně, čtivě a nabízí snadnou orientaci v oblasti, která je velmi roztříštěná, nestabilní, ale rozsáhlá. Veřejná správa zasahuje do všech právních odvětví (sub-odvětví), včetně práva soukromého (nejen v oblasti věcných práv, například v případě veřejného prostoru), a proto si zaslouží zvýšenou pozornost. Obávám se však, že atraktivita tohoto tématu je zatím v celku skrytá. A to je škoda. Proto jsem za recenzovanou publikaci rád, protože zdvíhá témata, která jsou nejen atraktivní, ale také důležitá pro právo jako celek. Například si dovolím připomenout kapitolu věnovanou veřejnému prostoru, což je téma, které se dotýká každého, ale nepožívá (nespravedlivě) takového zájmu odborníků.

Jednotlivá zpracovávaná témata jsou různorodá (pouze digitalizace se objevuje dvakrát, ale to samo o sobě není vadou) a různý je i způsob zpracování – vyprávění o historii, přehled kolize veřejné správy a veřejnosti, seznam předpisů, grafy, tabulky atd. Někdy se některá témata opakují. To neberu jako negativum, ale spíše jako doklad, že zpracovávané téma je skutečně náročné.

Podíváme-li se na knihu „Veřejná správa“ důkladněji, pak jsou úvodní kapitoly věnovány proměnám veřejné správy v postkomunistických zemích, přičemž kladou důraz na principy právního státu, subsidiarity a demokratické legitimity. Autoři připomínají, že transformace veřejné správy po roce 1989 byla vedena snahou o deetatizaci, decentralizaci a profesionalizaci. Což, mimochodem, jsou pojmy, které s potenciální reformou a vývojem veřejné správy zmiňují doposud.

Zvláštní pozornost je věnována historickým kořenům veřejné správy, včetně čínské legistické tradice, která kladla důraz na meritokracii, právní stát a efektivní řízení. Tato exkurze podtrhuje univerzální charakter správních principů a jejich kulturní variabilitu. Je zajímavé, jak snaha o řízení státu, veřejných věcí, případně lidských společenství, prochází napříč kulturami a tradicemi, řeší podobné problémy, někdy jinak, někdy stejně.

Publikace „Veřejná správa“ podrobně analyzuje organizaci centrální státní správy (důraz je skutečně kladen na Českou republiku), přičemž kritizuje její převážně operativní charakter, nedostatečnou koordinaci mezi ministerstvy a absenci strategického řízení. Autoři upozorňují na nejasné kompetence, nízkou profesionalizaci, vysokou fluktuaci a nízký společenský status úředníků. V tomto směru by neškodilo, kdyby se publikace zaměřila i na sociologické aspekty veřejné správy a její společenskou koordinaci a reflexi.

Jedním z hodnotných přínosů publikace jsou části věnované digitalizaci veřejné správy a digitálním službám. Autoři mapují vývoj od zavedení datových schránek (zákon č. 300/2008 Sb.) přes základní registry až po vznik Digitální a informační agentury v roce 2023. Zmiňují i evropský kontext (nařízení eIDAS, Evropská digitální identita). Vzhledem k době, ve které se nacházíme, je škoda, že se některá z kapitol více nevěnuje přínosu/ztrátě, které nabízí tzv. umělá inteligence. Zejména s tím, že pojem se v knize objevuje. Chápu, že toto téma je stále živé a v době koncipování knihy nebylo ještě tak akutní, ale publikace by zařazením tématu naznačila, že přemýšlí dopředu a problémy odhaluje před jejich publicitou.

Recenzovaná publikace přináší propracovanou typologii veřejných služeb (věcné, správní, soukromé ve veřejném zájmu) a analyzuje jejich dostupnost v různých úrovních veřejné správy. Zvláštní pozornost je věnována strategické meziobecní spolupráci, zejména formou společenství obcí. Tato část může zaujmout advokáty působící v oblasti správního práva, územního plánování a veřejných zakázek.

Závěrečné kapitoly se věnují teorii veřejné správy a moderním trendům v řízení – projektové řízení, řízení kvality, diverzita, work-life balance. Autoři zdůrazňují potřebu odpolitizování a profesionalizace veřejné správy, což je v souladu s požadavky na dobrou správu. Publikace Veřejná správa je podnětným zdrojem pro právníky, kteří se zabývají správním právem, zastupováním před správními orgány, právním poradenstvím obcím a krajům, ale i pro akademiky a studenty. Její mezioborový charakter, analytický přístup a praktická využitelnost ji předurčují ke čtenářskému zájmu.

I v současnosti je téma veřejné správy stále aktuální a nemyslím si, že jsme v nějakém optimálním stavu a vše funguje, jak má. Proto si cením knihy, který otevírá témata, která by se měla stále diskutovat a posouvat neoddělitelnou součást právního státu k racionálním a spravedlivým řešením. Kniha „Veřejná správa“ zpracovaná pod autorským kolektivem Tomáše Loudy je v tomto směru záslužným počinem.

doc. JUDr. Mgr. Martin Škop, Ph.D., děkan Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně