V následujícím příspěvku se autor zaměřuje na žádoucí úpravu všech základních pilířů exekučního práva. Patří mezi ně způsoby provedení exekuce, odměňování exekutora a další činnost podle exekučního řádu (včetně možností elektronizace). Klade si tak za cíl, aby celková koncepce nastíněných změn nasměrovala exekuční řízení k tomu, aby v roce 2030 bylo vnímáno jako moderní, efektivní a spravedlivý proces, jehož prostřednictvím bude věřiteli zaručena vyšší míra pravděpodobnosti, že dojde k nucenému vymožení soudem či jiným povolaným orgánem přiznaného plnění.

Obhajovat aktuálnost problematiky exekucí zdá se být nadbytečné. V posledním roce totiž byla přijata diskutabilní novela insolvenčního zákona č. 252/2024 Sb. V rámci jejího legislativního procesu se hlasitě prosazovala také změna v systému srážek ze mzdy v exekučním řízení. Bohužel neúspěšně. Exekuce jsou bezesporu dlouhodobě diskutovanou problematikou. Zejména od roku 2019 lze pozorovat postupné selhávání tradičních způsobů provedení exekuce, které ve svém důsledku způsobují viditelný pokles vymahatelnosti práva na peněžité plnění. Exekuční legislativa je navíc rozšiřována o různé osvobozující instituty. Díky jejich nesystémovosti pozorujeme nadbytečné administrativní přetěžování zejména exekutorů, ale také exekučních oddělení okresních soudů. Nemohu tak úvodem přijmout jiný dílčí závěr, než že právní úprava exekučního práva (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále „o. s. ř.“, a zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, dále „ex. řád“) je ve své dnešní podobě zcela nevyhovující a neefektivní v procesu vymáhání práva. Navíc ve vztahu k současným životním a ekonomickým trendům je převážně zastaralá.

U využívané odborné literatury je namístě konstatovat, že s ohledem na to, že se zvolenému tématu věnuji toliko de lege ferenda, monografický základ zvolené problematiky de facto absentuje. Zdrojem mi jsou tak vlastní empirické zkušenosti získané prováděním exekuční činnosti.[1] Dále také poznatky od dalších exekutorů[2] a představitelů Exekutorské komory ČR.

Neslavná realita současných exekucí 

Předně považuji za důležité uvést základní údaje o exekucích, které lze jednoduše získat náhledem na webové stránky Exekutorské komory ČR.[3] K dnešnímu dni,[4] je celkový počet povinných fyzických osob v exekuci 625 805. Celkový počet exekucí vůči fyzickým osobám je 3 567 816. Trendem jsou povinní s mnohočetnými, a hlavně dlouho vedenými exekucemi.[5] V tomto smyslu platí, že průměrný počet exekucí na jednoho povinného, který je fyzickou osobou, je téměř šest.

Napříč veřejností panuje obecné povědomí o tom, že exekutor disponuje řadou zákonných nástrojů, jak povinného přinutit ke splnění jeho povinnosti. Realita dnešních dní je však odlišná. Za těch téměř 25 let, co je exekutor součástí právního řádu České republiky, si povinní zvykli a v zásadě osvojili život, ve kterém mohou přijít do styku s exekutorem.

Lze tak jednoduše formulovat, že povinní jsou v českém exekučním prostředí již dostatečně etablováni. Svůj život přizpůsobili tomu, aby vůči nástrojům a prostředkům exekučního donucování byli zcela imunní. O jaké přizpůsobení se jedná? Mít trvalý pobyt v místě ohlašovny. Ekonomické příjmy získávat na principu šedé ekonomiky nebo systematicky pracovat pouze za minimální mzdu. K veškerým platebním operacím využívat účet třetí osoby (např. jako disponent).

Ano, není to ideální život. Je to však velmi efektivní způsob k tomu, aby se povinný jednoduše vyhnul povinnosti splnit to, co je po něm exekucí vymáháno. Povinní ponaučeni v tom, že dluhy se vlastně platit nemusí, poté v rámci tohoto způsobu života vytvářejí další dluhy. Mezi ně patří zejména neplacení zdravotního a sociálního pojištění, povinného ručení, nájemného, všeobecně plateb za služby s odloženou fakturací, pokut, daní a místních poplatků apod.

Mohu tak přijmout tvrzení, že v dnešní době zcela selhává preventivní funkce exekučního práva, což má u povinných v exekuci za následek stále zvyšující se sklony k občanské neodpovědnosti, vč. vysoké motivace neplatit žádné dluhy. Lze dokonce tvrdit, že platné normy exekučního práva samy o sobě snižují vymahatelnost práva, protože dokonce předjímají odpuštění dluhu.[6]

Tak, jak do exekucí vstupuje populace z tzv. generace Z,[7] mění se způsoby získávání ekonomických příjmů. Ty získávají z činnosti na sociálních sítích, zejména affiliate marketing.[8] K placení navíc využívají mobilní aplikaci Revolut, která je v dnešní době z pohledu exekuce zcela nedotknutelná. Lze však pociťovat i změny v komunikaci. Generace Z zpravidla odmítá zvedat telefony. Veškerou komunikaci přesouvají na chat. Proto by již dnes mělo naše exekuční právo s touto generační odlišností začít intenzivně pracovat a vytvářet takové prostředky postihu majetku a komunikace, aby v budoucích letech bylo exekuční právo uplatnitelné.

Způsoby provedení exekuce 

Prvním pilířem jsou zákonné způsoby provedení exekuce. Ty jsou taxativně uvedeny v § 59 ex. řádu a jejich procesní úpravu obsahuje část šestá o. s. ř. Odborná literatura[9] je považuje za základní prostředky exekutora k tomu, aby mohl postupovat rychle a účelně. Uvedené tvrzení lze doplnit v tom smyslu, že způsoby představují pro exekutora základní mocenský nástroj k tomu, aby mohlo dojít k nucenému vymožení povinnosti, která nebyla splněna dobrovolně.

V kontextu exekučního řízení tak způsoby exekuce plní funkci uhrazovací. Proto platí, že musí být plně funkční v kterékoliv době. Zákonodárci by je měli průběžně legislativně upravovat a přizpůsobovat tak, aby reflektovali aktuální majetkové, ekonomické a pracovní zvyklosti ve společnosti. Jedině tak bude zajištěna jedna ze základních složek právního státu, kterou je vymožitelnost peněžitého plnění.

Skutečností však je, že od roku 2001, tzn. od doby, kdy je exekutor součástí našeho právního řádu, docházelo u jednotlivých způsobů jen k dílčím změnám. Koncepční či alespoň vývoj reflektující změnu neprodělal žádný ze způsobů provedení exekuce. Hmatatelným důsledkem tak je, že některé způsoby zcela neodpovídají potřebám efektivního uspokojování věřitele. Příkladem jsou zejména srážky ze mzdy a jiných příjmů nebo přikázání pohledávky z účtu povinného. To má dopady nejenom do výkonu exekučního práva (zejm. nízká vymahatelnost, nárůst nevymahatelných exekucí, zvýšení nároku na státní rozpočet při zastavování exekucí atd.), ale i společenské (zejm. vytrácení výchovného prvku, pocit, že dlužit se vyplatí, motivace k vytrácení dalších dluhů atd.).

Nelze si nevšimnout, že dílčí zmiňované změny způsobů provedení exekuce byly vedeny jen snahou o nepostižitelnost majetku nebo příjmů povinného.[10] Důsledkem je stále častější nevymahatelnost exekučních titulů, přestože povinný vlastní majetek nebo má příjem, ze kterého by k uspokojení vymáhané povinnosti mohlo dojít.

Nechceme-li, aby v normách exekučního práva byla takto snížená vymahatelnost, je nutné po téměř 25 letech provést revizi způsobů provedení exekuce tak, aby byly přizpůsobeny dnešním životním a ekonomickým trendům. Navíc je zcela žádoucí rozšířit jejich okruh o způsoby zcela nové, založené na odlišném principu. Tím by mohlo být výrazné omezování nebo zakazování výkonu, provozu, činnosti nebo různých aktivit.

Klíčové úpravy exekučních srážek ze mzdy

Srážky ze mzdy jsou nejtradičnějším způsobem provedení exekuce. Součástí občanského soudního řádu jsou od roku 1963. Představují jeden z nejméně invazivních zásahů do majetkových poměrů povinného.

Od roku 2019 došlo vlivem covidové krize a navazující ekonomické krize k razantnímu navyšování životního minima a normativu na bydlení, čímž se současně navýšila i nezabavitelná částka. Z tohoto důvodu se ve vztahu k problematice srážek ze mzdy stále více skloňuje potřeba novelizace platné úpravy.

Systém srážek ze mzdy vystavěný na třetinovém pravidlu a nezabavitelné částce je tradiční a dlouhá léta byl poměrně vyvážený. Avšak díky ekonomickému jevu, kdy nezabavitelná částka rostla mnohem rychleji než mzdy a další postižitelné příjmy, došlo od roku 2019 k nezanedbatelnému propadu srážek ze mzdy. Lze tak přijmout tvrzení, že nestabilitu do systému srážek vnáší intenzivní zvyšování nezabavitelné částky, které vede k eliminaci srážení ze mzdy.

Následkem poklesu srážek ze mzdy je mnohem nižší míra uspokojování oprávněného. Exekuce se tím pádem prodlužuje. Pokud exekutor nevymůže pohledávku srážkami ze mzdy, musí provést exekuci jinými dostupnými způsoby. To znamená i častější provádění soupisu movitých věcí nebo dražbu nemovitých věcí. Dochází tak k využívání invazivnějších způsobů vedení exekuce.

K navrácení vysoké efektivity srážek ze mzdy mohou přispět tři klíčové změny. Jsou jimi minimální srážka, fakultativní srážka a pravidlo 4+ na dávky státní sociální podpory.

• Minimální srážkaby se měla odvíjet od minimální mzdy. V případě, že vypočtená srážka bude nižší než jedna desetina minimální mzdy, tak srážka bude dle jednoduchého pravidla činit jednu desetinu minimální mzdy, což nyní představuje cca 1 730 Kč.
• Podstatou fakultativní srážkyby měl být dobrovolný písemný souhlas povinného s tím, aby zaměstnavatel prováděl vyšší srážku, než jak ji upravuje o. s. ř. Tento souhlas by mohl být povinným kdykoliv odvolán. Povinný tak získá jednoduchou procesní možnost k ovlivnění (zvýšení) výše svých srážek, čímž může výrazně optimalizovat (urychlit) umoření svého dluhu, který je vymáhán exekutorem.
• Pravidlo 4+ na dávky státní sociální podpory má za cíl navázat a rozšířit možnost podle § 279 odst. 4 až 7 o. s. ř.[11] Pokud by tak byly naplněny podmínky pro aplikaci pravidla 4+ podle § 279 odst. 4 až 7 o. s. ř. (na mzdu povinného jsou současně nařízeny nejméně čtyři exekuce) a povinný by pobíral pouze nezabavitelné příjmy podle § 317 o. s. ř.,[12] bude i z jeho souhrnného nezabavitelného příjmu provedena minimální srážka.

Mám za to, že všechny výše navrhované změny povedou k dosažení vyšší předvídatelnosti vymahatelnosti peněžitého plnění prostřednictvím srážek ze mzdy a jiných příjmů. Navíc se domnívám, že všechny navržené změny obstojí z hlediska testu proporcionality. Neshledávám ani rozpor s čl. 10 Listiny základních práv a svobod.

Příkaz výplaty z účtu

Druhým ne úplně funkčním způsobem provedení exekuce se stalo přikázání pohledávky u peněžního ústavu. Dnes často totiž povinní využívají pro své příchozí platby účty třetích osob, přičemž na těchto účtech jsou povinní obvykle uváděni jako disponenti. Zpravidla mají na těchto účtech své finanční úspory.

Exekutor by tak měl mít v rámci součinnosti s peněžními ústavy možnost zjišťovat i ty účty, u kterých je povinný disponentem. Součástí odpovědi peněžního ústavu by měl být i rozsah oprávnění disponenta. Bude-li mít exekutor důvodné podezření, že na takovém účtu jsou peněžní prostředky povinného, může exekuci provést vydáním exekučního příkazu přikázáním výplaty z účtu.

Online aukce movitých věcí

Má-li v dnešní době někdo zájem o použité movité věci, vy­užívá k tomu osvědčená internetová tržiště v rámci sociálních sítí[13] či aukční portály.[14] Z pohledu propagace a délky doby vymezené pro případnou dražbu působí aktuální úprava dražby movitých věcí v občanském soudním řádu velmi zastarale. Je to dáno zejména tím, že je vystavěna toliko na dvou dražebních rocích (dražba a opakovaná dražba podle § 330 odst. 2 o. s. ř.).

Proto je žádoucí, aby se legislativní základ dražby movitých věcí analogicky výrazně přibližoval zmiňovaným aukcím. Jako jedno z řešení se nabízí, aby exekutor mohl provádět dražbu podobně jako aukční portál. Tzn. nebude limitován počtem dražebních roků, ale bude mít možnost elektronickým způsobem vést dražbu neomezeně dlouhou dobu, tj. až do dne vydražení poslední položky z konkrétního soupisu movitých věcí. Přitom by platilo, že po vydražení jakékoliv položky soupisu se započte výtěžek do exekuce a vydražiteli bude movitá věc vydána nebo zaslána poštou.

Nové způsoby provedení exekuce – zákazy a pozastavení

Jak bylo v úvodu uvedeno, má-li dojít k navrácení efektivity exekučního řízení, je nutné otevřít disputaci nad definicí a formulací nových způsobů provedení exekuce. Jejich účinky a dopady by měly směřovat do oblastí, které jsou pro povinného natolik důležité, že díky jejich omezením bude mít velkou vůli započít s řešením své exekuce. V praxi by se mohlo jednat o následující způsoby.

• Pozastavení osvědčení, povolení a průkazů, které by se týkalo vybraných osvědčení nebo povolení, která jsou vydávána státem (např. rybářský lístek, lovecký lístek, zbrojní průkaz atd.). Z hlediska legislativní úpravy by mohlo jít o analogii k pozastavení řidičského oprávnění.
• Pozastavení řidičského oprávnění by se mělo rozšířit na větší okruh exekucí. Nikoliv pouze na vymáhání nedoplatku výživného na nezletilé dítě podle § 71a ex. řádu.[15] Jako vhodné se nabízí vymáhání vyšších dluhů nebo v případě, že na povinného lze aplikovat pravidlo 4+.[16]
• Dalším novým způsobem by mohlo být pozastavení živnostenského oprávnění pro osoby samostatně výdělečně činné nebo pro právnické osoby. Jeho smyslem by bylo omezení ekonomické činnosti podnikajícího povinného v případě, že nebude možné provést exekuci přikázáním pohledávky.
• Zákaz návštěvy placených sportovních a kulturních akcí by se jako způsob provedení exekuce uplatňoval výhradně při neplacení výživného, kdyby ani po provedení všech ostatních způsobů exekuce, vč. pozastavení řidičského oprávnění a dalších povolení nedošlo ke splnění vymáhané povinnosti.[17]

Porušení všech výše uvedených zákazů a pozastavení, pokud by bylo exekutorem zjištěno, by bylo exekutorem nahlášeno orgánům činným v trestním řízení jako maření výkonu soudního rozhodnutí.

Odměňování exekutora

Druhým klíčovým pilířem funkčnosti exekučního práva a činnosti exekutora je jeho odměňování. Legislativní konstrukce exekučního tarifu je vystavěna jako nástroj přísné cenové regulace sui generis ve vztahu k úplatě exekutora za provedení exekuční činnosti.

Je více než patrné, že oproti roku 2006 (doba stanovení výše paušální částky na 3 500 Kč) došlo ke značnému navýšení zákonných povinností exekutora v rámci procesu vymáhání. V důsledku toho lze pozorovat enormní nárůst provozních nákladů na zajištění výkonu exekuční činnosti exekutorem. Vedle toho je prokazatelný trend zvyšování minimální a průměrné mzdy v České republice. Dramaticky vzrostly také další nákladové položky nutné k zajištění výkonu exekuční činnosti.[18] Přesto v obsahu exekučního tarifu absentuje jakékoliv ustanovení, které by reagovalo na dynamický vývoj rozhodujících ekonomických ukazatelů, které ovlivňují provádění exekuční činnosti exekutorem. Jsou jimi zejména inflace, vývoj cen poštovného a průměrné mzdy v podnikatelské sféře, nota bene pokud jednotlivé tarifní položky byly stanoveny v roce 2006.

Celý exekutorský stav je nyní v personální krizi. Nedostává se zájemců o neobsazené exekutorské úřady, chybí exekutorští kandidáti, koncipienti a vykonavatelé. Jedním z důvodů je, že v odborných debatách, ale i na právnických fakultách se s výkonem exekuční činnosti pojí přívlastky jako extrémní pracnost, vysoká odpovědnost a proti tomu nízká výnosnost, či dokonce hrozící ekonomická ztráta.

Patrně každý zájemce o vstup do jakéhokoliv odvětví prioritně zohledňuje úroveň odměňování. Proto je potřeba výrazně změnit principy a metodiku odměňování exekutora.

V této části příspěvku si nekladu za cíl vymezit výši jednotlivých položek exekučního tarifu. Mojí snahou bude náčrt metodiky a celkového přístupu k přepracování exekučního tarifu a jeho přizpůsobení (i navazující přizpůsobování) ekonomickým standardům dnešní doby.

Základní teze nového tarifu

Exekuční tarif je předpisem, který upravuje náklady exekuce. Jeho hlavním a jediným smyslem je nahradit exekutorovi skutečné výdaje na provoz úřadu a zajistit mu za výkon exekuční činnosti přiměřený příjem.

Ze strany různých neziskových organizací je však zcela nesprávně naznačováno, že odměna a náhrada výdajů exekutora jsou sankcí vůči dlužníkovi za to, že je povinným v exekuci. Sankční úlohu plní příslušenství dluhu, které je příjmem oprávněného, nikoliv exekutora. Provádění exekuce se hradí z odměny i z náhrady výdajů.

Exekuční tarif musí být vystavěn na následujících tezích. Předně musí reflektovat složitost, pracnost a také rizikovost výkonu exekuční činnosti (srov. I. ÚS 2013/21).

Z ekonomického hlediska musí zohledňovat současný i průběžný nárůst cen vstupů nutných k výkonu exekuční činnosti.

Nesmí být upozaděna ani ochrana zaměstnanosti. A to nejenom pohledem úbytku kvalifikované pracovní síly, kdy od posledního snížení tarifu v roce 2017 odešlo 23,48 % nejkvalifikovanějších zaměstnanců (koncipienti, kandidáti), ale také propouštění administrativních zaměstnanců exekutorů nebo nevyplácení pohyblivých složek mzdy. Položky exekutorského tarifu musí být v takové výši, aby exekutor dokázal být také konkurenceschopný na trhu práce.

Ve svém souhrnu tak exekuční tarif musí exekutorovi umožnit odpovídajícím, efektivním, rychlým a hospodárným způsobem zajistit výkon exekuční činnosti s důrazem na maximální míru vymahatelnosti exekučních titulů.

Tzv. spotřební koš exekutorského úřadu a inflační doložka

Z hlediska metodiky nastavení správné výše jednotlivých položek exekutorského tarifu považuji za primární, aby byl proveden důsledný přepočet tzv. spotřebitelského koše exekutorského úřadu.[19] Následně je třeba nastavit přiměřenou výši odměny exekutora vč. náhrady hotových výdajů v paušální výši. Přitom zohlednit i další atributy, jakými jsou průměrná vymahatelnost, délka exekučního řízení a značné omezení procesních prostředků exekutora, složitost a pracnost exekučního řízení.

Za nezbytné považuji revidovat okruh těch nákladů, které jsou kryty paušální náhradou hotových výdajů.[20] Mělo by se tak jednat zejména o položky, které jsou jednoduše prokazatelné a evidovatelné (např. poštovné), dále pak položky, které převyšují 1 000 Kč (např. spojené s dražbou movitých a nemovitých věcí).

Za zásadní inovativní prvek metodiky odměňování exekutora považuji inflační doložku. Její podstatou je, že by díky ní každoročně docházelo k úpravě jednotlivých položek exekučního tarifu o změnu cenové hladiny.

Dle mého názoru tak představuje jediný spravedlivý systém metodika odměňování, která je vystavěna na přísné regulaci.[21] Mám za to, že její princip je využitelný i v metodice odměňování u ostatních justičních profesí, které jsou vázány na tarif.

Díky inflační doložce nebude pro futuro docházet k situacím, kdy nominálně nastavená položka exekučního tarifu se výrazně reálně sníží vlivem vnějších ekonomických ukazatelů.

Atributy položek tarifu 

Pokud bych měl velmi stručně a heslovitě definovat základní atributy jednotlivých položek exekučního tarifu, jednalo by se o následující:

• Odměna musí exekutorovi zajistit možnost nestranného a nezávislého výkonu exekuční činnosti. Jejím účelem je exekutorovi pokrýt veškeré náklady na provoz exekutorského úřadu, které jsou definovány ve spotřebním koši tohoto úřadu. Zároveň musí exekutorovi přinést přiměřený zisk. Musí být stanovena v takové výši, aby byla pro exekutora dostatečně motivační pro vymožení jakékoliv pohledávky. Exekutor by měl mít možnost jejího zvýšení u exekucí mimořádně obtížných nebo časově náročných. Její výše musí současně zajistit, aby byl exekutor konkurenceschopný na trhu práce a měl možnost zajistit personální obsazení exekutorského úřadu dostatečným počtem odborně kvalifikovaných zaměstnanců.

Výše odměny musí tedy exekutorovi zajistit plně sanaci nákladů na chod exekutorského úřadu, přiměřenou míru zisku a současně vyvážit nemožnost jiné výdělečné činnosti, dlouhodobost výkonu exekutorského úřadu a jistou společenskou ostrakizaci osoby exekutora.

• Paušální náhrada hotových výdajů musí spolehlivě krýt hotové výdaje jednotlivých exekučních řízení a zohledňovat procesní, technickou a personální náročnost exekučního procesu a jeho jednotlivých fází. Součástí této náhrady by neměly být výdaje, které lze jednoduše prokázat (zejm. poštovné). Při jejich výši nesmí být opomenuto zejm. prodlužování doby vymahatelnosti (prodlužování délky vedení exekučního řízení), nárůst mnohočetných exekucí a skutečnost, že exekutor ve všech řízeních musí provádět stejné úkony. Dále je nutné reflektovat pravidelný nárůst exekuční agendy spojený s každou novelou exekučního práva.
• Náhrady nákladů musí odpovídat skutečným výdajům. Je tedy nutné odstranit jejich zastropování. U náhrady za ztrátu času je nutné sjednotit výši tzv. hodinové sazby, která bude stejná pro všechna právnická povolání.

Další činnost exekutora a elektronizace

Podívám-li se na profesi exekutora z pohledu jejího dalšího potenciálu, tak nemohu než uvést, že ve srovnání s ostatními právnickými profesemi (soudce, státní zástupce, advokát, notář, insolvenční správce) nebo justičními řízeními patří ke špičce v digitalizaci zajištění svěřeného procesu.

Díky vysoké úrovni elektronizace je exekutor schopen provést kompletní tzv. screening majetku povinného ze všech dostupných úředních registrů.[22] Na každodenní bázi a výhradně elektronickou formou exekutor komunikuje a dotazuje se všech orgánů státní správy a samosprávy, které vedou jakoukoliv evidenci nebo informaci o majetku povinného.

O to víc je s podivem, že zákonodárce tyto schopnosti a dovednosti exekutorů dlouhodobě přehlíží a nevyužívají se v rámci jejich další činnosti.

Níže tak nastíním oblasti nebo jednoduché právní úkony administrativního charakteru, které by exekutoři díky svému zaměření mohli velmi efektivně zajišťovat.

Exekuční inkaso 

První činností je exekuční inkaso. To by se týkalo dosud nevykonatelných pohledávek. Plně regulovaným způsobem by tak mohlo probíhat vymáhání nevykonatelných pohledávek (převážně poštovním a telefonickým stykem) přes následnou možnost vydání exekučního platebního rozkazu/vykonatelné výzvy (viz níže). Celý proces by v první řadě eliminoval vznik nákladů jak věřitele, tak i dlužníka. Dále by výrazným způsobem mohlo dojít k odbřemenění justice. A v konečném důsledku by celá oblast vymáhání pohledávek byla pod výraznou kontrolou dohledových orgánů.

Součástí exekučního inkasa by také mohlo být vydávání exekučního platebního rozkazu nebo vykonatelné výzvy.

Exekuční platební rozkaz/vykonatelná výzva 

V roce 2018 jsem na diskusním fóru v Plzni, pořádaném Exekutorskou komorou ČR, přednesl svou vizi nového institutu s názvem exekuční platební rozkaz. Jeho základním principem je přenesení řízení o vydání platebního rozkazu ze soudu prvního stupně na exekutora. Dalším inovativním prvkem je možnost svolení k úhradě dlužné částky dlužníkem ve sjednaném termínu, nebo i splátkovým kalendářem.

Návrh na vydání exekučního platebního rozkazu bude podán k místně příslušnému exekutorovi. Po jeho vydání ho exekutor doručí dlužníkovi, který bude mít možnost úhrady. Pokud bude s dlužníkem sjednána pozdější úhrada či splátkový kalendář, stává se exekuční platební rozkaz exekučním titulem. V případě podání odporu bude proces pokračovat u prvostupňového soudu.

Vykonatelná výzva je alternativní verzí exekučního platebního rozkazu. Ve svém souhrnu by představovala nový typ exekučního titulu. Její procesní základ by byl následující. Na místně příslušného exekutora by se obrátil věřitel s formulářem, který by exekutor doručil povinnému spolu s výzvou, aby uhradil dluh nebo podal námitky. V případě neuhrazení se výzva stane vykonatelnou a bude exekučním titulem. Za předpokladu podání námitek se nabízí analogický postup jako při podání odporu.

Osvědčování majetku osob, tzv. majetkový screening

Zpráva exekutora o stavu majetku jakékoliv osoby (tzv. majetkový screening) může být podkladem pro navazující úřední nebo obchodní činnost žadatele. Takto by mohla být rozšířena činnost exekutora, kterou by zcela jistě mohly využívat komerční subjekty při své obchodní činnosti nebo i orgány státní správy a samosprávy. Majetkový screening by mohl předcházet tomu, jestli následně věřitel bude považovat za efektivní nařídit exekuci na majetek dlužníka. Zpráva o majetkové situaci dlužníka od exekutora by navíc mohla plnit úlohu i při odpisu pohledávky.

Lze si představit jeho využití i pro potřeby výběrových řízení na veřejné zakázky. Exekutor by prověřoval pravdivost majetku a zdrojů soutěžitelů.

Obdobnou úlohu by mohl plnit i v řízení o určení výše výživného. Byl by jím osvědčován skutečný (nikoliv oficiální) příjem a faktický pobyt osoby povinné k hrazení výživného.

Doručování písemností a dohledávání osob nebo majetku

Oblast osobního doručování (např. v soukromoprávní nebo pracovněprávní oblasti) by mohla být exekutorem velmi efektivně prováděna.[23] Vedle toho se jako další činnost nabízí dohledávání faktického pobytu osob za předpokladu prokazování nároků v řízení před soudem nebo jiným státním orgánem.

Pohledávková mediace a exekutorské zápisy s doložkou vykonatelnosti

Exekutor má veškeré předpoklady k tomu, aby působil jako tzv. pohledávkový mediátor v rámci řešení pohledávek v obchodních a jiných vztazích. Na žádost by mohl provést lustraci majetku obchodních subjektů, které vedou spor např. o podobě splátkového kalendáře nebo řešení úhrady dluhu. Oběma stranám by mohl doporučovat postup a pokoušet se o nastavení smírného řešení s následnou kontrolou plnění dohody. S tím úzce souvisí i další výše uvedené možnosti v oblasti mimo exekučního vymáhání (viz exekuční inkaso, exekuční platební rozkaz/vykonatelná výzva).

Za nesystémové opatření považuji odebrání sepisování zápisů s doložkou vykonatelnosti exekutorům.

Další drobná činnost 

Technicky i administrativně je exekutor plně vybaven k tomu, aby mohl provádět také další drobnou činnost, kterou běžně poskytují příbuzné justiční profese veřejnosti nebo jsou součástí CZECH POINT. Hlavním sledovaným cílem by mohlo být zvýšení dostupnosti těchto úkonů pro veřejnost, protože v poslední době došlo k výraznému omezení poboček České pošty.

Předně by tak exekutor prováděl vidimaci a legalizaci. Poskytoval by výpis z Rejstříků trestů a z Centrální evidence exekucí a samozřejmě i výpis podle listu vlastnictví.

Centrální uložiště exekučních titulů

Zamýšlím-li se nad budoucností elektronizace v oblasti exekučního řízení, napadá mne jako velmi efektivní instrument centrální úložiště exekučních titulů. Jeho podstatou by bylo, že orgán, který vydá exekuční titul, by měl povinnost ve lhůtě 30 dnů od jeho vydání nebo vyznačení doložky právní moci jej konvertovat a vložit do centrálního úložiště exekučních titulů. Výrazným způsobem by se zrychlila úvodní část exekučního řízení, která se týká pověření exekutora. Současně by každý občan České republiky mohl kdykoliv provést kontrolu, zdali k určitému datu není vůči jeho osobě vydán exekuční titul.

Závěr

Závěrem nemohu odhlédnout od toho, že stávající nepříliš slavnou realitu exekucí nevyřeší pouze revize stávajících způsobů provedení exekuce, nebo dokonce jejich nové definování.

To je dáno hned několika aspekty. Prvním je, že v případě sporování exekuce[24] ze strany povinného dochází k tomu, že oprávněný se svých peněz někdy i roky jednoduše nedomůže, což je z hlediska funkčnosti základních principů právního státu nepřijatelné.

Dalším významným aspektem nefunkčnosti exekučního systému je přílišný vliv judikatury. Ta velmi často přehlíží základní principy exekuce (zejm. věcný přezkum exekučního titulu, oživování již ukončených exekucí atd.). Lze dokonce pozorovat, že její vliv v oblasti exekučního práva se nesprávně přibližuje rysům angloamerického právního systému. S tím úzce souvisí i nežádoucí zásahy soudu ve vztahu k odměně exekutora (např. snížení odměny pod sazbu stanovenou exekučním tarifem[25]).

V neposlední řadě je významným aspektem selhávání exekucí také silný vliv neziskových organizací při vzniku nových právních předpisů. Výsledkem pak jsou normy nesrozumitelné, z hlediska legislativního jazyka složité, leckdy si vzájemně odporující. V praxi jsou pak mnohdy v zásadě neproveditelné.

Exekuční právo je neprávem leckdy opomíjenou složitou právní disciplínou, která však má zásadní dopady do života mnohých lidí. A právě proto musí zákonodárce pro futuro změnit nejenom celkový přístup a pohled na exekuce, resp. exekutory, ale především přijmout takovou úpravu exekučního práva, která zabrání definitivnímu úpadku nebo rezignaci na vymáhání peněžitého plnění. V tomto smyslu může být opět silným tématem přijetí krajské místní příslušnosti, ale také vymáhání pohledávek Celní správy prostřednictvím exekutorů.

Své pojednání o exekucích de lege ferenda uzavřu formulací, kterou z hlediska fungování právního státu v oblasti výkonu práva považuji za jednu z nejstěžejnějších. Soudní exekutoři jsou pomyslným ostřím meče Spravedlnosti, bez nichž by – zejména v soukromoprávních vztazích – právní stát nic neznamenal.

 

JUDr. Ing. Martin Štika, Ph.D., je soudním exekutorem Exekutorského úřadu Hradec Králové a současně působí na FP ZČU v Plzni.

Ilustrační foto: Pixabay

---

[1] Exekutorem jsem byl jmenován v roce 2016.

[2] Zejména těch, kteří současně vykonávají vědeckou a pedagogickou činnost.

[3] https://statistiky.ekcr.info/.

[4] 28. 10. 2024.

[5] Lze je označit také jako sériové dlužníky. Vytvářejí sekundární dluhy především za služby, pokuty, daně nebo poplatky.

[6] Zejm. Milostivé léto I, II a III, zastavování tzv. marných bagatelních exekucí, zastavování dlouhodobě bezvýsledných exekucí.

[7] Skupina lidí narozených od poloviny 90. let 20. století do roku 2010.

[8] Internetový marketingový nástroj založený na principu propagace produktu nebo služeb, za který se dostává podíl nebo provize z prodeje.

[9] J. Wolfová, M. Štika: Soudní exekuce, 2. vyd., Wolters Kluwer, Praha 2022.

[10] Např. § 34 zák. č. 191/2020 Sb., zákon č. 38/2021 Sb.

[11] Podle § 279 odst. 4 až 7 o. s. ř. platí, že vypočtené dvě třetiny zbytku čisté mzdy se srážejí vždy za předpokladu, jsou-li na mzdu povinného současně nařízeny nejméně čtyři exekuce (výkony rozhodnutí). V takovém případě plátce mzdu sráží v takové výši, jako by se jednalo o přednostní pohledávku.

[12] Pohledávky nepodléhající výkonu rozhodnutí – zejm. příspěvek na péči, zaopatřovací příspěvek, dávky pomoci v hmotné nouzi, náhradní výživné pro nezaopatřené dítě, daňový bonus, z dávek státní sociální podpory příspěvek na bydlení, příplatek k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální, příplatek k důchodu a zvláštní příspěvek k důchodu podle zákona upravujícího ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich a jednorázově vyplácené dávky státní sociální podpory a pěstounské péče.

[13] Např. Marketplace na Facebooku.

[14] Např. Aukro, Bazoš atd.

[15] Jestliže je v exekuci vymáhán nedoplatek výživného na nezletilé dítě anebo na zletilé dítě do 26 let věku, které se soustavně připravuje studiem na své budoucí povolání, nebo je vymáhána pohledávka za náhradní výživné.

[16] § 279 odst. 4 až 7 o. s. ř.

[17] Např. povinný i přes veškeré exekuční příkazy a upozornění exekutora odmítá hradit výživné, ale návštěvu sportovních nebo kulturních akcí si neodpustí (např. fotbal).

[18] Zejm. poštovné, nájmy, energie, ceny IT služeb a pořizovací náklady na software, hardware, obnovu a údržbu vozového parku.

[19] Správně strukturovaný spotřební koš exekutorského úřadu by tak měl představovat jeden ze základních atributů nastavení a následné úpravy jednotlivých položek exekučního tarifu. Jeho struktura by měla být následující: vstupní náklady, dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek, mzdové náklady, nájemné vč. energií, měsíční poplatky spojené s vedením kanceláře, daně a poplatky.

[20] Některé položky tak přesunout mimo režim paušální náhrady hotových výdajů.

[21] Ve vztahu k inflační doložce se lze částečně inspirovat úpravou platu soudců, který upravuje zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu.

[22] Provedení součinností automatizovaným a plně elektrizovaným procesem. Celý systém navíc dokáže téměř bezchybně vyhodnocovat odpovědi.

[23] Obdobně soudní exekutor již postupuje při zasílání oznámení o výhradě práva dovolat se neúčinnosti právního jednání podle § 76d a násl. ex. řádu.

[24] Podávání opakovaných procesních návrhů atd.

[25] Srov. I. ÚS 2353/21.