Co dělá právo přístupným pro širokou veřejnost? V jakých fázích řešení právních problémů lidé narážejí na překážky? Na jaké? A může v překonávání bariér pomoci umělá inteligence? Tyto a další otázky klade ve své práci „Přístup k právu a AI“, díky níž se umístil na třetím místě v soutěži Právník roku 2024 v kategorii Talent roku, právník právní poradny Frank Bold Society Michal Kuk. Cenu v podobě šeku na 25 000 korun a dárkového poukazu v hodnotě 30 000 korun na produkty Wolters Kluwer ASPI nebo Praetor převzal na slavnostním večeru PR 2024, konaném v pátek 23. května, z rukou úřadujícího ministra spravedlnosti Pavla Blažka, prezidenta Exekutorské komory Jana Mlynarčíka a prezidentky Unie podnikových právníků Marie Brejchové.

 

Ve své soutěžní práci zkoumá Michal Kuk potenciál umělé inteligence pro zlepšení dostupnosti práva a spravedlnosti pro běžné občany. Využívá rámec OECD zahrnující čtyři komponenty přístupu ke spravedlnosti (právně řešitelný problém, právní dovednost, právní potřebu a právní podporu) a analyzuje, jak může AI pomoci překonávat bariéry v každé z těchto oblastí – od identifikace právních problémů přes snižování kognitivní zátěže až po zpřístupnění právních služeb širším vrstvám obyvatelstva, přičemž umělou inteligenci chápe nikoli jako všelék, ale jako nástroj pro skutečnou demokratizaci přístupu k právu.

 

 

V rozhovoru pro Advokátní deník Michal Kuk mimo jiné hovořil o tom, že je sice všeobecně známo, že je laické veřejnosti právo nesrozumitelné, nikdo však neví,  jak moc to lidem překáží v řešení reálných životních situací, neboť aktuálně u nás neexistují žádná relevantní data. Zmínil i to, proč zvolil právě práci v právní poradně či jak a kdy on sám využívá AI.

 

Pracujete jako právník v právní poradně Frank Bold Society. Proč jste se rozhodl právě pro tuto skupinu, a ne například pro roli samostatného advokáta, práci ve velké advokátní kanceláři nebo práci v jiné justiční profesi?

Při studiu jsem se postupně dostal k tomu, že je škoda, že lidé právu nerozumí, ačkoli jim má být ku prospěchu, nebo se jím mají aspoň řídit. Ve Frank Bold se tehdy otevírala sympatická pozice v právní poradně s přesahem do designu inovací a digitálních nástrojů, které mají lidem použití práva usnadnit. Šlo tak o hezkou příležitost kloubit právo, technologie a design a hrát si s tím, jak dělat z práva něco pro lidi v praxi použitelnějšího. V samostatné advokacii by na mě bylo moc práva.

 

Vaším hlavním zaměřením jsou nástroje AI, hlavně jazykové modely, a hledání cest, jak technologii smysluplně využít v poradenství i službách. Jak moc využíváte AI Vy sám ve své práci?

Pravidelně, ale jak k čemu. Nejčastěji vlastně k technické stránce práce jako zkratku při programování. K právní práci o něco méně, protože už ji nedělám zas tak často, tak si ji rád projdu ručně, abych se udržel v obraze.

Ale jsem dalek toho, abych prohlašoval věci jako, že jsem díky AI 10× produktivnější, mám svůj tým AI agentů, kteří za mě dělají veškerou práci, a podobné věci z bullshit binga. Když dojde energie a kreativita, je to skvělý sparring partner; když vím, jaký výstup chci a jak ho zadat, zkrátím si tvorbu konceptů; a když chci automatizovat procesy s nestrukturovanými vstupy, je to nejsnazší cesta. Největší je každopádně pomoc v prototypování.

Když si chcete rychle ověřit koncept nějaké automatizace, procesu, dokumentu, kdy vás nezajímají detaily, ale jen proof of concept, můžete se s AI vyřádit.

 

Věnujete se i zkoumání toho, na jaké překážky lidé narážejí stran přístupu k právu a spravedlnosti a jak jim předcházet. Ostatně touto problematikou se zabýváte i ve své práci. Jaká je tedy aktuální situace – narážejí lidé na hodně překážek, nebo je jich rok od roku méně?

To nikdo neví. Na tohle u nás neexistují žádná poctivá data, natož abychom mohli ještě komparovat mezi lety. To, že je právo nesrozumitelné, je folklórní záležitost, ale jak moc to lidem překáží v řešení reálných životních situací, nikdo neví. V zahraničí nějaké výzkumy jsou, tak se jejich výstupy můžeme volně inspirovat.

To máte jako v justici – víme, jak rychle soudy rozhodují a v kolika věcech, ale jestli rozhodují dobře, nikdo neví (bez ohledu na to, že shoda na tom, co to je „dobře“, bude složitá). Tak u překážek v přístupu k právu, že lidé řeší životní problémy, které jsou právně relevantní, ale jak často, jak je řeší nebo neřeší, proč je neřeší, když je neřeší, co jiného je odradilo od toho je řešit než například fakt, že odstavec v té výzvě z úřadu četli už potřetí a stále nechápou, co se tím autor snažil říct, a dítě do nich šťouchá dinosaurem, protože má hlad… Tak to nechají na zítra. Ale zítra přijdou nové a „lepší“ starosti.

Musí nás to nejdřív jako obor začít trochu více zajímat a musíme začít koukat i na to „právo všedního dne“.

 

Jaká byla Vaše reakce, když jste se dozvěděl, že se Vaše práce umístila v soutěži Talent roku na krásném 3. místě?

Poblahopřál jsem svému štěněti, jehož canisterapeutická podpora umožnila sepsání práce, a ubezpečil jsem ho, že výhra půjde – zcela po právu – jemu na granule.

Děkujeme za rozhovor!

 

 

Redakce AD
Foto: Petr Gebauer, Václav Šálek/ČTK a archiv M. Kuka