Ve čtvrtek 5. června 2025 proběhl na Právnické fakultě Univerzity Karlovy již třetí ročník odborné konference „Aktuální praxe v dokazování: AI a dokazování“. Pod vedením profesorky Aleny Mackové se diskutovalo o tom, jak umělá inteligence mění právní prostředí, důkazní prostředky i roli znalců. Konferenci uspořádala PF UK ve spolupráci s Českou asociací pojišťoven a spolkem Všehrd. Akce se zúčastnili odborníci z justice, advokacie, akademického prostředí i státní správy. Společným jmenovatelem byl rychlý nástup AI technologií a jejich vliv na soudní řízení.

Úvodní příspěvek věnovala Alena Macková možnostem a limitům využití AI v civilním procesu. Následně vystoupil místopředseda Vrchního soudu v Praze Roman Horáček, který poukázal na dvojznačný charakter AI jako pomocníka i potenciální hrozby. Marta Fišnerová z advokátní kanceláře JŠK otevřela otázku, zda může být AI spíše nástrojem než postrachem dokazování. V dalších blocích zazněly praktické příspěvky soudců krajských soudů Martiny Flanderové a Jiřího Grygara, stejně jako podnětná vystoupení z oblasti práva duševního vlastnictví, znalecké činnosti a kybernetické bezpečnosti. Petra Žikovská připomněla autorskoprávní výzvy, které přináší generativní systémy. Radomír Čujan upozornil na nedostatek znalců v oboru, a Vojtěch Staněk ilustroval rizika manipulace s důkazy prostřednictvím deepfake technologií.

Otázka role umělé inteligence v procesu dokazování je stále aktuálnější. Na jedné straně přináší nové možnosti – rychlejší analýzu dat, efektivnější vyhodnocování důkazů, nebo pomoc při odhalování podvodů a vzorců chování. Na straně druhé však zároveň vyvstává řada zásadních právních a etických otázek.

Kdo nese odpovědnost za výstupy generované AI? Jak ověřit autenticitu důkazů vytvořených pomocí umělé inteligence? Může být algoritmus nestranný – a pokud ne, jak se s tím právní systém vypořádá? V souvislosti s nástupem generativních nástrojů, které dokáží vytvořit zdánlivě reálné obrazové, zvukové i textové důkazy, nabývá na významu otázka důkazní věrohodnosti a nutnosti digitální forenzní expertízy.

Ukazuje se, že AI by neměla být vnímána jako hrozba, ale jako výzva – která vyžaduje robustní právní rámec, etická pravidla a mezioborovou spolupráci mezi právníky, techniky a znalci. Důkazní řízení zůstává pilířem spravedlivého procesu. Právě proto je nezbytné, aby i v éře algoritmů zůstala zachována jeho transparentnost, předvídatelnost a důvěryhodnost.

Konference pořádaná Právnickou fakultou UK tak připomněla, že budoucnost dokazování nelze oddělit od současnosti. Umělá inteligence není vzdálenou vizí – už dnes formuje způsob, jakým rozumíme důkazům, a tím i samotnému výkonu spravedlnosti.

Redakce AD

Foto: redakce AD