Soudní dvůr Evropské unie zveřejnil dne 14. května 2025 rozsudek Tribunálu ve věci T-36/23 | Stevi a The New York Times v. Komise, v němž konstatoval, že Evropská komise pochybila, když zamítla žádost novinářky o přístup k textovým zprávám mezi předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou a šéfem americké farmaceutické společnosti Pfizer Albertem Bourlou o vakcínách proti covidu-19. SD EU zamítavé rozhodnutí Evropské komise zrušil.

Žádostí podanou na základě nařízení o přístupu k dokumentům¹ požádala Matina Stevi, novinářka pracující pro deník The New York Times, Evropskou komisi, aby poskytla přístup ke všem textovým zprávám, které si vyměnili předsedkyně Komise Ursula von der Leyen a Albert Bourla, generální ředitel společnosti Pfizer, v období od 1. ledna 2021 do 11. května 2022. Komise tuto žádost zamítla z důvodu, že dokumenty, ke kterým se žádost vztahuje, nemá v držení. Paní Stevi a The New York Times navrhli, aby Tribunál Evropské unie zrušil rozhodnutí Komise.

Tribunál v rozsudku žalobě vyhověl a rozhodnutí Evropské komise zrušil.

Tribunál připomněl, že účelem nařízení o přístupu k dokumentům je v co nejvyšší míře posílit právo veřejnosti na přístup k dokumentům v držení orgánů. V zásadě by měly být veřejnosti přístupné všechny dokumenty orgánů. Pokud však orgán v odpovědi na žádost o přístup tvrdí, že dokument neexistuje, má se za to, že tento dokument neexistuje v souladu s domněnkou pravdivosti, která se k tomuto tvrzení váže. Tato domněnka však může být vyvrácena na základě relevantních a shodujících se důkazů předložených žadatelem.

V projednávaném případě Tribunál poznamenal, že odpovědi Komise týkající se textových zpráv požadovaných v průběhu celého řízení jsou založeny buď na domněnkách, nebo na měnících se či nepřesných informacích. Naproti tomu paní Stevi a The New York Times předložily relevantní a shodující se důkazy, které popisují existenci komunikace, zejména ve formě textových zpráv, mezi předsedkyní Komise a generálním ředitelem společnosti Pfizer v rámci nákupu očkovacích látek od této společnosti Komisí během pandemie covidu-19. Podařilo se jim tím vyvrátit domněnku o neexistenci a nedržení požadovaných dokumentů.

V takové situaci se přitom Komise nemůže spokojit s tvrzením, že nemá požadované dokumenty v držení, ale musí poskytnout věrohodná vysvětlení umožňující veřejnosti a Tribunálu pochopit, proč tyto dokumenty nelze nalézt. Komise podrobně nevysvětlila způsob vyhledávání, které bylo provedeno k nalezení těchto dokumentů, ani na jakých místech se toto vyhledávání uskutečnilo. Komise tedy neposkytla věrohodná vysvětlení k odůvodnění toho, že se požadované dokumenty nenachází v jejím držení. Komise navíc dostatečně neobjasnila, zda byly požadované textové zprávy odstraněny a zda v tomto případě k odstranění došlo dobrovolně nebo automaticky, nebo zda byl v mezidobí obměněn mobilní telefon její předsedkyně.

Konečně Komise rovněž věrohodně nevysvětlila, proč měla za to, že textové zprávy vyměněné v rámci nákupu očkovacích látek proti covidu-19 neobsahují důležité informace nebo informace, které vyžadují přijetí následných opatření, a jejich uchovávání tedy musí být zajištěno.

Úplné znění rozsudku, a případně jeho shrnutí jsou zveřejněny na www.curia.europa.eu v den vyhlášení.

Zdroj: Soudní dvůr EU
Ilustrační foto: canva.com

¹ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise.