V dubnu tohoto roku jsem požádal nejmenovaný soud o odročení veřejného zasedání z důvodu časové kolize s jinou věcí, v níž poskytuji právní službu. Promptně jsem byl odmítnut s odůvodněním, že nejen v rámci naší advokátní kanceláře existují advokáti, kteří by mohli substituci zajistit, ale Česká advokátní komora ke dni 14. 4. 2025 eviduje celkem 20 740 advokátů, z nichž 8 639 souhlasí s ustanovením obhájce ex offo.

Pominu fakt, že pisatel dopisu zjevně některé advokáty počítal dvakrát a některé možná i třikrát, protože ke dni 15. 5. 2025 jich oficiálně bylo 14 928. Odpověď ale byla jasnou zprávou o tom, že přes veškerou snahu Komory stále ještě existují soudci, co si myslí, že advokát je prostě druh právníka, genericky využitelného je-li zrovna potřeba, aby v soudní síni nějaký advokát seděl. A to jsem si myslel, že když už se při poslední novelizaci zákona o advokacii podařilo prosadit úpravu, podle které je zřejmé, že až na případy zjevné obstrukce má klient právo trvat na tom, aby ho u soudu zastupoval advokát, kterého si za tím účelem zvolil, je problém s nevyslyšenými žádostmi o odročení vyřešen. Není a nejspíš ani nebude. S tím se ale už bude muset poprat nové představenstvo.

Stejně jako s řadou dalších, a nepochybně i mnohem zásadnějších problémů. Jedním z nich je neutuchající tendence státu, přesněji některých jeho úředníků, prohlodat se bariérou chránící důvěrnost toho, co si píše nebo říká advokát s klientem. Nepochybně to budou zkoušet dál, i když § 3a zmíněné novely to hodně ztížil. Teď ale půjde o výklad tohoto ustanovení a nejspíš to bude boj.

Nebude jediný, do značné míry to všechno bude muset řešit to nové představenstvo, což činí velmi interesantní otázku, kdo v něm bude. Nabízejí se různé možnosti. Kolega mi nedávno přeposlal zprávu, kterou na sociální sítě umístil jeden z těch, co by nejspíš chtěl být zvolen. Ve své, asi již předvolební upoutávce tvrdí, že není podstatné, co si o sobě jako advokáti myslíme my, ale jak nás vidí a co si o nás myslí 11 milionů obyvatel této země, což je nutné změnit a zlepšit. A proto kandiduje. Nic proti vylepšování dobré pověsti advokacie, určitě to je důležitý úkol. Ale stejně mi připadá velmi naivní ucházet se s touhle jedinou prioritou o post srovnatelný s postem člena představenstva korporace, která měla v roce 2025 obrat 261 mil. Kč, spravuje další advokátní majetek, je navíc správním úřadem advokátů a koncipientů, současně jejich spolkovým orgánem, navíc s povinností chránit je a pomáhat. Navrch k tomu všemu čímsi jako politickým subjektem, jenž má prosazovat zákony advokacii prospěšné a zahánět ty, co by jí mohli škodit. Prostě je to dohromady péče řádného hospodáře na druhou, případně na třetí, což je něco o hodně jiného než jakýsi PR marketér.

Rojení těch, co by se chtěli účastnit něčeho, o čem nemají moc potuchy, je asi součástí voleb. Důležité je, co bude jejich výsledkem. V téhle souvislosti jsem dost zvědavý, jestli se zase najde někdo, kdo zkusí posléze volby torpédovat. Po posledních to zkusili dva, obojího pohlaví, zažalovali na neplatnost a neuspěli. Těžko říct, co je k tomu hérostratovskému činu vedlo, ale chrám nechytil, poněvadž žaloby soud zamítl. Letos budou poprvé volby online, takže se možná budou jejich výsledky jevit jako zvlášť lákavá kořist. Doufám, že jsme jako představenstvo udělali všechno pro to, aby vše dopadlo dobře, a teď už si tedy můžeme jen držet palce. Ty bychom si měli držet i z mnoha jiných důvodů. Ať už advokátních, nebo jiných.

JUDr. TOMÁŠ SOKOL, člen představenstva ČAK

Ilustrační foto: Canva.com