Představte si, že každý Váš nádech by mohl mít svoji cenovku. Přijde Vám to nereálné? Ne až tak docela. Nová EU směrnice o čistším ovzduší právě zavádí povinnost platit odškodnění za znečištění ovzduší. Kromě strukturálních investic proti zdrojům znečištění se budou také platit náhrady škody. Právo na zdravé životní prostředí vyjádřené v penězích. Překračování limitů pro znečistění ovzduší již nebude procházet „jen tak“. O co jde?

 

Úvod do problematiky

Kvalita ovzduší v naší zemi se sice dle mnohých studií kontinuálně zlepšuje, nicméně podle statistik^[1] je i tak Česká republika pořád jednou z významně negativně zasažených zemí z hlediska znečištění, a to především s ohledem na karcinogenní benzo(a)pyren a prachové částice PM₁₀ (které navíc na sebe vážou karcinogenní benzo(a)pyren a roznáší je po okolí).

Proč by nás to mělo zajímat? V České republice totiž každoročně v důsledku znečištění ovzduší předčasně zemře přibližně až 10 000 lidí.[2] A to skutečně není málo. O jaké nemoci jde? Především se jedná o ischemickou nemoc srdce, různé typy rakoviny (zejména plic, kůže, močového měchýře a ledvin a trávícího traktu), astma a diabetes mellitus.[3]

 

 

Proč se toto děje? Možná si nepřiznáváme dostatečně, že znečištění ovzduší je u nás stále významným problémem. Zejména ve větších městech – hustě osídlených lokalitách – zatížených dopravou. No a pak v průmyslových oblastech.

Jelikož znečištění ovzduší patří k největším environmentálním zdravotním rizikům v Evropě obecně, a rovněž v souladu s plány na dekarbonizaci Evropy, přijala Evropská unie novou ambiciózní směrnici, která zavádí cíle, které mají vést ke snížení znečištění ovzduší do roku 2030 a s cílem dosáhnout životního prostředí bez toxických látek nejpozději do roku 2050. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu byla schválena 23. října 2024 a nabyla účinnosti již 10. prosince 2024[4] (dále také jako „EU Směrnice o ovzduší“ či „Směrnice“). Většina nových povinností stanovených Směrnicí bude muset být splněna již do 11. prosince 2026. S ohledem na nutnost zásadních územních opatření a vysokých investic, které by do té doby musely být realizovány, lze říct, že se minimálně z pohledu ČR jedná bohužel o cíl velmi náročný, místy až těžce realizovatelný.

 

Cíle nové směrnice o kvalitě ovzduší

EU Směrnice o ovzduší stanoví nejen jednotné evropské cíle kvality vnějšího ovzduší dle doporučení Světové zdravotnické organizace (dále jen „WHO“), ale také jednotné metody a standardy měření. Očekává se, že opatření navržené Směrnicí mají již do roku 2030, v porovnání se současným stavem, v EU:

• zabránit až 58 000 předčasných úmrtí ročně;
• zachránit 123 000 km² ekosystémů před znečištěním v důsledku dusíku;
• zachránit 56 000 km² chráněných oblastí Natura 2000;
• zachránit 19 000 km² lesních ekosystémů před acidifikací.[5]

Obdobné limity a opatření sice platí v EU a ČR již nyní, nicméně nedodržují se. Přístup nové Směrnice o ovzduší je jiný v tom, že je represivní. Aby se zabránilo laxnosti při přijímání opatření ze strany členských států a aby byla zajištěna dostatečná kontrola veřejnosti, Směrnice jde mnohem dál než stávající standardní úprava povinností v oblasti životního prostředí. Požaduje totiž nejen to, aby členské státy zajistily dodržování limitů a odpovídající informování občanů o aktuálním stavu znečištění ovzduší a jeho důsledcích, a to dle standardů stanovených Směrnicí.

Směrnice především nově stanoví povinnost zavedení odpovídajících právních institutů, na základě kterých mají mít „příslušníci dotčené veřejnosti“ nejen právo přístupu ke spravedlnosti, ale také právo získat odpovídající náhradu „újmy na lidském zdraví“. Směrnice tak nově zakotvuje výslovné právo na přístup ke spravedlnosti a právo na náhradu újmy na zdraví pro ty, kteří jsou nebo pravděpodobně mohou být nedodržováním stanovených limitů dotčeni.

Lze si představit zneužívání tohoto práva při nesprávné implementaci? To určitě. Třeba pak pro ty bdělé a dobře informované peníze opravdu „porostou na stromech“ – hlavně tedy těch, které ještě nezničila acidifikace.

 

Nová povinnost náhrady újmy na lidském zdraví

Za jakých podmínek bude možné náhradu újmy uplatnit? To Směrnice o ovzduší stanoví výslovně a poměrně velmi jednoznačně. Podle jejího článku 28 totiž mají členské státy povinnost zajistit, aby fyzické osoby, které utrpí újmu na lidském zdraví způsobenou porušením povinností stanovených Směrnicí, kterého se „úmyslně nebo z nedbalosti dopustily příslušné orgány“, měly právo požadovat a získat náhradu této újmy.

Vnitrostátní pravidla a postupy týkající se nároků na náhradu újmy musí přitom být koncipovány a uplatňovány tak, aby neznemožňovaly nebo nadměrně neztěžovaly výkon práva na náhradu této újmy. Navíc, podle Směrnice případné stanovení promlčecí lhůty pro podání žaloby o náhradu újmy nesmí začít běžet dříve, než je dané porušení ukončeno, a než se osoba požadující náhradu újmy dozví nebo než lze u ní přiměřeně předpokládat, že se dozvěděla, že jí porušením byla způsobena újma. Tato povinnost přijmout odpovídající právní úpravu má být ze strany členských států splněna nejpozději do 11. prosince 2026. Co se stane, pokud splněna nebude? Kromě možných pokut ze strany Evropské komise, lze také očekávat, že toto právo budou moci jednotlivci uplatnit přímo také u Evropského soudního dvora.

 

Jaké změny právní úpravy nás proto čekají?

Imisní limity jsou nyní zakotveny v našem právním řádu, tj. ve vyhlášce č. 330/2012 Sb., o sledování a vyhodnocování kvality ovzduší, která je prováděcím předpisem k zákonu č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, vše ve znění pozdějších předpisů. Tyto právní předpisy sice již nyní stanoví závazné limity, které svojí výší již rámcově odpovídají nové EU Směrnici o ovzduší, nicméně problémem je, že jsou na mnohých místech dlouhodobě násobně překračovány. Jejich dodržování není zajištěno dostatečně účinně.

Lze proto předpokládat, že pokud se nezavede radikální zpřísnění vymáhání plnění těchto limitů, resp. pokud nepřijde radikální podpora investic do bezemisních provozů, bude těžké tyto nové povinnosti splnit.

Proč? Ukažme si to na příkladu znečisťujících částic benzo(a)pyrenu a PM₁₀.

 

Benzo(a)pyren

Stávající limit podle českých právních předpisů a také podle nové EU Směrnice o ovzduší pro benzo(a)pyren je shodný, a to 1 nanogram na metr krychlový (1 ng/m³) jako roční průměrná koncentrace v ovzduší. Nicméně, jak ukazují data průměrného znečištění ovzduší v roce 2023 (podle bodů umístění měřících stanic), publikované na webu EEA – Evropské agentury pro životní prostředí[6], byl tento limit na mnoha místech, včetně hlavního města Prahy a okolí, významně překračován, někde až pětinásobně. Viz grafické znázornění zde:

 

 

Ano, nejsme v tom sami. Jak přehled ukazuje, podobné problémy má Slovensko a Polsko. Ostatní země EU jsou ale řádově méně zatíženy. Jedná se přitom o jednu z nevíce karcinogenních látek v ovzduší.

Hlavní zdroje emisí benzo(a)pyrenu jsou následující:

• Doprava: Emise vznikají z dieselových motorů, zejména ze starších vozidel bez filtrů pevných částic, opotřebení pneumatik a brzd, které uvolňují jemné částice do ovzduší. Tento zdroj emisí je v ČR nejvýznamnější zejména v hustě osídlených lokalitách s nevhodným dopravním řešením.
• Průmyslové procesy: Emise vznikají v metalurgickém průmyslu, například v koksovnách, hutích a slévárnách, chemickém průmyslu při výrobě některých chemikálií a při spalování fosilních paliv v elektrárnách bez dostatečných filtračních technologií.
• Spalování odpadu: Emise vznikají obecně ve spalovnách odpadu, při nelegálním spalováním komunálního a zahradního odpadu v domácnostech, nekontrolovanými požáry a spalováním na otevřených prostranstvích.
• Lokální vytápění domácností: Emise vznikají spalováním pevných paliv (uhlí, dřevo) v zastaralých a neefektivních kotlích a kamnech, nesprávnými spalovacími postupy, jako je spalování vlhkého dřeva nebo odpadu.

 

PM₁₀

Roční průměrná koncentrace PM10 (pevné částice o průměru menším než 10 mikrometrů) podle aktuálně platných českých právních předpisů nesmí přesáhnout 40 mikrogramů na metr krychlový (40 µg/m³). Denní průměrná koncentrace podle českých právních předpisů nesmí přesáhnout 50 mikrogramů na metr krychlový (50 µg/m³). Tato hodnota přitom nesmí být překročena více než 35krát za kalendářní rok.

Podle nové EU Směrnice o ovzduší pak má být nejpozději do 1. ledna roku 2030 dosažena roční průměrná koncentrace těchto prachových částí maximálně do 20 mikrogramů na metr krychlový (20 μg/m³). Denní průměrná koncentrace nesmí přesáhnout 45 mikrogramů na metr krychlový (45 µg/m³), přičemž tato hodnota nesmí být překročena více než 18krát za kalendářní rok.

A to je skutečně významné zpřísnění limitu.

Hlavní zdroje prachových částic PM₁₀ jsou následující:

• Doprava: Emise vznikají výfukovými plyny z motorových vozidel, zejména dieselových motorů bez filtrů pevných částic, opotřebením pneumatik a brzd, které uvolňuje částice do ovzduší, resuspenzí prachu z povrchu vozovek vlivem pohybu vozidel. Tento zdroj je v ČR nejvýznamnější zejména v hustě osídlených lokalitách s nevhodným dopravním řešením.
• Průmyslové provozy: Emise vznikají spalováním fosilních paliv v energetice a průmyslu (elektrárny, teplárny), v metalurgickém průmyslu (hutě, slévárny), kde dochází k tavení a zpracování kovů, stavebním průmyslu (cementárny, vápenky) produkující prachové částice a při těžbě a zpracování surovin, které generují prašnost.
• Zemědělství a lesnictví: Emise vznikají prašností z polních prací (orba, sklizeň), spalováním zemědělských zbytků a klestí, erozí půdy, lesními požáry a spalováním biomasy.
• Lokální vytápění domácností: Emise vznikají spalování pevných paliv (uhlí, dřevo) v domácích kotlích a kamnech a nedokonalým spalováním v zastaralých a neefektivních topeništích.

 

Co jsme jako Česká republika pro snižování znečištění ovzduší dělali doposud?

Není bez zajímavosti, že otázkou kvality ovzduší a efektivity veřejných prostředků investovaných do snížení znečištění se zabýval také Nejvyšší kontrolní úřad (dále jen „NKÚ“). Podle zprávy úřadu publikované dne 24. 10. 2024 byly finanční prostředky investované do snižování emisí ze státního rozpočtu a fondů EU vynaložené neúčelně.[7]

Nejedná se přitom o částky malé. Podle NKÚ bylo v letech 2014 až 2022 vynaloženo na projekty zaměřené na zlepšování kvality ovzduší až 103,5 milionů Kč.

Přesto podle NKÚ přitom žilo v roce 2022 stále ještě více než jeden milion lidí v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší.

Ke snižování znečištění v tomto období sice přispěly kotlíkové dotace určené na výměnu nevyhovujících kotlů v domácnostech, podle NKÚ se však dotace určené na snižování emisí z průmyslu na snížení objemu vypouštěných škodlivých látek, jako je oxid siřičitý a oxidy dusíku, podílely jen minimálně.[8]

 

Co s tím?

Z výše uvedeného je zřejmé, že máme problém. Stále jsme vystaveni znečištěnému ovzduší. Ani dlouhodobé investice do jeho zlepšení nám prozatím nezajišťují ani splnění závazků stávajících. O nových ani nemluvě.

Bude nutné výrazně zlepšit systém monitorování kvality ovzduší, rozšířit síť měřicích stanic a zavést moderní technologie, které umožní přesné sledování všech směrnicí definovaných znečišťujících látek a zajistit odpovídající informování veřejnosti.

Bude ale také potřeba provést strukturální opatření. Bude nutné provést mj. i radikální změny v přístupu k dopravě, které povedou ke snížení emisí v hustě osídlených lokalitách. Účinnější přechod na ekologičtější zdroje energie, podpora obnovitelných zdrojů apod. Stručně, bude potřeba realizovat například následující obecně doporučovaná opatření:

 

Snížení emisí z dopravy:

• Podpora veřejné dopravy, cyklistiky a pěší dopravy k omezení individuální automobilové dopravy.
• Obnova vozového parku za vozidla s nižšími emisemi (elektromobily, hybridy, vozidla na CNG/LNG).
• Zavádění nízkoemisních zón v městských oblastech.
• Instalace filtrů pevných částic u dieselových vozidel.
• Pravidelná údržba a čištění komunikací ke snížení resuspenze prachu.

Zlepšení kvality ovzduší ve městech:

• Výsadba zeleně (stromy, keře), která zachycuje prachové částice.
• Urbanistické plánování s ohledem na proudění vzduchu a rozptyl znečišťujících látek.
• Podpora ekologických forem dopravy (tramvaje, trolejbusy).

Modernizace průmyslových provozů:

• Instalace účinných filtračních a odlučovacích zařízení (elektrostatické odlučovače, látkové filtry) na komínech a výduších.
• Optimalizace technologických procesů s cílem snížit produkci prachu.
• Přechod na čistší paliva a suroviny s nižším obsahem znečišťujících látek.

Opatření v zemědělství a lesnictví:

• Zavádění protierozních opatření (pásové hospodaření, zatravnění meziřádků).
• Minimalizace spalování zemědělských zbytků a využití alternativních metod likvidace (kompostování, energetické využití).
• Snižování prašnosti při polních pracích (např. vlhčení půdy).

Regulace spalování odpadu:

• Důsledná kontrola a postihování nelegálního spalování odpadu.

Modernizace lokálního vytápění:

• Výměna zastaralých kotlů a kamen za moderní, ekologicky šetrné zdroje tepla (např. plynové kotle, kotle na pelety, tepelná čerpadla).
• Pokračování dotačních programů jako „Kotlíkové dotace“ a „Nová zelená úsporám“, které finančně podpoří výměnu nevyhovujících topenišť.

 

Z výše uvedeného seznamu je zjevné, že je potřeba začít především v oblasti územního plánování a lokálních opatření. Prostě a jednoduše, snížit počet lidí exponovaných znečištění. Odklonit dopravu, stanovit klidové a zelené zóny, upřednostňovat bezemisní dopravu.

Nezbývá než dodat, že doporučovaná opatření nejsou nijak nová, překvapivá či neznámá. Víme o nich dlouho. Jsou založená na podložených vědeckých studiích, které vyústily v doporučení WHO pro Evropu, jejich druhá edice byla zpracována již v roce 2000.[9] Z nich také nová EU Směrnice o ovzduší vychází a na ně se odvolává.

 

Ekonomické přínosy zlepšení ovzduší

Nelze také opomenout, že nová evropská regulace není samoúčelná, přináší i značné výhody. Zlepšení kvality ovzduší vedle ochrany životního prostředí, zvířat a planety jako celku, rovněž povede ke snížení výdajů na zdravotní péči, ke zvýšení kvality života obyvatel a k ochraně přírody. A to skutečně není málo. I pokud to kvantifikujeme v ekonomických parametrech.

Snížením koncentrací znečišťujících látek by totiž úspory na zdravotní péči mohly dosáhnout až miliard korun ročně, a to díky snížení počtu hospitalizací, lékařských ošetření a zlepšení produktivity práce. WHO totiž odhaduje, že ekonomické náklady spojené s dopady znečištění ovzduší na zdraví v České republice dosahují až přibližně 10 miliard USD ročně (data a ceny z roku 2010), což zahrnuje náklady na zdravotní péči a ztráty produktivity.[10]

Jak je to možné? Snížením znečištění ovzduší totiž dochází ke snížení nemocnosti, je méně případů respiračních a kardiovaskulárních onemocnění spojených se znečištěním ovzduší. Méně nemocných pracovníků vede též ke zvýšení produktivity a snížení absencí. Zároveň lepší kvalita ovzduší přispívá ke zvýšení délky a kvality života obyvatel. Dochází ke snížení výdajů na sociální zabezpečení, je méně invalidních důchodů a dávek spojených s nemocemi způsobenými znečištěním.

Kromě zlepšení veřejného zdraví nelze opomenout také příležitosti spojené s rozvojem inovativních technologií a ekologických řešení. Není to jen EU, kdo přechází na ekologické zdroje energií. Především Čína a USA jsou v tomto ohledu velkými inovátory. Přes různá váhání o tom, jak přistoupit či nepřistoupit k závazkům vycházejícím z mezinárodních smluv ohledně klimatu, totiž nelze popřít, že tyto změny probíhají ve všech zemích světa a ve všech sektorech ekonomiky. Neváhat a využít nabízené příležitosti se může vyplatit. Pozdě může být vždy lepší než později.

Nová Směrnice tak může být nejen výzvou, ale i příležitostí pro Českou republiku, jak zlepšit životní prostředí a ochránit zdraví svých obyvatel. Klíčové bude, aby vláda dokázala zavést potřebné reformy efektivně a ve spolupráci s odborníky, průmyslovými podniky a občanskou společností.

 

Co si z toho odnést?

Stručně řečeno, znečištěné ovzduší nás (i planetu) může vyjít pěkně draho, pokud budeme pasivní. Pokud ale novou regulaci uchopíme jako příležitost k pozitivním změnám, za pár let se (možná) nejen přestaneme dusit benzo(a)pyrenem a prachem PM₁₀, ale také nám nutnost investic a omezení nevypálí díru do rozpočtu. Začít včera už sice bylo pozdě, ale lepší začít zítra se zpožděním, než vůbec. A je potřeba začít především v oblasti územního plánování a lokálních opatření, které sníží počet lidí exponovaných znečištění.

 

Jste na tyto povinnosti a trendy ve vývoji připraveni?

Jste postiženi negativními vlivy znečištění ovzduší, nebo Vám tyto vlivy nově hrozí?

Buďte připraveni a nebojte se postavit za právo na lepší životní prostředí. Má to smysl nejen pro Vás osobně či z hlediska potenciálu udržitelných investic, ale také pro budoucí generace, které jsou ignorací a laxností v oblasti životního prostředí doslova existenčně ohroženy.

 

Autoři: Mgr. Robert Plicka a Mgr. Beáta Sabolová, LL.M.
Ilustrační foto: FREEPIK.com

---

[1] The Most Toxic Drivers In Europe | The Eco Experts

[2] Toto číslo vychází z odhadů Evropské agentury pro životní prostředí, která sleduje dopady znečištění ovzduší na zdraví obyvatel v jednotlivých zemích Evropy. ETC HE Report 2023/7: Version 2; Health Risk Assessment of Air Pollution: assessing the environmental burden of disease in Europe in 2021 — Eionet Portal

[3] Znečištění ovzduší v EU: fakta a čísla – Consilium

[4] Směrnice – EU – 2024/2881 – CS – EUR-Lex

[5] Balíček opatření pro čisté ovzduší: zlepšení kvality ovzduší v Evropě – Consilium

[6] Air quality statistics | European Environment Agency’s home page

[7] Česká republika se stále potýká se zhoršenou kvalitou ovzduší. To má negativní dopad na zdraví obyvatel | NKÚ

[8] NKÚ konkrétně sdělil: „Česká republika se stále potýká se zhoršenou kvalitou ovzduší. Na části jejího území nejsou dlouhodobě dodržovány imisní limity* a v některých regionech jsou významně překračovány, což má negativní dopad na zdraví obyvatel. Ačkoliv podíl obyvatel ČR žijících v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší klesá, žil v nich v roce 2022 stále ještě více než jeden milion lidí. Ke snižování znečištění přispěly v letech 2014 až 2022 i kotlíkové dotace určené na výměnu nevyhovujících kotlů v domácnostech. Dotace určené na snižování emisí z průmyslu se na snížení objemu vypouštěných škodlivých látek, jako je oxid siřičitý a oxidy dusíku, podílely jen minimálně. Ukázala to kontrola NKÚ, která prověřovala 16,2 mld. Kč vydaných v letech 2014 až 2022 ze státního rozpočtu a EU na projekty zaměřené na zlepšování kvality ovzduší**. Podle NKÚ vynaložilo Ministerstvo životního prostředí (MŽP) až 103,5 mil. Kč určených na omezování prašnosti v průmyslu neúčelně.“ Viz zprávu na webu NKÚ: Česká republika se stále potýká se zhoršenou kvalitou ovzduší. To má negativní dopad na zdraví obyvatel | NKÚ

[9] Air quality guidelines for Europe, 2nd edition

[10] Viz např. zde: The Economic Consequences of Outdoor Air Pollution | OECD