Právní úprava pracovní doby byla již od prvního zákoníku práce č.65/1965 Sb. velmi rigorózní. Byla přijata přesná pravidla pro začátek a konec pracovní doby, její rozvrh, přestávky v práci, dobu odpočinku apod. Přijetím desítek novel zákoníku práce byl režim pracovní doby postupně uvolňován. Flexibilní změny dospěly až do současného stadia, kdy novela zákoníku práce č. 230/2024 Sb. přináší s účinností od 1. ledna 2025 do oblasti pracovní doby flexibilní prvky a řadu ustanovení uvolnila.

 

Rozvržení pracovní doby zaměstnancem

Novela zákoníku práce (dále zák. práce) v 87a s účinností od 1. ledna 2025 umožňuje, aby si zaměstnanec rozvrhl pracovní dobu do směn sám. Podmínkou je, že zaměstnavatel se zaměstnancem o tom uzavřou písemnou dohodu. Může být sjednána samostatně nebo v pracovní smlouvě či v dohodě o práci konané mimo pracovní poměr.

V zák. práce nejsou stanoveny podmínky, které budou umožňovat zaměstnanci rozvrhnout si pracovní dobu do směn. Zaměstnanec by si měl směnu rozvrhnout tak, aby byl zajištěn např. minimální nepřetržitý denní odpočinek a nepřetržitý odpočinek v týdnu, přestávky na jídlo a oddech, bezpečnostní přestávky podle nařízení vlády č. 361/2007 Sb. atd.

V dohodě může být rovněž sjednáno, že si zaměstnanec nesmí rozvrhnout pracovní dobu v noci, v sobotu a v neděli, ve svátek apod. Je to z toho důvodu, že zaměstnavatel je oprávněn kontrolovat dodržování plnění těchto zákonných nebo dohodnutých podmínek a musí je také dodržovat.

Zák. práce se tak stane pružnějším v možnosti v samorozvrhování směn. Do 1. ledna 2025 tento rozvrh umožňuje pouze režim práce na dálku a nově bude aplikovatelný i na pracoviště zaměstnavatele. Pokud se tak zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodne, ať si zaměstnanec sám rozhoduje, kdy chce pracovat. Výhodné to bude například pro studenty, „dohodáře“, kteří musí trávit čas také ve škole a jejich pracovní výkon nemusí limitovat nutnost být na místě například v kanceláři v určitých hodinách. Fungovat to bude tam, kde zaměstnavatele zajímá především výsledek, nikoli doba strávená na pracovišti.

 

Rovnoměrný, nebo nerovnoměrný rozvrh

V dohodě může být rovněž sjednáno, zda si bude zaměstnanec rozvrhovat stanovenou nebo kratší týdenní pracovní dobu rovnoměrně nebo nerovnoměrně a jak dlouhé bude v těchto případech vyrovnávací období. Přitom ustanovení § 78 odst. 1 písm. m) zák. práce, které definuje vyrovnávací období, se na tyto případy nevztahuje. Uplatňuje se jen v obvyklém pracovním režimu.

U zaměstnanců, kteří pracují podle dohody o pracovní činnosti nebo o provedení práce, nebývá dohodnuta pevná týdenní pracovní doba. Proto se může v těchto případech sjednat maximální rozsah za určité období, který si může zaměstnanec sám rozvrhnout. Přitom je nutné vzít v úvahu limity rozsahu pracovní doby, které jsou v dohodě o provedení práce maximálně 300 hodin za kalendářní rok a u dohody o pracovní činnosti polovina stanovené týdenní pracovní doby.

 

Evidence pracovní doby

I při rozvržení pracovní doby zaměstnance je zaměstnavatel povinen vést podle § 96 zák. práce její evidenci. Na tuto povinnost by se v dohodě nemělo zapomínat a určit součinnost zaměstnance. Nejvhodnější formou mohou být výkazy o odpracované době, které bude zaměstnanec předávat zaměstnavateli. Z výkazů by mělo vyplývat, jak si zaměstnanec rozvrhl pracovní dobu do směn v konkrétní dny a jak pracoval. Je rovněž možné a vhodné sjednat, že zaměstnanec bude zaměstnavateli v určitém předstihu sdělovat, jak si pracovní dobu na daný den rozvrhl, např. před započetím samotné práce.

 

Pracovní volno a překážky v práci

Podle § 87a) odst. 2 písm. c) zák. práce bude pro překážky v práci důležité rozvržení pracovní doby do směn, které je zaměstnavatel povinen předem určit (tzv. záložní určení). Zaměstnavatel tak předem stanoví rozvrh pracovní doby, který pak může v odůvodněných případech i měnit. Někdy to bude i vhodné, by rozvrh byl reálný a odpovídal tomu, jak by zaměstnanec pracoval, kdyby překážka v práci nenastala.

Příklad

Zaměstnanec má 10hodinovou týdenní pracovní dobu s rozvrhem na pondělí až pátek od 8,00 do 16,30 hodin a bude mít v úterý důležitou osobní překážku v práci (např.  od 7,00 do 11,30 návštěva lékaře). Započte se mu do odpracované doby celkem 3,5 hod. (8 až 11,30 hod. s náhradou mzdy nebo platu). Od 11,30 hod. si zaměstnanec podle sjednaných podmínek opět rozvrhuje pracovní dobu sám.

 

Skončení dohody

Vlastní rozvržení pracovní doby lze rozvázat dohodou zaměstnavatele se zaměstnancem ke sjednanému dni nebo je lze vypovědět z jakéhokoliv důvodu, příp. bez uvedení důvodu s patnáctidenní výpovědní dobou. Začíná dnem, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně. Dohoda i výpověď musí být písemná. Zaměstnavatel se zaměstnancem mohou v dohodě sjednat odlišnou délku výpovědní doby; výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance.

 

Zkrácení pracovní doby ve zdravotnictví

Pro zaměstnance ve zdravotnictví je možné podle novely zák. práce, § 92 odst. 6, dohodnout zkrácení nepřetržitého odpočinku v týdnu. Tato změna platí od 1. srpna 2024.

V tomto případě může být nepřetržitý denní odpočinek zkrácen podle § 90 odst. 2 zák. práce až na 8 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. Podmínkou je, že doba, o kterou se nepřetržitý odpočinek zkrátil, nesmí být poskytnuta samostatně, ale jen s jiným nepřetržitým odpočinkem v týdnu. Za období 4 týdnů v délce alespoň 140 hodin.

Nebude-li mu poskytnut ani zkrácený nepřetržitý denní odpočinek podle § 90 odst. 2 zák. práce, je zaměstnavatel povinen mu poskytnout bezprostředně po skončení pracovní doby nepřetržitý denní odpočinek. Ten tvoří doba neposkytnutého nepřetržitého denního odpočinku a na něj bezprostředně navazující doba nepřetržitého denního odpočinku. Tento odpočinek nesmí být zkrácen.

 

Bez rozvrhu dovolené

S rozvrhem pracovní doby úzce souvisí rozvrh dovolené. Podle změny § 217 zák. práce zaměstnavatel již od 1. srpna 2024 není povinen vydávat písemný rozvrh čerpání dovolené. Důvodem je i skutečnost, že sestavování tohoto plánu bylo většinou formální záležitostí, což vedlo k administrativní zátěži zaměstnavatele. Mnohdy se pak zaměstnavatelé tohoto plánu ani nedrželi.

V praxi navíc velmi často docházelo k podstatným odchylkám při čerpání dovolené na žádost samotných zaměstnanců, kteří mnohdy na začátku kalendářního roku neměli konkrétní představu, kdy mají zájem dovolenou čerpat.

Požadavek na vypuštění této povinnosti zaměstnavatele přitom vyplynul z bodu č. 8 přílohy k usnesení vlády č. 731 ze dne 31. 8. 2022 (tzv. Antibyrokratický balíček I). Zaměstnavatel může„plán dovolených“ sestavovat, pokud se mu tato praxe osvědčila. Tento postup bude možné zahrnout do kolektivní smlouvy. Dobu čerpání dovolené bude i nadále určovat zaměstnavatel a přihlédne při tom k provozním důvodům a oprávněným zájmům zaměstnance.

 

 

Poznámka:

Autor při výkladu zákonného ustanovení o rozvržení pracovní doby zaměstnancem vycházel z důvodové zprávy k novele zák. práce č. 230/2024 Sb.

 

JUDr. Ladislav Jouza, advokát, odborník na pracovní právo
Ilustrační foto: FREEPIK.com