V řízeních ve věci péče soudu o nezletilé zastupuje jako opatrovník ze zákona nezletilé dítě orgán sociálně-právní ochrany dětí městského úřadu obce s rozšířenou působností (kolizní opatrovník).[1] Může se však stát, že dítě není s tímto svým kolizním opatrovníkem jako zástupcem spokojeno a chce se nechat zastoupit advokátem.

 

V konkrétní situaci šlo o to, že nezletilé dítě ve věku 16 let si zvolilo jako svého zástupce advokáta v odvolacím řízení před Krajským soudem v Hradci Králové za situace, kdy nebylo spokojeno s rozsudkem nalézacího okresního soudu, přičemž jeho nesouhlas s rozsudkem byl znám koliznímu opatrovníkovi, který však nepodal odvolání. Toto jednání kolizního opatrovníka bylo v rozporu se stanoviskem veřejného ochránce práv z 10. 4. 2024: „Nesouhlasí-li dostatečně rozumově vyspělé dítě s rozhodnutím soudu ve své věci, musí za něj kolizní opatrovník podat odvolání, není-li to jednoznačně v rozporu se zájmy dítěte.“[2]

Odvolání však podal jeden z rodičů, přičemž nezletilé dítě, které ztratilo důvěru v zastoupení kolizním opatrovníkem v odvolacím řízení, si samo zvolilo advokáta a udělilo mu plnou moc. Vznikají tak dvě otázky: zda může dítě samo podepsat plnou moc pro advokáta a zda je takové zastoupení přípustné, když ze zákona je zastoupeno dítě kolizním opatrovníkem – orgánem sociálně-právní ochrany příslušného městského úřadu.

 

1. Způsobilost dítěte k volbě právního zástupce

V soudním řízení ve věci péče o nezletilé nemůže z důvodu kolize zájmů dítě zastupovat ani jeden z rodičů. Tedy ani jeden z rodičů nemůže zvolit pro dítě advokáta a podepsat za dítě plnou moc pro zastupování v soudním řízení. Teoreticky přichází v úvahu, že advokáta dítěti zvolí a plnou moc podepíše kolizní opatrovník. To je však nereálné, protože dítě přikročí k zastoupení advokátem právě proto, že není spokojeno se zastoupením kolizním opatrovníkem. Tedy nelze předpokládat vzájemnou součinnost v této věci mezi dítětem a kolizním opatrovníkem. Proto, v rámci řešení této situace, nezbývá dítěti než si samo zvolit advokáta a podepsat plnou moc bez podpisů zákonných zástupců-rodičů i bez podpisu kolizního opatrovníka.

Volba vlastního právního zástupce (advokáta) dítětem může být motivována i tím, že i u samotného kolizního opatrovníka může dojít k narušení hájení zájmu dítěte při střetu zájmů zastoupených dětí v případě, že je pro sourozence jmenován jeden kolizní opatrovník, což je pravidlo. Kolizní opatrovník pak může preferovat snahu po společné volbě formy péče rodičů o dítě – např. společná střídavá výchova či naopak společné svěření dětí do péče jednoho z rodičů, přičemž jeden ze sourozenců bude mít o výsledném řešení péče zcela jiné představy než sourozenec druhý.

 

1.1 Právo na svobodnou volbu zástupce dítěte ve věku 15–18 let

I když dítě nedosáhlo ještě 18 let, a tedy zletilosti a svéprávnosti, má právo realizovat své ústavní základní právo na právní pomoc v řízení před soudy dle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Dítě ve věku 15 až 18 let je zpravidla dostatečně rozumově a volně vyspělé pro schopnost posoudit v daném řízení své zájmy a formulovat, čeho chce dosáhnout, včetně toho, že si chce pro právní řešení otázek vyplývající z řízení zvolit advokáta pro své zastoupení. Odpovídá to § 31 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník: „Má se za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku.“

 

1.2 Analogie práva

Lze zde využít i analogii práva. V pracovních vztazích může i jinak nezletilá osoba jednat a vystupovat jako zaměstnanec od 15 let.^[3] Z toho plyne, že pro právní spory z pracovního poměru si takový zaměstnanec může samostatně zvolit advokáta a přijmout od něj právní pomoc.

V rámci trestního práva má nezletilý trestní odpovědnost od 15 let s tím, že si sám může zvolit obhájce i bez souhlasu zákonných zástupců. Zákonný zástupce může zvolit obhájce jen, pokud tak neučiní nezletilý.^[4]

Tedy i analogie práva vede k tomu, že si dítě i v civilním řízení péče soudu o nezletilé, které se jej bytostně dotýká, může zvolit advokáta pro poskytnutí právní pomoci, včetně zastupování v řízení.

 

2. Trvání zastupování dítěte kolizním opatrovníkem

Při souběhu zastoupení dítěte advokátem a kolizním opatrovníkem se neuplatní omezení, že zástupce může být jen jeden, protože toto omezení se týká dvou zástupců na základě plné moci.[5] Kolizní opatrovník zastupuje dítě na základě ustanovení soudem podle zákona, nikoliv na základě plné moci. Ze zákona totiž ustanoví soud orgán sociálně-právní ochrany městského úřadu podle bydliště dítěte kolizním opatrovníkem v řízeních, která upravují péči o dítě. Tento kolizní opatrovník má působit nejen jako zástupce dítěte, když jej pro kolizi vzájemných zájmů nemohou zastupovat jeho zákonní zástupce – rodiče, ale plní i veřejnoprávní roli na úseku ochrany dětí ze strany státu. Tuto jeho veřejnoprávní roli nemůže převzít advokát, kterého si pro zastoupení zvolí samo dítě. Proto i po zvolení advokáta jako zástupce ze strany nezletilého dítěte, zůstává kolizní opatrovník účastníkem soudního řízení.

V takovém případě nastává situace, kdy dítě má dva zástupce. To nepůsobí problém, pokud mají stejný závěrečný návrh. Pokud však mají na věc rozdílné názory, je na soudu, aby zhodnotil, čí názor více odpovídá zájmům dítěte. Protože by zástupce na základě plné moci, kterého si dítě zvolilo samo, měl mít zpravidla důvěru dítěte, protože kdyby ji ztratil, dítě může plnou moc odvolat, měl by soud za skutečný názor dítěte považovat návrh přednesený advokátem, jelikož je plnohodnotným soukromoprávním zástupcem dítěte pro soudní řízení, který požívá důvěry dítěte.

K návrhu kolizního opatrovníka by měl soud přihlédnout při rozporu s návrhem advokáta jen tehdy a jen v části, pokud by návrh vycházel z veřejnoprávní role tohoto kolizního opatrovníka jako orgánu státu na úseku sociálně-právní ochrany dítě.

I když soud není vázán návrhem ani jednoho ze zástupců dítěte, měl by v odůvodnění svého rozhodnutí patřičně zdůvodnit, proč při rozporu dvou zástupců dítěte dal přednost jednomu z nich, protože samotná tato skutečnost může být předmětem přezkumu v rámci opravných prostředků i ústavní stížnosti.

 

3. Soudní řízení u Krajského soudu v Hradci Králové

V soudním řízení u odvolacího Krajského soudu v Hradci Králové soud volbu advokáta jako právního zástupce nezletilým dítětem ve věku 16 let uznal a jako s právním zástupcem dítěte s advokátem jednal.[6] Proti tomu nevznesl námitku žádný z účastníků, tedy ani jeden z rodičů, byť se zastupované dítě domáhalo toho, že se s jedním rodičem nechce stýkat, což za něj advokát také při jednání soudu prezentoval a požadoval, čemuž soud nakonec vyhověl.

Proti volbě advokáta jako právního zástupce nic nenamítl ani přítomný kolizní opatrovník. Soud však s kolizním opatrovníkem také jednal jako se zástupcem dítěte, takže to v daném řízení mělo dva zástupce. Mezi nimi však v závěrečných návrzích spor nevznikl a oba zástupci vycházeli z přání zastoupeného dítěte.

 

4. Závěr

Stav, kdy dítě může samo realizovat své základní právo na právní pomoc, je správný a bez ohledu na druh řízení plně akceptovatelný u dětí mezi 15 až 18 rokem. Zde by mělo být pravidlo, že se bude respektovat jeho volba advokáta či jiného zástupce pro zastupování v řízení. Je možné, že ve výjimečném případě nebude toto právo uznáno. V takovém případě však soud či jiný orgán veřejné moci musí odůvodnit, proč toto právo dítěte neuznal, aby jeho postup byl přezkoumatelný, přičemž důvod nesmí spočívat jen v pouhé skutečnosti nezletilosti, tedy nedosáhnutí plné svéprávnosti dosažením 18 let věku. Uznání zastoupení advokátem, kterého si dítě samo zvolilo, by mělo být u dětí ve věku 15 až18 let pravidlem, neuznání pečlivě odůvodněnou výjimkou.

Nelze vyloučit, že právo na právní zastoupení advokátem soud v civilním řízení péče soudu o nezletilé uzná i u dítěte mladšího 15 let, pokud dojde k závěru, že takový krok odůvodňuje jeho rozumová a volní vyspělost. Zde však půjde spíše o výjimku.

 

Doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, Ph.D., působí jako advokát v Brně, vyučuje na Katedře ústavního práva a politologie Právnické fakulty Masarykovy univerzity a AMBIS vysoká škola.
Ilustrační foto: FREEPIK.com a archiv redakce

 

---

[1] § 460 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 17 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí.

[2] Stanovisko veřejného ochránce práv z 10. 4. 2024, 1776/2024/VOP, stanovisko podepsal zástupce veřejného ochránce práv Vít Alexander Schorm.

[3] § 35 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

[4] § 44 odst. 2 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže.

[5] § 24a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.

[6] Bod 16 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 31. 10. 2024, 25 Co 117/2024-2274.