Od nepaměti se má za to, že právník je povinen si zachovat chladnou hlavu, zejména když se rozhoduje. A údajně není důležité, zda ve funkci soudce ledově klidně posuzuje zapeklitou soudní při, či – coby advokát – s mrazivou důsledností provádí analýzu mediálně propíraného případu svého klienta. Leč existují i výjimky z tohoto všeobecně uznávaného pravidla a horká hlava je pro právní úvahu velmi vhodná. Mám s tím své zkušenosti.

Miluji saunu a pokud to jde, tak si jí dopřávám v každé roční době. Téměř nesnesitelné horko vystřídané ledovým proudem vody svědčí nejenom mé, věkem (a nejen jím) již poněkud zchátralé tělesné schránce, ale ještě více i ne úplně okoralé duši. Podařilo se mi mít domácí saunu jak v Čechách, tak v Alsasku, byť moje manželka ono prudké střídání teplot vůbec nepreferuje. Leč moji vášeň mi, zaplať pámbů, zcela toleruje.

Záhy, v již mých „dřevních“ dobách saunování, jsem zjistil, že kromě zpoceného vnějšku hlavy, přináší horko i zdánlivě opačný účinek. Čerstvý, svěží proud do mozkových závitů. Zkrátka mé nejlepší advokátní nápady vznikaly zpravidla na dřevěné lavici vedle rozpálených kamínek s lávovými kameny. Ale účinek sauny nerozeznával ani profesi, ani jazyk, ve kterém je vykonávána. A tak nedlouho po příchodu na nejvyšší evropskou soudní stolici, tedy Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, proudily postarším mozkem argumenty pro rozpravu soudců nad zněním rozsudku v angličtině a posléze i ve francouzštině. Zázrak. Nu, musím přiznat, že mnohdy to byly myšlenky značně neučesané a vyžadovaly určitou kultivaci, aby se vůbec daly veřejně použít. K tomu však sloužil zcela jiný prostředek, než je sauna.

Již staří Řekové věděli, že pro utříbení mysli je nejblahodárnější rozprava s moudrým člověkem. A v tom jsem měl štěstí jak v Čechách, tak v Alsasku. Můj spolužák z právnické fakulty Jiří Kulvejt se záhy po roce 1989 rozhodl, že dá vale prokuratuře a vyzkouší advokacii. Protože jsme si již na vysoké škole velmi rozuměli, nedalo mi velkého přemlouvání, aby svůj um na opačné straně v soudní síni zahájil pod hlavičkou mé advokátní kanceláře. A nejen to, naše právní disputace byly téměř nekonečné, výsledky však přicházely. Nikdy nezapomenu, jak jsme spolu „pochodovali“ v pražském Podskalí po náplavce u řeky Vltavy a probírali kauzu rodiny Ottových, tedy v konečné fázi nazvané po jednom z potomků bratří Ottů, Krčmář a spol., aby v březnu roku 2000 (už je to dlouhých 25 let) poprvé ve Štrasburku zaznělo, že Česká republika Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod porušila. Bohužel pro mne, zároveň v tomto roce Jiří neodolal lákavé nabídce stát se vrchním státním zástupcem v Praze a v lednu následujícího roku advokacii opustil. A bohužel pro veškerou právnickou obec o třináct let později, již jako soudce Vrchního soudu v Praze, opustil nás všechny a navždy…

Na Evropském soudě pro lidská práva jsem skládal přísahu soudce ve stejný den v listopadu 2012 jako můj polský kolega Krzysztof Wojtyczek. Nejen z tohoto důvodu jsme si padli do noty a naše diskuse v budově u řeky Ill tříbily nápady ze sauny do podoby, kterou v konečné fázi ocenil i anglický nejvyšší soud, když z jednoho z našich společných disentů bohatě citoval v odůvodnění svého rozsudku. Neméně houževnatě jsme se zabývali projektem „Judge Emeritus“, kterým jsme chtěli prosadit smysluplné využití zkušeností bývalých soudců ESLP po skončení jejich mandátu. S Krzysztofem jsem se ve Štrasburku pravidelně potkával až do konce minulého roku, byť už jsem sám byl soudcem emeritním. „Přesluhoval“ totiž více jak tři roky, než se podařilo zvolit novou polskou soudkyni, kterou je Anna Adamska-Gallant. A polský kolega mi v důsledku této volby „zmizel“ do Krakova na univerzitu.

Oba zmínění „debatéři“ byli, jak už to v lidské komunitě bývá obvyklé, nesmírně odlišní, leč moudrosti pobrali nevídaně. S Jiřím jsem rád zašel na pivo či kvalitní víno, Krzysztof je zapřisáhlý abstinent. Nu a pro Čecha typické „neznabožství“ doplňoval Polák svou vírou v Boha v katolické církvi. Mohl bych pokračovat dále, ale raději konstatuji, že oba dostali do vínku excelentní právnické myšlení.

Dnes k večeru do sauny zamířím, jsem zvědavý, s jakou ideou se opět zapotím…

JUDr. Aleš Pejchal, emeritní advokát a soudce ESLP
Ilustrační foto: canva.com