Soudní dvůr EU k ilegálnímu překročení hranic EU v doprovodu nezletilého dítěte
Soudní dvůr Evropské unie zveřejnil dne 2. června 2025 rozsudek ve věci C-460/23 | [Kinsa]1, podle něhož platí, že státní příslušník třetí země, který neoprávněně vstoupí do Evropské unie, nemůže být potrestán za napomáhání k nepovolenému vstupu jen z důvodu, že jej doprovází jeho nezletilé dítě. Takový rodič totiž pouze vykonává odpovědnost, která mu přísluší vůči dítěti.
Italský soud položil Soudnímu dvoru otázku ohledně rozsahu obecného protiprávního jednání spočívajícího v napomáhání k nepovolenému vstupu, které stanoví unijní právo. Soudní dvůr odpověděl, že pod toto protiprávní jednání nespadá jednání osoby, která v rozporu s pravidly upravujícími překračování hranic zajistí vstup na území členského státu nezletilých státních příslušníků třetích zemí, kteří ji doprovázejí a které má ve skutečné péči. Takové jednání totiž nepředstavuje napomáhání k nepovolenému přistěhovalectví, proti němuž má unijní právo bojovat, nýbrž výkon odpovědnosti této osoby vůči těmto nezletilým osobám vyplývající z jejich rodinného vztahu. Unijní právo tedy brání vnitrostátním právním předpisům, které trestně postihují toto jednání.
V srpnu 2019 se státní příslušnice třetí země dostavila na letištní hranici v Boloni (Itálie) po příletu ze třetí země spolu se svou nezletilou dcerou a nezletilou neteří s toutéž státní příslušností, přičemž použila falešné cestovní pasy. Byla zatčena a stíhána pro trestný čin napomáhání k nepovolenému vstupu. Uvedla, že uprchla ze své země původu, neboť její bývalý partner jí a její rodině vyhrožoval smrtí. Vzhledem k tomu, že se obávala o fyzickou integritu své dcery a své neteře, kterou má v péči po smrti matky tohoto dítěte, vzala je s sebou. Krátce poté podala žádost o mezinárodní ochranu.
V rámci trestního řízení se soud v Boloni obrátil na Soudní dvůr. Soudní dvůr se poté zabýval otázkou, zda takové jednání představuje obecné protiprávní jednání spočívající v napomáhání k nepovolenému vstupu ve smyslu unijního práva2 a zda může být trestáno trestními sankcemi.
Soudní dvůr zaprvé odpověděl, že jednání osoby, která v rozporu s pravidly upravujícími překračování hranic zajistí vstup na území členského státu nezletilých státních příslušníků třetích zemí, kteří ji doprovázejí a které má ve skutečné péči, nespadá pod obecné protiprávní jednání spočívající v napomáhání k nepovolenému vstupu ve smyslu unijního práva.
Takové jednání totiž představuje výkon odpovědnosti této osoby vyplývající z rodinného vztahu a skutečné péče o tyto nezletilé. Opačný výklad by vedl k natolik zvlášť závažnému zásahu do základního práva na respektování rodinného života a do základních práv dítěte, která jsou zakotvena v článcích 7 a 24 Listiny základních práv Evropské unie, že by byla narušena podstata těchto základních práv.
Tento výklad je v projednávané věci jediný možný i s ohledem na základní právo na azyl. Vzhledem k tomu, že dotyčná osoba podala žádost o mezinárodní ochranu, nemůže být v zásadě považována za osobu s neoprávněným pobytem, dokud nebylo rozhodnuto o její žádosti v prvním stupni, ani jí nelze uložit trestní sankce, ať již z důvodu jejího neoprávněného vstupu, nebo z důvodu, že ji při tomto vstupu doprovázela její dcera a neteř, které má ve skutečné péči.
Soudní dvůr zadruhé odpověděl, že unijní právo brání vnitrostátním právním předpisům, které trestně postihují takové jednání.
Členské státy totiž nemohou jít nad rámec rozsahu obecného protiprávního jednání spočívajícího v napomáhání k nepovolenému vstupu, jak je definováno unijním právem, tím, že v rozporu s Listinou do něj zahrnou jednání, na která se toto právo nevztahuje.
Úplné znění rozsudku, a případně jeho shrnutí jsou zveřejněny na internetové stránce www.curia.europa.eu v den vyhlášení.
Zdroj: Soudní dvůr EU
Ilustrační foto: FREEPIK.com
1 Název projednávané věci je fiktivní. Neodpovídá skutečnému jménu žádné ze zúčastněných stran.
2 Směrnice Rady 2002/90/ES ze dne 28. listopadu 2002, kterou se definuje napomáhání k nepovolenému vstupu, přechodu a pobytu.
