Právní věty rozhodnutí, které byly schváleny při jednání občanskoprávního a obchodního kolegia dne 11. června 2025:

 

Způsobilost být účastníkem řízení, Určení rodičovství, Fyzická osoba, § 19 o. s. ř., § 23 o. z.

Podmínkou vzniku právní osobnosti fyzické osoby (jako subjektu práva) není registrace fyzické osoby do úředního systému příslušného státu a tomu odpovídající vydání úředních dokladů totožnosti. Každá fyzická osoba má sice ihned po svém narození právo na registraci, ovšem jestliže se tak z jakéhokoli důvodu nestane, neznamená to, že by tato fyzická osoba „neexistovala“ jako subjekt práva, tj. neměla právní osobnost ve smyslu ustanovení § 23 o. z., a z tohoto důvodu by neměla (nemohla mít) způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu ustanovení § 19 o. s. ř.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 24 Cdo 1297/2024)

 

Úroky, Úroky z prodlení, § 1805 odst. 2 o. z., § 1970 o. z.,

Pravidla obsažená v § 1805 odst. 2 o. z. dopadají i na úroky z prodlení podle § 1970 o. z.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2716/2023)

 

Neplatnost smlouvy, Zpeněžování, Incidenční spory, Vlastnictví, Žaloba určovací, Konkurz – zrušení konkurzu, Ochrana vlastnictví, § 135 o. s. ř., § 159a odst. 1 o. s. ř., § 289 odst. 3 IZ., § 159 IZ., § 164 IZ., § 312 odst. 1 IZ.

Rozsudek, jímž insolvenční soud v incidenčním sporu podle § 159 odst. 1 písm. f/ insolvenčního zákona pravomocně zamítl žalobu o určení neplatnosti kupní smlouvy, kterou insolvenční správce zpeněžil majetek dlužníka prodejem mimo dražbu (§ 289 odst. 3 insolvenčního zákona), je ve smyslu § 159a o. s. ř. účinný (působí) i po skončení insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2024, sp. zn. 29 Cdo 958/2022)

 

Incidenční spory (žaloba odpůrčí), Úmysl, Dokazování, § 242 insol. zák., § 22 o. z., § 133 o. s. ř.

Pro právní jednání, které dlužník učinil v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby jemu blízké a kterým zároveň zkrátil uspokojení svého věřitele (svých věřitelů), platí ve smyslu § 242 odst. 2 insolvenčního zákona vyvratitelná domněnka, že šlo o právní jednání, které dlužník učinil v úmyslu zkrátit věřitele (v úmyslu „cum animo fraudandi“) a (současně), že druhé straně (osobě blízké) byl tento jeho úmysl znám. Žalovaná osoba blízká nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně toho, že dlužník neměl úmysl zkrátit věřitele, a pro případ, že jej měl, ohledně toho, že jí takový úmysl nebyl znám a nemohla jej poznat (nemusela jej znát) ani při zachování náležité pečlivosti.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2024, sen. zn. 29 ICdo 157/2023)

 

Poplatky soudní, Osvobození od soudních poplatků, Insolvenční řízení, Odvolání, § 138 o. s. ř., § 140c insol. zák., § 141a insol. zák., § 2 odst. 5 předpisu č. 549/1991 Sb., § 3 odst. 3 předpisu č. 549/1991 Sb., § 4 odst. 1 písm. b) předpisu č. 549/1991 Sb., § 7 odst. 1 předpisu č. 549/1991 Sb., § 9 předpisu č. 549/1991 Sb., § 11 odst. 2 písm. n) předpisu č. 549/1991 Sb., § 11 odst. 3 písm. b) předpisu č. 549/1991 Sb., § 229 odst. 3 písm. e) insol. zák.

Při zkoumání, zda poplatníku náleží osobní osvobození od soudního poplatku za řízení ze zákona (podle § 11 odst. 2 zákona o soudních poplatcích), se soud nezabývá tím, zda poplatník splňuje předpoklady pro přiznání osvobození od soudního poplatku podle § 138 o. s. ř.

Dlužník s dispozičním oprávněním, který (coby žalovaný) přes nesouhlasný závěr rozsudku soudu prvního stupně uplatňuje odvoláním proti tomuto rozsudku obranu založenou na námitce, že  jde o řízení o „pohledávce (nároku) [věřitele coby žalobce] týkající se majetkové podstaty, která měla být v insolvenčním řízení uplatněna přihláškou“, takže je důvod zastavit řízení podle § 141a insolvenčního zákona ve spojení s § 140c insolvenčního zákona, má být pro účely posouzení, zda mu ve smyslu § 2 odst. 5 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 4 odst. 1 písm. b/ a § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích vznikla podáním odvolání povinnost zaplatit soudní poplatek za odvolání  splatný vznikem poplatkové povinnosti, pokládán pro dobu, než odvolací soud rozhodne o jeho odvolání (jinak, než zastavením odvolacího řízení pro neuhrazení soudního poplatku za odvolání) za osvobozeného od soudního poplatku za odvolání podle § 11 odst. 2 písm. n/, odst. 3 písm. b/ zákona o soudních poplatcích.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2024, sp. zn. 29 Cdo 1315/2024)

 

Promlčení, Právo Evropské unie, § 9 předpisu č. 262/2017 Sb., § 36 předpisu č. 262/2017 Sb., čl. 22 směrnice 2014/104/EU, § 32 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb.

Pro řešení otázek promlčení nároku na náhradu újmy způsobené porušením práva Evropské unie se zásadně použijí pravidla vtělená do zákona č. 82/1998 Sb., vyjma těch situací, kde by takové použití odporovalo zásadám rovnocennosti a efektivity.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2024, sp. zn. 30 Cdo 912/2024)

 

Postoupení pohledávky, Přípustnost dovolání, § 1882 o. z., § 2991 o. z., § 237 o. s. ř., § 238 o. s. ř.

Převedl-li postupitel tutéž pohledávku vícekrát, stane se pravým věřitelem osoba, které pohledávku postoupil jako první.

Postupník, jemuž dlužník plnil jako nepravému věřiteli, se přijetím takového plnění bezdůvodně obohatil na úkor pravého věřitele (postupníka, jemuž postupitel postoupil pohledávku jako prvnímu).

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1788/2023)

 

Jednání soudu, Poplatky soudní, Změna návrhu na zahájení řízení, § 115 o. s. ř., § 4 odst. 1 písm. a) předpisu č. 549/1991 Sb., § 7 odst. 2 předpisu č. 549/1991 Sb., § 9 předpisu č. 549/1991 Sb., § 9 odst. 4 písm. d) předpisu č. 549/1991 Sb., § 79 o. s. ř.

Procesním následkem nedoplacení soudního poplatku za rozšíření žaloby před tím, než soud začal jednat o věci samé, je zastavení „celého“ řízení, nikoli jen v části, o kterou byla žaloba rozšířena.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.  2. 2024, sp. zn. 33 Cdo 2528/2023)

 

Správce pozůstalosti (o. z.), § 1677 o. z., § 157 odst. 1 z. ř. s., § 157 odst. 5 z. ř. s.

Není-li tu správce pozůstalosti povolaný zůstavitelem ani vykonavatel závěti, přísluší správa pozůstalosti dědici; zanechal-li zůstavitel více dědiců, přísluší správa pozůstalosti jednomu nebo společně více z nich, jestliže si to všichni dědici ujednali, jinak ji vykonávají společně (solidárně) všichni dědicové. Dědic je oprávněn spravovat pozůstalost jen tehdy, bylo-li jeho dědické právo prokázáno, jestliže s tím souhlasí a jestliže je – zejména s ohledem na své vzdělání, zkušenosti, odborné znalosti a zdravotní stav – způsobilý takovou funkci vykonávat. Více dědiců má oprávnění vykonávat správu pozůstalosti společně (solidárně), jen jestliže jsou s ohledem na své vzájemné vztahy způsobilí pozůstalost řádně spravovat. Nejsou-li uvedené předpoklady splněny, správa pozůstalosti dědici (popřípadě žádnému z více dědiců) nepřísluší.

Při jmenování správce pozůstalosti soud přihlíží zejména k tomu, zda uvažovaná fyzická osoba (člověk) je zejména vzhledem ke svému vzdělání, odborným znalostem, zkušenostem a zdravotnímu stavu způsobilá vykonávat působnost správce pozůstalosti a plnit povinnosti s péčí řádného hospodáře a zda její zájmy nejsou v rozporu se zájmem na zachování majetku patřícího do pozůstalosti pro dědice, popřípadě pro věřitele zůstavitele. Okolnost, zda uvažované osobě svědčí právní titul pro dědění a jaká je jeho – ve srovnání s tituly jiných dědiců – „právní síla“, při úvaze o způsobilosti pro jmenování správcem pozůstalosti významná není.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2024, sp. zn. 24 Cdo 3295/2023)

 

Zdroj: Nejvyšší soud
Ilustrační foto: FREEPIK.com