Novela insolvenčního zákona zkrátila oddlužení plošně z pěti na tři roky. Znamená to, že dlužníci zaplatí věřitelům méně? Je zde revoluční nápad, který tomu má zabránit. Ten nápad se jmenuje osobní cíl dlužníka.

 

Co je to osobní cíl dlužníka

Osobní cíl dlužníka je v principu procento pohledávek, které má dlužník zaplatit věřitelům, aby mu soud odpustil zbytek dluhů. Vypadá to jednoduše, zní to, jako bychom to už znali, ale je to velká revoluce. Revoluce spočívá v tom, že to procento už není paušální jako dříve. Je u každého dlužníka jiné.

Zdravotnictví přichází s individuálními léčebnými plány. Bankovnictví přináší personalizované finanční poradenství. Oddlužení teď šije podmínky na míru každého dlužníka.

Trend individualizace služeb je moderní. A oddlužení služba je. Je to dokonce veřejná služba. Služba, která zajišťuje vyváženou ochranu práv dlužníků a věřitelů. Pokud tento účel plní, přispívá ke stabilizaci společnosti.

Vyšší standard této služby je proto krok správným směrem. Měli bychom ale vnímat, že něco stojí. Protože individualizovaná služba je dražší než komoditní služba. Vyžaduje větší množství lidské práce.

Nebo někdo čeká, že si koupí oblek na míru za cenu konfekce?

 

Jak se hledá osobní cíl

Dopátrat se u každého jednotlivého dlužníka spravedlivého osobního cíle je technologicky náročné. S jistou nadsázkou se dá říct, že se ruší pásová výroba, která produkovala 20 000 typizovaných oddlužení ročně, a nahrazuje ji ruční výroba v provozovnách insolvenčních správců.

Správci zjišťují u každého dlužníka jeho majetkové poměry, úvěrovou minulost, věk, vzdělání, obor činnosti, region, ve kterém působí, jeho specifické schopnosti, oprávnění a handicapy. Prověřují informace od advokátů, kteří sepisují návrhy na povolení oddlužení. Vypořádávají námitky věřitelů. Opatřují a vyhodnocují informace od osob a orgánů, které jim k tomu poskytují ze zákona součinnost.

Správci zkoumají nejen minulost dlužníka, ale odhadují také jeho budoucnost. Ministerstvo spravedlnosti ta tím účelem vytvořilo novou aplikaci, která umožňuje číst data o příjmech lidí ve srovnatelném postavení. Správci s její pomocí hodnotí situaci každého dlužníka a odhadují jeho budoucí příjmový potenciál.

Jak mohou novou aplikaci využívat advokáti, ukazuje video LEAGLE.ONE.

 

 

Proč se posiluje role správce 

Všechna ta „ruční práce” produkuje konkrétní zjištění, která zahrnují správci do svých zpráv. Ty jsou klíčové pro rozhodování soudů. Právě na jejich základě stanoví soudy personalizované osobní cíle jednotlivých dlužníků.

Posílení role správců v nově koncipovaném oddlužení je vlastně jediná pojistka, která má bránit tomu, aby dlužníci platili věřitelům mnohem méně než dosud. Když tato pojistka selže, naruší se křehký smír mezi dlužníky a věřiteli. Může to vést k rozkolu ve společnosti.

Silnější role správce, to je to kouzlo, které tomu má zabránit. Čím? Tím, že povede k vyšší míře uspokojení pohledávek věřitelů v kratším čase.

Představa je to hezká. Bude to ale fungovat v praxi? Můžeme čekat, že se pronikavě zvýší intenzita činnosti správců bez posílení jejich kapacit?

Možná to někoho překvapí, ale intenzita činnosti správců je závislá na penězích.

 

Financování procesu oddlužení 

Obávám se, že slabina nového oddlužení je právě v tom, že podceňuje význam financování celého procesu. Dobře to popsal soudce Zdeněk Strnad. Populisté zakrývají tu skutečnost, že správci mají zajišťovat více agend za méně peněz.

Správcům vypadly z rozpočtu zkrácením doby oddlužení dvě pětiny plánovaných příjmů. Jsou to příjmy na jejich zaměstnance, prostory a vůbec na veškerou jejich činnost. Kdo zná detail, ví, že přitom neplatí jednoduchá rovnice, že se zkrácením oddlužení přímo úměrně snižují náklady správců.

Nebo si vážně někdo myslí, že správci toho zvládnou více v kratším čase, když propustí své zaměstnance a vypoví nájmy prostor?

Ministerstvo spravedlnosti hledalo způsob, jak správcům nahradit výpadek příjmů. Srovnalo výši jejich odměny za administraci a přezkum pohledávek v oddlužení s výší odměny za tutéž agendu v konkursu. Vyřešilo tím navíc historicky vzniklý paradox rozdílné odměny za stejnou práci.

Správcům tak nyní přísluší odměna za administraci a přezkum jedné přihlášené pohledávky ve výši 1 000 korun. Důležité je, aby správci čerpali tento příjem na začátku řízení, a mohli z něj financovat počáteční fázi oddlužení, která je extrémně náročná. Velká část soudců tomu naštěstí rozumí a přiznává správcům zálohy.

Demagogové se tomu brání a křičí, že to zvyšuje nároky na dlužníky. Ano, to je pravda. Zvyšuje. Protože oddlužení, jak je koncipováno, není nároková sociální dávka. Oddlužení je soudní proces, který něco stojí.

Kdo jiný, než dlužník, má nést náklady procesu, který ho zbaví velké části dluhů? Věřitelé? Nebo to snad mají platit správci ze svého?

 

Plovoucí odměny správců

Kdo sleduje veřejnou debatu na téma oddlužení nějakou dobu, toho už nic nepřekvapí.

Takže ho nepřekvapí ani to, že se teď objevil ve veřejném prostoru nápad, že odměna správců za administraci a přezkum přihlášených pohledávek má být  „plovoucí”. Že se má platit až na konci oddlužení, a to jen do výše, která odpovídá možnostem dlužníka.

Jak by to v praxi vypadalo? Dlužník, který na to má, by odměnu platil. Dlužník, který na to nemá, by ji neplatil nebo by ji platil zčásti. Pokud by správci vůbec něco dostali, dostali by to za tři roky.

Vraťme se ale nohama na zem. Taková představa neodpovídá roli správce v soudním procesu. Správce není – na rozdíl od dlužníka a věřitelů – účastníkem insolvenčního řízení. Je subjektem řízení, stejně jako soud.

Takže to má stejnou logiku jako nápad, že by měli mít soudci plovoucí platy. Že by se měly jejich platy odvíjet od bonity účastníků řízení. A že by si na ně měli počkat tři roky.

Je asi jen otázkou času, kdy někdo s něčím takovým taky přijde. Někdo, kdo nevnímá význam dělby rolí. Někdo, kdo nechápe, že soudce, stejně jako správce, nehraje hru s názvem oddlužení na žádné straně. Nemůže nést náklady těch, kdo se hry účastní.

 

Náklady administrace oddlužení

Chceme-li vážně pochopit problém, musíme vidět také to, že odměna správce není jeho plat. Správci platí ze své odměny veškeré náklady administrace oddlužení jako podnikatelé. Platí své zaměstnance, kanceláře, výpočetní techniku, energie anebo pohonné hmoty.

Výše odměn správců za administraci oddlužení stagnuje od roku 2008. Za tu dobu správcům postupně přibývalo práce. Přešla na ně například celá agenda přezkumů přihlášek pohledávek. Dříve ji zajišťovaly soudy ze svých rozpočtů. Dnes ji zajišťují správci. Personálně, materiálně, ve vlastních prostorách.

Od roku 2008 rostly 16 let ceny nájmů, platy zaměstnanců, ceny energií a pohonných hmot. Teď se příjmy správců skokově propadly o 40 %. Odměna za administraci a přezkum přihlášek pohledávek to řeší jen částečně. Co se stane, když padne i ta?

Představte si majitele servisu, který má kalkulaci na cenu jedné opravy 1 000 korun. Zákazníci mu tu cenu ale platí, jen když na to mají. Kdo na to nemá, tak platí míň, nebo neplatí vůbec. Takový majitel servisu se pohybuje na poli nejistých příjmů, ale jistých výdajů na zaměstnance, nájmy prostor anebo energie. Postrádá finanční stabilitu. Jak kvalitní opravy asi může provádět? A jak dlouho přežije?

Něco podobného teď hrozí správcům.

 

Závěrečné Q & A

Položme si na závěr tři jednoduché otázky, které současně zodpovíme.

 

Kdo chce oslabit insolvenční správce? Každý, kdo narušuje jejich finanční stabilitu.

 

Proč to dělá? Dělá to buď ze zlé vůle nebo naopak proto, že si myslí, že koná dobro ve prospěch dlužníků.

 

Komu tím prospěje? Vůbec nikomu. Finančně labilní správci nemohou spravovat oddlužení podle nových pravidel. Nové oddlužení s nimi nebude fungovat. Zůstane jen na papíře. Nejvíc na to doplatí právě dlužníci.

 

JUDr. Michal Žižlavský, předseda Sekce ČAK pro insolvenční právo
Foto: archiv redakce AD