Autor se v následujícím článku zabývá možností obstarávání a předkládání důkazů obhájcem, stejně jako prováděním výslechu svědka obžalovaným nebo jeho obhájcem před soudem. Tyto možnosti, plynoucí z ust. § 89 odst. 2 a § 215 odst. 2 tr. řádu, lze využívat již více než tři desítky let, po novelizaci provedené zákonem č. 292/1993 Sb. Existence těchto ustanovení, která jsou mimořádně významná pro obhajobu obviněného v trestním řízení, přinesla řadu otázek a problémů jak pro teorii, tak pro praxi. Obzvláště se to týká možnosti předkládání důkazů obhájcem nebo obviněným v průběhu přípravného řízení a posuzování jejich důkazní síly orgány činnými v trestním řízení. K tomu se autor vyjadřuje v článku a předkládá i konkrétní návrhy.

Co může sloužit za důkaz

Až do konce roku 1993 se vycházelo v praxi z názoru, že obstarávání důkazů je právem a povinností orgánů činných v trestním řízení, které proto mnohdy odmítaly vypořádat se s důkazy, jež obstarala obhajoba. Předpokladem pro změnu tohoto stavu, nepříznivého pro obviněného, bylo doplnění § 89 odst. 2 tr. řádu[1] o větu druhou.

Ta s účinností od 1. 1. 1994 umožňuje, aby důkazy v trestním řízení vyhledávaly, předkládaly nebo jejich provedení navrhly nejenom orgány činné v trestním řízení, nýbrž také procesní strany, tedy i ten, proti němuž se řízení vede, tedy obviněný i jeho obhájce (§ 12 odst. 6).[2]

Za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejm. výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízení a ohledání. Každá ze stran může důkaz vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout. Skutečnost, že důkaz nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, není důvodem k odmítnutí takového důkazu (§ 89 odst. 2). Zde je obsažena jednak obecná definice důkazu („vše, co může přispět k objasnění věci“), jednak demonstrativní výčet důkazních prostředků, které slouží v trestním řízení k dokazování skutečností, jež jsou jeho předmětem, a umožňují uplatnit důkazní aktivitu stran.[3] Ve větě první § 89 odst. 2 jsou příkladmo uvedeny důkazní prostředky, které jsou nejčastěji používány v trestním řízení,[4] a v § 90 a násl. je upraveno dokazování těmito důkazními prostředky. Podstatné je, že za důkaz[5] mohou sloužit nejenom zde vyjmenované výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízení a ohledání, nýbrž vše, co může přispět k objasnění věci. Pokud má určitý důkazní prostředek obecné náležitosti úkonu podle trestního řádu a je způsobilý k prokazování skutečností důležitých pro trestní řízení, lze ho použít jako důkaz, a to i tehdy, když trestní řád nemá zvláštní úpravu postupu při provádění tohoto úkonu. Může jít např. o obsah obrazového záznamu z kamerového systému, který poškozený nainstaloval za účelem zjištění identity osoby poškozující jeho majetek, využití tzv. mikrostop, vyšetření biologického materiálu metodou DNA, provedení pachové zkoušky apod.

Okruh důkazních prostředků výslovně uvedených v § 89 odst. 2 může být v konkrétních případech doplněn i dalšími, které v tomto ustanovení nejsou výslovně zmíněny. To je umožněno nejen demonstrativním výčtem vyjmenovaných důkazních prostředků, nýbrž i formulací, podle níž za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci.

Proto „v podstatě žádný úkon, který může přispět k objasnění věci, nelze apriorně vyloučit z okruhu přípustných důkazních prostředků jen proto, že jde o úkon určitého druhu a že ho zákon výslovně neupravuje“.[6] Použitelné jsou rovněž elektronické důkazy např. v podobě různých záznamů na elektronických nosičích informací (např. v počítačích, na serverech, v mobilních telefonech, na přenosných záznamových médiích apod.). Za důkaz mohou sloužit i soukromě pořízené obrazové nebo zvukové záznamy, i když byly opatřeny bez vědomí osob, jejichž osobní projevy jsou takto zaznamenány (R 7/2008).

Kdy může obhajoba navrhnout výslech svědka?

V praxi se ukazuje, že i po více než 30 letech od doplnění § 89 odst. 2 věty druhé mívá obhajoba problémy při vyhledávání a zajišťování důkazů a s jejich uplatněním. Orgány činné v trestním řízení mají zejména nedůvěru ke svědkům navrženým obhajobou, protože se obávají, že z její strany došlo či mohlo dojít k ovlivnění navrhovaného svědka k výpovědi příznivé pro obviněného. Přitom výpověď svědka je v trestních věcech důkazem, který může mít zásadní význam pro rozhodnutí věci. „Svědek je fyzická osoba předvolaná orgánem činným v trestním řízení, aby ve smyslu procesních předpisů uvedla všechny jí známé skutečnosti, které vnímala svými smysly (zrakem, sluchem a hmatem apod.) a které jsou důležité pro rozhodnutí věci. Svědek nabyl znalosti skutečností důležitých pro trestní řízení bez souvislosti s tímto řízením na základě fakticky existující situace.“[7]

Každá ze stran může důkaz vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout (§ 89 odst. 2 věta druhá). Proto je významnou možností obhajoby vyhledání svědka, tedy osoby, která dosud nebyla v přípravném řízení protokolárně vyslechnuta v procesním postavení svědka ani nepodávala vysvětlení, o němž byl pořizován úřední záznam. Toto oprávnění lze využívat v průběhu rozšířeného vyšetřování, kdy může obhajoba vyhledat svědka a navrhnout policejnímu orgánu, aby provedl jeho výslech. V průběhu standardního vyšetřování může obhajoba vyhledat svědka a v případě podání obžaloby může navrhnout jeho výslech v hlavním líčení.

Strana obhajoby může vyhledat osobu, která by mohla svědčit o určité skutečnosti, a vyzvat ji k tomu, aby se dostavila k příslušnému orgánu činnému v trestním řízení, nebo tomuto orgánu navrhnout, aby vyhledanou osobu předvolal k výslechu a aby byla jako svědek vyslechnuta již v průběhu vyšetřování. Výslech svědka může obhajoba navrhnout i u hlavního líčení, kde ho může na základě žádosti podle § 215 odst. 2 vyslechnout i obhájce, příp. i obviněný. Iniciativa obhajoby se může projevit i tím, že z jejího podnětu se určitá osoba dostaví k orgánu činnému v trestním řízení, aby vypovídala jako svědek, aniž by ji bylo třeba předvolávat.[8]

Mnohdy se obviněný dozví o konkrétní osobě, jež by mohla údajně vypovídat v jeho prospěch, nebo získá pouze poznatek o existenci takové osoby, a pak dá pokyn obhájci, aby navrhl její protokolární výslech jako svědka. Přestože je obhájce vázán pokyny obviněného, nemůže podat návrh na výslech určité osoby jako svědka, aniž by věděl, co bude vypovídat. Obhájce je v trestním řízení při poskytování právních služeb nezávislý; je vázán právními předpisy a v jejich mezích příkazy klienta (§ 3 odst. 1 zákona č. 85/1996 S., o advokacii, dále jen „zák. o advokacii“). Obhájce postupuje podle pokynů obviněného, přesto však má ve vztahu k němu do určité míry samostatné postavení spočívající v tom, že na základě svých odborných znalostí musí v řízení v pravý okamžik účelně uplatnit všechny skutečnosti, okolnosti i způsoby obhajoby ve prospěch obviněného, a tím pečovat o to, aby v řízení byly náležitě a včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují.[9]

Advokát je jako obhájce zmocněn obviněným k tomu, aby mu v trestním řízení poskytl potřebnou odbornou právní pomoc a k tomu využíval všech zákonných prostředků a způsobů obhajoby tak, aby byly v řízení náležitě a včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují, a tím přispěl ke správnému objasnění a rozhodnutí věci (§ 41 odst. 1 tr. řádu, § 16 zák. o advokacii).

Advokát je jako obhájce v trestním řízení při poskytování právních služeb do značné míry nezávislý; je vázán právními předpisy a v jejich mezích příkazy klienta (§ 3 odst. 1 zák. o advokacii). Proto je advokát při výkonu obhajoby povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy obviněného klienta a řídit se jeho pokyny. Těmito pokyny obviněného však obhájce není vázán, jsou-li v rozporu se zákonem nebo stavovským předpisem, o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit (§ 16 odst. 1 věta druhá zák. o advokacii). Samostatné postavení advokáta vyplývá i z toho, že na základě svých odborných znalostí musí v řízení v pravý okamžik a účelně uplatnit všechny skutečnosti, okolnosti i způsoby obhajoby ve prospěch obviněného, a tím pečovat o to, aby v řízení byly náležitě a včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují. Vztah mezi obviněným a obhájcem je budován na principu vzájemné důvěry; případné rozpory mohou být řešeny změnou v osobě obhájce, provedenou buď ze strany obviněného, nebo ze strany advokáta. Přitom advokát postupuje při výkonu obhajoby tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu; za tím účelem je zejména povinen dodržovat pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže, která stanoví stavovský předpis (§ 17 zák. o advokacii).

Proto „obhájce může v trestním řízení působit a jednat jen ve prospěch obviněného, neboť ke správnému objasnění a rozhodnutí věci může napomáhat jen z hlediska zájmů obviněného a jeho obhajoby“.[10] Vzhledem k tomu není možné, aby obhájce navrhl ve vyšetřování výslech svědka bez toho, že by věděl, co může při výslechu uvést. Jinak by mohlo dojít k tomu, že by jím navržený svědek při výslechu usvědčoval obviněného nebo uváděl určité skutečnosti v jeho neprospěch. Ani přesvědčení obviněného o tom, že určitá osoba bude vypovídat v jeho prospěch, nemůže být bez dalšího prověření toho, co tato osoba skutečně ví, důvodem k navržení jejího výslechu. Tak je tomu ve vyšetřování i v řízení před soudem. To platí i v rámci postupu před zahájením trestního stíhání při obhajobě podezřelého zadrženého policejním orgánem a v průběhu zadržení podezřelého ve zkráceném přípravném řízení.

Před novelizací § 89 odst. 2, provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., mohla obhajoba v průběhu trestního řízení důkazy pouze předkládat a navrhovat, zatímco po uvedené novelizaci může důkazy také vyhledávat. Přesto byly od roku 2002 v praxi spory mezi obhajobou a orgány činnými v přípravném řízení o to, jakým způsobem může obhájce, příp. obviněný vyhledávat důkazy.

V důsledku toho měli mnozí obhájci obavy, že budou podezíráni z ovlivňování svědků při kontaktu s nimi, a proto se vyhledávání důkazů nezřídka vyhýbali, i když to bylo v rozporu se zájmy obviněných. Na to vhodně zareagovalo představenstvo České advokátní komory, které se ve svém usnesení ze dne 12. 10. 2004 jednoznačně vyjádřilo k realizaci oprávnění obhájce vyhledávat, předkládat a navrhovat důkazy v trestním řízení ve smyslu § 41 odst. 1 a 2 a § 89 odst. 2 tr. řádu.[11]

Za vyhledávání důkazů jsou označeny postupy advokáta, který v trestním řízení obhajuje obviněného (nebo zastupuje poškozeného či zúčastněnou osobu), a také případy, kdy pramen důkazu není advokátovi znám, a proto je třeba po něm pátrat, tak i případy, kdy mu je sice znám, ale jeho předpokládaný výsledek je třeba pro procesní účely ověřit; to se vztahuje na důkazy jakéhokoliv druhu podle § 89 odst. 2 věty první (Věstník ČAK č. 13/2004, čl. 1, 2).

Přichází-li v úvahu jako pramen důkazu výpověď svědka a zjistí-li advokát osobu, která by mohla uvést okolnosti důležité pro trestní řízení, může takovou osobu vhodnou formou požádat o sdělení informací (např. písemně, telefonicky či osobně), které jsou jí o věci známy. Zjišťováním dožádané osoby může advokát pověřit též jiného advokáta, advokátního koncipienta nebo jiného zaměstnance, který je k advokátovi nebo k veřejné obchodní společnosti (§ 15 zák. o advokacii), jíž je advokát společníkem, v pracovním poměru (dále jen „zaměstnanec advokáta“), příp. použít služby jiných osob, např. asistenčních nebo detektivních služeb (Věstník ČAK č. 13/2004, čl. 3).

Dozví-li se obhájce o osobě, která by mohla vypovídat ve prospěch obviněného, je oprávněn se s ní jako s potenciálním svědkem kontaktovat, ať již tím, že za ní zajede do práce či do místa bydliště, nebo se na ni obrátí e-mailem, faxem, telefonicky, datovou schránkou, dopisem či jinak. Obhájce to může učinit buď sám, nebo prostřednictvím advokátního koncipienta, jiného advokáta, anebo svého jiného zaměstnance.

Pokud se obhájce dozví, že na místě činu byla (či údajně měla být) osoba, která byla svědkem skutku popsaného v usnesení o zahájení trestního stíhání, může ji kontaktovat nebo zabezpečit pátrání po ní prostřednictvím zaměstnance detektivní nebo asisten­ční agentury. Totéž může učinit i v případě, že obhajoba poznatky o žádném svědkovi nemá, a přesto se pokouší aktivně zjistit, zda existují i jiní svědkové, než jsou ti, které vyslechl policejní orgán.

Může obhájce navrhnout výslech svědka bez kontaktu s ním? 

Dozví-li se obhájce od obviněného či kohokoliv jiného jméno osoby, jež by mohla být svědkem v trestní věci jeho klienta, je nepřijatelné, aby navrhl výslech této osoby jako svědka, pokud se s ní nesetkal. V takovém případě by měl obhájce pouze zprostředkované a neprověřené informace, a proto by nevěděl, co navrhovaný svědek vnímal svými smysly, tudíž by mu nebylo známo, zda bude vypovídat ve prospěch obžalovaného, či naopak proti němu. Potom by mohlo dojít k tomu, že svědek navržený obhájcem na pokyn obviněného bude v rozporu s jeho očekáváním vypovídat proti němu. Proto je třeba, aby obhájce vyhledal osobu, jež by mohla být svědkem v trestní věci jeho klienta, a po­učil ji, že od ní žádá jen pravdivé informace, bez ohledu na to, že zastupuje zájmy obviněného, a uvedl, že až podle toho, co se od ní dozví, zváží, zda navrhne její výslech jako svědka. Pokud dožádaná osoba souhlasí se sdělením příslušných informací, advokát s ní dohodne způsob, jakým je ochotna sdělení učinit (písemně, ústně, popř. jiným způsobem). O žádosti o sdělení informací dožádanou osobou a jejím výsledku učiní advokát záznam, který založí do klientského spisu (Věstník ČAK č. 13/2004, čl. 4).

V praxi se i v současnosti stává, že obhájce podlehne naléhání autoritativního obviněného a navrhne v průběhu vyšetřování výslech svědka, s nímž se nesetkal on ani jeho spolupracovníci, avšak klient o něm kategoricky tvrdí, že prokáže jeho nevinu. Svědek, s nímž se obhajoba nekontaktovala, pak k nelíčenému údivu policejního orgánu vypovídá v neprospěch obviněného, a to i za přítomnosti obhájce, který jeho výslech navrhl. K tomuto nežádoucímu důsledku dochází i v případech, kdy informace o „svědkovi, který může podpořit obhajobu obviněného“ poskytují rodinní příslušníci obviněného, kteří trvají na jeho vyslechnutí, a obhájce jejich i klientovu naléhání bez prověření pramene informací v dobré víře podlehne. K těmto situacím dochází i v průběhu hlavního líčení, nejednou i v závěru dokazování, které se vyvíjí v neprospěch obžalovaného. Pak obžalovaný nebo osoba jemu blízká navrhne výslech osoby, se kterou se obhajoba nikdy nesetkala, a pouze předpokládá, že bude vypovídat ve prospěch obviněného. Stává se i to, že obžalovaný nebo jeho rodinný příslušník přivede takového potenciálního svědka do budovy soudu a dožaduje se po obhájci navržení jeho výslechu v hlavním líčení. V takovém případě by měl obhájce neprodleně zjistit, co může tato osoba vypovídat. Jinak se může výpověď neznámého svědka stát nečekaně usvědčujícím důkazem.

Pokud tedy kdokoliv sdělí obhájci, že ví o svědkovi, který může prokázat nevinu obviněného, nebo může uvést skutečnosti v jeho prospěch, musí obhájce zkontaktovat takovou osobu, aby zjistil, jak bude vypovídat. Teprve potom může v rozšířeném vyšetřování navrhnout protokolární výslech takové vyhledané osoby jako svědka. Pokud zjistí obhájce, že by vyhledaná osoba jako svědek podpořila obvinění obviněného, potom protokolární výslech takové osoby navrhnout nemůže, protože by jednal v jeho neprospěch (§ 16 odst. 2 zák. o advokacii). V případě, že klient trvá na výslechu takového svědka, měl by obhájce nesprávnost takového návrhu klientovi pečlivě vysvětlit, a navíc o tom učinit záznam do klientského spisu. Díky záznamu v klientském spisu, nejlépe i s podpisem klienta, se někteří obhájci vyhnuli možnému konfliktu s obviněným a nejednou také kárnému opatření ČAK.

V praxi mnohé vyhledané osoby souhlasí se setkáním s obhájcem nebo jeho spolupracovníkem, protože v tom spatřují časově nenáročnou formu poskytnutí informací. Někdy však potenciální svědek souhlasí se sdělením informací pouze písemnou formou, e-mailem nebo zprávou do datové schránky. Takové vyjádření však nezřídka postrádá podstatné údaje, bez nichž není obhájci zřejmé, jak by tato osoba v postavení svědka vypovídala před policejním orgánem nebo před soudem. V takovém případě může obhájce následně požádat o písemné nebo osobní doplnění potřebných informací. Písemnou informaci dožádané osoby, popř. její písemné doplnění, založí advokát do klientského spisu (Věstník ČAK č. 13/2004, čl. 5). Pokud se vyhledaná osoba v písemném vyjádření vyhýbá podstatným skutečnostem, zejména pak opakovaně, je vhodné, aby si obhájce vyžádal osobní setkání, při němž může doplnit chybějící poznatky.

„Uskuteční-li se osobní setkání advokáta s dožádanou osobou, uváží advokát, zda mu bude s jejím souhlasem přítomna další osoba, zejména jiný advokát nebo zaměstnanec advokáta. V průběhu rozhovoru dbá advokát na to, aby nedošlo k ovlivňování dožádané osoby ve prospěch procesních zájmů zastoupeného. O rozhovoru pořídí advokát záznam pro klientský spis opatřený svým vlastním podpisem, podpisem dožádané osoby, pokud podpis neodmítne, a případně podpisem další osoby, která byla rozhovoru přítomna. Se souhlasem dožádané osoby může advokát pořídit o rozhovoru též zvukový či obrazový záznam, jehož obsah převede do písemné formy a založí do klient­ského spisu“ (Věstník ČAK č. 13/2004, čl. 6).

Souhlasí-li vyhledaná osoba jako potenciální svědek s osobním rozhovorem, potom by měl obhájce pečlivě zvážit, zda bude při něm vhodná přítomnost další osoby, zejm. jiného advokáta, advokátního koncipienta nebo zaměstnance advokátní kanceláře. Přítomnost třetí osoby je v zájmu obhájce, protože může sloužit jako garance neovlivňování vyhledané osoby. Přesto již dotaz, zda na schůzku může obhájce přijít s další osobou, může vést v praxi ke zrušení sjednané schůzky. Pokud na základě informací získaných o vyhledané osobě lze předpokládat určitou její nedůvěru, neměl by obhájce požadovat na schůzce přítomnost další osoby.

Je užitečné, pokud má obhájce možnost pořídit o rozhovoru s vyhledanou osobou také zvukový či obrazový záznam. To však ještě neznamená, že by měl vždy usilovat o jeho pořízení. U některých osob již jen zmínka o zaznamenání dohodnutého rozhovoru může vést k jeho odmítnutí. V praxi se ukazuje, že podstatné je, aby obhájce dostal od vyhledané osoby možnost hovořit s ní. Při osobním kontaktu záleží na tom, zda obhájce nebo jeho zástupce vytvoří stav vzájemné důvěry a potenciální svědek se ubezpečí, že rozhovor pro něj samotného nemůže mít negativní dopad. V atmosféře důvěry je možné v průběhu rozhovoru požádat vyhledanou osobu o svolení s pořízením zvukového či obrazového záznamu.

Zkušenosti některých advokátů ukazují, že vyhledaná osoba nejednou zruší dohodnuté setkání v okamžiku, kdy jí obhájce oznámí, že se dostaví s další osobou, která bude rozhovor snímat kamerou nebo pořizovat zvukový záznam. Naopak se osvědčuje, pokud obhájce ve vhodně zvolenou dobu navštíví potenciálního svědka a požádá ho osobně o rozhovor v době, která se mu bude hodit. Nabude-li vyhledaná osoba k obhájci důvěru, nezřídka souhlasí s okamžitým rozhovorem. Je vhodné, pokud je na něj obhájce vždy připraven a třeba jen perem nebo propisovací tužkou pořídí záznam, který sám podepíše. Potom vyhledaná osoba nezřídka nemá námitky proti podepsání tohoto záznamu sepsaného obhájcem v průběhu rozhovoru.

O každé žádosti o sdělení informací konkrétní dožádanou osobou, stejně jako o jejím výsledku, musí advokát sepsat záznam, který založí do klientského spisu. „Na základě skutečností zjištěných od dohledané osoby pak advokát podle svého uvážení navrhne příslušnému orgánu činnému v trestním řízení provedení v úvahu přicházejícího důkazu“ (Věstník ČAK č. 13/2004, čl. 7).

Zpravidla již v průběhu rozhovoru s vyhledanou osobou obhájce zjistí, zda je možné, aby navrhl policejnímu orgánu výslech tohoto svědka v průběhu rozšířeného vyšetřování, příp. z důvodu taktiky obhajoby tak učiní až po podání obžaloby nebo v hlavním líčení. Pokud však vyhledaná osoba uvede cokoliv, co by orgány činné v trestním řízení mohly využít proti obviněnému, nemůže obhájce navrhnout její výslech jako svědka.

Vyskytují se osoby, které před obhájcem vypovídají vesměs ve prospěch obviněného, v některých bodech naopak v jeho neprospěch. Nepřijatelné je, aby obhájce vyzval vyhledanou osobu, aby pomlčela o tom, co je v neprospěch klienta. Takovou osobu nelze navrhnout jako svědka, pokud skutečnosti uvedené v jeho neprospěch klienta usvědčují.

K vyjádření osoby a záznamu obhájce

Záznam obhájce o sdělení občana, stejně jako jeho vyjádření před obhájcem není důkazem předloženým stranou. Nejedná se o procesní činnost, k níž není obhájce oprávněn, nýbrž pouze o přípravu obhajoby v zájmu obviněného. Pokud obhájce pořídí písemný záznam o tom, co se od občana dozvěděl, jedná se o písemnost, tedy o informaci, kterou získal obhájce pro účely obhajoby v rámci poskytování právní služby, nikoliv o listinný důkaz.

Pořizuje-li si obhájce záznam o jednání s vyhledanou osobou, kterou navrhl k provedení výslechu, a policejní orgán ji v rozšířeném vyšetřování předvolá k výslechu, vyslýchajícímu tento záznam nepředkládá. Pokud to však obhájce v průběhu výslechu uzná za potřebné, např. vzhledem k neskrývané nedůvěře vyslýchajícího k vyslýchanému svědkovi, pak není vyloučeno, aby dal policejnímu orgánu k nahlédnutí originál tohoto záznamu, event. umožnil i pořízení jeho kopie. Tak může dokladovat, že od vyhledané osoby žádal informace pravdivé, bez ohledu na to, že zastupuje zájmy obviněného.

Záznam pořízený o jednání s vyhledanou osobou, kterou obhájce nenavrhl k protokolární svědecké výpovědi, však nepředkládá žádnému z orgánů činných v trestním řízení v dané věci. Zejména tak nesmí postupovat v případech, pokud pořízený záznam obsahuje skutečnosti v neprospěch obviněného, které by mohly orientovat orgány činné v trestním řízení k postupu proti obviněnému. Záznam zařazený do klientského spisu je pak pro obviněného dokladem rozhovoru obhájce s vyhledanou osobou, při němž se prokázalo, že není v zájmu obviněného navrhnout její výslech jako svědka. V těchto případech jde o nezbytnou činnost obhájce, který s ohledem na své poslání při obhajobě klienta předejde navržení i provedení výslechu svědka, který by mohl být důkazem v neprospěch obviněného.

Rozmluva obhájce (pověřeného jiného advokáta, advokátního koncipienta nebo jiného zaměstnance advokátní kanceláře) s vyhledanou osobou není důvodem pro vznik jakýchkoliv pochybností o ovlivnění možného svědka, protože se jedná o nezbytnou přípravu obhajoby, která je v zájmu obviněného. Bez této přípravy by obhajoba nemohla vědět, zda je v zájmu obviněného určitou osobu jako svědka navrhnout, či nikoliv.

Takový postup obhájce nebo jím pověřené osoby považuje za správný i Česká advokátní komora, protože to je v souladu se zákonem o advokacii i trestním řádem vždy, když je takový rozhovor veden bez jakéhokoliv ovlivňování, přemlouvání a bez sugestivního působení. Proto může obhajoba také iniciovat určitou osobu k tomu, aby se dostavila k policejnímu orgánu či k jinému orgánu činnému v trestním řízení a aby vypovídala jako svědek, aniž by ji bylo třeba předvolávat.

Důkazní prostředky, které může předložit obhajoba

Opatří-li obhajoba důkazní prostředek ve prospěch obviněného a umožňuje-li to jeho povaha, může jej předložit policejnímu orgánu konajícímu vyšetřování. Předložit může znalecké posudky, listiny osvědčující dokazovaný stav, věci, na nichž jsou patrné následky trestného činu, stejně jako obrazové, zvukové nebo jiné záznamy zachycující dokazované skutečnosti a jakékoliv další důkazní prostředky, které jsou jednoznačně ve prospěch obviněného. Někdy obhájce čeká s předložením takového důkazního prostředku získaného v průběhu přípravného řízení až na řízení před soudem. Pak se však nesnaží zabránit konání hlavního líčení a postavení obviněného před soud v procesním postavení obžalovaného.

Obhájce nesmí předložit orgánům činným v trestním řízení v průběhu vyšetřování ani v řízení před soudem posudek znalce z příslušného oboru a odvětví, i když jej opatřila (objednala a uhradila) obhajoba, pokud v rozporu s očekáváním obsahuje skutečnosti v neprospěch obviněného. Stejně musí obhajoba přistupovat i k listinám a dalším důkazním prostředkům, jež obdrží v průběhu dokazování. Orgánu činnému v trestním řízení je může předložit jen poté, co se s nimi detailně obeznámí a zjistí, zda splňují očekávání a podporují obhajobu klien­ta. V opačném případě je k důkazu předložit nemůže.

I když obhájce předpokládá, že určitá listina či věc poslouží obhajobě obviněného, nesmí vyzvat osobu, která takovou listinu či věc má v držení, aby ji zaslala orgánům činným v trestním řízení, ani ji nesmí sám předložit bez obeznámení se s ní. Jinak by mohlo dojít k předložení důkazu v neprospěch obviněného, a potom by obhájce jednal v rozporu s § 41 odst. 1 tr. řádu, protože by napomohl ke zjištění skutečností, které by obviněného nezbavovaly viny ani jeho vinu nezmírňovaly, nýbrž by jej naopak usvědčovaly.

Nejednou obhájce objedná od znalce vypracování znaleckého posudku až po nařízení hlavního líčení nebo v jeho průběhu a informuje o tom předsedu senátu, ve snaze předejít ukončení dokazování. Pak musí obhajoba zabezpečit předání posudku obhájci a vyloučit možnost, aby znalec nebo jím pověřená osoba předala posudek soudu. V těchto případech by obhájce nemohl sám zjistit, že posudek, oproti jeho očekávání, obsahuje skutečnosti v neprospěch obviněného.

Dochází i k tomu, že znalec přinese znalecký posudek obhájci se značným časovým zpožděním oproti původně slíbenému termínu dodání, až v průběhu hlavního líčení, a to až do jednací síně soudu. Pak předseda senátu nezřídka žádá po obhájci urychlené předání jednoho vyhotovení posudku. Přesto, že obhájce očekává posudek příznivý pro klienta, nemůže podlehnout naléhání předsedy senátu a předat mu posudek dříve, než jej sám přečte. Jinak by soudu mohl poskytnout důkaz ve prospěch obžaloby. Zjistí-li obhájce, že jím ohlašovaný znalecký posudek podporuje obžalobu, nesmí jej předložit. I když je to velmi nepříjemné, musí v jednací síni soudu sdělit, že ohlašovaný znalecký posudek nepředkládá, a to bez jakéhokoliv odůvodnění svého neočekávaného postupu.

Důležité je vědět, v jakých případech a ve kterém stadiu trestního řízení může obhajoba navrhnout provedení důkazu, který vyhledala a prověřila. „Na základě skutečností zjištěných od dožádané osoby advokát podle svého uvážení navrhne příslušnému orgánu činnému v trestním řízení provedení v úvahu přicházejícího důkazu“ (srov. Věstník ČAK č. 13/2004, čl. 7). Z toho plyne, že obhájce může na základě skutečností zjištěných od dožádané osoby navrhnout po přihlédnutí k důkazní situaci v dané trestní věci i taktice obhajoby podle svého uvážení provedení důkazu, který je ve prospěch obviněného. V přípravném řízení může podat takový návrh policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci. V řízení před soudem (po podání obžaloby do nařízení hlavního líčení), v hlavním líčení, příp. v odvolacím řízení může podat návrh příslušnému soudu.

Obhájce je při vyhledávání, předkládání a navrhování důkazů povinen postupovat v souladu s právními a stavovskými předpisy. Jeho postupem nesmí být porušena nebo ohrožena práva dožádaných a dalších osob, chráněná příslušnými právními předpisy (srov. Věstník ČAK č. 13/2004, čl. 8).

Obhajoba může navrhnout kdykoliv v průběhu trestního řízení provedení důkazu, který vyhledala a prověřila. Důkazem nemůže být protokol o výslechu znalce či svědka pořízený obhájcem, neboť jejich výslech může na návrh obhajoby provést jen orgán činný v trestním řízení. Důkaz výslechem svědka nebo znalce může provést obžalovaný nebo jeho obhájce pouze v hlavním líčení, na základě své žádosti a po svolení předsedy senátu, po splnění podmínek uvedených v § 215 odst. 2. U jiných důkazních prostředků (listiny, fotodokumentace, obrazové a zvukové záznamy, věcné důkazy atd.) pak žádné omezení neplatí, a proto obhajoba může tyto důkazní prostředky vyhledávat i předkládat orgánům činným v trestním řízení kdykoliv v průběhu trestního řízení a jakýmkoliv způsobem (osobně, poštou, e-mailem, datovou schránkou i jinak).

Kdy může obhajoba navrhovat důkazy v přípravném řízení? 

Obhájce musí brát v úvahu, že existují tři druhy přípravného řízení (rozšířené vyšetřování, standardní vyšetřování a zkrácené přípravné řízení), které mají odlišnou úpravu dokazování, a proto musí zvažovat, kdy v konkrétní věci navrhnout provedení vyhledaného a prověřeného důkazního prostředku jako důkazu.

V rozšířeném vyšetřování (§ 168 až 170) neplatí omezení ohledně výslechu svědků, které je ve standardním vyšetřování (§ 164 odst. 1). Proto může obhajoba navrhnout provedení jakýchkoliv důkazů ve prospěch obviněného, vč. těch, které sama vyhledala a předložila, již v průběhu vyšetřování, a tím předejít jejich provedení až v hlavním líčení. Pokud chce obhajoba zabránit podání obžaloby, pak by takové důkazy měla navrhnout nejpozději při seznámení s výsledky vyšetřování. Obdrží-li obhajoba vyrozumění státního zástupce o podání obžaloby, měla by nově vyhledané a prověřené důkazy uvést v návrhu na předběžné projednání obžaloby. V případě pozdějšího vyhledání důkazů je může obhajoba předložit až v řízení před soudem, v hlavním líčení nebo v odvolacím řízení, nebo v návrhu na povolení obnovy řízení.

V rozšířeném vyšetřování není policejní orgán oprávněn provádět pouze důkazy, jež svědčí proti obviněnému, a s důkazy předloženými obhajobou se nevypořádat. Pokud policejní orgán odmítá ve vyšetřování návrhy obhajoby na provedení důkazů, potom postupuje v rozporu s § 2 odst. 5 větou druhou, protože objasňuje pouze skutečnosti v neprospěch obviněného a neobjasňuje skutečnosti svědčící v jeho prospěch. V takovém případě musí obhájce podat státnímu zástupci žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu dle § 157a odst. 1, protože neprovádí dokazování v potřebném rozsahu a nezjišťuje skutečný stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 2 odst. 5 věta první).

Ve standardním vyšetřování (§ 161 až 167) vychází obsah a rozsah dokazování zejm. z § 164, a proto jsou svědci vyslýcháni jen ve velmi omezené míře, pouze za podmínek stanovených v případech uvedených v odst. 1 větě třetí.[12] Je na obhájci, jak se rozhodne postupovat vzhledem k taktice obhajoby. Buď již v průběhu standardního vyšetřování navrhne provedení důkazů vyhledaných a prověřených obhajobou, i když jejich provedení v průběhu vyšetřování nelze očekávat, protože nejsou splněny podmínky uvedené v § 164 odst. 1 větě třetí. Nebo vyčká s návrhem na provedení obhajobou vyhledaných a prověřených důkazů až na řízení před soudem (v době od podání obžaloby do nařízení hlavního líčení), příp. je předloží až v hlavním líčení.

Ve zkráceném přípravném řízení (§ 179a až 179f) se provádějí úkony podle hlavy deváté, tedy podle § 158 a násl. Způsobem uvedeným v hlavě čtvrté se provádějí pouze neodkladné nebo neopakovatelné úkony a vyslýchá se podezřelý (§ 179b odst. 3). I ve zkráceném přípravném řízení může obhajoba navrhnout provedení vyhledaných a prověřených důkazů, které jsou však zpravidla provedeny až v hlavním líčení. Je na zvážení obhájce, zda vzhledem k taktice obhajoby podá návrhy na provedení důkazů policejnímu orgánu konajícímu vyšetřování, nebo až v řízení před soudem.

Lze navrhnout provedení důkazu bez jeho prověření?

Navrhnout ve vyšetřování provedení důkazu bez jeho vyhledání a prověření může obhajoba jen zcela výjimečně, např. v situaci, kdy dosud provedenými důkazy je obviněný jednoznačně usvědčován. Potom může v důkazní nouzi a na pokyn klienta navrhnout např. policejnímu orgánu přibrání znalce za účelem vypracování znaleckého posudku, přestože nemůže vědět, zda jeho závěry budou ve prospěch obviněného, či nikoliv. V takovém případě však může být vypracovaný posudek v neprospěch obviněného a bude sloužit jako další důkaz proti němu. Proto návrh na přibrání znalce by měla obhajoba podat jen v případě, že obviněný na návrhu trvá a prokazatelně nemá finanční prostředky na uhrazení posudku od znalce, u něhož by mohl posudek objednat obhájce. Může-li však obviněný uhradit posudek, měla by obhajoba znalce sama vyhledat, protože by jím vypracovaný posudek nemusela předložit, pokud by byl v neprospěch obviněného.

Zásadně však platí, že pokud obhajoba v průběhu vyšetřování vyhledá či opatří kterýkoliv důkazní prostředek, nemůže jej předložit policejnímu orgánu k důkazu dříve, než jej prověří a rozhodne, zda je v zájmu obviněného. Stejně tak nemůže obhajoba v hlavním líčení za podmínek stanovených v § 215 odst. 2 provést důkaz, pokud neprověřila, zda výslech svědka nebo znalce je ve prospěch obviněného.

Výslech svědka

Podle § 89 odst. 2 každá ze stran může důkaz vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout. Přesto výslech svědka, i toho, jehož sdělení či prohlášení prověřil obhájce, musí v současnosti provádět v průběhu vyšetřování výlučně orgán činný v přípravném řízení, v souladu s § 101 až 103, a to i za možné přítomnosti obhájce.

Při novelizaci trestního řádu by bylo vhodné zvažovat, zdali by obhájci nemělo být trestním řádem přiznáno výslovné oprávnění hovořit se svědky a pořizovat o jejich sdělení záznam do svého spisu nebo je žádat o písemné prohlášení. Na základě předloženého prohlášení či záznamu sdělení svědka by mohlo být obhájci výslovně přiznáno oprávnění žádat policejní orgán o vyslechnutí svědka procesní formou. Policejní orgán by pak byl povinen takový důkaz za účasti obhájce provést. Konkrétní návrh de lege ferenda v tomto směru nepředkládám vzhledem k tomu, že za současné tendence přesouvání těžiště trestního řízení před soud nelze očekávat realizaci takového návrhu. Uvedenou úvahou však chci dokladovat problémovost předkládání důkazů stranou obhajoby ve smyslu § 89 odst. 2.

Autoři Beckova komentáře k trestnímu řádu k rozebírané problematice uvádějí: „Věta druhá § 89 odst. 2 byla zařazena do trestního řádu jeho novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. a spolu s větou třetí téhož ustanovení dále posiluje postavení stran v procesu dokazování a otevírá jim prostor k aktivní účasti na něm. Umožňuje procesním stranám z vlastní iniciativy vyhledávat a předkládat důkazy nebo navrhovat provedení určitých důkazů. Pro jejich provedení, prověrku a hodnocení se ovšem uplatní stejné zásady a pravidla jako pro důkazy opatřené orgány činnými v trestním řízení. To mimo jiné znamená, že použitelnost (přípustnost) důkazu, resp. důkazního prostředku, který vyhledala a předložila některá z procesních stran, bude závislá na jeho povaze a na dodržení zákonných požadavků kladených na jeho vyhledání, opatření a provedení. Jestliže by důkaz vyhledaný a předložený stranou vykazoval v těchto směrech podstatné vady, nebyl by zásadně přípustný (účinný).“[13]

V zájmu plného uplatnění práva obviněného na obhajobu je mu umožněno zpochybnit kterýkoliv důkaz opatřený orgány činnými v trestním řízení buď tím, že se k němu vyjádří, nebo navrhne provedení jiného důkazu, příp. sám opatří důkaz, resp. důkazní prostředek, kterým hodlá doložit své stanovisko nebo vyvrátit závěry plynoucí z důkazů opatřených orgány činnými v trestním řízení, o nichž by jinak nevznikly důvodné pochybnosti. Obviněný také může navrhnout, aby k hlavnímu líčení (veřejnému zasedání) byl předvolán určitý svědek a za podmínek § 215 odst. 2 může sám nebo prostřednictvím svého obhájce vyslechnout tohoto i jiného svědka, jehož výslech nenavrhl.

Nepochybné tedy je, že obhájce nemůže vyslechnout svědka. V praxi však přetrvávají spory o to, zdali obhájce může předložit orgánu činnému v trestním řízení prohlášení svědka nebo záznam jím podaného vysvětlení, které je ve prospěch obviněného.

K výslechu svědka obhájcem

Značný význam pro obhajobu obviněného má § 215 odst. 2: „Státní zástupce, obžalovaný a obhájce mohou žádat, aby jim bylo umožněno provést výslech svědka. Předseda senátu jim vyhoví zejména tehdy, jestliže svědek byl předvolán na jejich návrh.“ Toto ustanovení výrazným způsobem rozšířilo možnosti součinnosti stran při dokazování ať již v hlavním líčení, či ve veřejném zasedání. Zde je výrazný rozdíl oproti § 89 odst. 2, který se týká dokazování v průběhu celého trestního stíhání, tzn. i přípravného řízení.

Ust. § 215 odst. 2 je významným prvkem určujícím kontradiktorní charakter řízení před soudem. Umožňuje dvěma nejdůležitějším proti sobě stojícím stranám, aby samy provedly výslech svědka, a nebyly tak závislé na způsobu provádění tohoto důkazu soudem. Výpověď svědka totiž patří k nejdůležitějším a nejčastějším důkazům před soudem, přičemž její důkazní hodnota a posouzení věrohodnosti jsou přímo závislé nejen na odpovědích svědka na dodatečně položené otázky, ale zejména na celkovém způsobu a vedení výslechu.

Předseda senátu vyhoví žádosti o provedení výslechu svědka vždy, když byl takový svědek předvolán na návrh státního zástupce, obžalovaného nebo obhájce. V jiných případech záleží na rozhodnutí soudu, zdali bude považovat výslech svědka, který soud sám provede při zachování možností položení doplňujících otázek stranami, za dostatečný, či nikoliv. Svědka předvolává i na návrh uvedených stran předseda senátu, který ve vztahu k němu má stejné povinnosti zjištění totožnosti, poučení, respektování zákazu výslechu či práva na odepření výpovědi.

Je-li umožněno státnímu zástupci, obžalovanému nebo jeho obhájci provedení výslechu svědka v hlavním líčení, uplatní se při provádění tohoto důkazu všechna obecná ustanovení upravující výslech svědka (§ 97 až 103). Proto obžalovaný nebo jeho obhájce jsou povinni dotázat se svědka na okolnosti významné pro zjištění jeho věrohodnosti a dát mu možnost souvisle vypovědět vše, co sám o věci ví a odkud se dozvěděl to, co uvádí, nesmí mu klást otázky sugestivní a kapciózní a u osoby mladší 15 let musí postupovat dle § 102.

U státního zástupce i obhájce lze očekávat znalost vedení výslechu. Složitější situace je v těchto případech u obžalovaného, zejm. pokud se obhajuje sám. Nutnost dodržování směrnic pro výslech výrazně limituje možnost, aby obžalovaní sami využívali své zákonné oprávnění dané ust. § 215 odst. 2. V případě, že kterýkoliv obžalovaný nezastoupený obhájcem využije tohoto svého oprávnění, bude vždy věcí předsedy senátu, který řídí hlavní líčení, aby zabezpečil dodržení zákonných směrnic pro vedení výslechu. Při provádění výslechu svědka musí být dodržováno ust. § 55 odst. 2 týkající se utajení totožnosti svědka za uvedených zákonných podmínek, stejně jako provádění důkazu jeho výslechem dle § 209 odst. 1.

Jak samotné ust. § 215 odst. 2, tak jeho výklad obsažený v komentáři k trestnímu řádu ukazují, že zákonodárce i autoři komentáře věnovali značnou pozornost součinnosti stran při provádění důkazů v hlavním líčení a veřejném zasedání soudu. Pokud jde o obhájce, jsou jeho možnosti, tzn. i práva a povinnosti týkající se výslechu svědka, který byl soudem předvolán na žádost obhajoby, jasně upraveny a není o nich v praxi pochyb.

Oč lépe je upravena tato možnost výslechu svědka před soudem, o to více to připoutává pozornost k dokazování v přípravném řízení a dosud ne zcela jasnému výkladu § 89 odst. 2. Podle tohoto ustanovení každá ze stran může důkaz vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout. Skutečnost, že důkaz nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, není důvodem k odmítnutí takového důkazu.

Orgány činné v přípravném řízení respektují právo obhajoby na vyhledání a předložení důkazu. Vzhledem k tomu, že provádění důkazů je v průběhu vyšetřování výlučně procesní činností policejních orgánů, příp. státních zástupců, jsou návrhy obhajoby na provedení důkazů, které vyhledal obviněný nebo jeho obhájce, velmi často odmítány. V důsledku toho jsou některé důkazy navržené obhajobou provedeny soudem až v hlavním líčení, s výrazným časovým odstupem. Pokud na základě takového důkazu dojde ke zproštění obžaloby, dokladuje to účelovost odmítnutí důkazu navrženého obhajobou v průběhu vyšetřování a neodůvodněné prodlužování trestního řízení. Vzhledem k tomu, že mnohé orgány činné v přípravném řízení jsou nakloněny tendenci k přesunutí těžiště trestního řízení před soud, nejsou v přípravném řízení prováděny všechny důkazy navržené obhajobou, a to bez odůvodnění, nebo s odkazem na možnost jejich provedení před soudem.

Proto v praxi někteří obhájci nepodávají návrhy na doplnění dokazování v průběhu vyšetřování, nýbrž až v řízení před soudem. Tento postup nelze akceptovat, protože je v rozporu s právem obviněného na obhajobu. Možnost, že policejní orgán obhajobou vyhledaný a navržený důkaz odmítne provést, není důvodem pro to, aby obhajoba nenavrhla jeho provedení již v průběhu vyšetřování. Pokud je navržený důkaz odmítnut, není vhodné, když to obhájce pouze vezme na vědomí, nýbrž je namístě podání žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu dle § 157a odst. 1.

Policejní orgány mnohdy označují za okolnosti, které nejsou důležité pro trestní stíhání, ty návrhy na doplnění dokazování podané obhajobou, od nichž důvodně očekávají, že by mohly zpochybňovat výsledky dosavadního vyšetřování a podání obžaloby. V praxi se omezení rozsahu dokazování v průběhu rozšířeného vyšetřování projevuje tím, že nezřídka policejní orgán nevyhoví návrhu obhajoby na provedení výslechu svědků a dalších důkazů ve prospěch obviněného se standardním zdůvodněním, že provedenými důkazy byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Tak je tomu i v případech, kdy realizací návrhů obhajoby by mohlo dojít ke zpochybnění dosud zjištěného skutkového stavu. Neprovede-li policejní orgán důkazy navržené obhajobou, která pak žádá o přezkoumání jeho postupu, státní zástupce většinou neshledá žádné pochybení policejního orgánu, který v průběhu vyšetřování jednal v souladu s jeho pokynem podle § 174 odst. 2 písm. a), který mu dal v rámci dohledu nad zákonností přípravného řízení.

„Možnost zejména obviněného a jeho obhájce předkládat důkazy je důležitým prostředkem k reálnému zajištění jeho práva na obhajobu, směřující k posílení aktivity obviněného v trestním řízení a úzce souvisí s materiálním důkazním břemenem stran v tomto řízení.“[14] Tak je tomu ale jen v případě, že na návrhy obhajoby na provedení jí navržených důkazů reagují orgány činné v trestním řízení tak, že tyto důkazy provedou. V průběhu vyšetřování, ať již rozšířeného, nebo standardního, policejní orgán nezřídka sdělí obviněnému nebo jeho obhájci, že jím navrhované důkazy neprovede, že však budou (nebo mohou být) provedeny před nalézacím soudem. Totéž pak uvede státní zástupce vyřizující žádost obviněného o přezkoumání postupu policejního orgánu.

Závěr s návrhy de lege ferenda

Zákonodárce vhodně koncipoval § 215 odst. 2, kde jsou i pro obhájce a obviněného formulovány možnosti provedení výslechu svědka a znalce v hlavním líčení před soudem. Stejnou důslednost však neprojevil ve formulacích obsažených v § 89 odst. 2, které vzhledem k tomu zanechávají nezodpovězeny mnohé otázky, jejichž zodpovězení má zejména v přípravném řízení zásadní význam. Nepochybné však je, že obhájce jako strana není orgánem činným v trestním řízení, tudíž není oprávněn provádět dokazování podle trestního řádu.

De lege ferenda navrhuji doplnit dosavadní problémovou formulaci druhé věty ust. § 89 odst. 2 o další věty, níže napsané tučně. „Skutečnost, že znalecký posudek, věc a listinný důkaz nevyžádal orgán činný v trestním řízení, ale předložila některá ze stran, není důvodem k odmítnutí takového důkazu. Obhájce je oprávněn požádat občana o podání vysvětlení, přičemž použije přiměřeně § 158 odst. 3, 4. Záznam o podaném vysvětlení nelze použít jako důkaz, může-li však napomoci ke zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 2 odst. 5), musí orgán činný v přípravném řízení nařídit výslech osoby, jež podala vysvětlení, jako svědka, jinak záznam ponechá ve spisu. Je-li záznam o vysvětlení předán obhájcem soudu, potom soud postupuje ve smyslu § 215 odst. 2.“

De lege lata navrhuji, aby Nejvyšší soud podal výklad ust. § 89 odst. 2 takovým způsobem, aby obsáhl základní potřeby stran, zejm. strany obhajoby, pokud má v úmyslu podat odůvodněný návrh na výslech svědka v přípravném řízení.

 

Doc. JUDr. Pavel Vantuch, CSc., je expertem na trestní právo, působil jako advokát a vysokoškolský učitel.

Ilustrační foto: Canva.com

---

[1] Neuvádím-li v textu odkaz na zákon v podobě zkratky – „trestní řád“ či „tr. řád“ –, odkazuji vždy na zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád).

[2] Důvodová zpráva k zákonu č. 292/1993 Sb., str. 51.

[3] A. Draštík, J. Fenyk a kol.: Trestní řád, komentář, II. díl, Wolters Kluwer ČR, Praha 2017, str. 876.

[4] Důkazním prostředkem je procesní činnost orgánu činného v trestním řízení nebo oprávněné strany trestního řízení, která slouží k poznání skutečnosti, jež má být zjištěna, např. výslech obviněného, svědka, znalce, ohledání osoby nebo věci, čtení listiny atd.

[5] Důkazem je výsledek činnosti orgánu činného v trestním řízení při dokazování, např. obsah výpovědi vyslýchané osoby, obsah listiny, výsledek znaleckého zkoumání – odpověď znalce na položené otázky, výsledek získaný ohledáním atd. Jde o přímý poznatek získaný orgánem činným v trestním řízení o existenci či neexistenci určité okolnosti, která se má dokazovat (o předmětu dokazování). O tyto důkazy může orgán činný v trestním řízení opřít svá skutková zjištění, která jsou podkladem pro jeho rozhodnutí.

[6] P. Šámal a kol.: Trestní řád I. Komentář, 7. vyd., C. H. Beck, Praha 2013, str. 1334-1335.

[7] P. Šámal, J. Musil, J. Kuchta a kol.: Trestní právo procesní, 4. přepracované a doplněné vyd., C. H. Beck, Praha 2013, str. 385.

[8] P. Vantuch: Kdy může obhajoba důkaz vyhledat, kdy předložit a kdy jen navrhnout jeho provedení? Bulletin advokacie č. 7-8/2013, str. 28.

[9] Op. cit. sub 6, str. 436.

[10] Tamtéž, str. 435.

[11] Usnesení představenstva České advokátní komory ze dne 12. 10. 2004, k výkonu oprávnění advokáta vyhledávat, předkládat a navrhovat důkazy v trestním řízení, částka 4/2004 Věstníku ČAK, 2004, č. 13, čl. 1, str. 91 a násl. Tímto stavovským předpisem se upravují některé postupy advokáta, který v trestním řízení obhajuje obviněného nebo zastupuje poškozeného či zúčastněnou osobu v případech, kdy realizuje oprávnění vyhledávat, předkládat a navrhovat důkazy podle § 89 odst. 2 věty druhé tr. řádu.

[12] Dle § 164 odst. 1 věty třetí policejní orgán provádí výslechy svědků, jestliže se jedná o neodkladný nebo neopakovatelný úkon nebo jde-li o výslech osoby mladší 18 let, osoby, o jejíž schopnosti správně a úplně vnímat, zapamatovat si nebo reprodukovat jsou s ohledem na její psychický stav pochybnosti, anebo nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že na svědka by mohl být pro jeho výpověď vyvíjen nátlak.

[13] Op. cit. sub 6, str. 1344.

[14] Op. cit. sub 7, str. 365.