Cílem tohoto příspěvku je analyzovat právní povahu scrip dividendy, vymezit její definiční znaky a předestřít dva způsoby jejího využití v praxi. To vše za účelem představení této zvláštní formy akciové dividendy jako možné reakce na poptávku po výplatě podílu na zisku v penězích v situacích, kdy je takový způsob řešení ekonomicky nevýhodný pro společnost i její akcionáře.

Scrip dividenda představuje zvláštní formu peněžité dividendy, která se od tradiční dividendy vyplácené automaticky v penězích (cash-out) liší svojí konstrukcí, v jejímž jádru je ukryto nákupní opční právo (call opce). To poskytuje akcionářům možnost volby mezi standardní výplatou dividendy v penězích a možností získání akcií společnosti. K nabytí akcií přitom dochází specifickým způsobem, prostřednictvím kapitalizace pohledávky oproti emisnímu kursu akcií (debt-equity swap). K započtení dohodou je užita právě dividendová pohledávka za společností, což umožňuje společnosti ušetřit finanční zdroje potřebné pro další podnikatelský rozvoj či snížení závislosti na externím financování.

Z pohledu často konfliktních zájmů akcionářů, reprezentantů exekutivy a dalších stakeholderů nad řešením otázek spojených s rozhodováním o dividendě (zda bude zisk rozdělen, v jaké výši, komu a jak) poskytuje právo volby mezi výplatou dividendy v penězích a získáním akcií potřebnou flexibilitu, jež stojí i za popularitou této formy akciové dividendy. Právo volby současně vnáší do celého rozhodování novou dynamiku, neboť je v něm implicitně ukryto uplatnění, resp. vzdání se, přednostního práva na nabytí akcií. Nevyužití možnosti nabytí akcií znamená, že dosavadní podíl může být rozmělněn, rozhodnou-li se ostatní akcionáři pro akcie na úkor přímé výplaty peněz. Výsledné rozhodnutí o způsobu výplaty dividendy přitom může být ovlivněno nejen rizikem ředění podílu, ale i pozitivními incentivami v podobě diskontu či úspory transakčních nákladů, jež napomáhají nasměrovat pozornost akcionářů směrem k ekvitě.

Scrip dividenda jako alternativa dividendy vyplácené v penězích sice ve výsledku umožňuje nabýt akcie společnosti (originárně či derivativně), navzdory tomu se však nejedná o nepeněžitou dividendu, o které hovoří § 348 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) (dále jen „z. o. k.“), a to z důvodů, které budou podrobně vysvětleny v tomto příspěvku. Hodnocení povahy scrip dividendy jako dividendy v principu peněžité má přitom dalekosáhlé důsledky, a to nejen pro vymezení předpokladů, za nichž je možné tuto zajímavou alternativu výplaty podílu na zisku v praxi využít.

Akciová dividenda a scrip dividenda

Specifické postavení mezi dividendami zaujímá dividenda akciová (stock dividend, Aktiendividende), tedy dividenda, která je akcionářům vyplácena v akciích. Stejně jako v případě nepeněžitých dividend (představovaných tzv. deputátem, tedy produkty, službami, naturáliemi apod.) poskytuje akciová dividenda výhody nejen pro akcionáře, ale i pro společnost. Ta si díky výplatě dividendy v akciích může uchovat peněžní prostředky potřebné pro splácení úvěrů či využitelné k dalším investicím, a zabránit tak odlivu kapitálu směrem k akcionářům, aniž by musela přistoupit ke krácení dividendy (dividend cut).[1]

Jsou-li předmětem dividendy přímo akcie společnosti (vlastní nebo nově emitované), lze výhodu akciové dividendy pro akcionáře spatřovat v možnosti navýšení majetkové účasti bez nutnosti vlastní finanční investice. Podceňovat nelze ani aspekty daňové, které mohou mít na rozhodování akcionářů rovněž vliv, jsou-li daňovými rezidenty v jurisdikcích s výhodnějším zdaněním kapitálových zisků z prodeje akcií.[2]

Budeme-li chápat akciovou dividendu v širokém slova smyslu, tedy jako jakýkoliv dividendový nástroj umožňující ve svém výsledku výplatu podílu na zisku v akciích, ať již výlučně – namísto peněz, nebo v kombinaci s klasickou výplatou v penězích, pak lze zřejmě scrip dividendu označit za zvláštní subtyp akciové dividendy.[3] Zvláštností této formy akciové dividendy je možnost volby mezi tradiční výplatou dividendy v penězích a započtením (celé nebo části) pohledávky za společností ve výši peněžité dividendy oproti ceně nabývaných akcií.

Podřazování scrip dividendy pod akciovou dividendu však může být zavádějící z důvodu vyvolávání asociací s dividendou nepeněžitou, při níž rovněž (ve výsledku) akcionář nabývá akcie. Mezi oběma variantami dividendy je však nutné rozlišovat. Kategorizace dividendy jako peněžité má totiž významné konsekvence, a to nejen při vymezení aplikačních předpokladů užití scrip dividendy v praxi (v podrobnostech viz níže).

Právo volby, které je definičním znakem scrip dividendy, reflektují rovněž cizojazyčná synonyma pro zkoumaný institut, jako jsou např. anglické výrazy elective stock dividends, optional stock dividends[4] či německý ekvivalent Wahldividende.[5]

Do kategorie povahou peněžitých akciových dividend spojených s právem volby je zahrnována vedle scrip dividendy i dlouhodobá reinvestiční alternativa ve formě tzv. drip dividendy. Drip dividenda (DRIP – dividend reinvestment plan), která je oblíbená zejména v USA, představuje dlouhodobý reinvestiční program, kdy namísto výplaty peněz v hotovosti získávají akcionáři automaticky akcie, které jim generují další dividendy, a zhodnocují tak hodnotu jejich investice. Akcie sloužící jako dividenda nakupuje akciová společnost pro akcionáře na sekundárním trhu a akcionářům je nabízí obvykle bez poplatku a s cenovým zvýhodněním. Neobvyklá však není ani varianta využití vlastních akcií či emise akcií nových. Stejně jako v případě scrip dividendy je i dlouhodobý reinvestiční program dobrovolný. Akcionáři tak mají možnost volby mezi výplatou dividendy v akciích či v penězích.[6]

Právo volby a přerámování dividendové hádanky

Zodpovězení otázek, zda bude vyplacena dividenda, v jaké výši, komu, kdy, jak často či v jaké formě, je spojeno s rozhodováním. Z pohledu společnosti představuje dividenda nástroj přerozdělení kapitálu, jehož prostřednictvím se distribuuje zisk (či jeho část) směrem od společnosti ke společníkům. Přesun kapitálu přitom nevyhnutelně ovlivňuje poměr kapitálu vlastního a cizího. Pokud obchodní korporace vyplácejí vysoké zisky, snižují tím objem prostředků využitelných k investicím. V případě zvýšené potřeby investičního kapitálu pak může dojít k závislosti společnosti na externích zdrojích financování a (nebo) se negativně odrazit v nevyužívání vhodných investičních příležitostí. Základním finančním cílem společnosti by proto měla být z pohledu finanční teorie řízení podniku snaha o maximalizaci tržní hodnoty podniku při zachování likvidity peněžních prostředků v rozumné míře.[7]

Faktorů, které je při rozhodování nutné vzít v úvahu, existuje mnoho, nejen právních a finančních. Návrh právně korektní distribuce podílu na zisku, která bude současně ekonomicky optimální z pohledu objektivně existujících zájmů společnosti i jejích reziduálních vlastníků, nemusí rezonovat u všech akcionářů. Dle odborných studií preferují zejména konzervativní akcionáři pravidelnou výplatu dividend i v situaci, kdy by pro ně bylo daňově výhodnější ponechat nerozdělený zisk ve společnosti a kapitálové zisky realizovat prodejem akcií, příp. zvolit jako alternativu dividendu nepeněžitou.

Odmítavý postoj k ekonomicky efektivnější alokaci výnosu je v ekonomické teorii předmětem dividendové hádanky (dividend puzzle).[8] Pojem dividendová hádanka, který poprvé použil ekonom Fisher Black ve svém článku publikovaném v roce 1976, se vztahuje k teoretickému paradoxu při rozhodování o dividendě, konkrétně absenci jednoznačného vysvětlení, proč společnosti v praxi vyplácejí dividendy, přestože to z pohledu finanční teorie není výhodné ani pro ně, ani pro jejich akcionáře.[9]

Dividendová hádanka je dodnes předmětem diskusí bez všeobecně přijímaného řešení. Dle historicky nejstarší, tzv. pro-dividendové teorie autorů Myrona J. Gordona a Johna Lintnera, investoři upřednostňují jistý výnos ve formě dividend před nejistým kapitálovým ziskem (bird in the hand theory).

Signální teorie dividend (dividend signaling theory) Mertona Millera a Franca Modiglianiho pro změnu vychází z teze o dividendové neutralitě, dle které dividendová politika přímo neovlivňuje hodnotu společnosti, neboť je ve skutečnosti závislá pouze na investičních rozhodnutích a schopnosti vytvářet hodnotu. Současně je však výplata dividend spojována s pozitivním signálem odrážejícím důvěru managementu v pozitivní budoucí vývoj. Společnost v ekonomických potížích by si totiž pravděpodobně nemohla dovolit náklady spojené s výplatou dividendy. Nevyplácení dividendy je vnímáno opačně, tedy jako signál negativní.

Signály vysílané v souvislosti s výplatou dividendy však mohou být nespolehlivé, jak upozorňují zastánci další, tzv. agenturní dividendové teorie (agency costs explanation of dividends), Frank H. Easterbrook či Michael C. Jensen. Jako významnější faktor proto označují redukci nákladů zastoupení. Výplatou dividendy se totiž snižuje objem volných peněz, o kterých by jinak mohli (neefektivně) rozhodovat manažeři jako správci korporace. Následná potřeba rebalancovat cash flow navíc dostává „do hry“ nové věřitele (finanční instituce, investory), jejichž zapojením může dojít ke snížení monitorovacích nákladů.[10]

Hledání racionality v souvislosti s upřednostňováním peněžité dividendy může být ošidné, jak upozorňují pro změnu zastánci tzv. behaviorální teorie. Ta se snaží vysvětlit preferenci dividendy na základě psychologických faktorů, jako je tzv. teorie sebekontroly, teorie budoucích vyhlídek (prospektová teorie) či koncept mentálního účetnictví.[11]

Motivační faktory

Bez ohledu na to, která z výše uvedených teorií je blíže pravdě, jak naznačují empirické zkušenosti, akcionářskou preferenci peněžitých dividend je nutné (s výhradou generalizace) brát jako významný faktor ovlivňující výslednou podobu dividendové politiky. Přestože zatím nebyla nalezena odpověď na otázku, proč akcionáři preferují dividendy i v situacích, kdy to není nejefektivnější řešení distribuce kapitálu, v praxi se vyvinuly specifické dividendové nástroje pracující s obecnou premisou preference peněžité dividendy, ale současně zahrnující kombinaci stimulů napomáhajících nasměrovat pozornost akcionářů směrem k alternativním variantám odměny.

Jedním z těchto nástrojů je i zkoumaná scrip dividenda. Na poptávku po přímé výplatě peněz reaguje zakotvením práva volby mezi výplatou peněz a získáním akcií. Odpovědnost za výslednou volbu je tak přenechána odměňovaným osobám, kdy kaž­dá z nabízených možností má svá pro i proti.

Obdobně jako dividenda nepeněžitá, umožňuje i scrip dividenda akcionářům participovat na kladném hospodářském výsledku a současně zachovat finanční zdroje společnosti potřebné pro plánované investice či splácení dluhů (cash retention hypothesis). Dopad výplaty dividendy na objem prostředků tvořících vlastní kapitál může být při využití scrip dividendy menší, aniž by společnost musela přistoupit k redukci výše dividendy. Zkrácení či zadržení dividendy by se totiž pravděpodobně mohlo negativně projevit na hodnotě společnosti a jejích akcií.

Scrip dividenda může poskytovat i bonus v podobě přílivu dalšího kapitálu, je-li umožněn úpis akcií i nad rámec kapitalizace a emisní kurs nových akcií lze hradit nejen dividendovou pohledávkou, ale i z vlastních prostředků akcionářů. Dodatečný kapitál poskytnutý novými akcionáři pak může pozitivně přispět k omezení závislosti společnosti na úvěrovém financování (cizí kapitál, je-li potřebný, lze obstarat za výhodnějších podmínek).

Skryté kouzlo scrip dividendy spočívá v kombinaci motivačních prvků, které mohou modifikovat výsledek rozhodovacího procesu a přispět k zachování prostředků, které by jinak společnost „musela“ vyplatit, aby vyšla vstříc očekávání akcionářů po dividendě v penězích.

Jedním z nejsilnějších motivačních faktorů ovlivňujících volbu akcionářů je možnost zvýšení podílu na společnosti, resp. „výměna peněz za kontrolu“. Dopředu těžko odhadnutelná materializace rizika ředění podílu (equity dilution) je jedním z významných faktorů, jehož skutečný dopad souvisí s individuálním nastavením výměnného poměru v konkrétním případě. Dopady rozmělnění se přitom naléhavěji projeví zejména u těch akcionářů, jejichž podíl na společnosti má zvláštní (kvalifikovanou) povahu (např. může jít o dosavadní blokační menšinu, která by mohla být ztracena v důsledku volby peněžité dividendy namísto akcií).

Druhou významnou incentivou napomáhající nasměrovat pozornost akcionářů směrem ke kapitalizaci dividendové pohledávky je zvýhodněné nabytí akcií, ať již pomocí diskontu (zpravidla ve výši 2-3 %), či úspor v rámci transakčních nákladů.[12]

Přetrvávající prvek nejistoty

Nevýhodou opčního práva jako konstrukčního prvku scrip dividendy je prvek nejistoty. Až do okamžiku uplynutí lhůty pro uplatnění opčního práva není jasné, kolik akcionářů zvolí dividendu v akciích a jak velkou část dividendové pohledávky započtou, zda celou, nebo jenom její část.

Statistické údaje o průměrné výši podílu akcionářů optujících pro akcie namísto peněz nejsou z důvodu neveřejnosti této informace k dispozici. Možnost výpočtu z veřejně dostupných informací (o výši zisku po zdanění určeného k rozdělení mezi akcionáře, o výši peněžité dividendy připadající na jednu akcii, o výši emisního kursu jedné nově upisované akcie a o rozdílu v počtu akcií společnosti před a po zvýšení základního kapitálu) komplikuje fakt, že k započtení peněžité dividendy může dojít zcela, ale i jen částečně. V některých případech je rovněž přípustné splácení emisního kursu nově upisovaných akcií i z vlastních prostředků, tedy nad rámec kapitalizace. Údaje ohledně míry akceptace nepeněžité dividendy je proto nutné interpretovat vždy s přihlédnutím k těmto okolnostem.

Dle empirických studií se údaje o počtu akcionářů preferujících kapitalizaci dividendy a nabytí akcií liší společnost od společnosti. Lze-li vůbec tyto údaje zobecnit, pak se jako významný faktor míry akceptace akciové dividendy jednotlivými akcionáři jeví povaha vlastnické struktury. Zatímco u profesionálních investorů a zkušených institucionálních hráčů lze očekávat, že nabídkou scrip dividendy nebudou zaskočeni, jinak je tomu u drobných akcionářů z oblasti retailu. Obavy z komplikovanosti procesu při nabývání akcií v kombinaci s obecně nižší finanční gramotností (ve srovnání s profesionály) tak mohou být dle odborných pramenů jednou z příčin preference jednoduše konstruované dividendy peněžité.[13]

Scrip dividenda jako signál pro trh

Jak naznačuje zahraniční praxe, chce-li mít společnost distribuci finančních toků více pod kontrolou, lze za účelem optimální alokace výnosů využít kombinaci scrip dividendy s redukcí výše dividendy peněžité. Toto (kompromisní) řešení však nemusí být vítáno vždy s nadšením ze strany investorů. Stejně jako nelze predikovat, kolik akcionářů akceptuje nepeněžité plnění dividendy formou akcií, nelze dopředu spolehlivě odhadnout ani reakci trhu na informaci o výplatě scrip dividendy, ať již při zachování standardní výše dividendy, nebo v kombinaci s redukcí.[14] Otázka, zda, příp. jak zveřejnění informace o výplatě scrip dividendy ovlivňuje hodnotu společnosti a jejích akcií, je sice předmětem studií, avšak bez jednoznačně přijímaného závěru.

Jak naznačují výsledky empirických studií, odpověď na otázku vlivu přijetí výplaty dividendy formou scrip dividendy závisí na dlouhodobém nastavení dividendové politiky konkrétní akcio­vé společnosti a očekávání akcionářů, které vyvolává. V případě, že společnost dlouhodobě vyplácí peněžitou dividendu ve stabilní výši, její snížení nebo vynechání může být trhem hodnoceno negativně. Tento fakt může ovlivnit flexibilitu společnosti při rozhodování o nastavení vhodné dividendové politiky. Je-li scrip dividenda pro investory předvídatelným řešením, riziko zklamání jejich očekávání se tím sníží.[15]

Právní povaha scrip dividendy

Z hlediska své funkce je scrip dividenda blízká dividendě nepeněžité, neboť umožňuje odměnit akcionáře a současně ochránit společnost před odlivem peněžních prostředků. Dle převládajících názorů prezentovaných zahraniční doktrínou je však povaha dividendy peněžitá.[16]

Východiskem klasifikace povahy scrip dividendy je obsah usnesení nejvyššího orgánu společnosti. Předmětem rozhodování o rozdělení zisku mezi akcionáře je výlučně peněžité plnění doplněné o právo opce ve prospěch oprávněných akcionářů. O tom, zda bude vyplacena dividenda napřímo (v penězích), či ekvitní formou (v akciích), tedy rozhodují akcionáři prostřednictvím opčního práva, nikoliv valná hromada. Z titulu rozhodnutí valné hromady o rozdělení podílu na zisku prostřednictvím scrip dividendy nevyplývá pro akcionáře přímý nárok na nepeněžité plnění (akcie). K tomu, aby akcionář akcie nabyl, je zapotřebí přistoupení řady dalších právně relevantních okolností (uplatnění opčního práva v předepsané lhůtě, uzavření dohody o započtení dividendové pohledávky, schválení dohody o započtení valnou hromadou, schválení zvýšení základního kapitálu valnou hromadou, zápis zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku).

Rovněž z hlediska daňového je na scrip dividendu zásadně nahlíženo jako na dividendu peněžitou. Ke zdanění dochází jak na úrovni společnosti, tak na úrovni akcionáře (pro české daňové rezidenty – fyzické osoby jde o srážkovou daň ve výši 15 %). Skutečnost, že akcionář namísto peněz zvolil výplatu v akciích, tak nemá na daňovou zátěž vliv.

Podíváme-li se na většinový názor na peněžitou povahu scrip dividendy kritičtěji, lze upozornit na určitou nesrovnalost v tom, že v rámci argumentace je zdůrazňováno pouze právo na peněžitou dividendu. Součástí rozhodnutí valné hromady je však i přiznání práva opce, tj. penězi ocenitelného majetkového práva vybrat si mezi výplatou dividendy v penězích a ekvitou.[17] Lze si proto klást otázku, zda je právní povaha scrip dividendy skutečně striktně peněžitá. Proti této úvaze lze však z druhé strany argumentovat pouze podpůrnou (subsidiární) povahou opčního práva. Aby mohla scrip dividenda plnit svůj účel, je nutné na opční právo přiznané akcionářům nahlížet jako na právo samostatně nepřevoditelné, které samo o sobě nemá jiný význam než být uplatněno právě s dividendovou pohledávkou.

Peněžitou povahu scrip dividendy lze dále konfrontovat s faktem, že za věc by bylo možné považovat kromě opčního práva též dividendovou pohledávku. Zdá se však, že ani tato úvaha neobstojí. Za peněžitou formu akciové dividendy považuje totiž scrip dividendu i německá nauka. Dle německého práva přitom platí, že se na kapitalizaci pohledávky za společností aplikují pravidla pro nepeněžité vklady z důvodu ochrany před tzv. skrytým nepeněžitým vkladem (verdeckte Sacheinlage),[18] který může sloužit jako nástroj k tvorbě fiktivního kapitálu.[19] Dle § 66 německého akciového zákona (AktG) je proto připuštěna pouze kapitalizace vkladem. Důsledkem zacházení s pohledávkou jako s nepeněžitým vkladem je aplikace pravidel počítajících (mj.) s oceněním pohledávky znalcem. V opačném případě by nedošlo ke splnění vkladové povinnosti a společník by musel dodatečně svůj vklad splatit v penězích (§ 27 odst. 3 AktG).

Do tuzemského právního řádu nebyla doktrína o skrytém nepeněžitém vkladu převzata a případné obcházení pravidel tvorby základního kapitálu je proto nutné řešit pomocí obecných korektivů. Za předpokladu splnění zákonných podmínek připouští české právo kapitalizaci započtením pohledávky, kdy společnost namísto skutečných peněz ekonomicky získává „pouze“ zánik dluhu. Výslovně je však zapovězeno, aby se předmětem nepeněžitého vkladu stala pohledávka společníka za společností (srov. § 21 odst. 3 z. o. k.).

Výhody scrip dividendy ve srovnání s nepeněžitou dividendou 

V rámci široké kategorie akciových dividend se právě scrip dividenda těší v praxi oblibě, a to na rozdíl od zřídka používaných akciových dividend nepeněžité povahy.[20] Byť je z ekonomického pohledu scrip dividenda funkční obdobou dividendy nepeněžité, některé právní a praktické obtíže, které jsou s nepeněžitou dividendou nedílně spojeny, se v případě scrip dividendy neprojeví. Určení právní povahy scrip dividendy přitom není pouze akademickou otázkou.

Problém při hledání vhodného předmětu, který může být jako nepeněžitá dividenda nabízen, u scrip dividendy automaticky odpadá, neboť valná hromada rozhoduje o výplatě v penězích. Není proto nutné zabývat se požadavkem snadné konverze předmětu plnění na peníze. Obdobně se při využití scrip dividendy nematerializuje ani problém vnucení nevhodného (neupotřebitelného) plnění a s ním související riziko porušení zásady rovného zacházení, kdy pro jednotlivé akcionáře nemusí být poskytované plnění vždy shodně racionálně využitelné.[21] Právo svobodné volby mezi výplatou v penězích a v akciích je pojmovým znakem scrip dividendy, proto k zásahu do postavení akcionáře z podstaty věci nemůže dojít.

Potřeba úpravy stanov v případě scrip dividendy se rovněž neuplatní. Dle § 348 odst. 2 z. o. k. platí, že výplata podílu na zisku jinak než v penězích musí být ve stanovách upravena. Scrip dividenda je však dle většinového názoru peněžitou dividendou, a proto by na ni § 348 odst. 2 z. o. k. neměl být aplikován.[22]

Další možnou výhodou scrip dividendy oproti nepeněžitým dividendám je nárok na zákonné úroky z prodlení dle obecné právní úpravy v § 1970 o. z., dojde-li k opožděné výplatě dividendy a nestanoví-li stanovy společnosti něco jiného. Naopak v případě prodlení s plněním nepeněžité akciové (či jiné) dividendy by bylo nutné peněžitý následek prodlení sjednat smluvně, např. cestou smluvní pokuty.[23]

Varianty scrip dividendy – nové vs. vlastní akcie 

Scrip dividenda je pro svoji flexibilitu umožněnou díky opčnímu právu ve vztahu ke kapitalizaci dividendové pohledávky dlouhodobě oblíbená zejména u zahraničních či nadnárodních společností.[24] Své uživatele si však scrip dividenda našla i v České republice, jak lze ilustrovat na příkladu společnosti COLT CZ Group SE. Tato společnost využila scrip dividendu již dvakrát v řadě (za účetní období 2022 a 2023) a v obou případech v kombinaci s efektivním zvýšením základního kapitálu společnosti. Za účetní období 2023 poskytla svým akcionářům konkrétně dividendu ve výši přesahující půldruhé miliardy korun českých, a to právě prostřednictvím akciové dividendy s právem volby mezi přímou výplatou peněz (30 Kč před zdaněním připadajícím na jednu akcii o nominální hodnotě 0,10 Kč) a započtením částky připadající na dividendu oproti emisnímu kursu akcií ve výši 570 Kč za jeden kus nové akcie (s nominálem 0,10 Kč).[25]

Využití scrip dividendy ve variantě počítající se zvýšením základního kapitálu společnosti patří obecně mezi v praxi častější způsoby uplatnění této zvláštní formy realizace práva na podíl na zisku. Administrace celého procesu předpokládá řešení řady dílčích kroků. Ty by měly v ideálním případě na sebe vzájemně navazovat dle předem připraveného harmonogramu stanovícího (mj.) datum zasedání valné hromady, termíny pro uplatnění opčního práva, uzavření dohod o započtení, schválení zvýšení základního kapitálu valnou hromadou společně se schválením návrhu dohod o započtení, distribuci podepsaných dohod, podání návrhu na zápis zvýšení základního kapitálu do obchodního rej­stříku, následnou distribuci nových akcií apod.

Prvním a zásadním krokem realizace rozdělení podílu na zisku prostřednictvím scrip dividendy je rozhodnutí valné hromady o:

• rozdělení zisku (příp. rozdělení jiných vlastních zdrojů) mezi akcionáře,
• zvýšení základního kapitálu upsáním nových akcií a
• započtení emisního kursu nově upisovaných akcií oproti podílu na zisku.

Rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního kapitálu upsáním nových akcií a o kapitalizaci pohledávky započtením se přijímá dle § 421 odst. 2 písm. b) a c) z. o. k. ve spojení s § 416 odst. 1 z. o. k. dvoutřetinovou většinou přítomných akcionářů, přičemž dle § 416 odst. 2 z. o. k. se vyžaduje osvědčení rozhodnutí veřejnou listinou (notářským zápisem). Nejistota ohledně míry akceptace nabídky na nové akcie je obvykle řešitelná tím, že valná hromada nerozhodne o fixní částce, ale o zvýšení základního kapitálu až do určité částky. Rovněž předem obtížně predikovatelná výše emisního kursu nabývaných akcií (odvíjí-li se např. od tržní ceny na regulovaném trhu) je řešitelná zmocněním představenstva určit konkrétní emisní kurs v limitech předem daného rozpětí (nejnižší a nejvyšší možné částky).

Pokud jde o další právně formální požadavky na realizaci scrip dividendy formou zvýšení základního kapitálu a vydání nových akcií, pak je z hlediska tuzemské právní úpravy pro kapitalizaci pohledávky stěžejní znění § 21 odst. 3 z. o. k., ze kterého plyne, že pohledávku nelze kapitalizovat vkladem (tj. jako nepeněžitý vklad), ale pouze započtením, na základě písemné dohody, jejíž návrh schvaluje valná hromada. Jelikož k započtení dochází dohodou, lze započíst i pohledávky, které nejsou dosud splatné. Konkretizaci otázek, které podléhají schválení ze strany valné hromady akciové společnosti, stanoví § 475 písm. l) z. o. k., z nějž vyplývá, že „v případě započtení pohledávky vůči společnosti proti pohledávce na splacení emisního kursu, obsahuje usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu upsáním nových akcií pravidla pro postup pro uzavření smlouvy o započtení, určení započítávané pohledávky včetně její výše a jejího vlastníka“. Upozornit je nutné dále na znění § 478 odst. 2 z. o. k., dle kterého platí, že „dohodu o započtení pohledávky za společností vůči povinnosti upisovatele splatit emisní kurs nebo jeho část je nutné uzavřít před podáním návrhu na zápis nové výše základního kapitálu do obchodního rejstříku“.

Vymezení okruhu oprávněných subjektů závisí na konkrétních podmínkách schválených valnou hromadou a obvykle je vázáno na existenci práva na přednostní úpis akcií. Zajímavou otázkou narážející na limity vymezené zásadou rovného zacházení je možnost vyloučení přednostního práva na úpis na základě usnesení valné hromady. Jak totiž připouští německá odborná literatura s odkazem na judikaturu německého Spolkového soudního dvora (BGH), byť takové řešení nebude v praxi obvyklé, za určitých okolností není vyloučena ani varianta umožnění kapitalizace dividendové pohledávky pouze vybraným akcionářům.[26] Ve svém rozhodnutí se BGH zabýval případem, ve kterém bylo výjimečně odůvodněno vydání nových akcií za nominální hodnotu (namísto dosažitelné vyšší částky) při současném vyloučení přednostního práva. Žalobce, kterému bylo přednostní právo odepřeno, totiž usiloval o získání vlivu na společnost s cílem ji „zničit“.[27] V zahraničních právních řádech se lze dále setkat s úvahami o omezení možnosti úpisu nových akcií v souvislosti s kapitalizací pohledávky pouze na daňové rezidenty. V takovém případě (možnost nabytí za zvýhodněnou cenu) však zahraniční nauka současně zdůrazňuje důsledné dodržování požadavku rovnocenného zacházení se všemi akcionáři.[28]

Výhodou kombinace scrip dividendy a zvýšení základního kapitálu je předně příležitost pružně reagovat na poptávku akcionářů po nových akciích. Druhou možnou výhodou je možnost získat dodatečnou investici, pokud je připuštěno započtení pouze částečné, kdy zbylou část emisního kursu, která není kryta dividendovou pohledávkou, hradí akcionář ze svých vlastních prostředků. Odvrácenou stranou mince je však již zmíněný problém ředění podílu.

Nevýhodu spojenou s ředěním podílu pomáhá odstranit druhá varianta využití scrip dividendy, jež počítá s vlastními akciemi společnosti. Předpokladem využití vlastních akcií je splnění přísných pravidel pro jejich nabývání, stanovených zejména § 301-305 a § 307-309 z. o. k. Zatímco při kapitalizaci je cena akcií (emisní kurs) hrazena cestou započtení, v případě vlastních akcií lze s odkazem na německou nauku uvažovat o postoupení dividendové pohledávky.[29] Za účelem zvýšení atraktivity vlastních akcií lze navíc i při této variantě scrip dividendy pracovat s diskontem poskytujícím cenové zvýhodnění.

Pokud jde o ekonomický efekt využití vlastních akcií, v případě, že společnost akcie pro akcionáře nakupuje na sekundárním trhu, celkový počet akcií sice zůstává stejný, ale snižuje se počet akcií uvedených do oběhu. Tato skutečnost může zvýšit zisk na akcii (EPS) a vést k růstu ceny akcií (vyšší EPS může zatraktivnit akcie pro investory).

Poměr výhod a nevýhod akcií vlastních je ve srovnání s akciemi novými obrácený. Zatímco v případě emise nových akcií lze využít i možnost přílivu nových peněz do společnosti (při částečném započtení), buyback snižuje výši vlastního kapitálu a může vést ke zvýšení zadlužení, zvýšení nákladů na kapitál a zhoršení úvěrového ratingu. Rovněž flexibilita při uspokojování preference akciové dividendy je u vlastních akcií limitována, neboť společnost jich nemá k dispozici (teoreticky) nekonečné množství. Svůj praktický význam však může mít využití vlastních akcií v kombinaci se zkrácením dividendy.

Závěr: Scrip-dividenda jako win-win řešení? Ano, ale… 

Díky své flexibilitě může být scrip dividenda pomyslným win-win řešením, reflektujícím jak potřebu akcionářů získat požadovaný výnos, tak poptávku obchodní korporace po uchování potřebného kapitálu, aniž by bylo nutné přistoupit ke krácení dividendy.[30] Započtením dividendové pohledávky proti emisnímu kursu nově emitovaných akcií, příp. jejím postoupením při nabývání akcií vlastních, dochází k účetní operaci, při níž je podíl na zisku přeneseně řečeno pouze přesunut „z jedné kapsy do druhé“, aniž by tento krok měl materiální dopad na cash-flow.

Skutečný význam scrip dividendy při optimalizaci dividendové politiky je však podmíněn tím, aby obě nabízené možnosti byly srovnatelně atraktivní. Předvídatelnost řešení, vymezení okruhu odměňovaných subjektů, vlastní výše peněžité dividendy v adekvátním poměru k emisnímu kursu (nabývací ceně) akcií, nabídnutí atraktivního diskontu, úpis nad rámec kapitalizace a množství dalších proměnných v rámci individuálního nastavení reflektujícího podmínky konkrétní společnosti hrají nezastupitelnou roli pro docílení pozitivního výsledného efektu scrip dividendy v praxi.

 

JUDr. Michala Špačková, Ph.D.,působí jako odborná asistentka Katedry obchodního práva PF MU v Brně.

Ilustrační foto: PIXABAY.COM

---

[1] M. Berner: Scrip Dividends. Rechtstatsächliche Bedeutung und rechtliche Grundlagen, 1. vyd, Nomos, Baden-Baden 2021, str. 42-43.

[2] Dle starší britské daňové úpravy zakotvené v Advance Corporation Tax (ACT) zrušené v roce 1999 byla akcionářům dána možnost daňové optimalizace, pokud společnost vyplácela dividendu v akciích namísto v hotovosti. Tyto dividendy nebyly považovány za zdanitelný příjem v době jejich přijetí a umožňovaly akcionářům odložit daňovou povinnost až do doby případného budoucího prodeje akcií.

[3] Srov. W. Bayer: § 58 AktG, in W. Goette, M. Habersack, S. Kalls: Münchener Kommentar zum Aktiengesetz: AktG, Band 1: §§ 1-75, 6. vyd, C. H. Beck, München 2024, m. č. 132-134.

[4] I. Feito-Ruiz, L. Renneboog, C. Vansteenkiste: Elective stock and scrip dividends, Journal of Corporate Finance, 2020, roč. 64, str. 1.

[5] E. Waclawik: § 58 AktG, in W. Hölters, M. Weber: Aktiengesetz. Kommentar, 4. vyd., C. H. Beck/Verlag Vahlen, München 2022, m. č. 43.

[6] Op. cit. sub 4, str. 3.

[7] M. Hrdý, M. Krechovská: Podnikové finance v teorii a praxi, 2. vyd., Wolters Kluwer, Praha 2017, str. 18.

[8] P. Marek: Věčně živá dividendová hádanka, Český finanční a účetní časopis č. 1/2007, str. 86-89; či H. K. Baker, G. E. Powell, T. Veit: Revisiting the dividend puzzle: Do all of the pieces now fit? Review of Financial Economics č. 4/2002, str. 241-261.

[9] F. Black: The Dividend Puzzle, The Journal of Portfolio Management č. 2/1976, str. 5-8.

[10] F. H. Easterbrook: Two agency-cost explanations of dividends, The American Economic Review č. 4/1984, str. 650-659; či M. C. Jensen: Agency Costs of Free Cash Flow, Corporate Finance, and Takeovers, The American Economic Review č. 2/1986, str. 323-329.

[11] H. M. Shefrin, M. Statman: Explaining investor preference for cash dividends, Journal of Financial Economics č. 2/1984, str. 253-282.

[12] M. Schlitt, D. Kreymborg: § 28, in M. Habersack, P. O. Mülbert, M. Schlitt: Unternehmensfinanzierung am Kapitalmarkt, 4. vyd., Verlag Dr. Otto Schmidt, Köln 2018, str. 957-958.

[13] Op. cit. sub 4, str. 3.

[14] M. A. Lasfer: On the Motivation for Paying Scrip Dividends, Financial Management č. 1/1997, str. 62-80.

[15] Srov. op. cit. sub 4, str. 3; T. David, E. Ginglinger: When cutting dividends is not bad news: The case of optional stock dividends, Journal of Corporate Finance, 2016, str. 174-191.

[16] M. Hoffmann-Becking: § 47 AktG, in M. Hoffmann-Becking, A. Austman: Münchener Handbuch des Gesellschaftsrechts, 4. sv., 6. vyd., C. H. Beck, München 2024, m. č. 34.

[17] Op. cit. sub 5, m. č. 43; či op. cit. sub 16.

[18] Doktrína o skrytém nepeněžitém vkladu má svůj původ v německé judikatuře jako reakce na obcházení pravidel tvorby základního kapitálu (viz např. rozsudek BGH ze dne 15. 1. 1990, sp. zn. II ZR 164/88). Součástí právní úpravy se stala v souvislosti s reformou práva kapitálových společností (MoMiG – Gesetz zur Modernisierung des GmbH-Rechts und zur Bekämpfung von Missbräuchen, BGBl. I 2008, str. 2026).

[19] M. Sickinger, T. Kuthe: § 33, in M. Schüpen, B. Schaub: Münchener Anwaltshandbuch Aktienrecht, 4. vyd., C. H. Beck, München 2024, m. č. 148.

[20] Op. cit. sub 5, m. č. 43.

[21] Srov. P. Čech: Aktuální otázky rozdělení zisku v s. r. o. a a. s., Metodické aktuality svazu účetních České republiky, 2016, str. 31.

[22] Obdobně německá nauka většinově vychází z názoru o neaplikaci § 58 odst. 2 AktG, který je v podstatě předobrazem tuzemské úpravy v § 348 odst. 2 z. o. k.

[23] R. Kříž: Akciová společnost a nepeněžitý podíl na zisku a jiných vlastních zdrojích určený akcionářům, Bulletin advokacie č. 12/2023, str. 20-25.

[24] Např. Royal Dutch Shell plc, BP plc, Telefónica S.A., Credit Suisse Group AG, Deutsche Telekom AG a další.

[25] Pro ilustraci konkrétního výpočtu kapitalizace dividendy za rok 2023 uvedeného ve smlouvě o započtení lze odkázat na veřejně dostupný manuál společnosti Colt CZ Group SE. V případě českého daňového rezidenta vlastnícího 100 ks akcií činila výše jeho hrubého celkového podílu na zisku 3 000 Kč (30 Kč před zdaněním na jednu akcii). Po aplikaci srážkové daně ve výši 15 % tedy šlo o částku 2 550 Kč. Pokud se tento akcionář rozhodl uplatnit právo volby na výplatu podílu formou upsání nových akcií v maximální možné míře, pak při výši emisního kursu jedné akcie 570 Kč mohl upsat čtyři nové akcie, když částka k započtení (pohledávka společnosti) činila 2 280 Kč. Zbylý rozdíl ve výši 270 Kč byl určen k výplatě v penězích. K dalším příkladům výpočtu viz Pravidla pro akcionáře k uplatnění dividendy ve formě akcií. 15. 7. 2024, dostupné z: https://www.coltczgroup.com/file/1287.

[26] A. Cahn, M. Von Spannenberg: § 58 AktG, in M. Henssler (GesamtHrsg), E. Stilz, R. Veil (Hrsg). beck-online. GROSSKOMMENTAR, m. č. 108.

[27] Rozsudek BGH ze dne 6. 10. 1960, sp. zn. II ZR 150/58.

[28] Op cit. sub. 26, m. č. 110.

[29] Op cit. sub. 26, m. č. 110.

[30] Op. cit. sub. 1, str. 44.