Leges, Praha 2025, 234 stran, 420 Kč.

Považuji za nutné upozornit, že v uvedení titulu knihy nedošlo k překlepu, opravdu takto zní, a jak patrno, autor už v textu na obálce ukazuje, jak je mu blízká košatost češtiny, kterou osvědčil ve více než 700 fejetonech, krásnou archaickou češtinou řečeno podčárnících, vesměs nějak se dotýkajících práva a vysokoškolského prostředí, publikovaných v řadě časopisů, z jejichž četby jsme se mohli po mnoho let těšit i na stránkách Bulletinu advokacie. Editoři vybrali 90 z nich, což symbolizuje i výročí narození, jehož se autor letos 30. března dožil.

Napsat o každém fejetonu třeba jen jednu řádku by zabralo více než tři strany textu, které by čtenářům v podstatě nic neřekly, takže jsem se uchýlil k jejich selekci a vybral několik příkladů, které, doufám, budou ukázkou úrovně, jak kvalitně byl tento novinářsky obtížný žánr ovládnut. Obiter dictum k tomu dodávám, že jazyk fejetonů dokázal prof. Hajn vtělit do řady svých monografií, učebnic a přednášek bez toho, aby slevil na odborné úrovni. Čtenáře pak nepochybně upoutá jubilantův přehled o moderní i starší literatuře, a to nejen české (pokud je mi známo, je schopen plynně číst a konverzovat v nejméně čtyřech světových jazycích), z níž hojně cituje.

Ve fejetonu Svérázný pohled na lidské soutěžení se zamýšlí nad tím, proč se někdo odhodlá podstoupit několikaleté martyrium doktorandského studia, aby dospěl k závěru, že tím se mu dostává lepší místo v soutěži o vyšší profesní i sociální pozici, a doplňuje jej poněkud lehkovážně vyznívajícím, ale pravdivým připomenutím (vycházejícím z konceptu S. Freuda), že nemalou roli tu hraje úsilí o získání lepšího partnera/partnerky k rozplozování.

Dílko, které má titulek Přičinily se britské noviny o brexit? obsahuje zamyšlení nad všemocí masových médií, které jsou schopné povrchním a zkresleným výkladem práva (v daném případě směrnic EU) ovlivňovat mínění čtenářů a posluchačů a nasměrovat je k určitému rozhodnutí, jakkoli se nakonec může ukázat jako nesmyslné a škodlivé (ostatně vzpomeňme, co bylo před několika lety napsáno a řečeno u nás o důsledcích GDPR).

Jak známo, patří Petr Hajn k předním odborníkům na soutěžní právo, kterému věnuje fejeton O svérázných podobách soutěže. Kajícně uznává, že jeho obzor byl zatemněn profesionálním pohledem právníka, protože jak posléze zjistil, soutěží týkajících se všech možných profesí jsou tucty. Následně si klade otázku, co se jimi vůbec sleduje, a ukazuje na jejich zbytečnost a plytkost, vážně však dovozuje, že aleatorní výsledek nelze vyloučit ani u hospodářských soutěží podrobených právní regulaci.

Zábavný je fejeton O prostituci a její právní regulaci, v němž autor rozebírá právní předpisy týkající se „policejně trpěných bordelů v Praze“ z poloviny 19. století. Uzavírá, že jejich text je navýsost aktuální, protože prokazuje marnost snah po uzavření této jedné z prvních výdělečných činností do rámce práva, které by mohly být inspirací pro současnost (vzpomeňme jen, kolik vážně myšlených návrhů na regulaci prostituce bylo již v Poslanecké sněmovně podáno, aniž se kterýkoli z nich dostal na pořád jednání).

Úsměvné, byť poněkud trpké čtení, je ukryto pod titulkem O domovním vlastnictví, které se na malé ploše vrací k filmu Vlastníci z roku 2019, v němž se v brutální podobě potvrzuje quot capita, tot sensus a shody i u jinak mírumilovných a nekonfliktních spoluvlastníků bývá dosahováno jen nesnadno, jestli vůbec. Za pravdu je třeba dát konstatování, že spoluvlastnictví je vynález ďáblův a každá právní rada je zde drahá.

Ve stati O proměnách domova důchodců se autor zamýšlí nad silou slov, která vytvářejí představu, že jimi samotnými se může určitá situaci změnit, v daném případě se z domova důchodců pouhým přejmenováním stane obsahově totožné pečovatelské centrum, obvykle s většími poplatky. Což připomíná u nás hojně rozšířenou představu politiků označovanou jako legislativní optimismus či naivismus, podle níž bude dosaženo řešení pouze tím, že určitá věc podlehne právní regulaci, jejímž příkladem je iluze, že přísnější tresty za rychlou jízdu nebo telefonování za volantem od těchto jednání pachatele odradí.

„Untertonem“ fejetonu Makléřův manévr je slavná věta O. Toscaniho, že „reklama je navoněná zdechlina“. Můžeme se v něm dočíst, v čem fakticky spočívá úspěch realitních makléřů: jsou to nejen strategické informace o trhu s nemovitostmi, ale i jejich rétorické schopnosti, jimiž jsou schopni v jednom okamžiku přesvědčovat potenciál­ního klienta, že by měl vyhlédnutý dům koupit, protože jeho cena bude vzhledem k nedostatku nemovitostí stoupat, aby ho v zápětí ujišťovali, že dům ve stejné lokalitě, který chce prodat, bude pro převahu nabídky v ceně klesat. Analýzy přitom prokázaly přinejmenším dvě důležitá fakta: prodávají-li makléři nemovitosti, které patří jim, získávají cenu pravidelně o 3 % vyšší, než je standard, a použitím určitých výrazů nabádají kupce, aby se nebál jít s požadovanou cenou dolů, a ti mu obvykle věří, byť na tom vždy vydělá makléř.

Čtenáře určitě potěší analýza § 2537 a 2543 občanského zákoníku, obsahující ustanovení o vadách zájezdu, o níž je pojednáno ve fejetonu Radosti z dovolené a oprávněné očekávání. Dozvídáme se, co všechno se může ukrývat pod neurčitými pojmy, jakými jsou přiměřená sleva nebo újma za narušení dovolené, které musely v konkrétních případech řešit soudy. Ty např. uznaly, že nebyl splněn příslib bezplatných slunečníků na pláži, když počet slunečníků, které byly k dispozici, byl značně převyšován množstvím hostů v hotelu, kteří tak o ně museli svádět každodenní zápas. Naproti tomu odmítly přiznat ztrátu radosti z dovolené plynoucí z toho, že pokoj byl vybaven dvěma lůžky místo manželské postele, čímž byla zkažena představa klienta cestovní kanceláře o dokonalém sexu, s poukazem na obecnou zkušenost, že k uspokojivému obcování postačí i jedno lůžko.

Nad tím, jak rozporuplné mohou být potřeby lidí, mudruje autor v kapitolce O střetu zájmů, kde probírá debatu, může-li být vstup dětí do kavárny vyloučen. Zajímavé je, kolik argumentů pro a proti se v každém sporném případě vždy najde, a jakou roli hrálo v konkrétním případě posouzení přípustnosti tohoto omezení Českou obchodní inspekcí to, že na piktogramu byl přeškrtnut kočárek, a nikoli matka s dítětem. Uzavírá opravdu pěkně: mějme pochopení pro potřeby jiných lidí.

V posledním fejetonu, který chci zmínit, uvažuje autor pod názvem Touha být literátem a sociální sítě nad tím, nakolik a proč jsou lidé ochotni obětovat svoje soukromí aktivitami na sociálních sítích. Varovně vyznívá věta, že se takto mění ve vnějškově řízené bytosti, organizované jinými prostřednictvím chytrých telefonů a tabletů. Jeho praktická rada zní, važte, co chcete sdělit a které informace konzumovat, protože pak budete realističtěji posuzovat své přísliby (a mějte na paměti, že internet nezapomíná).

Knihu mohu doporučit k přečtení každému, kdo se chce poučit, inspirovat a pobavit, v libovolném pořadí těchto hodnot.

doc. JUDr. PAVEL MATES, CSc., pedagog na Vysoké škole finanční a správní Praha a na FSE UJEP v Ústí nad Labem