Téma právní kvalifikace pro výkon nejvyšších funkcí ve státní správě i advokacii se v poslední době opětovně dostává do popředí zájmu. Ve světle aktuálních diskusí kolem nové ministryně spravedlnosti Evy Decroix se proto redakce Advokátního deníku obrátila na Stanislava Balíka, předního českého právníka, advokáta, emeritního ústavního soudce i bývalého předsedu ČAK a v současné době děkana Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, který nám sdělil následující:

Daná otázka má několik podotázek, které se pokusím seřadit podle jednotlivých okruhů.

Na prvém místě stojí otázka, zda ministrem či ministryní spravedlnosti může být někdo, kdo není podle české titulatury Mgr., tedy byl by třeba MgA. či by nebyl Ph.D., ale PhD., tedy držitel slovenského doktorátu. Odpověď je vcelku již z prvého pohledu snadná. Tak jako ministrem financí může být Mgr. – právník a nikoliv Ing. ekonomie, může být ministrem spravedlnosti též vzděláním neprávník, ba nejedná se jen o druh vzdělání vysokoškolského, ale teoreticky i o ukončené základní vzdělání.

Druhá otázka zní, zda se absolvent francouzské právnické fakulty může stát advokátem praktikujícím v České republice. Jednu z variant nabízí postup dle § 5a zákona o advokacii, tedy, zjednodušeně řečeno, zápis advokáta, který je primárně advokátem zapsaným u některé z francouzských advokátních komor, druhou pak varianta začínající nostrifikací, tedy rozhodnutím české univerzity, jímž vydává osvědčení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice pro magisterský studijní program Právo a právní věda a studijní obor Právo.

Pokud začíná jako advokátní koncipient, po nejméně tříleté praxi skládá advokátní zkoušku ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 písm. h) zákona o advokacii a po splnění ostatních podmínek a složení slibu má nárok na zápis do seznamu advokátů.

Ve vztahu k nostrifikaci zbývá jen dodat, že ten, jemuž bylo vydáno uvedené osvědčení, je rovněž oprávněn k doktorskému studiu v České republice vykonanému podle zákona č. 111/1998 Sb. a k získání tzv. velkého doktorátu, tj. titulu Ph.D.

Zbývá třetí otázka, tj. otázka titulu. Absolvent francouzské právnické fakulty v prvé části studia získá Licence droit, v navazujícím studiu pak titul Mâitre, v ženském rodě Mâitrise droit, což i internetový překladač překládá jako magistra. Držitelka titulu Mâitrise droit nostrifikací francouzského právnického studia nepozbývá práva užívat nepřeložený francouzský titul, tedy je před jménem „francouzská“ Mâitrise (přeloženo Magistra) a v případě úspěšného doktorského studia v České republice za jménem Ph.D.

Zvažoval jsem, zda bych s osobností, která vystudovala ve francouzštině obor francouzského práva a v češtině složila českou advokátní zkoušku, byl schopen se svou státní zkouškou z francouzštiny a s praktickým používáním tohoto jazyka v české delegaci v CCBE schopen postupně diskutovat francouzsky o českém právu a poté česky o právu francouzském. V prvé části bych si na to s trochou drzosti snad i rovnocenně troufl, v té druhé bych – obrazně řečeno – přestřihl kšandy.

Všechna čest,

sine omnibus titulis Stanislav Balík

Foto: ilustrační redakce AD