Advokacie se mění. Rychleji, než jsme čekali. Technologie se vyvíjejí, klienti mají jiná očekávání a tlak na efektivitu je všudypřítomný. Otázka už nezní, zda se přizpůsobíme. Zní: jak a za jakých podmínek.

Věřím, že budoucnost nestojí ani na nostalgii po starých pořádcích, ani na digitalizaci za každou cenu. Potřebujeme rovnováhu. A tu vidím ve třech pilířích: odbornosti, lidskosti a spolupráci napříč generacemi.

Umělá inteligence a další nástroje mění způsob, jak dnes pracujeme. Vyhledávání informací, analýza judikatury, řízení kanceláře – to vše vypadá jinak než před pár lety. Je to pokrok. Ale technologie samy nestačí.

Informací máme víc než kdy dřív. A tím roste riziko přetížení, zkratkovitosti i ztráty kontextu. O to důležitější je udržet si nadhled. Myslet kriticky. Rozpoznat podstatné. A nenechat se unést tím, co je jen snadno dostupné, nikoli skutečně užitečné.

Zároveň sílí i tlak na jednotlivce. Naše práce stojí na důvěře, porozumění a schopnosti nést odpovědnost. Ale někdy je toho moc. Strategie, kauzy, rozhodnutí. Běží nám v hlavě i večer doma. I když jsme měli být jinde. I když jsme si zasloužili vypnout. A žádná technologie ten vnitřní tlak nepřevezme.

Proto je důležité mluvit otevřeně o odolnosti a duševním zdraví. Ne jako o slabosti, ale jako o profesní výbavě. Udržet výkon v dlouhodobém horizontu je dovednost. A stejně jako se učíme nové nástroje, musíme se učit pracovat se sebou.

Mám radost, že tohle téma rezonuje i v rámci série Next Gen Law Forum, kde jsme už pro advokátky a advokáty uspořádali několik akcí. Vytváříme prostor pro sdílení – o kancelářích, technologiích i lidské výdrži. Učíme se jeden od druhého, bez předsudků a napříč generacemi.

Třináct let vedení vlastní kanceláře mě naučilo, že otevřenost není slabost. U nás v kanceláři sdílíme know-how, dáváme prostor mladším členům týmu a systematicky se vzděláváme. Věřím, že to má smysl – i výsledky. Když má člověk důvěru i podporu, často překvapí nejen své okolí, ale i sám sebe.

Zároveň vím, že ne všude je to běžné. Někde probíhá sdílení nahodile, mladší kolegové mají málo prostoru. Chápu to – tlak na výkon je velký. Ale právě proto bychom to měli měnit.

Stejné hodnoty se snažím přenášet i do práce v představenstvu České advokátní komory. Komora má být víc než instituce. Má být místem sdílení, podpory a pocitu, že v tom nejsme sami. V době změn to platí dvojnásob.

Modernizace advokacie podle mě není volba mezi člověkem a strojem. Je to výzva, jak obojí propojit – technologie, které nám pomáhají, a lidskost, která nás drží pohromadě.

O těchto tématech budeme mluvit i na dalším setkání Next Gen Law Forum 18. září v Praze. Srdečně vás zvu – ať už chcete diskutovat, sdílet, nebo jen naslouchat.

Budoucnost advokacie nezačíná technologiemi. Začíná tím, jak o ní přemýšlíme. A jak ji spolu – každý po svém – tvoříme.

Mgr. PAVEL KROUPA, člen představenstva ČAK

Ilustrační foto: AI