Autor se v následujícím článku zabývá otázkou, jak by měl obhájce reagovat na vyrozumění státního zástupce o podání obžaloby. Dokladuje, že některé důvody předběžného projednání obžaloby lze zjistit jen z obžaloby. Přináší také návrh de lege ferenda na doplnění § 181 odst. 1 tr. řádu tak, aby byl v souladu s § 185 odst. 1 tr. řádu.

Jak se obhajoba dozví o podání obžaloby? 

Jestliže výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud, státní zástupce podá obžalobu a připojí k ní spisy a jejich přílohy. O podání obžaloby vyrozumí obviněného, obhájce a poškozeného, pokud jsou jeho pobyt nebo sídlo známé, je-li obviněný advokátem, též ministra spravedlnosti a předsedu České advokátní komory (§ 176 odst. 1 věta první tr. řádu).[1] Státní zástupce vyrozumívá obviněného i jeho obhájce o podání obžaloby u příslušného okresního (krajského) soudu stručným několikařádkovým přípisem obsahujícím sdělení, kdy na obviněného podal u konkrétního soudu obžalobu pro trestný čin označený názvem i ustanovením trestního zákoníku. S tímto vyrozuměním však obhajoba zpravidla neobdrží obžalobu, o jejímž podání u soudu je státním zástupcem pouze informována.

Opis obžaloby musí být obviněnému a obhájci doručen nejpozději s předvoláním k hlavnímu líčení nebo s vyrozuměním o něm (§ 196 odst. 1 tr. řádu). Proto předseda senátu může doručit opis obžaloby obhajobě (i poškozenému) také dříve, než nařídí hlavní líčení. Je také možné, aby státní zástupce doručil obhajobě opis obžaloby společně s přípisem obsahujícím sdělení, kdy na obviněného podal u konkrétního soudu obžalobu. Podle Beckova komentáře k trestnímu řádu „není vyloučeno doručení obžaloby bezprostředně po jejím podání k soudu. Reakcí procesních stran může být vyvoláno posléze nařízení předběžného projednání obžaloby a vydání některého z tam předpokládaných rozhodnutí.“[2] V praxi obdrží obhajoba obžalobu nejčastěji až od soudu, zároveň s předvoláním k hlavnímu líčení.

Státní zástupce vesměs nezasílá obžalobu obhajobě společně s vyrozuměním o podání obžaloby proto, že neví, zda předseda senátu (samosoudce) shledá důvody pro nařízení hlavního líčení. Ani soud však nedodává obviněnému a jeho obhájci obžalobu bezprostředně poté, co mu je doručena státním zástupcem. K tomu dochází až poté, co předseda senátu (samosoudce) prostuduje obžalobu (§ 181 odst. 1) a spis vč. příloh (§ 185 odst. 1) a shledá důvod pro nařízení hlavního líčení. Proto teprve poté, co předseda senátu (samosoudce) nařídí hlavní líčení na konkrétní termín, dá pracovnici trestní kanceláře soudu pokyn k doručení obžaloby obviněnému a poškozenému.

Má-li obviněný obhájce, doručuje se opis obžaloby také jemu, i s vyrozuměním o konání hlavního líčení. Má-li obžalovaný dva nebo více obhájců a orgánům činným v trestním řízení dosud neoznámil, kterého z těchto obhájců zmocnil k přijímání písemností a k vyrozumívání o úkonech trestního řízení, určí ho předseda senátu a toto své rozhodnutí oznámí všem zvoleným obhájcům (§ 37 odst. 3); nestane-li se tak, je nutné doručit opis obžaloby všem zvoleným obhájcům.

Pokud je obviněný ve vazbě, je třeba o podání obžaloby vyrozumět i příslušnou věznici [§ 70a odst. 1 písm. i)].

Jak reagují obvinění na vyrozumění o podání obžaloby?

Obvinění, kteří nemají obhájce, reagují na vyrozumění o podání obžaloby různými způsoby, z nichž dva výrazně převažují. Část obviněných trpělivě čeká na nařízení hlavního líčení a dodání opisu obžaloby. Další obvinění však nechápou, proč neobdrželi obžalobu, a dožadují se jejího dodání u státního zástupce, který je vyrozuměl o podání obžaloby. Pak zdvořilý obviněný např. sdělí státnímu zástupci: „Omylem jste mně nedodal stejnopis obžaloby, kterou jste na mě podal, a já proto nevím, proti čemu se mám obhajovat v hlavním líčení před soudem.“ Jiní obvinění se nedokážou zdržet kritiky státního zástupce, který podle nich neplní své povinnosti, protože jim nedodal opis obžaloby. Následně pak jsou obvinění, urgující dodání obžaloby státním zástupcem, informováni, že obžalobu obdrží od soudu, avšak jen v případě, že předseda senátu (samosoudce) nařídí hlavní líčení. Obviněný se příp. dozví i to, že obžalobu obdrží buď současně s předvoláním k hlavnímu líčení, nebo samostatně, ještě před stanovením termínu hlavního líčení. To obviněný zpravidla vezme na vědomí a čeká na dodání stejnopisu obžaloby soudem. Jen výjimečně navštíví obviněný, který se hájí sám, soud, u něhož podal státní zástupce obžalobu, a obeznámí se s obžalobou, nebo si pořídí její kopii při nahlédnutí do spisu.

Některý obviněný, který se hájí sám, po vyrozumění o podání obžaloby absolvuje ad hoc porady s advokátem, který mu poskytne základní informace. Další obvinění pak zmocní vyhledaného advokáta ke své obhajobě.

K reakci obhájců na vyrozumění o podání obžaloby

Obhájce obviněného, který obdrží vyrozumění o podání obžaloby, má dvě odlišné možnosti. Buď vyčká dodání obžaloby, ať již společně s předvoláním k hlavnímu líčení, event. samostatně, před stanovením termínu hlavního líčení, nebo si u soudu vyžádá obžalobu při nahlédnutí do spisu.

Některý obhájce po vyrozumění o podání obžaloby obviněnému sdělí: „Nyní musíme vyčkat, až nám soud zašle obžalobu a předvolání k hlavnímu líčení, a poté se začneme připravovat na jednání soudu.“ S takovým přístupem obhájce nelze souhlasit, protože je v rozporu se zájmem obviněného. Zejména to platí, pokud obhajoba po skončení vyšetřování navrhovala postoupení věci jinému orgánu pro přestupek či kárné provinění (§ 171 odst. 1) nebo zastavení trestního stíhání pro některý z důvodů uvedených v § 172 odst. 1 nebo 2. V takových případech obhájce rezignuje na obhajobu obviněného v době od podání obžaloby do převzetí obžaloby zaslané soudem, neprosazuje návrhy, s nimiž neuspěl při skončení vyšetřování, a smiřuje se s tím, že předseda senátu nařídí hlavní líčení. Nepříznivým důsledkem tohoto přístupu je, že obhajoba pasivně očekává zaslání obžaloby soudem a seznamuje se s ní až po nařízení hlavního líčení. V takovém případě však obhájce od vyrozumění o podání obžaloby nečiní nic, čím by mohl zabránit konání hlavního líčení, a pouze bere na vědomí podání obžaloby, i když nezná její obsah.

Takový pasivní přístup obhájce není v souladu s § 16 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, dle něhož je advokát při výkonu advokacie povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. Tento přístup není ani v souladu s § 41 odst. 1, dle něhož je obhájce povinen účelně využívat k hájení zájmů obviněného prostředky a způsoby obhajoby uvedené v zákoně, zejména pečovat o to, aby byly v řízení náležitě a včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují, a tím přispívat ke správnému objasnění a rozhodnutí věci. Při takovém přístupu obhájce nevyužívá možnost činit za obviněného návrhy a nahlížet do spisů (§ 41 odst. 2). To je v rozporu se zájmem klienta, protože obhájce po podání obžaloby neuplatňuje v zájmu obviněného vše, co pro něj může být prospěšné, zejména nepodává u soudu ty návrhy, kterým nebylo vyhověno v přípravném řízení. Především pak obhájce, který neprostuduje obžalobu krátce po jejím podání, nevyužije možnost podat návrh na předběžné projednání obžaloby pro některý z důvodů uvedených v § 186 odst. 1 písm. a) až g).

Jsou i obhájci, kteří návrh na předběžné projednání obžaloby podají, i když nemají k dispozici obžalobu podanou státním zástupcem, a proto nemohou reagovat na výrokovou část obžaloby ani odkazovat na její strany, nýbrž jen na výsledky vyšetřování. V těchto případech obhájce předpokládá, že výroková část obžaloby se nebude odlišovat od usnesení o zahájení trestního stíhání, z něhož pak vychází.

Jak by měl obhájce reagovat na vyrozumění o podání obžaloby?

Poté, co obhájce obdrží od státního zástupce vyrozumění o podání obžaloby, neměl by vyčkávat, zda dojde k nařízení hlavního líčení, nýbrž by si měl obstarat obžalobu a zjistit, zda lze podat návrh na předběžné projednání obžaloby pro některý z důvodů uvedených v § 186 písm. a) až g). K podání takového odůvodněného návrhu obhajoby je znalost obžaloby nezbytná. Proto je v zájmu obžalovaného, aby obhájce poté, co od státního zástupce obdrží vyrozumění o podání obžaloby u příslušného soudu, požádal pracovnici trestní kanceláře nebo přímo předsedu senátu (samosoudce) o nahlédnutí do spisu a také o stejnopis obžaloby. Pokud je obhájci sděleno, že obžalobu zanedlouho obdrží do datové schránky, poštou či jinak, neměl by to pouze vzít na vědomí. Svoji žádost o stejnopis obžaloby by měl odůvodnit potřebou zjištění, zda má obhajoba důvod k podání návrhu na předběžné projednání obžaloby či nikoliv. Pak opis obžaloby zpravidla obdrží a svým podpisem potvrdí její převzetí, a proto mu již nebude doručována. Pokud pracovnice trestní kanceláře nemůže získat souhlas předsedy senátu, pak si obhájce může pořídit kopii obžaloby fotoaparátem v mobilu, přenosným skenerem či jinak. V takovém případě sice nemá k dispozici opis obžaloby, má však její kopii, která mu postačuje pro rozhodnutí, zda je důvod k předběžnému projednání obžaloby, který spatřoval po skončení přípravného řízení, bez znalosti žalobního návrhu, či nikoliv.

Konkrétní reakce obhajoby na vyrozumění o podání obžaloby by měla záviset na výsledcích skončeného vyšetřování a navázat na návrhy, které již obhajoba podala. Nejednou po skončení vyšetřování podala obhajoba návrh na zastavení trestního stíhání obviněného dle § 172 odst. 1 písm. c) a v něm prokazovala, že skutek, pro který se trestní stíhání vede, nespáchal obviněný. Pokud státní zástupce tomuto návrhu obhajoby ve vyšetřování nevyhověl, nemůže obhájce spoléhat, že návrh, který podal v průběhu či po skončení vyšetřování, bude pro soud bez dalšího důvodem k nařízení předběžného projednání obžaloby a k zastavení trestního stíhání obviněného. Proto by měl obhájce, po seznámení s obžalobou, podat soudu návrh na předběžné projednání obžaloby dle § 186 písm. c) s návrhem, aby soud po předběžném projednání obžaloby zastavil trestní stíhání obviněného dle § 188 odst. 1 písm. c) vzhledem k tomu, že tu jsou okolnosti dle § 172 odst. 1.

V řadě případů podává obhájce po skončení vyšetřování návrh na doplnění dokazování, který je policejním orgánem konajícím vyšetřování a následně také státním zástupcem odmítnut, ať již s odůvodněním, či bez něj. Pak by měl obhájce u soudu získat a prostudovat obžalobu a poté podat soudu návrh na její předběžné projednání dle § 186 písm. f), protože ve věci nebyly v potřebném rozsahu objasněny základní skutkové okolnosti, bez kterých není možné ve věci rozhodnout, s návrhem na vrácení věci státnímu zástupci a na doplnění dokazování dle § 188 odst. 1 písm. e).

Nezřídka obhajoba podá po skončení vyšetřování návrh na rozhodnutí dle § 171 až 173, návrh na uzavření dohody o vině a trestu se státním zástupcem (§ 175a), návrh na podmíněné zastavení trestního stíhání (§ 307) nebo na narovnání (§ 309), či návrh na odstoupení od trestního stíhání mladistvého [§ 70 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (dále „ZSM“)], event. jiný návrh, jemuž nebylo vyhověno. V těchto případech je v zájmu obviněného, aby obhájce podal takový návrh znovu po podání obžaloby, a to i s reakcí na obžalobu, kterou si vyžádá u soudu.

V době od podání obžaloby do nařízení hlavního líčení nebo do jiného rozhodnutí soudu zná obhajoba z vyrozumění o podání obžaloby pouze jednací číslo spisu, který je veden na státním zastupitelství. Proto je vhodné, aby obhájce zjistil jednací číslo spisu, který je veden u příslušného soudu, u něhož byla podána obžaloba, a k tomuto jednacímu číslu zasílal své návrhy na předběžné projednání obžaloby, které adresuje soudu.

K obhajobě obviněného po podání obžaloby

Někteří obhájci sdělují obviněnému, že jeho obhajoba po vyrozumění o podání obžaloby není možná, a proto je třeba v klidu vyčkat dodání obžaloby soudem. S tímto názorem nelze souhlasit, protože je v rozporu s možnostmi, které obhajobě dává trestní řád.

V době od podání obžaloby do nařízení hlavního líčení nebo do jiného rozhodnutí soudu dle § 188 odst. 1 nebo 2, je možná a potřebná obhajoba obviněného, i když v jiném rozsahu než v průběhu vyšetřování a v odlišném rozsahu než v hlavním líčení a veřejném zasedání o odvolání. To, že státní zástupce podal u soudu obžalobu (§ 176 odst. 1) nebo návrh na potrestání [§ 179c odst. 2 písm. a)], ještě neznamená, že musí dojít k nařízení hlavního líčení. Podanou obžalobu musí přezkoumat soud z hledisek uvedených v § 181 odst. 1 a v § 186, aby mohl posoudit, zda je namístě nařídit její předběžné projednání nebo lze nařídit ve věci hlavní líčení (§ 185 odst. 1). Obdobně lze předběžně projednat i návrh na schválení dohody o vině a trestu [§ 314o odst. 1 písm. c)]. Samosoudce sice obžalobu nebo návrh na potrestání předběžně neprojednává (§ 314c odst. 1), avšak přezkoumává je z hledisek uvedených v § 181 odst. 1 a § 186.

Obdobně jako předseda senátu (či samosoudce) by se měla s obžalobou seznámit také obhajoba, aby mohla následně i se znalostí obsahu obžaloby usoudit, zda na ni bude reagovat, a pokud ano, jakým způsobem.

Je zásadní chybou obhájce, pokud se nezajímá o podanou obžalobu jen proto, že její opis neobdržel s vyrozuměním o jejím podání, a vzhledem k tomu ji v řízení před soudem nemá k dispozici. V době od podání obžaloby do nařízení hlavního líčení (§ 198) nebo do rozhodnutí dle § 188 by obhájce neměl vzít pouze na vědomí, že státní zástupce podal u soudu obžalobu, a pak jen očekávat, že soud splní své zákonné povinnosti při přezkoumání obžaloby dle § 181 odst. 1. Naopak by se měl obhájce snažit prosadit u soudu odůvodněné návrhy obhajoby, jimž orgány činné v přípravném řízení v průběhu vyšetřování ani po jeho skončení nevyhověly. Ve všech takových případech by měl obhájce navrhnout soudu, aby nařídil předběžné projednání obžaloby, nebo samosoudci, aby obžalobu nebo návrh na potrestání přezkoumal z hledisek uvedených v § 181 odst. 1, § 185 odst. 1 a § 186 tr. řádu. To však může učinit až po obstarání a prostudování obžaloby.

Co neví obhájce, který nezná obžalobu? 

Obhájce, který se po vyrozumění o podání obžaloby neseznámí s jejím obsahem, reaguje jen na usnesení o zahájení trestního stíhání a na průběh přípravného řízení, a proto je ve znevýhodněném postavení oproti státnímu zástupci. Obhájce, a proto ani obviněný, nezná výrokovou část obžaloby ani její odůvodnění, a proto neví, na základě jakých konkrétních důkazů a dalších skutečností dospěl státní zástupce k podání obžaloby, která nemusí zcela korespondovat s usnesením o zahájení trestního stíhání, i když je zachována totožnost skutku. Proto obhajoba neví, zda se může ztotožnit s obžalobou v tom, že věc byla v přípravném řízení dostatečně objasněna tak, aby měl soud v hlavním líčení dostatečné podklady pro provedení dokazování v rozsahu potřebném pro prokázání viny obviněného. Není proto obeznámena ani s tím, zda v přípravném řízení byly dle státního zástupce objasněny okolnosti, které se vztahují ke znakům skutkové podstaty trestného činu uvedeného v obžalobě, okolnosti týkající se stupně společenské škodlivosti činu (§ 12 odst. 2 tr. zákoníku), jakož i poměrů obviněného.

Obhájce musí vědět, v jakém rozsahu vyšel státní zástupce z usnesení o zahájení trestního stíhání, zda se plně či jen zčásti ztotožnil s návrhem policejního orgánu na podání obžaloby. To je pro obhajobu velmi důležité zejména v případech, kdy se výrok usnesení o zahájení trestního stíhání týkal dvou a více skutků.

Je v rozporu se zájmem obviněného, pokud po dobu několika týdnů či měsíců od vyrozumění o podání obžaloby nezná obhájce její obsah. V případech, kdy si dvě skupiny důkazů odporují, obhájce neví, jak státní zástupce v obžalobě odůvodnil, že rozpory již nelze v přípravném řízení odstranit, ani mu není známo, zda se o odstranění těchto rozporů pokusil. Pokud by to obhájce věděl, potom by mohl shledat důvod pro podání návrhu na předběžné projednání obžaloby a doplnění dokazování v přípravném řízení. Vzhledem k tomu, že to neví, potom takový návrh nezvažuje, a pokud ano, tak bez znalosti obsahu obžaloby podané u soudu.

Nezná-li obhájce obžalobu, nemůže z vyrozumění o jejím podání posoudit, zda byla podána v souladu s § 176 odst. 2, tedy pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání (§ 160 odst. 1). Pokud obhájce nedisponuje obžalobou, potom nemůže posoudit, zda obsahuje náležitosti jejího podání, jak vyžaduje § 177.

Důsledkem toho je, že obhajoba neví:

a) označení státního zástupce a den sepsání obžaloby,

b) zda u jména a příjmení obviněného jsou i jiné údaje potřebné k tomu, aby nemohl být zaměněn s jinou osobou.

Bez obžaloby obhajoba nezná:

c) žalobní návrh, a proto nemůže posoudit, zda je v něm přesně označen skutek, pro který je obviněný stíhán, s uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání, popř. s uvedením jiných skutečností, pokud je jich třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným a aby bylo odůvodněno použití určité trestní sazby.

Potom není obhajoba obeznámena ani s nejdůležitější částí obžaloby, a to přesto, že soud může rozhodnout jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. Pokud státní zástupce před podáním obžaloby upozornil obviněného a jeho obhájce, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání (§ 160), hodlá posuzovat jako jiný trestný čin, než jak ho posuzoval policejní orgán, pak nezná obhajoba důvod, proč se zřetelem na zamýšlenou změnu kvalifikace skutku nebylo doplněno dokazování podle jejího návrhu.

Obdobně nepříznivé pro obhajobu je, pokud obhájce po podání obžaloby nezná:

d) návrh na uložení trestu s uvedením jeho druhu a výměry nebo návrh na upuštění od potrestání; pokud je navrhován trest propadnutí majetku, peněžitý trest nebo trest propadnutí věci, neví, zda a jaké věci byly zajištěny pro účely výkonu trestu.

Kromě toho obhajoba nezná:

e) odůvodnění žalovaného skutku s uvedením důkazů, o které se toto odůvodnění opírá, ani právní úvahy, kterými se státní zástupce řídil při posuzování skutečností podle příslušných ustanovení zákona. V důsledku toho není obviněný ani jeho obhájce obeznámen s důkazy, jejichž provedení státní zástupce navrhuje v hlavním líčení, neví, u kterých svědků (znalců) navrhuje jejich osobní výslech a u kterých považuje za dostatečné přečtení protokolů o jejich výslechu z přípravného řízení (u znalců též znaleckého posudku), neví, které důkazy hodlá sám provádět v hlavním líčení před soudem, zejména které svědky či znalce zamýšlí sám před soudem vyslechnout. I když obhajoba neshledá důvod k návrhu na předběžné projednání obžaloby, nemusí se shodnout se státním zástupcem v tom, které svědky je nutné vyslechnout a u kterých postačuje čtení protokolů o jejich výslechu z přípravného řízení. V praxi státní zástupce navrhuje, aby soud vyslechl v hlavním líčení svědky, kteří usvědčují obviněného. Je na obhájci, aby soudu navrhl, aby v hlavním líčení vyslechl svědky, kteří vyvracejí podanou obžalobu nebo alespoň uvádějí jakékoliv skutečnosti ve prospěch obviněného. Obdobně to platí také u znalců, kteří zpracovali znalecké posudky. Pokud státní zástupce navrhuje pouze výslech znalce, kterého přibral on nebo policejní orgán, pak by měl obhájce navrhnout výslech znalce, od něhož si vyžádala znalecký posudek obhajoba a závěry jeho posudku jsou ve prospěch obviněného a vyvracejí či zpochybňují posudek přibraného znalce.

Obhájce (nebo obviněný, který se hájí sám) by měl co nejdříve po podání obžaloby zjistit, zda státní zástupce v obžalobě uvedl obhajobu obviněného uplatněnou v přípravném řízení a zda k ní vyjádřil své stanovisko, nebo zda se vyvracení argumentů obhajoby nezabýval. Pokud v přípravném řízení byly obstarány dvě skupiny důkazů, jednak usvědčující, jednak ospravedlňující, měla by obhajoba po podání obžaloby zjistit, jaké stanovisko zaujal státní zástupce k důkazům navrženým ve prospěch obviněného, nebo zda se k nim nevyjádřil, protože mu to § 177 neukládá.

Kdy lze podat návrh na předběžné projednání obžaloby?

Trestní stíhání před soudem se koná na podkladě obžaloby nebo návrhu na potrestání, nebo na podkladě návrhu na schválení dohody o vině a trestu, který podává státní zástupce (§ 180 odst. 1 věta první). V praxi někteří obhájci již po vyrozumění o podání obžaloby podávají jménem obviněného návrh na její předběžné projednání pro některý z důvodů uvedených v § 186 písm. a) až f), i když obžalobu nemají k dispozici. Podání takového návrhu oceňuje obviněný jako příkladnou aktivitu obhájce, přesto však není takový postup optimální vzhledem k tomu, že obhajoba navrhuje předběžné projednání obžaloby, se kterou není obeznámena, a proto nezná její obsah.

Správně postupuje obhájce, který po skončení vyšetřování a prostudování spisů sepíše pro účely obhajoby koncept návrhu na předběžné projednání obžaloby. Tento koncept pak doplní o skutečnosti, jež zjistí z obžaloby, kterou si po vyrozumění o jejím podání vyžádá u příslušného soudu nebo si pořídí její kopii při nahlédnutí do spisu. Teprve až má obhájce k dispozici obžalobu, měl by po jejím prostudování, nejlépe s odkazem na její konkrétní strany a odstavce, podat odůvodněný návrh na její přezkoumání, a to s využitím konceptu zpracovaného již po skončení vyšetřování, bezprostředně po prostudování spisů. Pokud obhájce nezná obžalobu, nemůže posoudit, zda státní zástupce nepodal obžalobu pro jiný skutek než pro ten, pro který bylo zahájeno trestní stíhání sdělením obvinění, tedy neví, zda nedošlo k porušení ust. § 2 odst. 8 a § 220 odst. 1. Kromě toho obhajoba nemůže bez znalosti obžaloby vědět, zda státní zástupce nevypustil některé skutky obsažené v usnesení o zahájení trestního stíhání a zda to nezpochybňuje obžalobu i pro skutky, jež zahrnul do obžaloby.

Někteří obhájci podávají návrhy na předběžné projednání obžaloby podle označení skutků v usnesení o zahájení trestního stíhání, nikoliv dle obžaloby. Tak je tomu vždy, když obhájce nemá k dispozici obžalobu, a proto musí vyjít z označení skutků, které je obsaženo v usnesení o zahájení trestního stíhání. Někdy je tomu tak i v případech, kdy obhájce disponuje obžalobou, avšak nevšimne si odlišné formy označení skutků a převezme jejich označení z usnesení o zahájení trestního stíhání. To také předseda senátu, který nenařídí předběžné projednání obžaloby, připomene obhájci na počátku hlavního líčení. „Předpokládám, že obhajoba bude v hlavním líčení reagovat na obžalobu podanou státním zástupcem, nikoliv jen na usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, jak to činila v návrhu na předběžné projednání obžaloby.“ Taková slova předsedy senátu, nejednou také kritičtější, jsou pro obhájce nepříjemná, protože je vyslechne obžalovaný, strany i veřejnost přítomná v jednací síni soudu. Na takové výtky předsedy senátu obhájce zpravidla nereaguje, protože by musel uvést, že návrh na předběžné projednání obžaloby podal v době, kdy ještě neměl k dispozici obžalobu, nebo ji sice měl, avšak nerespektoval její odlišnosti od usnesení o zahájení trestního stíhání a mechanicky převzal své návrhy, které podal v průběhu vyšetřování.

Kdy nelze podat návrh na předběžné projednání obžaloby?

Převezme-li obhájce obžalobu až s předvoláním k hlavnímu líčení (§ 196 odst. 1), tak nezřídka shledá důvod k návrhu na předběžné projednání obžaloby, a to pro některý z důvodů uvedených v § 186 písm. a) až f). Zároveň si uvědomí, že po nařízení hlavního líčení již nemůže podat návrh na předběžné projednání obžaloby, a tím se pokusit zabránit projednání věci v hlavním líčení. Pak obhájce zpravidla neinformuje obviněného, že od vyrozumění o podání obžaloby neučinil nic pro to, aby získal u soudu obžalobu podanou státním zástupcem před nařízením hlavního líčení, a tím nevyužil možnost navrhnout včas předběžné projednání obžaloby. Nejednou obhájce sdělí obviněnému, že nesouhlasí s podanou obžalobou, avšak zákon mu již neumožňuje zabránit konání hlavního líčení. Příp. také připojí kritiku právní úpravy, která ukládá státnímu zástupci pouze povinnost vyrozumět obviněného a jeho obhájce o podání obžaloby, neukládá mu však zároveň povinnost zaslat obhajobě také obžalobu.

Takové sdělení, vesměs umně formulované obhájcem, vezme obviněný zpravidla na vědomí a připojí se k obhájci s výhradami k úpravě obsažené v trestním řádu. Obviněný však zpravidla netuší, že mu obhájce vědomě zamlčel, že již po vyrozumění o podání obžaloby si mohl při nahlédnutí do spisu vyžádat obžalobu nebo si pořídit její kopii, což by mu po jejím prostudování umožnilo podat včasný návrh na její předběžné projednání a na jiné rozhodnutí soudu ve věci.

K povinnostem předsedy senátu po podání obžaloby 

Předseda senátu je povinen podrobně se seznámit se všemi předloženými písemnostmi a ověřit si, zda obžaloba má náležitý podklad ve výsledcích přípravného řízení. Proto musí podrobit přezkumu obžalobu i obsah připojeného trestního spisu vč. jeho příloh (§ 185 odst. 1). Teprve poté může dospět k odpovědnému závěru, zda obžaloba poskytuje spolehlivý podklad k projednání věci před soudem, nebo je třeba nařídit předběžné projednání obžaloby v zasedání senátu pro některý z důvodů uvedených v § 186 písm. a) až g) a u mladistvých i z důvodů podle § 61 odst. 2 ZSM.

Samosoudce obžalobu ani návrh na potrestání nebo návrh na schválení dohody o vině a trestu předběžně neprojednává, avšak také on tyto návrhy a připojený spisový materiál přezkoumá ze stejných hledisek, pro která je nutné nařídit předběžné projednání obžaloby (§ 314c odst. 1).

Někteří značně vytížení obhájci se netají názorem, že není třeba, aby obhajoba podávala návrh na předběžné projednání obžaloby, protože z § 185 odst. 1 plyne předsedovi senátu povinnost podle obžaloby a také podle obsahu spisu posoudit, zda je nutné obžalobu předběžně projednat v zasedání senátu, anebo zda může o ní nařídit hlavní líčení. S tímto názorem nelze souhlasit. Přesto, že je předseda senátu povinen k takovému postupu i bez návrhu, je žádoucí, aby obhajoba v odůvodněných případech podala návrh na předběžné projednání obžaloby, který pak je pro předsedu senátu důvodem pro posouzení argumentů obviněného dle spisu, a nikoliv jen dle argumentů státního zástupce jednostranně formulovaných v obžalobě.

Pro většinu předsedů senátu je přezkoumání obžaloby a spisu samozřejmé. Existují však také poznatky o soudcích, zejména u soudů prvního stupně s velkým nápadem trestních věcí, kteří v časové tísni nařídí hlavní líčení jen podle obsahu obžaloby, přičemž se spisem se seznamují později, zpravidla krátce před dnem konání hlavního líčení, v době, kdy předběžné projednání obžaloby již není možné. Tak je tomu v souvislosti s potřebou obsazení jednacích síní soudu, vzhledem k nemoci či dovolené předsedy senátu, stejně jako z jiných subjektivních důvodů.

Autoři publikace „Trestní řízení před soudem prvního stupně“ k tomu uvádějí: „Základní chybou předsedy senátu, jejíž důsledky se zpravidla vždy projeví v průběhu hlavního líčení nebo později, např. ve stadiu odvolacího řízení, je unáhlené či mechanické nařízení hlavního líčení jen na podkladě obžaloby a v ní uvedených návrhů, tj. bez důkladného prostudování spisu z toho hlediska, jaký podklad ve skutečnosti skýtají výsledky přípravného řízení. Nekritický vztah k obžalobě se předsedovi senátu zpravidla vymstí nebo mu alespoň způsobí nečekané komplikace. Předseda senátu by se nikdy neměl spokojit s tím, co je uvedeno v odůvodnění obžaloby, ani s tím, jaké důkazy v obžalobě navrhl státní zástupce.“[3]

Může obhajoba přimět předsedu senátu k prostudování spisu?

Policejní orgán postupuje ve vyšetřování tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 2 odst. 5). Tato základní zásada trestního řízení, zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností, je promítnuta v § 164 odst. 3 větě první, podle něhož policejní orgán vyhledává a za stanovených podmínek také provádí důkazy bez ohledu na to, zda svědčí ve prospěch či neprospěch obviněného (§ 164 odst. 1 věta první). Proto má policejní orgán konající vyšetřování povinnost vyhledat (opatřit) a v zákonem stanoveném rozsahu provést i důkazy svědčící ve prospěch obviněného. Problém je však v tom, že obhajoba nemůže ovlivnit, co státní zástupce zahrne do obžaloby. Pokud v obžalobě nejsou uvedeny důkazy ve prospěch obviněného, nýbrž výlučně důkazy v jeho neprospěch, nemá obhájce možnost dosáhnout doplnění obžaloby. Je to proto, že obžaloba je rozhodnutím svého druhu ve smyslu § 119 odst. 2 a contrario, proti němuž není přípustný opravný prostředek.

Podle ust. § 177 písm. e) musí obžaloba obsahovat odůvodnění žalovaného skutku s uvedením důkazů, o které se toto odůvodnění opírá, a seznam důkazů, jejichž provedení se v hlavním líčení navrhuje, jakož i právní úvahy, kterými se státní zástupce řídil při posuzování skutečností podle příslušných ustanovení zákona. Proto má odůvodnění obžaloby obsahovat vylíčení prokázaných skutečností s odkazem na konkrétní zajištěné důkazy.

Nezřídka se stává, že ve spisu jsou také důkazy ve prospěch obviněného, avšak státní zástupce v obžalobě uvádí pouze důkazy, které svědčí v neprospěch obviněného. Pak obhájce neúspěšně vysvětluje klientovi, že státní zástupce postupoval v souladu se zákonem, protože mu § 177 písm. e) ukládá, aby v obžalobě odůvodnil žalovaný skutek a uvedl důkazy, o které toto odůvodnění opírá. Žalobce však nemá povinnost uvést důkazy ve prospěch obviněného a vypořádat se s nimi. To, že státní zástupce nemusí uvést v obžalobě také důkazy vyvracející či zeslabující vinu obviněného a reagovat na ně, nemůže vzít obhajoba obviněného pouze na vědomí. Úprava obsažená v § 177 písm. e) je totiž v rozporu s § 180 odst. 2, dle něhož se státní zástupce při podání a zastupování obžaloby řídí zákonem a vnitřním přesvědčením založeným na uvážení všech okolností případu, mezi něž patří jak usvědčující důkazy, tak důkazy, které svědčí ve prospěch obviněného.

Státní zástupce zná spis, neboť vykonával dozor nad přípravným řízením, a je si vědom toho, že policejní orgán byl povinen postupovat ve vyšetřování tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 2 odst. 5), a proto prováděl důkazy ve prospěch i v neprospěch obviněného (§ 164 odst. 3), vyjma případů, kdy odmítl provést důkazy navržené obhajobou. Státní zástupce si je však velmi dobře vědom, že v řízení před soudem je povinen dokazovat vinu obžalovaného (§ 2 odst. 5), a proto si již při formulování obžaloby připravuje argumenty, které může vy­užít při dokazování v hlavním líčení, a vzhledem k tomu zahrnuje do obžaloby zpravidla jen důkazy, které podporují obžalobu, což mu § 177 písm. e) umožňuje.

Pro obhájce je prvořadé zjištění, že obžaloba nemusí odrážet výsledky přípravného řízení, protože v ní nemusí být uvedeny skutečnosti a důkazy, které jsou ve prospěch obviněného, a proto soud na základě obžaloby shledá důvody pro nařízení hlavního líčení. Pokud by však předseda senátu prostudoval nejenom obžalobu, nýbrž také obsah spisu, jak mu ukládá § 185 odst. 1, pak by zjistil, že je zde některý z důvodů k nařízení předběžného projednání obžaloby, a nikoliv pro nařízení hlavního líčení (§ 198).

Položil jsem otázku, zda může obhajoba přimět předsedu senátu k prostudování spisu. Mnozí obhájci jsou toho názoru, že obhajoba nemůže přimět předsedu senátu k prostudování spisu. Zastávám diametrálně odlišný názor. Praxe dokladuje, že obhajoba může i v současnosti svým aktivním přístupem dát předsedovi senátu impulz k tomu, aby prostudoval nejen obžalobu, nýbrž také celý obsah spisu, zejména ty jeho části, na něž obhajoba upozorní v návrhu na předběžné projednání obžaloby. Obhájce by neměl spoléhat na to, že předseda senátu obžalobu podanou u soudu přezkoumá a podle jejího obsahu a podle obsahu spisu posoudí, zda je nutné ji předběžně projednat v zasedání senátu, anebo zda může o ní nařídit hlavní líčení (§ 185 odst. 1). Předsedovi senátu nic nebrání, aby z rozličných důvodů, která zná jen on sám, nařídil hlavní líčení pouze po prostudování obžaloby, která obsahuje zásadně jen argumenty v neprospěch obviněného. V takových případech však předseda senátu v době, kdy nařizuje hlavní líčení, ještě nezná obsah spisu, a proto neví, zda jsou v něm důkazy ve prospěch obviněného, které nejsou zmíněny v obžalobě. Tomu může obhájce předejít získáním a prostudováním obžaloby již po jejím zaslání na soud a pak podáním návrhu předsedovi senátu na předběžné projednání obžaloby a její konfrontování s obsahem spisu, zejména pak s důkazy, které jsou ve prospěch obviněného a v obžalobě nejsou uvedeny vůbec nebo jen některé z nich. Poukázání na důkazy ve prospěch obviněného, které jsou obsaženy ve spisu, umožňuje obhajobě podat návrh na předběžné projednání obžaloby pro některý z důvodů uvedených v § 186 písm. a) až f) a na jiné rozhodnutí soudu ve věci. Stejně to umožňuje obhajobě podat návrh samosoudci na přezkoumání obžaloby z hledisek uvedených v § 181 odst. 1 a v § 186 (§ 314c odst. 1).

Někteří soudci běžně nařizují hlavní líčení pouze na základě prostudování obžaloby podané státním zástupcem. K prostudování spisu přistupují až po nařízení hlavního líčení krátce před jeho zahájením. Vycházejí z předpokladu, že po prostudování spisu dospějí ke stejným závěrům jako po prostudování obžaloby. Tento předpoklad, dle něhož obžaloba podaná státním zástupcem vystihuje obsah spisu, se však nemusí v konkrétní věci naplnit. V praxi je vesměs vyloučeno, aby byl obhájce schopen dokladovat, že předseda senátu před nařízením hlavního líčení neprostudoval spis, i když nařídil hlavní líčení v době své nemoci, dovolené nebo stáže na soudu vyššího stupně, tedy bez znalosti spisu, i když ji předpokládá § 185 odst. 1.[4]

K postupu obhájce po vyrozumění o podání obžaloby 

Po vyrozumění o podání obžaloby může obhájce nahlédnout do spisu a vyžádat si obžalobu, kterou proti podpisu také obdrží od pracovníka či pracovnice trestní kanceláře, někdy až po svolení předsedy senátu. V případě jakýchkoliv problémů s jejím získáním u soudu může obhájce svoji žádost také odůvodnit pokynem klienta k podání návrhu na předběžné projednání obžaloby, ten však nemůže podat bez prostudování obžaloby, kterou neobdržel, nýbrž byl o ní pouze vyrozuměn. Ojediněle se stane, že obhájce je pracovníkem trestní kanceláře a následně i jejím vedoucím odkázán na doručení obžaloby. S tím se nemůže obhájce spokojit, a proto musí o opis obžaloby požádat předsedu senátu, který mu vesměs vyhoví.

Obviněný i jeho obhájce mají ve smyslu § 65 odst. 1 právo nahlížet do spisů, činit si z nich výpisky a poznámky a pořizovat si na své náklady kopie spisů a jejich částí. Proto nic nebrání tomu, aby si obhájce pořídil alespoň kopii části spisu nebo pouze obžaloby, a to fotoaparátem v mobilu, přenosným skenerem či jinak.

Nařídí-li předseda senátu hlavní líčení pouze po prostudování obžaloby, avšak nezná obsah spisu, pak nemůže posoudit, zda je nutné obhajobu předběžně projednat v zasedání senátu, anebo zda o ní může nařídit hlavní líčení.[5] Obhájce by si měl uvědomit, že předseda senátu v takovém případě nemůže zjistit důvody uvedené v § 186, pokud jsou uvedeny jen ve spise, a nikoliv v obžalobě. Proto může být postaven před soud v procesním postavení obžalovaného také ten obviněný, u kterého by mohl senát shledat v předběžném projednání obžaloby důvod k zastavení trestního stíhání [§ 188 odst. 1 písm. c), odst. 2].[6] Nezná-li předseda senátu spis, pak mechanicky přejímá tvrzení státního zástupce, který v obžalobě např. uvádí, že „obviněný na svou obhajobu neuvedl nic právně významného“, nebo „obhajoba obviněného byla vyvrácena dokazováním v průběhu vyšetřování“. Z takového neodůvodněného tvrzení obžaloby nelze bez znalosti obsahu spisu zjistit, že obviněný popírá některou z podstatných složek trestného činu, nebo že uplatňuje obhajobu, která, pokud by byla náležitě prověřena a ukázala se jako pravdivá, neměla být důvodem pro nařízení hlavního líčení.

Z formulace obžaloby „obviněný spáchání trestného činu popřel, ale jeho vina byla prokázána výpověďmi svědků AA a BB“ nelze zjistit, že svědkové CC a DD v plném rozsahu potvrdili obhajobu obviněného, což však státní zástupce v obžalobě neuvedl. Formulace, že „obhajobu obviněného vyvrací znalecký posudek znalce XX“, neumožňuje bez znalosti spisu zjistit, že posudek znalce YY, který si vyžádala obhajoba, dospěl ke zcela odlišným závěrům, které potvrzují obhajobu obviněného. Důsledkem obžaloby formulované výlučně podle důkazů v neprospěch obviněného jsou novinářské články, jejich autoři kategoricky tvrdí, že v přípravném řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti ve prospěch obviněného. O správnosti tohoto tvrzení je novinář přesvědčen a dokladuje to před obhájcem textem obžaloby, kterou si obstaral zpravidla u soudu. Když mu obhájce dá k nahlédnutí znalecký posudek spolu s protokoly o výsleších svědků, které obsahují důkazy ve prospěch obviněného, nic to již nezmění na původní zveřejněné informaci, dle níž nebyly ve vyšetřování zjištěny žádné skutečnosti ve prospěch obviněného.

Obhájce nemůže pominout skutečnost, že pro státního zástupce je klíčovým momentem trestního řízení nařízení hlavního líčení předsedou senátu. Z toho se pak dovozuje, že trestní stíhání obviněného bylo v přípravném řízení důvodné, protože v opačném případě by nedošlo k nařízení hlavního líčení, nýbrž k nařízení předběžného projednání obžaloby a poté po projednání senátem k vrácení věci státnímu zástupci k došetření, nebo k zastavení trestního stíhání či k jinému rozhodnutí.

Je možné zjistit z obžaloby důvody pro její předběžné projednání?

Důvody k předběžnému projednání obžaloby dle § 186 nemůže předseda senátu zjistit pouze z obžaloby. Je to proto, že v obžalobě mnohdy nejsou obsaženy důkazy ve prospěch obviněného, což umožňuje úprava obsažená v § 177 písm. d).[7] Vzhledem k tomu nelze důvody k předběžnému projednání obžaloby zjistit z obžaloby, nýbrž jen ze spisu. Pokud předseda senátu nařídí hlavní líčení jen dle obžaloby, aniž by prostudoval spis, může dojít k tomu, že soud projednává v hlavním líčení věc, ve které výsledky přípravného řízení neodůvodňují dostatečně postavení obviněného před soud. Stává se to v případech, kdy předseda senátu se s obsahem spisu seznamuje až po nařízení hlavního líčení. Vzhledem k tomu nemůže v době, kdy nařizuje hlavní líčení, posoudit, zda existují důvody k předběžnému projednání obžaloby. Totéž platí v případech, kdy samosoudce v rozporu s § 314c odst. 1 obžalobu (nebo návrh na potrestání) nepřezkoumá z hledisek uvedených v § 181 odst. 1 a § 186.

Jestliže předseda senátu soudu prvního stupně nařídí hlavní líčení jen dle obžaloby, avšak bez podrobné znalosti spisu, potom není seznámen se stanoviskem strany obhajoby, a to ani v případě, že v přípravném řízení byly obstarány dvě skupiny důkazů, vč. důkazů o nevině obviněného, tedy neví, že existují také důkazy v jeho prospěch. Pak nejsou vytvořeny spravedlivé předpoklady pro soupeření strany obhajoby a strany obžaloby před soudem, protože při nařízení hlavního líčení vychází předseda senátu pouze z obsahu obžaloby, v níž není uvedena obhajoba obviněného uplatněná v přípravném řízení ani reakce státního zástupce na argumenty obhajoby.[8]

Někteří předsedové senátu důsledně vycházejí z názvu institutu „Předběžné projednání obžaloby“, který je uveden v názvu hlavy dvanácté trestního řádu, a proto přezkoumávají pouze obžalobu, nikoliv spis. Pak nařizují hlavní líčení, aniž by znali obsah spisu, který studují až po nařízení hlavního líčení. I když § 181 odst. 1 ukládá předsedovi senátu pouze povinnost přezkoumat obžalobu, tak tuto povinnost přezkumu doplňuje a rozšiřuje § 185 odst. 1, který výslovně ukládá předsedovi senátu, aby přezkoumal nejen obžalobu, nýbrž také spis. Proto předseda senátu postupuje v rozporu s § 185 odst. 1, jestliže nařídí hlavní líčení pouze po prostudování obžaloby podané státním zástupcem, avšak bez znalosti spisu.

Obhájce si nemůže být jist, zda předseda senátu se před nařízením hlavního líčení spokojil pouze s prostudováním obžaloby, nebo také spisu, vč. jeho příloh. Podá-li obhajoba k soudu odůvodněný návrh na předběžné projednání obžaloby, potom tím předsedu senátu vesměs iniciuje, aby se seznámil jak s tímto návrhem, tak se spisem, v němž si může ověřit argumentaci obhajoby. Právě podrobně odůvodněný návrh obhajoby na předběžné projednání obžaloby je v praxi pro předsedu senátu nepominutelným důvodem, aby přehodnotil nekritický přístup k obžalobě a aby vzal v potaz také odůvodněné argumenty obhajoby, jimiž reaguje na obžalobu i spisový materiál. V těchto případech se nejednou ukazuje, že návrh obhajoby na předběžné projednání obžaloby je zásadním důvodem, proč předseda senátu nenařídí hlavní líčení, protože zváží důvody uvedené obhajobou v návrhu na předběžné projednání obžaloby.

Které důvody předběžného projednání lze zjistit z obžaloby? 

Pokud předseda senátu prostuduje jen obžalobu, nikoliv spis, může zjistit pouze některé důvody k předběžnému projednání obžaloby podle § 186. Nejčastěji může mít za to, že dle písm. a) věc patří do příslušnosti jiného soudu, nebo dle písm. b), že má věc být postoupena podle § 171 odst. 1, nebo může zjistit dle písm. d), že skutek, který je předmětem obžaloby, bude třeba posuzovat podle jiného ustanovení trestního zákoníku, než podle kterého jej posuzuje obžaloba.

V těchto případech předseda senátu shledá již po prostudování obžaloby důvod k jejímu předběžnému projednání, které také v praxi běžně nařizuje. Přesto je vhodné, když obhajoba po zjištění některého z těchto důvodů podá návrh na předběžné projednání obžaloby dle § 186 písm. a), nebo b), nebo d).

Které důvody předběžného projednání obžaloby lze zjistit jen ze spisu? 

Pokud předseda senátu neprostuduje kromě obžaloby také spis, potom zpravidla nemůže zjistit důvody k předběžnému projednání obžaloby uvedené v § 186 písm. c), e), f). Konkrétně pak nemůže bez znalosti spisu vědět:

„c) že jsou tu okolnosti odůvodňující zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1 nebo jeho přerušení podle § 173 odst. 1 písm. a) až d), postoupení věci jinému orgánu podle § 171 odst. 1, narovnání podle § 309 anebo okolnosti odůvodňující podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 [§ 186 písm. c)],

e) že přípravné řízení nebylo provedeno podle zákona, neboť v něm byly závažným způsobem porušeny procesní předpisy, zejména ustanovení zajišťující právo obhajoby, a takové porušení procesních předpisů nelze napravit v řízení před soudem, ani to,

f) že ve věci nejsou v potřebném rozsahu objasněny základní skutkové okolnosti, bez kterých není možné ve věci rozhodnout.“

Nejpodstatnější je, že bez znalosti spisu a v něm uvedené obhajoby obviněného nemůže dojít k nařízení předběžného projednání obžaloby z důvodů uvedených v § 186 písm. c), e), f) vzhledem k tomu, že státní zástupce tyto okolnosti v obžalobě zásadně neuvádí ani k nim nezaujímá své stanovisko. Tak je tomu nezřídka i za situace, kdy strana obhajoby uplatňuje v přípravném řízení okolnosti odůvodňující zastavení trestního stíhání, postoupení věci jinému orgánu, narovnání nebo podmíněné zastavení trestního stíhání [písm. c)]. Jsou známy případy, kdy obhajoba po skončení vyšetřování shledá okolnosti odůvodňující zastavení trestního stíhání, nejčastěji proto, že nebylo prokázáno, že skutek, pro který se trestní stíhání vede, spáchal obviněný, a proto navrhla postup dle § 172 odst. 1 písm. c). Přesto státní zástupce nezastaví trestní stíhání a v rozporu s provedenými důkazy podá u soudu obžalobu, v níž se však nezabývá okolnostmi odůvodňujícími zastavení trestního stíhání namítanými obhajobou.

Tak je tomu i v případech, kdy obhajoba navrhne a podrobně zdůvodní postoupení věci jinému orgánu, narovnání nebo podmíněné zastavení trestního stíhání dle § 172 odst. 1 písm. c).

Dochází také k tomu, že strana obhajoby po skončení vyšetřování uvede, že přípravné řízení nebylo provedeno podle zákona, neboť v něm byly závažným způsobem porušeny procesní předpisy, zejména ustanovení zajišťující právo obhajoby, a takové porušení procesních předpisů nelze napravit v řízení před soudem, a proto navrhne doplnění dokazování v přípravném řízení. Policejní orgán však vyšetřování nedoplní, nezabezpečí zajištění práva obviněného na obhajobu a státní zástupce podá obžalobu, v níž návrhy obhajoby nezmíní, přestože může jít o nařízení předběžného projednání obžaloby z důvodů uvedených v § 186 písm. e).

Vyskytují se také případy, kdy ve věci nebyly v průběhu vyšetřování objasněny základní skutkové okolnosti, bez kterých není možné ve věci rozhodnout [§ 186 písm. f)], a orgány činnými v přípravném řízení nebyl opatřen spolehlivý podklad pro projednání věci v hlavním líčení. Porušení určitých procesních předpisů pak může zapříčinit vadnost celého přípravného řízení nebo jen vadnost dílčích úkonů činěných v jeho rámci. Tak je tomu ve všech případech, kdy se jedná o závažné porušení procesních předpisů, které není napravitelné v řízení před soudem.

Pokud předseda senátu neprostuduje spis a zná jen obžalobu, v níž státní zástupce ignoruje důvody uvedené v § 186 písm. c), e) nebo f), jež zmiňuje obhajoba, pak nenařídí předběžné projednání obžaloby, a proto nemůže dojít k zastavení trestního stíhání [§ 188 písm. c)], k postoupení věci [§ 188 písm. b)], k podmíněnému zastavení trestního stíhání, či k rozhodnutí o schválení narovnání [§ 188 písm. f)], ani k vrácení věci státnímu zástupci k došetření [§ 188 písm. e)], a to z výše uvedených důvodů, které jsou obsaženy ve spisu, nikoliv v obžalobě. Vzhledem k tomu je možné, že i v případě, kdy v přípravném řízení nebyly objasněny základní skutečnosti, bez kterých není možné hlavní líčení provést a v něm rozhodnout (§ 181 odst. 1, § 185 odst. 1), nařídí předseda senátu hlavní líčení, které se také koná, i když pro to nejsou zákonné důvody.

De lege ferenda proto navrhuji, aby v § 181 odst. 1 byl dosavadní text „Podanou obžalobu je třeba u soudu nejdříve přezkoumat…“ doplněn o slova, mnou zvýrazněná tučně: „Podanou obžalobu, stejně jako spis, je třeba u soudu nejprve přezkoumat.“

Dále de lege ferenda navrhuji, aby dosavadní název hlavy dvanácté trestního řádu „Předběžné projednání obžaloby“ byl doplněn o dvě slova, mnou zvýrazněná tučně, takto: „Předběžné projednání obžaloby a spisu“.

V těchto stručných legislativních změnách spatřuji základní předpoklad pro sladění ust. § 181 odst. 1 a § 185 odst. 1 tak, aby byla soudem přezkoumávána nejen obžaloba, nýbrž také spis. To by mohlo napomoci k minimalizování případů, kdy předseda senátu nařídí hlavní líčení pouze po prostudování obžaloby, v níž nemusejí být obsaženy důkazy ve prospěch obžalovaného, není však obeznámen s obsahem spisu.

Nekonkrétní tvrzení, obsažené ve většině obžalob, že „obhajoba obviněného je vyvrácena provedenými důkazy“, je nepřezkoumatelné, stejně jako odkaz pouze na důkazy usvědčující obviněného, a to bez ohledu na důkazy v jeho prospěch, protože v rozporu s obsahem spisů nedokladují důkazní situaci zjištěnou v přípravném řízení a obsaženou ve spisech. Skutečný stav dokazování, tedy i to, že důkazy provedené v přípravném řízení zároveň dovolují závěr o vině obviněného, stejně jako o jeho nevině, však lze zjistit až po prostudování spisu.

Závěr

Obhájce obviněného, který je státním zástupcem vyrozuměn o podání obžaloby, má dvě odlišné možnosti. Buď vyčká dodání obžaloby, ať již společně s předvoláním k hlavnímu líčení, event. samostatně, před stanovením termínu hlavního líčení, nebo si u soudu vyžádá obžalobu. Je v zájmu obviněného, aby obhájce po vyrozumění o podání obžaloby nahlédl do spisu a vyžádal si opis obžaloby. Nebo aby si alespoň pořídil její kopii. Pokud to obhájce neučiní, nemůže v návrhu na předběžné projednání obžaloby reagovat na text obžaloby, nýbrž jen na usnesení o zahájení trestního stíhání a průběh vyšetřování.

V případě, že státní zástupce v obžalobě nereaguje na návrhy obhajoby, ani nezmiňuje skutečnosti, které jsou ve prospěch obviněného, potom je třeba, aby obhajoba podala návrh na předběžné projednání obžaloby, nejlépe doložený právním rozborem a vždy konkrétním návrhem na rozhodnutí soudu podle příslušného písmene § 186.

Obhájce by měl v návrhu na předběžné projednání obžaloby vyjádřit svůj odůvodněný právní názor a navrhnout, aby po předběžném projednání obžaloby soud zastavil trestní stíhání dle § 188 odst. 1 písm. c), nebo aby učinil rozhodnutí dle jiného písmene § 188. Takto obhájce v řízení před soudem, v době od podání obžaloby do nařízení hlavního líčení, či jiného rozhodnutí ve věci, vytváří předpoklad pro respektování zásady rovnosti zbraní, dle níž každá procesní strana musí mít stejnou možnost hájit své zájmy a žádná z nich nesmí mít podstatnou výhodu vůči protistraně.

 

Doc. JUDr. Pavel Vantuch, CSc., je expertem na trestní právo, působil jako advokát a vysokoškolský učitel.

Ilustrační foto: canva.com

---

[1] Není-li v textu dále uveden odkaz na konkrétní zákon v podobě zkratky, odkazuje se vždy na zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád).

[2] P. Šámal a kol.: Trestní řád II. § 157 až 314s, Komentář, 7. vyd., C. H. Beck, Praha 2013, str. 2516.

[3] P. Šámal, P. Hrachovec, Z. Sovák, F. Púry: Trestní řízení před soudem prvního stupně, C. H. Beck, Praha 1996, str. 103.

[4] Srov. blíže P. Vantuch: Proč nejsou v obžalobě uváděny důkazy ve prospěch obviněného? Bulletin advokacie č. 4/2024, str 9 a násl., zejména návrhy de lege ferenda na str. 15.

[5] Obhajoba je v obtížné situaci i v případech, kdy předseda senátu na počátku hlavního líčení sám uvede, že je v jednací síni znovu po půlroční stáži či několikaměsíční nemoci. Nemůže totiž vyloučit, že předseda senátu se dostavil na soud i v době dlouhodobé nepřítomnosti a prostudoval spis, aby bylo možné nařídit hlavní líčení v konkrétním termínu. Pokud jde o např. 10 obžalovaných, tak je třeba zabezpečit jednací síň odpovídající velikosti, i s možností, aby obvinění byli v blízkosti obhájců, což předchází řadě žádostí o porady obhajoby.

[6] P. Vantuch: Odůvodnění obžaloby bez argumentů obhajoby a rovnost stran, Bulletin advokacie č. 4/2009, str. 24 a násl.

[7] Obžaloba musí dle § 177 písm. d) obsahovat odůvodnění žalovaného skutku s uvedením důkazů, o které se toto odůvodnění opírá, a seznam důkazů, jejichž provedení se v hlavním líčení navrhuje, jakož i právní úvahy, kterými se státní zástupce řídil při posuzování skutečností podle příslušných ustanovení zákona.

[8] P. Vantuch: Nepřezkoumání spisu předsedou senátu po podání obžaloby a důsledky pro obviněného, Trestní právo č. 6/1997, str. 2-8.